Vladimír Wagner: Nastává dramatická změna postoje českého Greenpeace k energetice?
S velkým zájmem jsem si poslechl vystoupení vedoucího klimatické a energetické kampaně Greenpeace Jana Rovenského v rozhovoru s Martinem Veselovským na DVTV. Jisté náznaky změny postoje českého Greenpeace k jaderné energetice i dalších zelených organizací se objevily již dříve (viz třeba zde), ale v tomto případě jde o první prezentaci opravdu radikálního obratu tak vysokým představitelem této organizace. A to navíc ve velmi hojně sledovaném médiu.
V nynějším rozhovoru pan Rovenský sice ještě nepodporuje výstavbu nových bloků, ale velice razantně se staví za co nejdelší provozování stávajících jaderných reaktorů. A dokonce i u Dukovan by stál o jejich provoz celkově 60 let do roku 2045. Taková možnost je technicky reálná, jak ukazuje příprava prvního reaktoru VVER440 na tak dlouhý provoz. Blok Novovoroněž 4 začal provoz v roce 1972 a v rámci celkové rekonstrukce pro dalších patnáct let provozu bylo v nedávné době provedeno i vyžíhání reaktorové nádoby (podrobněji viz zde). Problémem však je, jak se k takové snaze české energetiky postaví Německo a Rakousko. Bude tak určitě přínosem, jestliže v případě nutnosti využití této možnosti ji podpoří Greenpeace a další české zelené organizace.
Připomeňme si vývoj postoje této organizace k jádru během předchozího čtvrtstoletí. Organizace Greenpeace byla v čele boje zelených hnutí proti stavbě Temelína v devadesátých letech. Hlavně ve spolupráci s rakouskými aktivisty se organizovaly demonstrace, blokády a další přímé akce. Podle prezentací zelených organizací z té doby měly za pár let lehce Temelín nahradit fotovoltaické a větrné elektrárny a pro nahrazení uhlí tak nebyl potřeba. V těchto akcích a snaze o zastavení využívání Temelína pokračovaly tyto organizace i řadu let po jeho spuštění, docházelo i k řadě soudních podání (připomeňme třeba činnost antijaderných expertů Greenpeace Jana Haverkampa a Jana Beránka). Později se Greenpeace více soustředila na snahu, aby po vzoru Německa nebyly české jaderné bloky využívány déle než třicet let. S tím počítá i stále platná energetická koncepce Greenpeace Energetická [R]evoluce, podle níž už měly být bloky Dukovan odstaveny.
Z tohoto pohledu je názor pana Rovenského v rozhovoru s panem Veselovským, že je potřeba provozovat stávající jaderné bloky co nejdéle a bez nich se odstavování uhlí neobejde, radikální změnou postoje. Za takové obhajování jaderných bloků jako ekologického zdroje, který pomáhá snižovat emise CO2, by ještě před pár lety dostal cenu Ropák nebo alespoň Zelenou perlu.
Tato změna postoje je dána hlavně tím, že se stále více zvýrazňuje rozdíl mezi intenzitou využívání uhlí a dalších fosilních paliv ve státech, které jádro využívají a plánují i nadále využívat, a Německem s jeho Energiewende. Francie, Švédsko, Švýcarsko, Slovensko, Velká Británie či Finsko využívají uhelné i další fosilní zdroje minimálně a nízkoemisnosti elektroenergetiky už buď dosáhly, nebo se k ní blíží.
Německo sice podle plánu uzavírá své jaderné bloky, ale v oblasti snižování emisí a závislosti na fosilních palivech v elektroenergetice je situace dramaticky jiná. Své cíle v této oblasti neplní. Na rozdíl od Česka, které i díky Temelínu snížilo své emise CO2 o více než 40 %, Německu se tento cíl splnit nepodařilo. A to v situaci, kdy také využilo restrukturalizaci a propad socialistického průmyslu v bývalé NDR v devadesátých letech. Ukazuje se, že ještě řadu desetiletí bude muset využívat uhlí a i posléze nahradí jádro i uhlí z velké části plyn. Tedy opět fosilní palivo s emisemi CO2. To navíc vede k dominantní dlouhodobé závislosti na ruských zdrojích. Německo se tak stává z pohledu emisí po Polsku jedním z nejšpinavějších států Evropské unie.
