Byl to prostě rváč a stálo ho to život! Smutný konec orla Courala

Poprvé jsme ho chytili loni v neděli 28. 10. v Újezdě u Chanovic. Tenkrát mi Martin Polívka vyprávěl, jak se dva orli mořští porvali. Jeden pak zůstal mokrý a lehce poraněný sedět na zemi mezi ploty zahrad kousek od nedalekého rybníka. Přijel jsem na místo a po krátké honičce jsem částečně a těžce letícího orla odchytil.

Bylo to den po honu na kachny, a tak ještě téhož dne se rozběhlo hned několik veterinárních vyšetření najednou. Při rentgenu celého těla dravce jsme si s veterinářem všimli podezřelého kovového válečku v žaludku.

Následovala celorepubliková akce, která by se dala nazvat něco jako kdysi dávno divácky velice úspěšný pořad s Pavlem Zedníčkem nazvaný „Kufr“ aneb „Co je to?“. Rentgenový snímek jsem rozeslal na všechny strany a všichni jste nám psali, co by to asi mohlo být.

Dokonce jeden veterinář ze Slovenska chtěl přijet záhadný předmět z žaludku orla vyndat. Soutěž jsme ukončili 30. 10. 2018 na Veterinární klinice Vedilab Plzeň. Tým veterinárních lékařů ze žaludku orla vyndal dva plastové chovatelské kroužky z polského poštovního holuba.

Pak přišla na řadu akce s názvem „rozletová voliéra“ a hledání vhodné haly, kde bychom mohli zjistit, jak orel ve skutečnosti létá a zda ho můžeme vrátit zpět do volné přírody.

Tady bych rád poděkoval všem zemědělcům, jízdárnám a podnikatelům, kteří nám nabízeli své prostory a snažili se pomoci.

Nakonec jsme se ale na základě dalších vyšetření a konzultací s veterináři rozhodli, že orla po necelých 20 dnech léčby vypustíme z naší voliéry zpět do volné přírody.

Úspěšné vypuštění proběhlo 15. 11. 2018 na Tachovsku za přímé účasti a podpory MVDr. Ivana Literáka z Veterinární fakulty v Brně, který zajistil, dovezl a nechal na orla nainstalovat satelitní vysílačku.

Orla pak až do středy 25. 9. 2019 bedlivě sledoval kolega Bohumil Mášek, který nejenom kontroloval jeho pohyb na monitoru svého počítače, ale několikrát se za ním osobně přímo k rybníku i vydal.

O úspěšném návratu „Courala“, jak mu Bohouš začal pracovně říkat, jsme vás pak několikrát informovali. Pro ty, kteří si mapky od Bohouše nevybavují, tak orel vypuštěný u Tachova se vrátil zpět k Horažďovicím. Nějaký čas se zdržoval u Mnichova na Strakonicku, pak nejčastěji létal kolem Kramolína, Pačejova, Kovčína, Nekvasov, Chlumu u Nepomuka a samozřejmě Chanovic. Zalétl si ale třeba i na Šumavu do Prášil či ke Státnímu zámku Kozel do polesí Lopata nebo do Nepomuka.

Osudová středa!

Ve středu 25. 9. 2019 se Coural coural kolem Nepomuka a k Oselcům přilétl v 10:48 hodin dopoledne.

V tu dobu už zemědělci sklízeli pole s kukuřicí a obrovská řezačka se záběrem 7,5 m sekala zhruba 2,5 m vysokou hustou kukuřici. Zhruba za dvě hodiny pak došlo u Oselce k události, které lze jen stěží uvěřit. Přesněji, kdybych u toho nebyl, neviděl to na vlastní oči a spolu s Bohoušem Máškem to nevyšetřoval, tak bych tomu prostě nevěřil.

Krátce před dvanáctou hodinou se na lokalitě objevil další orel mořský. Nevíme, jestli tam byl doma, anebo jen protahoval, ale byl to stejně starý samec ve věku minimálně sedmi a více let, stejně jako byl náš Coural.

Nevíme, kdo koho napadl a co bylo důvodem rvačky, ale na 99 % došlo k tomu, že nad částečně již posekaným polem s kukuřicí se servali dva mořští orlí samci.

