Miroslav Bobek: Výsadková operace Beaver drop
Českou byrokracii komentovat nebudu a zůstanu u bobrů. V Brdech bylo velké štěstí, že si bobři pro svou hráz vybrali správné místo, kde se připravovalo vybudování umělé hráze, a tu svou tam postavili rychle a zadarmo. Na některých jiných místech však narůstající počty těchto stavitelů mohou vést ke značným škodám; všude se jejich vodohospodářské stavby zkrátka nehodí. Což mi připomnělo americkou operaci známou jako Beaver drop.
V Idahu se ve druhé polovině 40. let minulého století začalo stále víc lidí stěhovat do venkovských oblastí. Brzo tam však vyvstal problém s bobry. Jejich budovatelské úsilí vedlo k tomu, že přistěhovalcům poškozovala vzedmutá voda jejich majetek. Úřady proto rozhodly, že je třeba bobry odstěhovat.
S tím byla v Idahu již řada zkušeností, bohužel nejen dobrých. Stěhování bobrů do odlehlých, špatně přístupných oblastí bylo extrémně náročné a mnoho zvířat při něm uhynulo. Proto se strážci zvěře rozhodli zvolit novátorské řešení: přepravit bobry letadlem a do cílové oblasti je shodit na padácích. Měli ostatně ještě v živé paměti velké výsadkové operace druhé světové války a ve skladech se nacházela spousta materiálu, včetně padáků.
Byl to šílený záměr, při jehož přípravě bylo třeba vyřešit spoustu problémů. Například jak zajistit, aby se bedny s bobry po dopadu otevřely. Ale opravdu se uskutečnil – a to velice úspěšně.
Čtrnáctého srpna 1948 bylo do dvoumotorového letadla Beechcraft naloženo prvních osm beden s bobry. Byl mezi nimi i samec Geronimo, který si v testovací fázi operace odsloužil své. Seskok bobrů dopadl úspěšně a v dalších dnech následovali další bobří parašutisté. Celkem jich bylo 76, přičemž zahynul pouze jeden.
Samozřejmě to není návod, co si počít s našimi bobry-troublemakery; u nás jaksi není prostor, kam je nechat seskakovat (nemluvě o tom, jak by vypadalo povolování podobné akce, že ano). Ale každý, kdo trochu sleduje dění, stejně ví, že naši bobří potížisté jen tak nevyváznou. Není vůbec náhoda, že se brněnští vědci zabývali tím, jak bobří maso zpracovávat ke konzumaci…
Ostatně ani v Americe už k dalším bobřím seskokům nedošlo; bylo tomu tak ovšem proto, že začaly být k dispozici vrtulníky. Ale že byl Beaver drop obdivuhodný nápad, navíc skvěle provedený, to mi nikdo nevymluví.
reklama

Dále čtěte |



Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (2)
Břetislav Machaček
18.2.2025 10:00Oni se sami šíří už i do pro ně méně vhodných míst z míst, kde už jich je
příliš. Prostě staří vyhánějí mladé a ti se usídlují už i v parcích a ve
středu měst. Kam s nimi, když je odlovíme právě tam? Vysadíte je do hor
na bystřinu bez vrb a jiných měkkých dřevin? Asi nikoliv a nebo třeba
rybníkářům, aby jim rozvrtali hráze? Je to jako u Nerudy se slamníkem,
protože je už nikdo rozumný nechce a chce je VŠUDE pouze pár BOBROMILŮ.
Mnohdy je lepší méně něčeho vzácného, co se později stane při namnožení
nevítaným tvorem. Pár vyder v republice nikomu nevadilo, stejně jako
volavek a kormoránů, ale dopadlo to bez regulace jak? Pstruhové potoky
bez ryb, raků a už i žab. Lipan na vymření a plůdkové rybníky se loví
prázdné. Bohatý stát může zaplatit jakékoliv škody, ale penězi pstruhy,
raky, žáby, lipany atd. nenahradí a ti co se o to neustále pokoušejí už
přestává mít chuť a energii pokračovat v marné práci. Je třeba se už
konečně zamyslet nad nějakými hranicemi množství predátorů vzhledem k
možnostem krajiny a množství jejich kořisti bez jejich umělého výkrmu
neustálým vysazováním jejich potravy. Kecy o samoregulaci platí pro
divočinu a nikoliv kulturní krajinu, kde scházející přirozenou potravu
nahradí potrava z chovných rybníků a nedostatek vrb kolem řeky stromy
v parku a nebo kukuřice na poli, kterou se naučili bobři konzumovat
v mém okolí. Tady prostě přirozená regulace vymírání hladem nefunguje!