Na rozdíl od vizí prezentovaných zelenými organizacemi, že vítr a slunce je zadarmo a cena pro spotřebitele tak v Německu půjde dolů, má nyní německý spotřebitel spolu s dánským i kvůli poplatkům za obnovitelné zdroje nejdražší elektřinu v Evropě. Za takového stavu už i české zelené organizace pomalu přestávají propagovat Německo jako ekologický vzor hodný následování. Alespoň ty, jimž jde opravdu o snížení emisí, ekologii a mají ve svých řadách lidí, kteří alespoň trochu energetice rozumí.
Na otázku, zda se mají stavět nové jaderné bloky, odpovídá Jan Rovenský rozhodně záporně. Zdůvodňuje to tím, že je Česko v současné době významným exportérem elektřiny a má přebytek výkonu. To je sice pravda, ale tato situace se už v roce 2022 může i dramaticky změnit. V té době se u nás odstaví značný výkon v uhelných zdrojích, může jít až o 40 %. Zároveň se v Německu vypnou všechny jaderné bloky a i část těch uhelných. Uhelné se zavřou i v dalších evropských zemích. Samotná Česká republika pak bude mít sice celkovou roční bilanci výroby a spotřeby elektřiny vyrovnanou, ale hlavně v dobách zimní inverze, kdy nefouká, fotovoltaika také dodá minimálně a je vysoká spotřeba elektřiny, bude mít nedostatek výkonu. Mohla by v principu využít dovoz, ovšem na import elektřiny bude v té době spoléhat většina států a nebudou exportéři. Další zlom nastane pravděpodobně kolem roku 2035. Do té doby se odstaví řada dalších uhelných zdrojů a s velkou pravděpodobností i Dukovany. Jejich provozování přes 50 let si lze sice přát, ale nelze na ně spoléhat. Podrobněji je blízka budoucnost rozebrána v článku o možných rizicích a scénářích vývoje elektroenergetiky v Česku.
Už v současné době klesá dostupný výkon v regionu a ceny elektřiny v době, kdy nefouká a sluneční svit není v maximu, výrazně stoupají. Již poměrně brzy se ukáže, zda bylo oprávněné spoléhání Jana Rovenského na dlouhodobé pokračování přebytku výkonu a možnosti importu elektřiny, nebo se uskuteční rizika, o kterých mluvím ve zmiňovaném článku. V každém případě je jasné, že v případě útlumu uhelné energetiky odstoupení od exportu stačit nebude a bude potřeba část výkonu uhelných zdrojů nahradit.
Pokud bude prioritním cílem Greenpeace v Česku opravdu rychlé snížení emisí CO2, je možné, že za pár let bude ve svém vystoupení Jan Rovenský nebo jiný představitel Greenpeace podobně razantně lobovat za co nejrychlejší vybudování nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně.
V rozhovoru Martina Veselovského s Janem Rovenským byly podle mě zajímavé ještě dva aspekty. Prvním je diskuze o možném typu reaktoru, který by se pro Temelín a Dukovany využil. Jako pravděpodobně nejvhodnější zmiňuje ruské zařízení VVER1200. V tomto názoru s ním souhlasím. V současné době se po celé řadě zpoždění spouští v Číně první blok EPR firmy AREVA v elektrárně Tchaj-šan a blok AP1000 v elektrárně San-men. I tyto reaktory tak budou mít fungující příklady. Výhodou Ruska je však to, že její první blok v Novovoroněžské elektrárně v provozu již více než rok a běží i druhý blok v Leningradské elektrárně. Další bloky v Rusku i zahraničí jsou těsně před dokončením a jiné se budují v Rusku i v zahraničí. Ruská firma staví reaktory bez přerušení kontinuálně a dodávky pro ně zajišťují i české podniky. Česko má s těmito reaktory zkušenosti a při jejich výstavbě by se dalo snadno docílit největšího podílu českých firem na ní.
