Je potřeba skončit s nekonečnými lány. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Ministr zemědělství by měl co nejrychleji změnit priority českého zemědělství a nabrat jiný kurs naší politiky týkající se venkova. Ukončit protežování velkých agrárních podniků a začít s prosazováním modelu rodinných farem. Základními kroky pro takovou změnu je zastropování zemědělských dotací pro podniky nad cca 1 000 až 1 200 hektarů, podmínění dotací na plochu podmínkami vztaženými k půdě, krajině, životnímu prostředí, zavedení redistributivních plateb na podporu malých zemědělců, přijetí zákona o rodinných farmách a přijetí legislativních norem pro podporu a distribuci lokální produkce, výrazné zjednodušení zákonných podmínek pro malé producenty potravinářských produktů přímo ze statků. Také by ministerstvo mělo spravovat nějakou informační platformu, kde by se občané o producentech lokálních potravin a například o provozovatelích zařízení pro agroturistiku dozvěděli.

Je potřeba přetvořit Program rozvoje venkova tak, aby z něj nemohly získávat finanční podporu na investice velké podniky, ale pouze malé firmy, živnostníci a především začínající subjekty. Je potřeba vytvořit systém pobídek pro malé a střední podnikání na venkově, abychom motivovali jak stávající venkovské obyvatelstvo, tak lidi z měst, kteří by se na venkov přestěhovali a realizovali by tam i svoji obživu a přinesli by na venkov i jiný pohled na svět a oživili by současné venkovské prostředí jako takové. Pobídky by mohly být v podobě daňových prázdnin u daně z příjmu na určité období, odpuštění daně z nemovitosti u vymezených nemovitostí, které jasně pomáhají naplňovat veřejný zájem (například u ploch ostatních nebo neplodných a také u ploch produkčních, pokud by naplňovaly požadovaná kritéria vztažená ke zlepšování životního prostředí), odpuštění plateb sociálního a zdravotního pojištění začínajícím živnostníkům po jasně vymezené období, jednoduše dostupné bankovní půjčky malým a začínajícím podnikatelům, kde by stát za tyto subjekty držel určitou garanci a platil by úrok nebo minimálně část úroku. Stát musí vytvořit na vesnicích prostředí pro drobné podnikání, které přesvědčí lidi, aby se živili samostatnou činností v místě, kde bydlí než, aby dojížděli do měst do zaměstnání v montovnách a nebo se do měst přímo stěhovali.

Přečtěte si také |

Tomáš Kvítek: Jak jsem se na malou chvilku stal ministrem zemědělství s kouzelným proutkem

Ministr by se měl snažit o vytvoření prostředí, kde by měli začínající malí zemědělci možnost získat minimálně do pachtu zemědělské pozemky. Měl by se prosadit zákaz jakékoliv podpory pro firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou a takové firmy by si ani nesměly propachtovávat státní půdu. Propachtovat státní půdu by si jedna firma mohla pouze do výměry 300 hektarů. Na půdu prodanou Státním pozemkovým fondem zemědělcům v minulosti by měl stát uplatňovat předkupní právo, pokud by pozemky nebyly převáděny v rámci rodiny a nebo se nejednalo o směnu mezi sousedícími sedláky. Nepronajaté státní pozemky by měly být přednostně propachtovávány malým místním zemědělcům z rodinných farem. Ministr by měl oslovit i obce a církev, aby své pozemky přednostně pronajímaly sedlákům z rodinných farem.

Ministr by měl podpořit systém duálního školství, kde by studenti měli praxe přímo na statcích u jednotlivých sedláků nebo v provozech živnostníků a existovala by možnost tento vztah zasmluvnit tak, aby z něj plynuly výhody i povinnosti pro všechny zúčastněné strany. Škola by získala možnost praxí pro studenty přímo v reálných provozech, studenti zkušenosti přímo z praxe a podnikatel by mohl získat na jasně stanovenou dobu pracovníka, kterého by si vychovával od mladého věku. V rámci zvyšování odborné úrovně a všeobecné vzdělanosti v zemědělském sektoru by ministerstvo mělo být garantem a iniciátorem spolupráce mezi našimi profesními a stavovskými organizacemi s partnery ze zahraničí ze zemí jako je například Rakousko, Francie, Itálie, Německo, ale také Maďarsko nebo Polsko. Mělo by našim podnikatelům a to nejen zemědělcům a lesníkům pomáhat získávat inspiraci v zemích, kde nedošlo k přetržení tradice, kontinuity a vykořenění venkova.

Ministr by měl také výrazně zvětšit vliv profesních, stavovských organizací a neziskových organizací na ministerstvo samotné. Tyto organizace by měly mít rovnoprávný přístup do jednotlivých pracovních skupin, do monitorovacího výboru a antibyrokratické komise.

Ministr by se měl snažit, aby zemědělské dotace na přímé hospodaření na zemědělských pozemcích měly podmínky podmíněnosti vztažené k půdě, krajině a celkově k životnímu prostředí. Dotace by měly vylepšovat mimoprodukční funkce krajiny a stav zemědělské půdy. Měl by být podporován jen takový způsob zemědělského hospodaření, který udržuje dobrý stav půdy a krajiny nebo dokonce přispívá k jejímu zlepšování. Dotace by měly být nastaveny tak, aby působily motivačně.

