Daniel Pitek: Co všechno bych změnil, kdybych byl ministrem zemědělství s kouzelným proutkem?
Ministr zemědělství by měl co nejrychleji změnit priority českého zemědělství a nabrat jiný kurs naší politiky týkající se venkova. Ukončit protežování velkých agrárních podniků a začít s prosazováním modelu rodinných farem. Základními kroky pro takovou změnu je zastropování zemědělských dotací pro podniky nad cca 1 000 až 1 200 hektarů, podmínění dotací na plochu podmínkami vztaženými k půdě, krajině, životnímu prostředí, zavedení redistributivních plateb na podporu malých zemědělců, přijetí zákona o rodinných farmách a přijetí legislativních norem pro podporu a distribuci lokální produkce, výrazné zjednodušení zákonných podmínek pro malé producenty potravinářských produktů přímo ze statků. Také by ministerstvo mělo spravovat nějakou informační platformu, kde by se občané o producentech lokálních potravin a například o provozovatelích zařízení pro agroturistiku dozvěděli.
Je potřeba přetvořit Program rozvoje venkova tak, aby z něj nemohly získávat finanční podporu na investice velké podniky, ale pouze malé firmy, živnostníci a především začínající subjekty. Je potřeba vytvořit systém pobídek pro malé a střední podnikání na venkově, abychom motivovali jak stávající venkovské obyvatelstvo, tak lidi z měst, kteří by se na venkov přestěhovali a realizovali by tam i svoji obživu a přinesli by na venkov i jiný pohled na svět a oživili by současné venkovské prostředí jako takové. Pobídky by mohly být v podobě daňových prázdnin u daně z příjmu na určité období, odpuštění daně z nemovitosti u vymezených nemovitostí, které jasně pomáhají naplňovat veřejný zájem (například u ploch ostatních nebo neplodných a také u ploch produkčních, pokud by naplňovaly požadovaná kritéria vztažená ke zlepšování životního prostředí), odpuštění plateb sociálního a zdravotního pojištění začínajícím živnostníkům po jasně vymezené období, jednoduše dostupné bankovní půjčky malým a začínajícím podnikatelům, kde by stát za tyto subjekty držel určitou garanci a platil by úrok nebo minimálně část úroku. Stát musí vytvořit na vesnicích prostředí pro drobné podnikání, které přesvědčí lidi, aby se živili samostatnou činností v místě, kde bydlí než, aby dojížděli do měst do zaměstnání v montovnách a nebo se do měst přímo stěhovali.
Přečtěte si také |
Tomáš Kvítek: Jak jsem se na malou chvilku stal ministrem zemědělství s kouzelným proutkemMinistr by se měl snažit o vytvoření prostředí, kde by měli začínající malí zemědělci možnost získat minimálně do pachtu zemědělské pozemky. Měl by se prosadit zákaz jakékoliv podpory pro firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou a takové firmy by si ani nesměly propachtovávat státní půdu. Propachtovat státní půdu by si jedna firma mohla pouze do výměry 300 hektarů. Na půdu prodanou Státním pozemkovým fondem zemědělcům v minulosti by měl stát uplatňovat předkupní právo, pokud by pozemky nebyly převáděny v rámci rodiny a nebo se nejednalo o směnu mezi sousedícími sedláky. Nepronajaté státní pozemky by měly být přednostně propachtovávány malým místním zemědělcům z rodinných farem. Ministr by měl oslovit i obce a církev, aby své pozemky přednostně pronajímaly sedlákům z rodinných farem.
Ministr by měl podpořit systém duálního školství, kde by studenti měli praxe přímo na statcích u jednotlivých sedláků nebo v provozech živnostníků a existovala by možnost tento vztah zasmluvnit tak, aby z něj plynuly výhody i povinnosti pro všechny zúčastněné strany. Škola by získala možnost praxí pro studenty přímo v reálných provozech, studenti zkušenosti přímo z praxe a podnikatel by mohl získat na jasně stanovenou dobu pracovníka, kterého by si vychovával od mladého věku. V rámci zvyšování odborné úrovně a všeobecné vzdělanosti v zemědělském sektoru by ministerstvo mělo být garantem a iniciátorem spolupráce mezi našimi profesními a stavovskými organizacemi s partnery ze zahraničí ze zemí jako je například Rakousko, Francie, Itálie, Německo, ale také Maďarsko nebo Polsko. Mělo by našim podnikatelům a to nejen zemědělcům a lesníkům pomáhat získávat inspiraci v zemích, kde nedošlo k přetržení tradice, kontinuity a vykořenění venkova.
