Vít Masare: Bilance 2019: Rok klimatického hnutí, žen v politice a sucha

Hnutí za ochranu klimatu v ČR. Kolem Vánoc 2018 vznikla česká odnož hnutí Extinction Rebellion, v únoru se přidali Umělci pro klima svou výzvou vedení Prahy, v březnu středoškoláci s Fridays for Future přímo vycházející z aktivit Grety Thunberg. Nejen na jejich podporu pak následovali Vědci pro klima, Rodiče pro klima, Učitelé pro klima, Univerzity pro klima, Doctors for Future, architekti, muzikanti a v září už doslova kde kdo v rámci Týdne pro klima na 50 místech po celém Česku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Petr Zewlak Vrabec / a2larm

Před rokem touto dobou jen někteří vnímali, že nám nejvyšší mezinárodní vědecké kruhy vyslaly jedno z nejvážnějších varování, ne-li to nejvážnější v historii. Jen málokdo věděl o mladé švédské středoškolačce, kterou zprávy o naší drolící se budoucnosti zasáhly podobně jako mnoho dalších. Ona však na rozdíl od ostatních přišla s neobvyklou reakcí a namísto školy začala každý pátek navštěvovat prostranství před švédským parlamentem s jednoduchým nápisem o stávce za klima.

I my Zelení v Česku jsme na varovnou zprávu tehdy reagovali. Někteří, stál jsem u zrodu, během pár dnů spustili kampaň BEZUHLI.CZ, která se naplno rozběhla v únoru a během prvního roku dosáhla začátku přepojování několika prvních českých samospráv na obnovitelné zdroje energií (Praha 1, 3, 6 a 7) a přípravné práce na totéž mnohde jinde. Připojili jsme tak další aktivitu k mnohaletému úsilí o konec závislosti na fosilních palivech, která je po generace středobodem zelené politiky.

Několik kolegyň spoluiniciovalo zase to, co vyústilo v dosud bezprecedentní koordinaci českého environmentálního, dnes v prvé řadě klimatického hnutí: koordinační Klimaakci a z ní prýštící nespočet aktivit, výstupů, dílčích iniciativ a hnutí.

K letitým matadorům se spoustou zkušeností z řady nevládek nebo z veřejného sektoru se tak od prosince začali přidávat nejprve jednotky, pak desítky, stovky a potom tisíce lidí.

Nejprve kolem Vánoc 2018 při vzniku české odnože hnutí Extinction Rebellion, v únoru se přidali výzvou vedení Prahy Umělci pro klima, v březnu středoškoláci s Fridays for Future přímo vycházející z aktivit Grety Thunberg, nejen na jejich podporu pak následovali Vědci pro klima, Rodiče pro klima, Učitelé pro klima, Univerzity pro klima, Doctors for Future, architekti, muzikanti a v září už doslova kde kdo v rámci Týdne pro klima na 50 místech po celém Česku. Bylo mi ctí po celý rok inspirovat, propojovat, aktivovat a pomáhat, kde to bylo možné.

Naštěstí svět nekončí na hranicích Česka, jak se nám z neschopnosti skutečně rešit problémy, kterým čelíme, snaží namluvit kdejaký místní nacionalista.

Proto i my můžeme s nadšením sledovat, že studentské stávky Fridays for Future probíhají vedle Česka v drtivé většině světových zemí, že v rámci Evropy došlo v důsledku probíhajícího dění k velmi významnému posílení Evropských Zelených v Evropském parlamentu i v řadě národních vlád a měst, že se nám z Prahy podařilo právě mezi Evropskými Zelenými prosadit usnesení o potřebě revidovat ve světle klimatické krize co nejdřív celoevropskou dopravní politiku, která doposud pracovala jen s naprosto nereálnou představou neomezeného růstu a nekončících investic do neudržitelných způsobů dopravy.

Z evropských voleb jsme poprvé vytěžili i zvýšení zeleného vlivu z Česka. Díky předvolební spolupráci s hnutím STAN, která i přes různost zapojených subjektů vyústila - podle Hnutí Duha - v nejzelenější program z palety nabízené českým voličům, jsou oba poradci pro environmentální politiku českého europoslance v environmentálním výboru Evropského parlamentu dva lídři v oblasti práva životního prostředí ze Zelených Karolína Žákovská a Dan Rufer. Oba tak mohou nejlépe uplatnit své letité zkušenosti v praxi.

Zelená parlamentní frakce zase integrovala 3 nové europoslance z Česka - z Pirátské strany. Vymezovat se vzájemně by sice bylo snazší a kde koho by to jistě bavilo víc, ale hledat průniky a spolupracovat na řešení problémů je potřebnější. Tato trojice si i s odstupem času zaslouží pochvalu a dík.

S tím souvisí i jedna velká novinka, o kterou usilovalo mnoho Zelených řadu let, a která dojde svého naplnění až nyní na konci ledna 2020. I v Česku budou mít Zelení podobně jako třeba v Německu a jiných zemích i na celostátní úrovni institut spolupředsednictví.

