Vladimír F. Mana: Utajovaná pravda o novém stavebnímu zákonu – investoři prodělají stamiliony
Dnes stavebník připraví zjednodušený projekt pro územní řízení a požádá dotčené úřady o stanoviska, zda jeho projekt není v kolizi s některým z platných zákonů. V rámci těchto projednání má relativně velký prostor pro úpravu svého záměru takovým způsobem, aby stavba mohla být povolena v souladu se zákony. Úprava projektu přitom může spočívat nejen ve změně charakteru stavby, ale také např. v jejím vhodnějším umístění na stavebním pozemku. Teprve pak stavebník nechá vypracovat podrobný projekt pro realizaci stavby, jehož cena bývá obvykle vyšší, než projekt pro územní řízení. Tuto zásadní investici do projektu tak dělá až v okamžiku, kdy je jisté, že jeho záměr nemůže být zamítnut např. z důvodů kolize s předpisy na ochranu zemědělské půdy nebo se zákony chránícími naše společné kulturní či přírodní dědictví.
Návrh nového stavebního zákona žádné předběžné projednání záměru nepředpokládá. Stavebník tak bude muset nechat vypracovat velmi nákladnou projektovou dokumentaci pro realizaci stavby a předložit ji společně s žádostí o povolení stavby. Všechny další kroky za něj podle ministryně Dostálové udělá stavební úřad. Stejná paní ministryně ale současně ujišťuje veřejnost, že záměr, který bude v rozporu s některým se zákonů chránících veřejné zájmy (památkový zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, lesní zákon atd.), nebude novým stavebním úřadem povolen. Pokud to paní ministryně myslí vážně, pak je prakticky jisté, že velké množství zpracovaných a stavebníkem zaplacených projektů skončí v koši, nebo bude muset být s vysokými dodatečnými náklady přepracováno. Jiné řešení totiž nový stavební zákon neumožňuje. A řešením není ani pokládání tzv. předběžných otázek nebo konzultací se stavebním úřadem, kterými ráda argumentuje paní ministryně, neboť ani odpověď na předběžnou otázku, ani konzultace nemohou dát stavebníkovi závazný příslib, že se v průběhu stavebního řízení neobjeví ze strany účastníků řízení námitka či námitky, které stavebnímu úřadu nedovolí nic jiného, než žádost o povolení stavby zamítnout a poslat tak stavebníka zpět na začátek celého procesu.
Pravda, jedno řešení, jak se stavebník může dostat z této šlamastyky, tady přece jenom je. Má však drobnou vadu na kráse - není legální. Investor se může pokusit silou různých “argumentů” přesvědčit úředníka stavebního úřadu, aby přivřel jedno či obě očka a aby rozpor stavby s jedním či více zákony prostě neřešil. Jak praví další české přísloví, “nebude-li žalobce, nebude ani soudce”, a není proto vyloučené, že právě tato cesta bude nakonec cestou často využívanou. Ostatně “rozumná dohoda” s konkrétním úředníkem či s jeho nadřízeným může být pro mnohého stavebníka levnější než nákladné přepracování projektové dokumentace.
Protože nevěřím, že by naprostá většina úředníků na nově zřízených stavebních úřadech byla zkorumpovatelná, musím si myslet jediné - nový stavební zákon prodraží stavebníkům projektovou přípravu a bude pro ně znamenat zvýšení míry nejistoty, zda bude jejich stavba povolena, či nikoli. A protože paní ministryně Dostálová také určitě říká pravdu, když slibuje, že nový stavební zákon nezhorší úroveň ochrany veřejných zájmů, nezbývá mi než věřit, že stavební úřady důsledně uhlídají dodržování všech platných zákonů. Rozhodně si ale nejsem jist, že jsou čeští stavebníci připraveni unést nejen vyšší náklady na přípravu staveb, ale také onu nejistotu, zda vůbec stavět budou. A tuto nejistotu jim nový stavební zákon přinese zcela nepochybně.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (2)
Vladimír Mana
23.12.2020 09:56Lucie K.
23.12.2020 19:07Děkuji za hezký a srozumitelný článek, díky kterému si i laická veřejnost může snadno udělat obrázek o tom, jaké skutečné dopady může mít, když zákonodárce nemyslí příliš dopředu a jak vidno nepřemýšlí nad praktickými dopady zákonných ustanovení. O tomhle se totiž v médiích nemluví.