Ministr by měl také výrazně zvětšit vliv profesních, stavovských organizací a neziskových organizací na ministerstvo samotné. Tyto organizace by měly mít rovnoprávný přístup do jednotlivých pracovních skupin, do monitorovacího výboru a antibyrokratické komise.
Ministr by se měl snažit, aby zemědělské dotace na přímé hospodaření na zemědělských pozemcích měly podmínky podmíněnosti vztažené k půdě, krajině a celkově k životnímu prostředí. Dotace by měly vylepšovat mimoprodukční funkce krajiny a stav zemědělské půdy. Měl by být podporován jen takový způsob zemědělského hospodaření, který udržuje dobrý stav půdy a krajiny nebo dokonce přispívá k jejímu zlepšování. Dotace by měly být nastaveny tak, aby působily motivačně.
Zájmem ministra by také mělo být, aby kontrolní organizace jako je SZIF, ÚKZÚZ a další nebyly chápány zemědělskou veřejností jako nepřítel a taková státní inkvizice, ale jako poradenské struktury na které se může každý hospodář obrátit s žádostí o radu a pomoc. Je potřeba, aby celý systém předpisů byl mnohem jednodušší a méně byrokratický. Kontroly nesmí být formalistické s drastickými sankcemi.
Ministr musí také nastavit podpory pro vytvoření pestřeji strukturované krajiny, finanční jednoduše administrovanou podporu vytváření krajinných prvků (nelesní zeleně, mokřadů, vodních ploch, mezí, průvlaků, zasakovacích příkopů), zavedení funkčních agrolesnických systémů.
Je potřeba také zavést do praxe všechna možná opatření, která zvýší schopnost krajiny zadržovat vodu a zpomalí dnes rychlý odtok srážek z našeho území. Uplatnit povinnost udržování organické hmoty v půdě, snížení velikosti půdních bloků a střídání plodin. Je potřeba začít budovat vodní nádrže, jak malé a střední, tak někde i ty větší. Vrátit řeky, kde je to možné, do původních koryt a vytvořit možnosti rozlivů do krajiny, vytváření mokřadů a tůní tak, jak to ukazuje například model Zdoňov, ale i jiné přístupy, které se snaží „napravit“ českou krajinu.
Je nutné urychlit tempo pozemkových úprav, navýšit roční částku na pozemkové úpravy ze 700 milionů na minimálně 2,5 miliardy. Zavést povinnost při pozemkových úpravách vytvářet společná zařízení mající vliv na zlepšení ochrany půdy, struktury krajiny, navýšení biodiverzity a schopnosti daného prostoru zadržovat vodu.
Samostatnou kapitolou jsou lesy a lesní hospodaření. Je potřeba zavést systém podpory lesního hospodaření pro majitele lesů na plochu při dodržení podmínek, které povedou ke zlepšení druhové, prostorové a věkové struktury lesů. V rámci lesního hospodaření musí být rovnocenně chápaná funkce produkční i všechny funkce mimoprodukční.
Je potřeba změnit fungování organizace Lesy ČR. Státní podnik by měl fungovat zadáváním jednotlivých zakázek v aukcích a snahou o vytvoření stabilních vztahů s místními dodavateli, měl by být zrušen systém komplexních zakázek pro velké firmy. Lesy ČR by měly mít i určitou vlastní kapacitu pracovníků na možnost rychlé reakce při zpracování kalamit. S lesy souvisí i problém přemnožené zvěře a neúměrných škod na lesních porostech. Je potřeba vydat zákaz pronájmu státních honiteb a přejít na prodej povolenek, takzvaný „ Saský model“, kdy je výkon myslivosti pod kontrolou odborného lesního personálu a k lovu v lukrativních honitbách se dostane mnohem více myslivců. Lesy ČR by měly výrazně zlepšit přístup k vlastnímu personálu.
