Vladimír Hanzal: Národní inventarizace lesů a její využitelnost v managementu zvěře

Předně se omlouvám za nedopatření, kterého jsem se dopustil a které pobouřilo pracovníky ÚHÚL. Ve svém příspěvku, ve kterém jsem popsal Zkušenosti s redukcí spárkaté zvěře v našich honitbách po téměř čtyřiceti letech, jsem nešťastně uvedl tuto větu: „Hysterie okolo spárkaté zvěře se mimo jiné opírá i o výsledky NIL (Národní inventarizace lesů), ze kterých vyplývá, že třetina porostů do stádia mlazin je poškozena zvěří. To je bohapustý nesmysl a účelově šířená lež, která vyplývá z metodického pochybení při vyhodnocování výsledků“. Toto nedopatření vzniklo kvůli zkratkovitému spojení dvou textů a bylo cíleno na uživatele výstupů NIL, nikoliv na pracoviště ÚHÚL. Měl jsem na mysli překrucování, nebo účelové využívání výsledků NIL zejména politiky a nevládními organizacemi a nijak jsem nechtěl zpochybnit vlastní metodiku, data, nebo výstupy NIL.

Za nešťastnou formulaci a osočení Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, jako těch, kdo jsou za provádění a vyhodnocování NIL zodpovědní, se tímto velmi omlouvám, nebylo to mým úmyslem.

V žádném případě jsem nechtěl znevážit práci a dobré jméno ÚHÚL. Práce zaměstnanců si vážím a nepochybuji, že ji odvádějí s maximálním nasazením.

Co mne tedy přivedlo k názoru, že data publikovaná ve zprávě NIL2 jsou více či méně, zručnými manipulátory, tendenčně překrucována a zneužívána. Byly to předně argumenty, kterými jsou prostřednictvím médií zahlcována veřejnost v souvislosti se škodami zvěří na lesích a je tak ovlivňováno veřejné mínění. Například v jednom publicistickém pořadu bylo na bezovém keři (bez černý) demonstrováno loupání srnčí zvěří. Přitom srnčí zvěř není schopna loupat kůru a ta ukázka byla jakési malé ohrádky ve které byl držen ochočený srnec. Řada mých známých, neznalých podstaty problému, to brala jako seriózní informaci. Čili dezinformace par excellence. To je pouze příklad, nesouvisí to s výstupy NIL2.

Zásadní politiky používaný argument, se kterým se nemohu ztotožnit, je skutečně tvrzení, že každý třetí jedinec v lesních kulturách a náletech, je poškozen zvěří. Není mi jasné, jak k tomuto argumentu, ti kteří se o toto tvrzení opírají, došli? Pohybuji se v lesích po celé republice a vím, že mnohde jsou skutečně neúnosné škody, které je nutné řešit. Ale na druhé straně se například na Šumavě v Novohradských horách, či v Blanském lese se spontánně zmlazuje smrk a buk dokonce na úkor ostatních hospodářských dřevin. Z toho pro mne vyplývá, že bez dalších detailních informací, které je však nutné složitě dohledávat, je možné vyslovovat i zkratkovité závěry a používat je jako pádné argumenty.

Vytvoření zkratkovitého závěru umožňuje např. ve zprávě NIL2 konstatování, že zastoupení poškozených jedinců obnovy do výšky 1,3 m okusem je 45,2 % listnáčů a nejvíce jsou poškozeny ostatní listnáče (50,7 ± 3,2 %). Běžný čtenář, který se v problematice odborně neorientuje, to přijme jako fakt a prostá informace o padesáti procentním poškození ostatních listnáčů může být vykládána jako katastrofální poškození. Pokud ale podrobně prostudujeme metodiku, tak zjistíme, že mezi ostatní listnáče patří například vedle jilmů a lip také líska obecná, krušina olšová, trnka obecná, osiky, topoly, všechny vrby, nepůvodní akát, invazní pajasan žláznatý včetně ostatních keřů stromovitého vzrůstu a listnatých souší, potom už informace o 50% poškození nemusí vyznít katastroficky. Zejména, když k tomu dodáme, že zastoupení tzv. ostatních listnatých dřevin v ČR je podle NIL2 celkem 8,6 %. Nemluvě o tom, že při výchovných zásazích je v rámci výchovy je odstraněno nejméně 40% jedinců pocházejících z umělé obnovy a násobně více z přirozené obnovy. Tuto hmotu je možné vesměs hospodářsky využít.

