Vratislav Santini: Solární pokrok v Amazonii. Jak technologie v rukou vesničanů září i selhává
Co se nezměnilo, je u místních naprostá neznalost zákonů elektřiny a věcí okolo. Rozdíl mezi stejnosměrným a střídavým proudem – ani tucha, s pojmy jako volt, ampéry a Watt jsou na tom podobně.
Stále není pro zdejší lidi problém zapojit 12V/DC žárovku do okruhu 220V/AC a následný záblesk a potom tma je překvapí. A až potom je čas na otázky, jestli je vše v pohodě.
Na otázku, jakou kapacitu má jejich baterie, je odpověď 12 voltů ….
Situace, co mě pobavila: stojím na stole a zapojuji 12V žárovku v domě své conmadre, mámy mé kmotřenky. Oba dráty jsou černé, potřebuji zjistit, kde je plus a kde mínus.
Tak volám na patnáctiletou Freyzi (to jméno miluji): „Holka, cvakni vypínačem, ať vím, jestli to svítí.“
„Ne, bojím se, že tě to zabije.“
„Žádný strach krásko, zapni to! Kdyby něco, tak mě pak za barákem zahrabeš do listí. A až slezu ze stolu, budu ti o elektrice s velkým citem vyprávět.“
Tak Freyzi cvakla vypínačem, já jsem přehodil dráty, žárovka se rozsvítila a já slezl ze stolu a začal jsem svůj proslov o nebezpečí 220V/AC a celkem bezpečí 12V/DC. Ale to už jí oči pohasly a hotovila se jít hrát volejbal, aby se zbavila dotěrného mluvky.
Přečtěte si také |
Vratislav Santini: Omyly a iluze bělochů o životě amazonských indiánů. A vice versa
Tak jsem ji aspoň poučil, že není nejlepší nápad pokládat telefon na vrch baterie, kde má obnažené kontakty (ochranná mřížka už dávno skončila ve smetí).
„A proč ne?“ ptá se na odchodu.
„Tak třeba tvůj hliníkový Samsung nesnese, když jím projede 100 ampér ve zkratu, ale možná se pletu. Jestli chceš vidět pěknou explozi, tak ho tam hoď, ať se pobavíme“.
Tím jsem přeci jenom upoutal její zájem a od té doby si dává telefon do bezpečné vzdálenosti na poličku.
Tak to jenom tak na vykreslení přístupu vesničanů k věci. Na jedné straně zbytečný respekt a na druhé straně respekt nedostatečný.
Nicméně posun ve věci nastal. Před pěti lety zde vláda rozmístila 10 ostrovních systémů, panel 100 W, baterie 100 Ah/12 V umístěná v úhledné krabici společně s kontrolérem nabíjení. Vše Made in China. Každý dům obdržel jeden systém, plus vnitřní instalaci pojistek a čtyři diodové žárovky o výkonu 12 W. Na domy, kde se donedávna svítilo petrolejovým kahanem, to byl věru luxus.
Teď, po pěti letech, mohu posoudit, jak se projekt vydařil. Ze zmíněných deseti systému funguje bez problémů jeden. U ostatních už je v háji baterie, a tak i po slunečném dnu svítí jediné světlo asi dvě hodiny. U systému, který byl nejlépe chráněn před dětmi, stále funguje šest světel každý večer asi čtyři hodiny a baterie není vybitá.
Ostatní baterie doplatily na špatné zacházení.
Hlavním nepřítelem jsou, jak už jsem naznačil, děti, kterých je dostatek. Běžný počet je pět dětí na rodinu a zasloužilé rodičky, které jsem nikdy nepotkal jinak než v jináči, se právě chystají na dítě číslo devět.
Občas, když si mi stěžují na svou chudobu, tak jim musím říct: „A co čekáš, když pořád rodíš děti jak najatá. Takhle se tvoje situace nezmění nikdy, leda, že bys vyhrála v loterii. Ale protože nevsázíš, tak asi nevyhraješ. Ale děti jsou prý radost, tak si neztěžuj.“
Přečtěte si také |
Vratislav Santini: Indiáni v benzínovém kruhu
Dospívající chlapci hrají v domech fotbal a jejich malé sestry tahají za všechny kabely, které jsou v dosahu. A na to není kontrolér nabíjení stavěný.
Dalším hřebíkem do rakve ubohé baterky jsou místní adjustace. Když světla svítila už jen chvíli, i po celodenním nabíjení, tak mnohý došel k závěru, že problém je kontrolér nabíjení a že by bylo lepší ho obejít.
A tak v několika domech napojili panel i zátěž přímo na baterii. Věru mazaná úprava. Na chvilku se zdálo, že systém vskutku funguje lépe, protože kontrolér neměl šanci odpojit baterii včas a zabránit tak podvybití. Světla svítila déle, protože diodová žárovka se rozvášní i při 11 voltech a pomalu pohasíná i při deseti. Ale baterie už se tím ničí nenávratně a po krátkém čase byla situace ještě horší, než před zásahem pralesního technika.