Tím jsme se dostali k nutným změnám v myslivosti. Myslivost se musí zase stát součástí zemědělského a lesního hospodaření, protože jsou to spojené nádoby a navzájem se ovlivňují.
Musíme se vrátit k myslivosti vázané na vlastnictví honebních pozemků tak, jak to bylo za první republiky a tak, jak je to u našich západních sousedů. Zemědělci a lesníci se musí stát těmi, kdo budou rozhodovat o směřování myslivosti. To povede ke snížení stavů spárkaté zvěře a snížení škod.
Velice důležitou věcí je zlepšit komunikaci s ministerstvem životního prostředí a zahájit meziresortní úzkou a koordinovanou spolupráci. To platí i pro spolupráci s ostatními ministerstvy.
Všechny popsané a potřebné změny v přístupu k zemědělskému, lesnímu hospodaření není možné provést bez výrazné změny legislativy. Proto je velkým úkolem pro ministerstvo, aby předložilo novely zákonů nebo zákony nové, které se týkají zemědělské problematiky. Jednalo by se minimálně o novely Zákona o lesích, Zákona o zemědělství, Zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, Zákona o vodách, Zákona o pozemkových úpravách, Zákona o myslivosti a nového Zákona o rodinných farmách. Zároveň by došlo k výrazným změnám v souvisejících podzákonných normách, vyhláškách a nařízeních vlády.
Je těch úkolů hodně a ještě bych si na nějaké další vzpomněl, ale i takto je to více než dost práce na čtyřleté funkční období jednoho ministra. Měl by začít hned, protože podmínky v zemědělství i lesnictví se mění před očima a ač to letos tak úplně nevypadá, tak i vody rychle ubývá. A myslím, že ten kouzelný proutek by ministr zemědělství určitě potřeboval.
S úsměvem a optimismem z Hromové hory zdraví Daniel Pitek.
Představte si, že jste se na malou chvilku stal ministrem zemědělství a můžete mávnutím kouzelného proutku napravit tři největší environmentální problémy tohoto rezortu. Jaké změny byste vykouzlil a proč?
Přesně s takovým zadáním se Ekolist.cz obrátil na několik vybraných osobností s žádostí o komentář. Výzvu přijali:
Tomáš Kvítek (Jak jsem se na malou chvilku stal ministrem zemědělství s kouzelným proutkem)Daniel Pitek (Co všechno bych změnil, kdybych byl ministrem zemědělství s kouzelným proutkem?)
Jaroslav Šebek (Kouzelným proutkem na všechno by měl být zdravý selský rozum).
Daniel Vondrouš (Napravit zemědělství musí jít i bez kouzel)
Vojtěch Kotecký (Naší krajině by pomohlo vyčarovat tři příšerně nudné věci)
Dana Balcarová (Jaké problémy resortu zemědělství bych řešila, kdybych byla ministryní zemědělství?)
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (22)
Miroslav Vinkler
2.10.2020 06:25Ze zavedených politických stran mě napadají pouze Piráti, kteří by o něčem takovém mohli uvažovat v případě výrazného volebního úspěchu. Kdysi jsem si myslel, že lidovci mají také obdobnou představu, ale byl jsem rychle vyléčen jejich přístupem.
Panu Pitkovi ještě jednou uznání za perfektní shrnutí potřeb naší krajiny i zemědělství.
pavel peregrin
2.10.2020 07:48Systém rodinných farem, na to navazující zastropování, přednostní propachtování etc.- typický přístup malosedláka, chtějícího vyžrat všechny výhody na svoji stranu. Malé farmy u nás a v Evropě nemají žádnou budoucnost, protože se rapidně snižuje počet lidí, kteří jsou v zemědělství ochotni pracovat a také malé farmy se potýkají s problémem nástupnictví, a to zdaleka nejen u nás. Tudy cesta rozhodně nevede a nepovede. Souhlasím s tím, aby se zmenšily velké lány, ale zase jen tam, kde to má smysl, na svazích a nikoliv na rovině, kde nesmyslné přidělávání mezí vede pouze k masivnímu šíření hrabošů, stále většímu dusání půdy a ztěžování obdělání půdy.
