Vojtěch Kotecký: Máme pravidla obnovy přírody. Ale co v nich vlastně je?

Evropské státy se s konečnou platností domluvily na nových pravidlech pro obnovu přírody. Během dvouletých příprav se mluvilo hlavně o účelu – mají pomoci, aby se příroda vrátila do produktivní zemědělské krajiny, hospodářských lesů nebo do měst. Nicméně nyní nastává praktická práce. A proto bude důležité, co přesně nová legislativa obsahuje. Schválená pravidla totiž nejsou pouze všeobecnou pobídkou k obnově živé přírody. Mají poměrně konkrétní obsah. Přitom na každé unijní zemi nechávají praktická rozhodnutí, čím a jak ho chce doma naplňovat.

Bude to poněkud techničtější a zamotané, jak zákony bývají, takže mějte strpení.

Dvacet procent

Pro začátek se možná hodí smést ze stolu jedno nedorozumění. Často se v médiích ozývá, že nová pravidla požadují obnovit přírodu na 20 procentech Evropské unie. Číslo se skutečně v legislativě objevuje – ovšem neznamená vyčlenit pro přírodu dvacet procent EU, nýbrž dostatek přírody na dvaceti procentech unie.

Pokud dejme tomu vytvoříme drobné krajinné prvky na stohektarové farmě, určitě jsme neobnovili 100 hektarů přírody: velkou většinu farmy samozřejmě dál tvoří intenzivní orná půda. Ale obnovili jsme přírodu na 100 hektarech krajiny. Proto dvacetiprocentní cíl pouze naznačuje rozsah ambicí. Evropské státy v něm anoncují, že nechtějí obnovit přírodu pouze na několika izolovaných ostrůvcích – nicméně že se v dohledné době také nedokážou postarat o kompletní krajinu.

Rámcový postup

Schválená legislativa je vlastně celkem jednoduchá. Stanovuje (i) konkrétní přírodní fenomény, jež hodláme obnovovat, (ii) několik konkrétních cílů, k nimž se státy chtějí propracovat, a (iii) povinnost každého státu sestavit si národní plán, jak chce postupovat. Pro některá konkrétní témata si státy také mají stanovit, čeho chtějí doma dosáhnout – tzv. uspokojivou úroveň například městské zeleně, opylujícího hmyzu nebo vybraných indikátorů zemědělské krajiny či lesní přírody.

Opylující hmyz

Státy se domluvily, že udělají potřebná opatření, aby se do konce dekády zastavil úbytek populací (tedy početnosti) i rozmanitosti (druhového bohatství) opylujícího hmyzu. Poté chtějí opylovače opět do krajiny opět postupně vracet, až dosáhnou stavu, který si každý stát předem stanoví.

(Legislativa opakovaně používá důležitou formulku „zavést opatření potřebná k…“. Příroda je nepředvídatelná. Obnova skoro určitě nepoběží tempem, jaké si naplánujeme. Nutně také dochází k průběžným výkyvům nahoru i dolů. Proto úkolem není zaručit, že například opylovačů bude v krajině nějaké množství – protože to se zaručit nedá –, nýbrž k němu rozumně směřovat.)

Příroda v zemědělské krajině

Česká společnost ornitologická každý rok monitoruje početnost běžnějších ptáků v zemědělské krajině. Podobný indikátor se sleduje ve skoro každé evropské zemi. Unijní státy chtějí pracovat na tom, aby se rapidní úbytek (pro Česko konkrétně jde o 20 druhů včetně skřivana polního, strnada obecného a hrdličky divoké, koroptve polní nebo čejky chocholaté) zastavil a průměrná početnost začala opět stoupat – nejprve se do konce dekády vrátila na čísla zhruba kolem roku 2019 a potom rostla o trochu pomalejším tempem, než jakým v minulých dvaceti letech ubývala.

Kromě toho si každý stát vybere dva z volitelných ukazatelů zdraví zemědělské krajiny, stanoví si, kam se v nich chce dostat, a začne pracovat na jejich zvyšování. Volitelné ukazatele jsou tři:

• populace lučních motýlů,
• množství organické hmoty v orné půdě,
• podíl krajinných prvků na zemědělské půdě.

