Vratislav Santini: Indiáni v benzínovém kruhu
Nejběžnějším nezávislým zdrojem elektřiny je tu benzínový generátor. A to se jistě netýká jen vesnic okolo Amazonky, ale milionů lidí po celém světě.
Benzínový generátor je skvělá věc pro chvíle krize, ale jako stálý zdroj energie je to možnost nejhorší. O to více je s podivem jeho oblíbenost, když máme mnohem lepší zdroj, totiž solární panely.
Během mých pobytů na pravém břehu Ucayali jsem ve vsi Nuevo Jerusalen zprovoznil tři solární systémy, každý s panelem 100 W. Fungují skvěle a do místních domů přinesly nebývalý luxus.
Přesto to nikoho dalšího nemotivovalo, aby si pro svůj dům solární panely pořídil.
Často jsem si kladl otázku, zda je na vině neznalost či nezájem. Zřejmě oboje. Plus negativní zkušenost.
Benzínový motor každý zná a skoro každá rodina vlastní lodní motor. Generátor a motor k lodi jsou vlastně stejná zařízení a všichni je berou jako u nás automobil či motocykl.
A tak spalovací motor nikoho nepřekvapuje. Ačkoliv je to věc nanejvýš komplikovaná.
Solární systém je naopak sestava velmi jednoduchá. Ale na lidi působí tajemně a nepředvídatelně.
Spalovací motor totiž dokáže člověk rozebrat a opravit. Šikovných mechaniků bylo v dolním Peru více než dost. Na ulicích městeček byly řady otevřených dílen, ze kterých se na cestu sypaly roje jisker z rozbrušovaček a svářeček a chlapíci od oleje umně sestavovali převodovky.
Navíc benzínová centrála je mocný stroj, který vydává hluk 90 dB, třese celým domem a celkově je ztělesněním brutální síly.
Naproti tomu solární sestava žádný zvuk nevydává a nebýt blikajících diod na kontroleru nabíjení, nedalo by se poznat, jestli vůbec pracuje.
A když pracovat přestane, tak se zdá, že není žádná cesta, jak ji opravit. Zvláště proto, že elektřině tu nikdo nerozumí.
A kupodivu ani rozumět nechce. Zdá se, že odpor k matematice a fyzice je globální záležitost. A to je právě chyba.
Indiáni totiž nejsou schopni posoudit, kolik energie na osvětlení domu potřebují. Předpokládají, že spoustu. U lodního motoru každý snadno odhadne, jak rychle která loď s daným motorem popluje a jakou bude mít motor spotřebu. Ale pokud jsou údaje o wattech na žárovkách a televizi jenom jakási čísla, tak není možné odhadnout nic.
A tak si domácnosti pořizují generátory s výkonem 4 kW, ačkoliv jsem neviděl větší odběr než 300 W.
Nedostatek vzdělání je tedy problém. Ale jistě ne fatální, protože znalosti o opravách motorů lidé získávají praxí a žádný nedostatek intelektu je v tom neomezuje. Je to pouze otázka běžně sdílených znalostí.
Snad největší překážkou pro rozmach solární technologie jsou nedobré zkušenosti z praxe. Které ale přímo pramení z neznalosti věci.
Různé filantropické společnosti v rámci svých projektů instalují sem tam nějaký fotovoltaický systém. A zřejmě se snaží i poučit místní obsluhu.
Bohužel se tyto projekty snaží zavádět kolektivní vlastnictví, které ale v praxi nikdy nefunguje. Když je něco všech, tak je to vlastně ničí. Dokud společná věc funguje, tak každý bere, kolik unese, ale v okamžiku, kdy je potřeba investovat do obnovy, tak projekt pochopitelně zaniká.
Zásadní chyba v pořizování fotovoltaik spočívá v nedostatečné kapacitě baterie. Baterie je základní a nejdražší část celé sestavy. A pokud je tendence minimalizovat vstupní náklady, pak každého napadne ušetřit na baterii.
Indián si řekne: baterie drahá, koupím menší a zbytek peněz si nechám. Pokud nakupuje běloch, tak si řekne: baterie drahá, koupím menší a za zbytek peněz koupím ještě jeden panel.
Úvaha však má jít opačným směrem: baterii koupím nejlepší možnou, i kdyby to znamenalo menší panel.
Pokud baterie nemá dostatečnou kapacitu, nestačí na celý večer provozu a regulátor odpojí světla či televizi třeba již po hodině.
A další logický krok je, že se obejde regulátor a světla se napojí přímo na baterii.
A zdá se, že je vše v pořádku, vždyť to svítí, ale v baterii již dochází k podvybití – a tedy k trvalému poškození.
Týden takového provozu sníží životnost baterie z původních dvou let na pět měsíců – a to již opravdu není ekonomické.
Zákazník pak má pocit, že ho podvedli, ne-li přímo okradli. A takovou informaci posílá dál.
Přes všechny tyto výhrady ale zůstává solární systém nejlevnějším nezávislým zdrojem elektřiny, jak ukáže následující srovnání.
Jedna rodina, která každý večer spustí generátor na dvě hodiny (od 19 do 21), spotřebuje týdně 14 litrů benzínu. To je ročně 728 litrů. Při současné ceně benzínu v Peru (1l = 1$), je to 728 dolarů.
Za tu cenu by se již dal pořídit 200 W systém s dostatečně velkou baterií, který by 2 – 3 roky řešil spotřebu celého domu.
Jenže benzín se kupuje postupně a tak se celková cena nezdá být tak ohromná. A 700 dolarů je suma, kterou rodina v pralese ještě nikdy pohromadě neměla.
A tak vše zůstává v zaběhnutém koloběhu, kdy se při každé cestě do města za řekou nakupuje benzín, který se částečně spotřebuje na cestu samotnou a zbytek se spálí v generátoru. Konečná cena 1 kWh je nakonec více jak 1 dolar, což je nejdražší elektřina světa a profituje z ní pouze obchod s ropou.
Pro rozvoj a plné využití fotovoltaické energie je potřeba několik poučených nadšenců, kteří pochopí potenciál Slunce a začnou díky němu podnikat.
Člověk, který by měl v indiánské vesnici solární elektrárničku a přebytky by prodával sousedům za polovinu ceny benzínu, který by sousedé jinak spotřebovali, by byl jednoznačně v zisku. A navíc by se stal zdrojem dalších poučených jedinců.
Jakkoliv se zatím zdá, že benzín vítězí, je jen otázkou času, kdy ho panely a baterie nahradí. Jen co převáží dlouhodobé hledisko, schopné vidět dál, než do příštího úterý.
(Vesnice Nuevo Jerusalen leží na řece Tahuayo, cca 5 km východně od soutoku Maraňonu s Ucayali. GPS: 4°29´18´´ S 73°22´24´´ W).
reklama
Dále čtěte |
Americká vládní agentura zařadí žirafy poprvé na seznam ohrožených druhů
V Indonésii se narodilo mládě slona sumaterského, druh je na pokraji vyhynutí
Africké státy na konferenci COP16 žádají speciální financování biodiverzity
Vratislav Santini: Jak vypadá domorodé amazonské zemědělství?
Vratislav Santini: Solární pokrok v Amazonii. Jak technologie v rukou vesničanů září i selhává 
Vratislav Santini: Omyly a iluze bělochů o životě amazonských indiánů. A vice versa