Ivan Sommer: Trestá Ústavní soud za odevzdávání léků v lékárnách?

Jako jeden z důvodů zavedení poplatků ve zdravotnictví uváděl ministr Julínek plýtvání léky, což dovozoval, mimo jiné, z jejich počtu, odevzdaného jako odpad v lékárnách. Ústavní soud tuto argumentaci přijal a též konstatoval snížení počtu receptů po zavedení poplatků. Občané si kupují laciné léky sami místo aby si je nechali předepsat.. Nezaznamenal jsem ale dosud, že by ministr Julínek nějak doložil kvantitativní údaje o plýtvání léky a za znalce odpadové problematiky ho asi považovat nelze. Připadá mi, že tyto údaje patří snad mezi státní tajemství nejvyšší priority a nerozumím, proč by se občané neměli dovědět přesná čísla. Také mi není jasné, jak lze u mnohých léků, které byly buď na předpis nebo volně prodejné, tuto okolnost rozpoznat. Rád se nechám poučit.

Zamoření životního prostředí léčivy začíná značně stoupat a stává se závažným problémem. Jako významná kontaminace se ukazují například hormonální antikoncepční prostředky, mající schopnost měnit pohlaví vodních živočichů. Stopy ibuprofenu (brufen, ibalgin) lze nalézt v mnoha vodních tocích nejen u nás, je jím zamořeno například Severní moře. Dokonce stopy léčiv byly zjištěny už i ve vodě z vodovodních kohoutků tam, kde je zdrojem povrchová voda. Není mým cílem rozebírat tento problém, což by bylo na dlouhou diskusi, jen upozorňuji na environmentální souvislosti.

Nepochybně lze uvítat snahu omezit plýtvání léky, popřípadě snížit jejich celkový objem, a tak zmenšit i zátěž prostředí. Avšak zmenší se celková spotřeba jen tím, že se jinak rozloží finanční úhrada? Vźdyť právě přesun na laciné léky, masově užívané, znamená vyšší pravděpodobnost zamoření prostředí než drahými léky na vzácné choroby. Zcela intuitivně lze soudit, že léky pro 10 miliónů obyvatel letos byly vyšším zdrojem kontaminace než léky pro oněch 200 nemocných, kteří překročili limit 5000 Kč. Konkrétní údaje souhrnné spotřeby zatím nebyly publikovány a je sporné, zda je lze zatím hodnověrně zjistit. Rostoucí zátěž prostředí v jiných zemích však naznačuje, že poplatky nevedou k environmentálně šetrnému chování.

Ústavní soud se možná nechtěně dostal na území environmentální politiky, ačkoli návrh na zrušení poplatků zamítl jako věc příslušející politikům. To je ta nepříjemná vlastnost přírody, že reaguje zdánlivě nevyzpytatelným způsobem na lidskou aktivitu a jedině využitím principu předběžné opatrnosti lze předcházet negativním dopadům.

S politováním však vidím zásadní nesrovnalost v přístupu Ústavního soudu v rovině etické. Na jedné straně vychází z údajů o odevzdaných lécích, tj. z ohleduplného chování lidí vůči životnímu prostředí, na druhé straně však označuje jako nezodpovědné plývající osoby na základě jimi odevzdaných léčiv. Neumím si nějak srovnat v mysli, že by někdo byl schopen racionálně a šetrně se chovat ke svém okolí a současně projevoval k němu neúctu plýtváním. Obávám se, že poklesne iniciativa obyvatel odnášet léky někam do lékáren, jestliže je mohou odhodit do blízké odpadové nádoby, a pak navíc nebudou za předání do lékárny kolektivně trestáni.

---

reklama

---