Námitkou Jana Rovenského proti využití této možností je vznik následné závislosti na Rusku. V případě jaderné elektrárny jsme ovšem schopni její provoz a údržbu zajistit sami, jak je vidět i v případě stávajících bloků v Dukovanech a Temelíně. Palivo má velmi malý objem, je možné je zajistit a skladovat na léta dopředu a produkují je i jiné firmy, než ruské. Zvlášť jasně je to vidět při srovnání možné varianty náhrady jádra, kterou prosazuje právě část zelených organizací. Jde o intenzivní využití plynu. V tomto případě je vytvoření dlouhodobých zásob velmi problematické. Vlastní produkce plynu Evropské unie a jejich evropských spojenců se snižuje a stále více závisí na dodávkách z Ruska. Je to vidět i na příkladu Německa, které prosazuje další plynovody z Ruska a plánuje vyšší využití plynu z této země.
Druhým zajímavým aspektem v rozhovoru bylo zdůrazňování minoritních akcionářů ČEZ Michala Šnobra a Jana Rovenského. Michal Šnobr je spojen s několika kyperskými firmami, například Hamafin Resources Limited, Tinsel Enterprises Limited a J&T Securities Management Limited. s a (více zde), jejichž vlastnická struktura je ve většině případů nedohledatelná. Jeho skupina tak spíše připomíná dalšího z finančních žraloků, kteří se dominantně snaží co nejvíce a nejrychleji vytěžit stát či danou firmu, jako byly třeba projekty Viktora Koženého. Nemají zájem na jejím dlouhodobém rozvoji, prosperitě a službě české společnosti. Jan Rovenský je pracovník mezinárodní globální organizace s dost specifickou ideologickou linií. Je otázka, do jaké míry mají tito minoritní akcionáři snahu přispět k tomu, aby ČEZ pomáhal k rozvoji dlouhodobě udržitelné, prosperující, efektivní a ekologické energetiky u nás. Připomeňme, že v případě minulého rozvoje ČEZ podle tehdejších představ Greenpeace by Temelín dnes nestál a Dukovany by už byly zavřené.
Je otázkou, v jakém směru se názory české organizace Greenpeace budou v následujících letech rozvíjet. Není však vyloučeno, že postupně dojde k ještě většímu obratu. Velmi silně to však závisí i na tom, jak se budou vyvíjet pohledy na jadernou energetiku u ústředí Greenpeace. A ty jsou mnohem rigidnější. I u světového Greenpeace však na základě zkušeností s vývojem německé Energiewende muže ke změnám postojů dojít.
reklama
Dále čtěte |
IEA: Geotermální energie by mohla pokrýt 15 procent růstu poptávky po elektřině
Ministerstvo dalo na projekty komunitní energetiky 98,7 milionu korun. Vznikla platforma pro sdílení zkušeností
Zákon, který umožní snížit podporu OZE, míří ke schvalování
Další články autora |
Vladimír Wagner: Zlom v pohledu na evropskou energetiku – jak realistický je pohled Faktů o klimatu? 
Vladimír Wagner: Výsledek tendru na nové jaderné bloky v Česku
Vladimír Wagner: Mezinárodní agentura pro atomovou energii schválila vypouštění tritiové vody ve Fukušimě I.Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Jiří Svoboda
13.7.2018 12:26Každopádně je třeba otevřít dvě základní otázky.
1. Podle pana Rovenského je elektřina vyrobená z větru již dnes levnější než z jádra. To je asi pravda, ale co další náklady na distribuci a zálohování zdrojů? Nevyjde pak v součtu jádro mnohem levněji? A navíc, kolik plochy zaberou a zohyzdnění krajiny způsobí JE a VE stejného průměrného výkonu? To jsou třeba otázky, které se mají panu Rovenskému dávat a tvrdě žádat odpovědi, aby se nad svou mantrou OZE musel zamyslet. Nádherný příklad máme z Dánska s vynikajícími podmínkami pro VE. Prý je tam vlastní silová elektřina velmi levná, ale další poplatky z ní udělají cenu velmi vysokou. Zřejmě proto, že nestabilita VE tyto náklady vyžaduje. Nebo se mýlím? U nás jsou podmínky pro VE mnohem horší a tudíž lze očekávat, že i ty další náklady budou mnohem vyšší než v Dánsku. Bohužel aktivistické analýzy toto neberou v úvahu.
2. Potřebujeme u nás vybudovat trvalé úložiště jaderného odpadu? Není správné zatím vyhořelé palivo mnohem levněji meziskladovat a čekat, jak se bude situace vyvíjet? Nebezpečí z prodlení zjevně nehrozí a zoufalé hledání lokality pro trvalé úložiště je velkým kladivem v rukách aktivistů. Velmi mne mrzí, že se lidé profesně angažovaní v JE k této otázce nechtějí jasně vyjádřit. Možná aspoň autor článku by mohl!