Já sám jsem již rok mimo jiné spolupředsedou pražských Zelených. Spolupředsedá se mnou do funkce zvolená žena. V prostředí plném konkurence a soupeření je takové spolurozhodování skvělá věc. Tím spíš, že jde automaticky o spolurozhodování mezi ženou a mužem.

Stačí se podívat kolem a vidíme, že zrovna v Česku je ve vedoucích pozicích mnohem méně žen než ve vyspělých státech.

Po letech vyvracení obav a testování na nižších úrovních se tak konečně posouváme i celostátně. A já se moc těším. Protože skvělých ženských kandidátek na pozici spolupředsedkyně máme víc než kdy předtím. Už měsíc před volbou rovnou dvě: Magdalenu Davis a Annu Gümplovou. A to jsou víc než před pár lety jedna historicky první předsedkyně Jana Drápalová.

Velkou radost nám všem udělalo vítězství Zuzany Čaputové ve slovenských prezidentských volbách. Po všech stránkách inspirativní žena s minulostí environmentální právničky, o jejímž ekvivalentu ve vrcholné politické funkci v Česku si můžeme jen zdát. Jednou z prvních zpráv, které s radostí zvěstovala, byla ta o ukončení těžby a spalování uhlí na Slovensku do roku 2024.

Osobně je to pro mě důležité i protože mě velmi zasáhla smrt Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové. Nová prezidentka je světlem naděje z marasmu Goril a Pent.

Takových inspirativních žen se přitom objevuje po světě čím dál víc. Americkou AOC iniciující Green New Deal počínaje, přes islandskou premiérku Katrin Jakobsdottir až po novozélandskou premiérku Jacindu Ardern. O dívce Gretě Thunberg již byla řeč.

V Česku se řada žen v čele se Zuzanou Vejvodovou zasadila například o další posun ve snaze zachránit dolní Berounku před kanalizací, která jí hrozí desítky let a ne a ne zmizet z plánů Ministerstva dopravy.

Jitka Seitlová se spolu s Václavem Hamplem velmi podílela na senátní akci koordinované Petrem Orlem během které vzniklo zásadní negativní senátní stanovisko k letitému nesmyslnému záměru lodního kanálu Dunaj-Odra-Labe.

Peníze určené na tyto stavby - až 600 miliard, respektive stovky milionů a miliardy na projektování dílčích etap - je mnohem vhodnější než k nalití do DOLu a betonování vodních staveb použít na řešení problémů Česka, počínaje adaptací na neodvratná sucha, přes likvidovanou krajinu a faunu, desetinu populace v exekuci, zoufale podfinancované školství nebo podporu rodičovství, nikoliv na jejich prohlubování.

Řada dalších lidí se spojila proti dalšímu podobnému nesmyslu a to sice plánované plavební komoře uprostřed Prahy za tři čtvrtě miliardy. Celá Praha je již dnes proti. Vláda ji však umanutě plánuje dál. Rozum zůstává stát.

Lepší zprávy nám připravil odboj organizovaný kolem lídra pardubické opozice Jakuba Kutílka. Ten prosadil negativní stanovisko Pardubic proti výjimce pro fungování jednoho z nejhorších znečišťovatelů Česka, uhelné elektrárně Chvaletice, která se nachází u železniční trati mezi Pardubicemi a Kolínem. Ta patří nechvalně známému uhlobaronovi Tykačovi.

Krajský úřad Pardubického kraje sice i tak výjimku udělil, ale následně bylo toto rozhodnutí v listopadu zrušeno Ministerstvem životního prostředí, načež krajský úřad sám sebe na základě podaných námitek vyloučil z řízení pro podjatost. Rozhodovat se tak bude na férovější, méně prolobbované půdě v Olomouci.

Je to předzvěst dění ve vládní uhelné komisi, která ve světle událostí odstartovala činnost za účasti zástupce Zeleného kruhu a Greenpeace a pod vytrvalým dohledem celého hnutí a médií na podzim. Otázkou není jestli uhlí i v Česku skončí. Ale jak rychle a jak proběhne ekonomická transformace dnešních uhelných regionů. Po mnoha letech oddalování této diskuze už bylo na čase. Zázraky se nekonají, jen nutné posuny letitých pozic.

S tím souvisí fakt, že jádro nemá kapacitu uhlí nahradit. Ani včas, ani v požadovaném objemu. Je proto třeba hledat konečně cesty jak transformaci provést a neztratit přitom s jádrem moc peněz a času. Na toto téma, ekonomické aspekty jaderné energetiky jsme uspořádali hojně navštívený seminář v Senátu, na kterém se podíleli zejména Edvard Sequens a senátoři Petr Orel, Lukáš Wagenknecht a Ladislav Kos.

Nejnovější pomoc poskytli výzkumníci Stanfordovy univerzity, kteří zanalyzovali pro 134 států včetně Česka realistické možnosti dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Na jádru to fakt nestojí.

