Vladimír F. Mana: Úřadujme ještě více!

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP

Pan poslanec odmítl návrh vlády obsažený v invazní novele na omezení množství vydávaných povolení, souhlasů a výjimek v případech, kdy jsou tyto správní úkony vydávány pro činnosti iniciované orgánem ochrany přírody a jejich realizace je výhradně v zájmu ochrany přírody. Jako typický příklad lze uvést některé činnosti v chráněných územích, jako je šetrné sečení orchidejových luk, revitalizace rašelinišť nebo vytváření nových mokřadů, které jsou plně v souladu s plánem péče i s právními předpisy, kterými byla zvláště chráněná území zřízena. Tedy činnosti, které dnes zadávají nejen správy národních parků, ale také Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) nebo krajské úřady. Podle dnes platného zákona jsou pro jejich realizaci nezbytné souhlasy a výjimky, které ZOPK předpokládá obecně pro jakékoli typy činností. V praxi se nám potvrdilo, že úřadování podle ZOPK v případech takto přesně vymezených typů činností je naprosto formálním správním aktem, jež pouze přidává práci správním úřadům a nadto každý rok vytváří tisíce stran nadbytečných úředních dokumentů.

Volání po omezování zbytečné byrokracie je oblíbeným politickým tématem. Proto mne překvapuje, když jedna z parlamentních stran začne dělat pravý opak a brání ministerstvu v jeho snaze byrokracii skutečně omezit. Argumenty, že „udělování výjimek pro orgány ochrany přírody je byrokraticky velmi jednoduché“ nebo že „pokud by platila navrhovaná změna, veřejnost by se o kácení (na Šumavě) nikdy nedozvěděla“, svědčí o naprostém nepochopení nejen ministerstvem navržené a vládou schválené legislativní změny, ale také podstaty správních řízení v režimu správního řádu. Vydávání výjimek, udělování souhlasů nebo závazných stanovisek v režimu správního řádu rozhodně není jednoduchý úkon. Správní úřady, které tuto agendu podobně jako pan poslanec podceňují, mají velmi často problémy v odvolacích řízeních a v soudních sporech. A uvádění kácení v Národním parku Šumava před 10 lety jako příkladu aktivity související s navrhovanou legislativní úpravou je důkazem jejího nepochopení, protože v tomto případě se vůbec nejednalo o činnost „v zájmu ochrany přírody“, což je jedna z limitních podmínek (nikoli jediná) obsažená ve vládním návrhu novely ZOPK.

Zcela odmítnout musím také tvrzení pana poslance, že se jedná o tzv. přílepek, který je dle něj v rozporu s legislativními pravidly vlády. Po téměř čtyřech letech ve sněmovní lavici by pan poslanec už mohl vědět, že legislativní pravidla vlády pojem „přílepek“ vůbec neřeší a že se praxe přílepků (mimochodem opakovaně kritizovaná judikaturou Ústavního soudu) může týkat pouze poslaneckých pozměňovacích návrhů. A pokud má dokonce pocit, že se omezení byrokracie v souvislosti s činnostmi v zájmu ochrany přírody ve zvláště chráněných územích netýkají předmětu novely ZOPK, tedy nepůvodních invazních druhů rostlin a živočichů, měl by občas vyrazit třeba do CHKO Bílé Karpaty nebo CHKO Beskydy. Na vlastní oči by se mohl přesvědčit, jak vypadá např. realizace záměrů na likvidaci křídlatky japonské, vlčího bobu mnoholistého a dalších invazních druhů rostlin. Záměrů, kvůli kterým musí AOPK vést stovky správních řízení ročně a razítkovat tisíce stran lejster, místo aby se její pracovníci věnovali odborným činnostem v chráněných územích.