Bude nutné najít kompromis a hlavně nechodit ode zdi ke zdi, bez odborného zdůvodnění. A když už jsme u toho, tak naopak pro malá hospodářství bych uzákonil podvojné účetnictví a znemožnil prodej načerno ze dvora, bez papírů a na ruku, jak se to ve velké míře právě u malých subjektů děje. Není pravdou, že "venkov jedna rodina", toto nesmyslné heslo neplatí a nikdy neplatilo, jsme si konkurenty vzájemně a máme mít proto i stejné podmínky. Na dotace si v současnosti sáhne každý stejně, ale v účetnictví to neplatí.
Martin Mach Ondřej
2.10.2020 08:46 Reaguje na pavel peregrindovolím si za pana Pitka zaskočit: Ekolist oslovil vybrané osobnosti s fabulací kouzelného proutku. Pan Pitek text psal s tím, že takovou hůlku má.
Hezký den,
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Jarek Schindler
2.10.2020 12:15 Reaguje na Martin Mach OndřejMiroslav Vinkler
2.10.2020 09:09 Reaguje na pavel peregrinJeden tvrdí, že krajina je pouhý výrobní prostředek k zajištění zisku z podnikatelské činnosti v zemědělství a slouží pouze pro zajištění potravin.
Přístup druhý je založen na poznání, že zemědělská výroba je součástí péče o krajinu, ale prioritou je zdravá krajina plnící řadu ekologických funkcí - zajišťuje biodiverzitu, stabilizuje vodní režim krajiny a je rozumně antropogenně zatěžována na základě principu trvale udržitelného rozvoje.
pavel peregrin
2.10.2020 12:34 Reaguje na Miroslav VinklerJarek Schindler
2.10.2020 12:39 Reaguje na Miroslav VinklerMiroslav Vinkler
2.10.2020 18:46 Reaguje na Jarek SchindlerViděl jsem i opak, krajinu citlivě člověkem utvořenou, a taky byla nádherná.
Jarek Schindler
3.10.2020 06:32 Reaguje na Miroslav VinklerAno udržovaná krajina citlivě formovaná člověkem může být přímo kouzelná. Některé národy jsou, nebo v tom byly přímo mistry. Jen se jim do toho nesmějí se svými požadavky, míchat ochranáři.
Jakub Graňák
2.10.2020 13:16 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
2.10.2020 14:49 Reaguje na Jakub GraňákJakub Graňák
3.10.2020 14:45 Reaguje na pavel peregrinMarcela Jezberová
2.10.2020 14:51Radek Novák
2.10.2020 19:32Zastropování není nic jiného než sprostá diskriminace, dopadem plně srovnatelná s únorem 1948 a znárodněním (žádné úspory z rozsahu zastropování dotací nemůžou vyvážit). Pan Pitek prostě volá po okradení desítek tisíc těch nejdrobnějších spolumajitelů zemědělských podniků, jejichž majek by byl zralý na insolvenci. Opravdu nejde o stovku miliardářů! No potom by možná miliony majitelů půdy koukaly jaké pachtovné by jim přeživší rodinné farmy nabídly.
Pokud u nás nemáme tisíce neobdělaných hektarů, které by bylo nutno zúrodnit, nemá cenu lákat do zemědělství další podnikatele, pokud to nemá být na úkor někoho stávajícího tj. volání po pozemkové reformě nebo rozkulačení č.2. (souhlas s p. Vinklerem, že tohle by se pirátům podobalo)
Jarek Schindler
3.10.2020 06:08 Reaguje na Radek NovákBude asi zbytečné mluvit o pachtovném rodinné farmy, když tato hospodaří většinou z velké části na svém atd.
Radek Novák
3.10.2020 16:46 Reaguje na Jarek Schindler(Nemyslím že by agrohodingy ještě mněli menšinové vlastníky)
Samozřejmě, že i těch 50 drobných společníků hospodaří na svých polích, něco už koupili na firmu a něco mají pronajaté. Pokud mají rodinné farmy o maličko větší podíl vlastního je to proto, že stát v minulosti umožnil prodej státní půdy jen fyzickým osobám. Každý hospodář vám potvrdí, že nemůže v rámci půdního bloku jinak přistupovat ke své půdě a jinak k pronajaté!
