Ústav výzkumu globální změny AV ČR: Stanovisko k návrhu Národního plánu obnovy

Nově vysazené lesy musí být oploceny. Jinak je sežere vysoká.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Magistrát hlavního města Prahy

Podle současné verze Národního plánu obnovy, který má v nejbližší době projednávat vláda , má být z těchto peněz věnováno na ochranu přírody a adaptaci na klimatickou změnu pouze zcela nedostatečných 15 miliard Kč, přičemž detailně má jít o tyto aktivity:

(1) Obnovit lesy postižené kůrovcem a zlepšit jejich retenční schopnost.

(2) Posílit protipovodňovou ochranu.

Ústav výzkumu globální změny AV ČR si dovoluje důrazně upozornit na to, že pro účelné využití uvedených prostředků tak, aby nepřišly vniveč a aby se tyto náklady staly způsobilými na financování ze zdrojů EU, (viz Evropská strategie ochrany biologické rozmanitosti, Společná zemědělská politika, Zelená dohoda pro Evropu, Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ apod.), musí v této položce jít o reálnou obnovu a ochranu biodiverzity a/nebo adaptaci na klimatickou změnu. Musí být tedy bezpodmínečně dodrženy tyto body:

V rámci bodu (1) je nutno explicitně definovat, že:

a) podporována bude pouze a jedině obnova formou sázení těch druhů stromů, které do dané oblasti biologicky patří, tedy v žádném případě smrkových monokultur;

b) percentuální zastoupení smrku musí odpovídat přirozenému zastoupení smrku v dané oblasti;

c) veškeré nově vysázené plochy musí být bezpodmínečně oploceny, aby se zabránilo okusu a následnému zničení vysazovaných semenáčků spárkatou zvěří, neboť v reálném horizontu, kdy bude program realizován, není vyhlídek, že by se dosáhlo potřebné redukce spárkaté zvěře na populační hustoty, které by výsadby znatelně nezdecimovaly;

d) v případech, že finance z tohoto ani z jiných zdrojů nebudou dostačovat na výsadby s dodržením bodů a-c, budou lokality ponechány především samoobnově, která je biologicky vhodnější než umělá výsadba – lesy vzniklé z přirozeného zmlazení budou odolnější.

V rámci bodu (2) je nutno explicitně definovat, že hlavními úkoly zde nebude pouze výstavba nových přehrad, ale především:

a) Revitalizace vodních toků. V dlouhodobém horizontu je potřeba revitalizace všech regulovaných a zároveň dostupných 20 000 km především malých a středních vodních toků v zemědělské krajině i lesích. Jde o obnovu přirozených koryt toků, prodloužení, snížení jejich sklonu a zvýšení zadržovací kapacity niv; obnova splaveninového režimu odstraňováním hrazení bystřin. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že tím dojde ke snížení kulminačních úrovní povodňových vln a následně snížení povodňových škod. Přínos dokončených revitalizačních prací lze spatřovat i pro regionální zaměstnanost. Revitalizace toků a obnovení splaveninového režimu zároveň zvýší hladinu spodní vody v jejich nivách, což zlepší dostupnost vody ve studnách i odolnost přilehlých lesních a zemědělských porostů vůči suchu. Sníží tedy relevantní náklady spojené se suchem, které nelze považovat za marginální.

b) Investice do úpravy drenáží a obnovy mokřadů. Dosud bylo zrušeno přes 950 000 hektarů mokřadů a 1/4 zemědělské půdy je odvodňována trubkovou drenáží. Potřebujeme revitalizaci odvodněných zemědělských ploch eliminací či úpravou funkce drenážních soustav. Jde především o odstraňování, přerušování, zaslepování, či přestavba drenážních soustav za účelem doplňování spodních vod, zpomalení odtoku a tedy soustavné zásobování vodních toků, případně i obnovu mokřadů. V rámci optimalizace je třeba vyčlenit 2-5% zemědělských pozemků (cca 1 milion hektarů), na kterých vzniknou zasakovací pásy vegetace, průlehy, příkopy, hrázky a tůně a budou obnoveny prameny a potoky. Mimo zemědělské plochy je potřebná obnova cca třetiny rozlohy bývalých mokřadů. Jedině tak zajistíme to, aby naše zemědělské pozemky netrpěly suchem – výstavba přehrad nám v tom nepomůže, neboť přehrady jen zadrží vodu, která nemá jak se vrátit na pole. Množství přehrad je nutné jen takové, aby zajistilo potřebnou vodu pro obyvatele a případně pomohlo při snížení kulminačních úrovní povodňových vln, avšak i to splní do značné míry úpravy zmíněné v těchto dvou bodech.

S ohledem na cíle Evropské biodiverzitní strategie by bylo vhodné přidat k bodům (1) a (2) ještě bod (3) Obnova krajinných prvků – vyčlenit 10 % zemědělské plochy na rozmanité krajinné prvky a obnovit je.

Aktivity uvedené v bodech (1) a-d a (2) a-b a (3) naplňují Evropskou strategií ochrany biologické rozmanitosti. Návrhem Národního plánu obnovy vyčleněné prostředky (pouhých 15 mld. Kč) jsou však pro tyto účely zcela nedostačující a rozdělení financí z tohoto zdroje bude třeba tedy podstatně přehodnotit.