I sněmovní opozici jsme společnými silami postupně přiměli tu a tam aspoň mluvit o klimatické krizi. Svůj podíl na tom má jak společná kandidatura Zelených STANu a TOP09 do evropských voleb a z toho plynoucí programová spolupráce, tak paralelní tlak na tyto strany, Piráty a KDU-ČSL ve vedení Prahy tak i zlomové obří překvapení v podobě velké účasti na studentských klimatických stávkách během jara.

Prvním slibným výsledkem této snahy je jednou provždy historicky první vyhlášení stavu klimatické nouze ve Střední a Východní Evropě - na Praze 7 a hned nedlouho poté na Praze 6. Až o týdny později se přidaly Varšava, Budapešť, Krakov nebo Vratislav. Byť jako celá města, což se u nás ještě nikde nestalo.

Paralelně k výše zmíněnému se v Česku během roku odehrávalo ještě jedno hnutí. Lokální. Za demokracii. Mluvím o hnutí Milion chvilek pro demokracii, které je navzdory nemnoha dosud přímo dosaženým změnám i v mezinárodním srovnání bezprecedentní svým objemem v poměru k počtu obyvatel.

Je sice paradoxní, že se organizátoři protestů z mnoha různých důvodů snažili vyhýbat tematizaci environmentání devastace naší budoucnosti, na což upozorňují kromě českých studentů a dílčích složek klimatického hnutí lidé po celém světě, ale postupně “chvilky” umožnily integrovat i toto téma, opakovaně vznikl na Letné klimatický sektor a za Zelené, poté, co jsme podvakráte upozornili na klimatickou krizi obřím transparentem s nápisem “Na mrtvé Zemi nebude líp”, mohla před koncem roku konečně také promluvit právě 1. místopředsedkyně Magdalena Davis.

Průzkumy, neprůzkumy byť to čeští nacionalisté takto marně podávají, před problémy sucha nebo devastace biodiverzity nelze utéct nebo se schovat za hranice.

Podobně nelze ani zavírat oči před tím, když vláda navzdory všem varováním pokračuje v dávno sebedestruktivním plánu na investici až 55 miliard do zdvojnásobení počtu cestujících, z drtivé většiny turistů mířících do Prahy, přes pražské letiště. Když premiér Babiš na tiskové konferenci, kterou jsem infiltroval, ohlásil poprvé tuto astronomickou částku, které dodnes někteří nechtějí věřit, šokovalo mě to stejně jako jeho prohlášení, že chce aby přes letiště procházelo oproti dnešním necelým 17 milionům ročně na 30 milionů cestujících.

Na místě jsem mu oponoval, že to je celé hodně šílený nesmysl, proč si to myslím, a že nejsem zdaleka sám. Na místě jsem bohužel byl s tímto komentářem jediný. Média až na drobné výjimky mlčky přihlížela.

Jak takhle snížíme emise skleníkových plynů?

Kde ti lidi, kteří z většiny míří do Prahy, budou v Praze bydlet a kam je ještě v přeturistované Praze nacpeme?

A kde budou bydlet Pražané, kteří již dnes mají co dělat aby našli dostupné bydlení, když se potřebují přestěhovat?

Od jara proto rozšiřujeme spolupracující síť pod heslem "55 miliard pro budoucnost, nebo do luftu?" resp. pro Pražáky: Letiště Praha Nebourat, Nerozšiřovat!

Mimo jiné cesty je tu stále možnost vedení Prahy odvolat se v územním řízení a tlačit na vládu proti záměru. Novinkou je usnesení Prahy 1 proti záměru spolu s výzvou vedení Prahy: Braňte se! Protože pro život v centru Prahy by jeho realizace byla devastační.

V průběhu roku kolegyně a kolegové zejména v koordinaci Magdaleny Davis a Martina Andera připomínkovali nebo iniciovali i celou řadu dalších tematik:

🌻návrh ukončení tvrdého hazardu v Praze,

🌻podpora dostupného bydlení,

🌻integrace lidí bez domova přes brigády, sociální práci,

🌻evropskou směrnici o vodě,

🌻evropskou směrnici o plastech,

🌻novelu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury,

🌻novela zákona o vodách,

🌻novelu zákona o ochraně ovzduší,

🌻novelu stavebního a vodního zákona,

🌻návrh ústavního zákona o zbraních,

🌻ochranu půdního fondu,

🌻problematiku mořského rybolovu a používání tažných sítí,

🌻ochranu evropských lesů,

🌻rezoluci ke klimatické konferenci COP 25,

🌻situaci v Amazonii a související smlouvu EU-Mercosur

a mnoho jiného.

Věřím, že ne každému musí vše z výše uvedeného vyhovovat. Ale s vědomím tohoto dílčího přehledu aktivit jen z posledního roku musím tento text zakončit přiznáním, že bych každému přál takovou rodinu, jako je evropská a česká zelená rodina z roku 2019:

Respektující odlišnosti, odvážná při hájení principů, obětavá při ochraně základních hodnot a rozhodně ne nudná.

Přidat se ostatně není zas tak těžké.

Ctíme barvu. Již 30 let!