Lesní příroda

Státy chtějí do konce dekády zastavit úbytek vybraných lesních druhů ptáků a posléze postupně zvyšovat jejich početnost na úroveň, jakou si každý doma předem stanoví. Analogicky zemědělské krajině si také vyberou šest z volitelných ukazatelů lesní přírody a budou pracovat na jejich zlepšování. Volitelné indikátory jsou:

• množství stojícího mrtvého dřeva v lesích,
• množství ležícího mrtvého dřeva,
• podíl porostů s rozmanitou věkovou skladbou na rozloze lesů,
• konektivita lesů,
• zásoba organické hmoty,
• podíl lesů s převahou původních druhů stromů,
• rozmanitost druhů stromů v lesích.

Renaturalizace řek

České podniky povodí rostoucím tempem renaturalizují vybrané úseky řek, říček či potoků. Unijní státy se domluvily, že během této dekády chtějí společně obnovit 25 000 kilometrů volně tekoucích říčních toků a přírodních niv podél nich. Na Česko by mělo připadnout několik set kilometrů.

Rašeliniště

Státy chtějí postupně, krok po kroku během několika desetiletí obnovit až polovinu odvodněných rašelinných ekosystémů. Šlo by hlavně o zemědělskou půdu, ale také rašelinné lesy nebo opuštěné těžebny rašeliny. V Česku už řada podobných projektů běží. Nicméně tato položka se týká hlavně přímořských zemí – u nás půjde o poměrně malé výměry.

Městské ekosystémy

Česko se s ostatními státy domluvilo, že chtějí, aby do konce dekády skončil čistý úbytek městské zeleně a stromů ve městech. Posléze by mělo zelených ploch (včetně zelených střech a fasád na budovách) a stromů v ulicích, parcích nebo dalších urbánních prostranstvích průběžně přibývat a postupně dosáhnout „uspokojivé úrovně“, kterou si každý stát předem určí.

Stromy

Unijní země se domluvily, že chtějí, aby v Evropě přibyly tři miliardy nových stromů. Každý stát by měl přispět svým dílem – a tato klauzule se samozřejmě překrývá s chystaným rozšiřováním zeleně ve městech a obnovu zemědělské krajiny.

Vybrané biotopy

Evropské země se už v roce 1993 shodly, že budou pečovat o nejvzácnější biotopy kontinentu. Pravidelný monitoring ale ukazuje, že velká část z nich je pořád ve špatném (oficiální termín zní: nepříznivém) stavu. Navíc některé důležité biotopy často zanikly. Proto nová legislativa obsahuje několik klauzulí, podle nichž se nejdůležitější biotopy budou cíleně obnovovat nebo vracet do dobrého stavu.

Praktické naplňování

Potud formální obsah legislativy. Schválené znění určitě není ideální. Skoro každá klauzule se dala napsat odlišně – nebo nahradit něčím úplně jiným – a legislativa by pořád dávala smysl. Po několika letech diskusí a demokratického rozhodování každopádně máme pravidla, která máme. Teď bude potřeba je smysluplně použít.

Stát potřebuje rozhodnout, čeho přesně chce v obnově přírody dosáhnout a jak bude postupovat. Má na to několik let. Naplňování dílčích klauzulí se přitom pochopitelně překrývá. Kupříkladu k podpoře opylovačů, polních ptáků a krajinných prvků samozřejmě slouží z velké části stejná opatření. Konkrétní klauzule nové legislativy jsou tudíž spíše kompasem než seznamem domácích úkolů.

Nejsložitější úkol přitom nejsou technická opatření, jež potřebujeme v krajině udělat, aby se vracely koroptve, motýli nebo půdní humus. Přinejmenším stejně důležitý domácí úkol je ale vytvořit a nastavit nástroje, které umožní péči o přírodu smysluplně včlenit do každodenního provozu a ekonomiky zemědělských podniků či lesních majetků.

---

reklama

---