Podle pitevního nálezu se pravděpodobně do sebe zaklesli pařáty a doslova spadli jako javorová vrtulka do vzrostlé kukuřice.

Z tak vysokého a silného porostu se však velcí ptáci s rozpětím křídel minimálně 2,5 m nezvednou a nedokáží tím pádem z kukuřice vylétnout.

Navíc spadli do zeleného neposekaného porostu, a tak řezačce na kukuřici neměli šanci uniknout.

To, že zemědělec nechtěně pár minut po 13. hodině spolu se vzrostlou kukuřicí posekal i oba mořské orly, on sám zjistil, až když se vracel ve vedlejší neposekané řádce a náhodou si všiml, že na strništi leží bezvládná těla dvou velkých dravců.

Ihned celou událost nahlásil na místě přítomnému mysliveckému hospodáři, a ten nám přes příslušný orgán myslivosti na MÚ v Nepomuku informaci obratem předal.

Když jsme s Bohoušem Máškem okamžitě přijeli na místo nehody k Oselcům, nikdo z nás netušil, že jeden ze dvou posekaných orlů bude Coural. Pravda, Bohouš věděl, že orel se na lokalitě pohyboval, ale o vysílačce nikdo z oznamovatelů nálezu nemluvil, a tak jsme netrpělivě čekali, co nás na místě uvidíme. Čekal na nás svědek celé události Václav M., který nám vše ukázal a poměrně podrobně popsal.

Když jsem pak viděl vysílačku ležet vedle torza orla bez hlavy a levého křídla, se dvěma našimi ornitologickými kroužky na stojácích, bylo mi jasné, o jakého dravce se jedná. Asi tak o dvě vteřiny později to bylo jasné i Bohoušovi Máškovi, který tam zůstal stát jako zkamenělý.

Druhý orel byl bez kroužků, podle opeření a velikosti se jednalo rovněž o poměrně starého ptáka, který měl sice hlavu, ale chyběla mu obě křídla. Když jsem na bezvládná těla sáhl, byla ještě teplá. Prošli jsme celou událost i lokalitu, vše nafotili, zajistili stopy a odvezli oba nešťastníky na pitvu.

Doma pak Bohouš zpracoval všechna z vysílačky získaná data. Sestavil časovou osu, probral podrobnosti s kolegy a druhý den se opět vydal na lokalitu. Vyhledal onoho „traktoristu“, který na poli sekal, prošel s ním celou událost znova a znova, prošel opět celou lokalitu a koukal i do porostu kukuřice na sousedním poli.

Večer, když jsme pak dávali dohromady všechna fakta z místa i výsledky pitvy, řekl Bohouš: „Ten blbec se zase porval! Byl to prostě rváč a stálo ho to život! Škoda obou orlů, ale nedá se nic dělat!“

V jeho hlase bylo slyšet, že je mu to hodně líto, ale že za to tentokrát nikdo z lidí nemohl. Bylo to pouze mezi orly.

Já za náš tým děkuji všem zúčastněným, hlavně pak těm, kteří událost oznámili a oznamovateli V. M., že tam na nás počkal a pomohl nám věc prošetřit. Tímto však také oznamuji, že příběh orla mořského s vysílačkou číslo 115 („Rváč od Chanovic“) skončil událostí, které lze jen stěží uvěřit.

PS: Zemědělec, který řídil řezačku, za to opravdu nemohl, neměl šanci ptáky v kukuřici vůbec vidět a hlavně je tam ani nečekal, jak sám vypovídal. Všiml si jich už uhynulých, až když se vracel, i to ale byla náhoda. Strniště se seká na 25 cm a výška porostu je cca 2,5m. Při pitvě jsme vyloučili zástřel, otravu či jiné lidské přičinění. Navíc ptáci byli při našem příjezdu ještě teplí a bez posmrtné ztuhlosti. Všechny stopy na místě nasvědčovaly tomu, že ptáci uhynuli v důsledku smrtelných poranění řezačkou. Podle patoložky MVDr. Jitky Humpové to bylo hodně rychlé a na přežití neměli žádnou šanci.

---

reklama

---