Ostatním systémům se sice nedostalo této kruté úpravy, ale doplatily na nekonečné nabíjení telefonů z vestavěné USB zástrčky. Ta je označená jako DATA a jistě nemá sloužit k nabíjení, protože se zdá, že je na výstupu z kontroléru nezávislá. Tedy, i když už jsou světla odpojena, protože hrozí podvybití baterky, USB zástrčka je pořád aktivní. A tak telefony, které byly nabíjeny dnem i nocí, dokázaly dostat baterku taky na pěkných deset voltů.
Vždy mě pobaví panel náčelníka vesnice, který je umístěn v temném chládku za domem a marně čeká na paprsek Slunce, která jinak stále chrlí svých 1000 Wattů na metr čtverečný zemského povrchu.
Když si mi paní náčelníková stěžovala, že jí jediné světlo svítí už jen hodinu, tak jí povídám: „Jako tvůj servisní technik ti dám jednu radu zdarma. Zkus ten panel dát na Slunce, třeba to pomůže.“ Nijak to nezpochybňovala, ale taky nic neudělala, už proto, že její manžel je ten osvícený adjustátor, co napojuje panel přímo na baterku, aby snad kontrolér a pojistky neubíraly zbytečně energie.
Větší úspěch jsem měl tam, kde jsem domácím poradil, aby panel umyli. Pětiletá špína už pokrývala celou plochu pěkným černým povlakem a po očištění se výkon panelu viditelně zlepšil. Už tím jsem si získal pověst odborníka, ale opravdového uznání jsem došel, až když mě do jednoho domu zavolali s tím, že systém už vůbec neběží.
Otevřel jsem tedy krabici a hned bylo vidět, že někdo ukroutil pojistku a tím přerušil celý obvod. Mezi námi, nevím, jak se povedlo ukroutil měděný kabel 5 mm v průměru, ale podařilo se. Nu, tak jsem obvod opět spojil, vše se opět rozběhlo a moje pověst znalce dosáhla výše Pamíru.
Od té doby mě tam volali pokaždé, když zkratem resetovali systém a na opravu stačilo odstranit zkrat a počkat pět minut, než se systém obnovil. Nicméně majitelka vždy trvala na tom, abych znovu otevřel krabici a prohlédl tišťák kontroléru, když už tomu tak rozumím. Tak co bych jí neudělal radost.
Tvrdím, že když je systém dobře chráněn, slouží bez problémů pět let a nemá problémy. Pokud se nechá na pospas dětem a trpí různými domácími úpravami, už po dvou letech je končí.
Letos má dorazit nová vlna solární elektrifikace a tak všichni očekávají nové dárky. Nepředpokládám ale, že by změnili svůj přístup k věci.
Odhlédneme-li od vesnické praxe, která se dá nejlépe vyjádřit mou oblíbenou anekdotou: „Myslíte si, že náš největší problém je neznalost a nebo nezájem?“ „Jo, tak to nevím … a ani mě to nezajímá,“ tak různé malé solární nabíječky, které sem proudí v rámci projektů Ministerstva školství a rozličných mezinárodních organizací, slouží velice dobře, zvláště k nabíjení mobilních telefonů.
Přečtěte si také |
Vratislav Santini: Energie - efektivita získávání a využívání
Ve větších vesnicích, zhruba 100 domácnosti a víc, zvláště tam, kde existuje nějaké turistické zařízení, jsou domy, které z panelů a baterií napájejí celou domácnost i s přilehlým obchůdkem. V zapadlejších oblastech nadlouho bude benzínový generátor jistota, která se neopouští a solární energie pouze jakýmsi přilepšením.
Co se týká generátorů, alias elekrocentrál, lidé stále neopouští zvyk pořizovat si stroje zbytečně silné a s velkou spotřebou. Dům, kde je reálné zatížení 200 až 500 Wattů, když se večer zapne všechno, co se zapnout dá, je stále vybaven generátorem 4 kW. Taková centrála tu spotřebovává asi 1 litr benzínu na hodinu. Stejně vybavený dům, kde má majitel nejmenší centrálu, co je k mání, tedy 1,2 kW, je spotřeba benzínu 1 litr na 3 hodiny. Tedy spotřeba paliva třetinová a výsledek stejný. A hladina hluku podstatně nižší.
Na jedněch webových stránkách prodejce elektrocentrál jsem četl pěknou větičku: Centrála není příliš hlučná, pouze 90 dB. Co chtít víc, že? Další level je už startující letadlo, to už možná trochu hlučné bude, ale taky ne moc. Já osobně při 90 dB pozbývám soudnosti.
reklama
Dále čtěte |
Kam strom nemůže, nasaďte popínavku!
Obce a města se ptají, co bude s místní Agendou 21. Nástroj udržitelného rozvoje jim ministerstvo vypnulo
Eroze půdy je velký problém. Škody jsou někdy vidět až z ptačí perspektivy
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (7)
Jaroslav Řezáč
6.9.2024 16:04Místo toho, abychom se učili jak máme žít v souladu s přírodou, tak jim pustíme videa o naši poněkud trapné civilizaci.