Zájmem ministra by také mělo být, aby kontrolní organizace jako je SZIF, ÚKZÚZ a další nebyly chápány zemědělskou veřejností jako nepřítel a taková státní inkvizice, ale jako poradenské struktury na které se může každý hospodář obrátit s žádostí o radu a pomoc. Je potřeba, aby celý systém předpisů byl mnohem jednodušší a méně byrokratický. Kontroly nesmí být formalistické s drastickými sankcemi.

Ministr musí také nastavit podpory pro vytvoření pestřeji strukturované krajiny, finanční jednoduše administrovanou podporu vytváření krajinných prvků (nelesní zeleně, mokřadů, vodních ploch, mezí, průvlaků, zasakovacích příkopů), zavedení funkčních agrolesnických systémů.

Je potřeba také zavést do praxe všechna možná opatření, která zvýší schopnost krajiny zadržovat vodu a zpomalí dnes rychlý odtok srážek z našeho území. Uplatnit povinnost udržování organické hmoty v půdě, snížení velikosti půdních bloků a střídání plodin. Je potřeba začít budovat vodní nádrže, jak malé a střední, tak někde i ty větší. Vrátit řeky, kde je to možné, do původních koryt a vytvořit možnosti rozlivů do krajiny, vytváření mokřadů a tůní tak, jak to ukazuje například model Zdoňov, ale i jiné přístupy, které se snaží „napravit“ českou krajinu.

Krajinu je potřeba napravit. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Je nutné urychlit tempo pozemkových úprav, navýšit roční částku na pozemkové úpravy ze 700 milionů na minimálně 2,5 miliardy. Zavést povinnost při pozemkových úpravách vytvářet společná zařízení mající vliv na zlepšení ochrany půdy, struktury krajiny, navýšení biodiverzity a schopnosti daného prostoru zadržovat vodu.

Samostatnou kapitolou jsou lesy a lesní hospodaření. Je potřeba zavést systém podpory lesního hospodaření pro majitele lesů na plochu při dodržení podmínek, které povedou ke zlepšení druhové, prostorové a věkové struktury lesů. V rámci lesního hospodaření musí být rovnocenně chápaná funkce produkční i všechny funkce mimoprodukční.

Je potřeba změnit fungování organizace Lesy ČR. Státní podnik by měl fungovat zadáváním jednotlivých zakázek v aukcích a snahou o vytvoření stabilních vztahů s místními dodavateli, měl by být zrušen systém komplexních zakázek pro velké firmy. Lesy ČR by měly mít i určitou vlastní kapacitu pracovníků na možnost rychlé reakce při zpracování kalamit. S lesy souvisí i problém přemnožené zvěře a neúměrných škod na lesních porostech. Je potřeba vydat zákaz pronájmu státních honiteb a přejít na prodej povolenek, takzvaný „ Saský model“, kdy je výkon myslivosti pod kontrolou odborného lesního personálu a k lovu v lukrativních honitbách se dostane mnohem více myslivců. Lesy ČR by měly výrazně zlepšit přístup k vlastnímu personálu.

Tím jsme se dostali k nutným změnám v myslivosti. Myslivost se musí zase stát součástí zemědělského a lesního hospodaření, protože jsou to spojené nádoby a navzájem se ovlivňují.

Musíme se vrátit k myslivosti vázané na vlastnictví honebních pozemků tak, jak to bylo za první republiky a tak, jak je to u našich západních sousedů. Zemědělci a lesníci se musí stát těmi, kdo budou rozhodovat o směřování myslivosti. To povede ke snížení stavů spárkaté zvěře a snížení škod.

O směřování myslivosti musí rozhodovat zemědělci a lesníci. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Rowley Taylor / Flickr

Velice důležitou věcí je zlepšit komunikaci s ministerstvem životního prostředí a zahájit meziresortní úzkou a koordinovanou spolupráci. To platí i pro spolupráci s ostatními ministerstvy.

Všechny popsané a potřebné změny v přístupu k zemědělskému, lesnímu hospodaření není možné provést bez výrazné změny legislativy. Proto je velkým úkolem pro ministerstvo, aby předložilo novely zákonů nebo zákony nové, které se týkají zemědělské problematiky. Jednalo by se minimálně o novely Zákona o lesích, Zákona o zemědělství, Zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, Zákona o vodách, Zákona o pozemkových úpravách, Zákona o myslivosti a nového Zákona o rodinných farmách. Zároveň by došlo k výrazným změnám v souvisejících podzákonných normách, vyhláškách a nařízeních vlády.

Je těch úkolů hodně a ještě bych si na nějaké další vzpomněl, ale i takto je to více než dost práce na čtyřleté funkční období jednoho ministra. Měl by začít hned, protože podmínky v zemědělství i lesnictví se mění před očima a ač to letos tak úplně nevypadá, tak i vody rychle ubývá. A myslím, že ten kouzelný proutek by ministr zemědělství určitě potřeboval.

S úsměvem a optimismem z Hromové hory zdraví Daniel Pitek.