Terénní šetření v rámci NIL jsou prováděna v podsíti 2 × 2 km, která byla náhodným podvýběrem postupně odvozena z mateřské sítě 500 × 500 m. V každém z těchto čtverců o straně 2 km jsou náhodně umístěny 2 středy inventarizačních ploch. V rámci třetího období NIL, bylo šetřeno úctyhodných 15000 ploch. Přesto však podle mého názoru se pouhé konstatování stavu posuzovaných ploch, bez dalších souvislostí, ukazuje jako problematické a zručným manipulátorům s veřejným míněním to vytváří prostor pro účelově zaměřený výklad a překrucování zveřejňovaných dat vytržených ze souvislostí. Na druhé straně byl právě ÚHÚL často kritizován za to, že výsledky svých šetření složitě komentuje právě s ohledem na vytváření nezbytného kontextu. Z této informace jsem usoudil, že je to otázka spíše politické vůle zadavatele, než odbornosti zpracovatele.

Chybějícími informace o závažných souvislostech jsou například údaje o tom, zdali se inventarizační plocha nenachází v tzv. termální zóně do které se sezónně soustřeďuje zvěř, mnohdy na velkou vzdálenost, především v zimním období. Je známo, že například za Šumavy se jelení zvěř historicky stahovala jak na jižní straně do mokřadů k Dunaji, tak na severní straně do podhůří na české straně, kde jsou klimaticky příznivější podmínky pro přečkání zimního období. Tomu už v současné době brání překážky ve fragmentované kulturní krajině. Může se i tak stát, že se v jedné lokalitě přechodně soustředí větší množství zvěře, která se jinak v celé oblasti vyskytuje v minimálních početních stavech. Pokud ale v rámci daného území vyjde statisticky prokazatelné vyššímu poškození, lze z těchto údajů odvodit, že v rámci vyhodnocovaného území (PLO, kraj) jsou neúnosné početní stavy zvěře.

Uznávám, že je to z hlediska reprodukování závěrů velmi složité a odborně náročné, včetně rizika sklouznutí ke krátkozrakému kauzálnímu racionalismu. O to je to však populisticky uchopitelnější a odborně zranitelnější.

Zároveň je paradoxní, že v souvislosti s vlky jsou přesuny spárkaté zvěře a za nimi i vlků do níže položených oblastí, kde je méně sněhu a více potravy i úkrytů považovány za přirozený proces a majitelům hospodářských zvířat je doporučeno svá stáda účinně ochránit.