Od té doby co proběhla digitalizace KN a každý vlastník musí platit daň sám, snad mají lidé přehled o svém vlastnictví. Otázka je, jak z cenou půdy a tedy i pachtu zahýbe případná vynucená likvidace cca 70% nájemců dle rozlohy.
Petr Pekařík
3.10.2020 14:17 Reaguje na Radek NovákBřetislav Machaček
4.10.2020 10:55 Reaguje na Radek Novákvýhody například družstevnictví. Je to pravý opak roku 1948 a nemá logické opodstatnění. Rodinná farma může být vzorová a může být i tím žalostným hospodářstvím, které předvádějí někteří " farmáři".
Stejně vypadaly i ta JZD a "JZD", či státní statky a "státní statky". Jakákoliv ideologie je na závadu čemukoliv a platí to
i pro lesy, kde někteří vlastníci les buď vytěží předčasně a dál
se o něho nestarají a jiní ani nevědí, kde je. Je to tak se
vším a dobrý hospodář je dobrý hospodář ať už se 100 hektary a nebo ten s tím 1000. Pak jsou tu ale i podmínky, za kterých musí hospodařit a v jaké je to lokalitě. Kouzelný proutek neexistuje
a ani nebude nikdy existovat, protože co je pro jednoho dobré, tak
pro druhého je neaplikovatelné. Vždy tu tak budou úspěšní a taky
ti neúspěšní a vracet se k pár hektarům a rodinným farmám je jako návrat od továren k domácím dílničkám. Pouze je třeba přistupovat
ke všemu jako ti dobří hospodáři, kteří umí dobře hospodařit i
na tisících hektarů a nebo ti srdcaři na pár desítkách. Píši
srdcaři, protože dřina od rána do večera 7 dnů v týdnu není práce, ale řehole a vracet se k tomu dobrovolně po poznání snadnější
obživy chce buď to srdce a nebo je to pouhá tradice, která však
časem i tak vymizí, protože mnozí nemají následovníky.
Petr Blažek
5.10.2020 17:45To že někdo bere velké ekologické dotace na půdu neznamená, že se o ni stará lépe než klasický zemědělec. V Čechách je asi 480 000ha "ekologicky obhospodařované půdy" a z toho se na asi 450 000ha pěstuje ekoseno.
Všichni kritizují Babiše za jeho Čapí hnízdo, ale kdo trochu může tak se snaží pod rouškou agroturistiky postavit sobě nebo dětem "penzion" který se po určité době dá převést na byt. Když je schůze ASZ tak se neprobírá úroda a ceny komodit, ale probírá se jaké další dotace jsou vypsány a jak je získat.
To je důsledek centrálního rozhodování o zemědělství, kdy se vám přesně podle popisu p.Pitka snaží určovat co máte nebo nemáte dělat.
Přitom dobře orané pole jedno jaké velikosti určitě dokáže vsáknout více vody než utužené pastviny a louky. Zemědělci se nedělí na malé a velké, nebo na rodinné farmy a družstva(apod), ale na ty dobré a špatné. Dále musíme neustále zdůrazňovat, že zemědělství zajišťuje produkci potravin i když si mnozí myslí, že rostou v supermarketech na regálech. To že tady naděláme remízky, tůně rybníky a pod. to rozhodně nezvýší vsakování vody do půdy, ale určitě to sníží, za obrovské finanční částky, naši soběstačnost ve výrobě potravin. Každý rok u nás přijdeme asi o 5000ha zemědělské půdy, každá vesnice musí mít obchvat, každé město novou průmyslovou zónu z kterých teče voda do vodotečí. Je snaha "obnovovat" polní cesty, ale ve finále na ně nesmí zemědělská technika a slouží jenom jako cyklostezky. Každé sebehůře zpracované pole vsákne více vody než beton nebo polní cesta.
Bohužel toto je důsledek dlouhodobé mediální masáže veřejnosti o tom jak zemědělství škodí lidem.