Vladimír Wagner
13.7.2018 18:18 Reaguje na Jiří Svoboda2) Výstavba trvalých úložišť v současné době a ještě řadu let i desetiletí opravdu nehoří. U nás, stejně i ve Finsku, kde se už úložiště buduje, jde spíše právě o to, aby se sebral vítr s plachet aktivistům a mohlo se říci. Vidíte, případné konečné uložení tohoto odpadu je připraveno, není pravda, že pro to nemáme řešení. Zatímco ve Finsku vše proběhlo v pohodě a s podporou veřejnosti. U nás podle mého dost často neumí státní úřady jednat s dotčenými lidmi a střety jsou často způsobeny tím (pochopitelně, že to dovedou protijaderní aktivisté velice dobře využívat).
Jan Škrdla
14.7.2018 15:36 Reaguje na Vladimír WagnerJinak to Finsko není zrovna ideální příklad. Srovnáváme tady téměř nesrovnatelné. Finsko patří mezi nejméně zalidněné země v Evropě. Najít tam rozsáhlé neobydlené oblasti není takový problém.
Jinak vy byste souhlasil se stavbou trvalého uložiště v místě vašeho bydliště?
Vladimír Wagner
14.7.2018 17:56 Reaguje na Jan Škrdla1) Skládka znamená každodenní intenzivní provoz náklaďáků, vzhled skládky opravdu není nic moc, občas odtud vítr i ledacos odvane do okolí.
2) Na povrchu je trvalé úložiště pouze relativně malá stavba nad důlní jámou. K ní vedou koleje, kterým jednou za řadu týdnů přiveze vlak několik vagónu s kontejnery s radioaktivním odpadem, které se spustí pod zem. Předpokládá se, že vše bude obklopeno lesem. Žádný hluk, emise či jiný rušivý vliv. Zároveň ještě záruka, že už mi tam nic rušivého, jako je třeba zmíněná skládka, frekventovaná silnice, nějaký rizikový podnik, ... postaví.
Určitě bych to bral místo rušnější okresky, natož dálnice či frekventované železniční trati.
Určitě jsem pro to, aby se vyhořelé palivo znovu využilo. Jsou dvě možnosti zakončení palivového cyklu:
1) Pokud se lidstvo nerozhodne pro dlouhodobé intenzivnější využití jaderné energetiky. V tom případě je uranu 235 dostatek, čerstvé palivo je levnější než recyklace. V tom případě se asi bude ukládat do trvalého úložiště vyhořelé palivo po částečné recyklaci nebo bez ní. U tohoto vyhořelého paliva musíte počítat s vysokou radioaktivitou na tisíciletí.
2) Lidstvo bude využívat jádro dlouhodoběji a intenzivněji. V tomto případě je efektivní vyhořelé palivo plně recyklovat a spálit všechny transurany v rychlých reaktorech nebo jiných transmutačních systémech. V tomto případě potřebujete do trvalého úložiště dát téměř výhradně jen štěpné produkty a již po pár stovkách let klesá radioaktivita tohoto odpadu na úroveň uranové rudy, tedy přírodního pozadí.
Ve Finsku nevzniklo toto úložiště moc daleko od lidí, jen s těmi lidmi lépe jednali a navíc měli dobré geologické formace blízko jaderné elektrárny a lidé zde měli s danou problematikou zkušenosti.
Jiří Svoboda
17.7.2018 13:15 Reaguje na Vladimír WagnerTady je tedy třeba jasně říkat, že trvalé úložiště u nás se slušnou pravděpodobností vůbec potřeba nebude a jeho budování chápat jen jako variantu, ne definitivní jistotu. Takhle by se tedy mělo změnit i stanovisko státu vůči úložišti a někdo by měl tímto směrem tlačit (což je dost těžké proti betonářské lobby).
Jiná věc je, že státy využívající JE významně přispívají ke globálnímu problému ochrany klimatu, svět by toto mohl ohodnotit, vytvořit několik úložišť na odlehlých místech zeměkoule a nabídnout JE státům uložení jaderného odpadu tam. Bohužel, globální politika zatím nefunguje, ale za pár desítek let možná fungovat začne.