Dalším závažným a opomíjeným problémem v souvislosti se vznikem škod je ignorování čekárnového efektu, to znamená, že zvěř musí čekat v krytu na umožnění příjmu potravy na vhodných místech. V souvislosti s lovem, turistickým ruchem, či jinými vlivy zvěř nemůže vytáhnout na pastvu a tak hledá náhradní zdroje příjmu alespoň minimálního množství strukturální vlákniny pro zajištění odpovídajícího pH v bachoru pro mikroorganismy, nezbytných pro fermentaci rostlinné potravy. V tomto případě však nepomůže prosté snížení početních stavů zvěře, ale musí být přijata další managementová opatření ze strany držitele a uživatele honitby. Klasickým příkladem je v současné době medializované poškozování porostů v souvislosti s čekárnovým efektem v NPR Mionší. Kde je však obecně vyloučeno provádění práva myslivosti (pokud není udělena částečná výjimka) a jelení zvěř velmi rychle vyhodnotila tento unikátní prales jako bezpečné místo pro život. Z kusých údajů v médiích soudím, že v rezervaci patrně není lov povolen. Mimo rezervaci jsou však vyvezeny hromady cukrové řepy, na kterých je zvěř lovena. (Pozn.: Vyvážení hromad je v rozporu nejen se zoohygienickými zásadami, ale i porušení řady předpisů.) Takže poškozování porostů je iniciováno nejen v souvislosti s čekárnovým efektem před návštěvou hromad cukrovky ale i následně po konzumaci cukrovky, kdy je zvěř nucena doplnit chybějící strukturální vlákninu po opuštění hromad a zatažení do krytu. V tomto případě došlo k souběhu tří negativních faktorů, zákaz (omezení) provádění práva myslivosti v NPR, nenastavení smysluplných pravidel pro provádění práva myslivosti držitelem honitby a laického přístupu uživatele honitby k lovu zvěře. Ironií osudu je, že tento prales si vybral původní majitel panství arcivévoda Bedřich Habsburský jako své oblíbené loviště a zakázal v něm veškeré lesnické hospodářské aktivity aby zvěř nebyla rušena, díky čemuž se dochovaly unikátní jedlo-bukové porosty. Takže bychom vlastně mohli tuto informaci použít jako argument pro zákaz těžby v lesích.

Nyní se dopustím filozofické úvahy a navážu na myšlenky evoluční ontologie. Hledání optimálního řešení na základě poznání souvislostí a vztahů, včetně pokorného přístupu k přírodním složkám se totiž neslučuje s filozofií predátorského přístupu tzv. kulturního světa k přírodním zdrojům, který se zrodil již v antickém světě. Antičtí filozofové a myslitelé, totiž neznali biologii, antropologii, ani nevratnost a lineární plynutí času a prosazovali nadřazenost myšlení nad bytím, rozumu nad přírodou, čímž vytvořili základ predátorského duchovního paradigmatu který se plně rozvinul během průmyslové revoluce ale nemá perspektivu z hlediska pustošení Země. Pro současné období je charakteristický existenciální souboj sílících destruktivních sil kultury, využívajících abiotickou fyziku a plytkou politologii, s omezenými tvořivými silami přírody. Predátorský přístup není trvale udržitelný přístup a měli bychom si to uvědomit i ve vztahu ke zvěři jako přírodnímu bohatství.

Takže závěrem odpovím na otázku v názvu. Národní inventarizace lesů může být užitečným nástrojem pro hospodaření se zvěří, pakliže budou výstupy týkající se zvěře brány pouze jako orientační informace o situaci a následná opatření budou přijímána až po důkladném posouzení dalších vlivů a souvislostí.

Je škoda, že v zapomnění upadla doporučení pracovníků z oddělení myslivosti ve VÚLHM ze 60. let minulého století, kteří už tehdy doporučovali, aby součástí lesních hospodářských plánů (LHP) byly myslivecké vrstvy, na základě kterých by byl vyhodnocován stav a následně navrhována doporučení pro hospodaření se zvěří pro příštích deset let v rámci celého lesního hospodářského celku, který měl v té době plochu obvykle 20000 ha. Modifikaci těchto plánů navrhovali vytvářet i pro zemědělské pozemky.

Management zvěře je složitý proces, jehož zvládnutí vyžaduje hluboké znalosti biologie, zejména etologie zvěře a pochopení funkcí jednotlivých přírodních složek, příčin a vývoje chování zvěře. Proto pouhé konstatování stavu prostředí, bez poznání souvislostí, nestačí k přijímání opatření. Zde proto vidím příležitost k rozšíření metodického přístupu a rozšíření dat popisující lesní ekosystém v souvislostech.

Doufám, že tyto mé poznámky budou námětem k úvahám směřujícím ke komplexnějšímu vnímání problematiky hospodaření se zvěří.

---

reklama

---