Co přináší nová zpráva o invazních nepůvodních druzích?
4. září platforma představila Hodnotící zprávu o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole, ve které vládám poskytuje vědecky podložené důkazy, nástroje a možnosti, jak se vypořádat s problémy, které biologické invaze způsobují.
„Hodnotící zpráva o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole je zcela zásadní dokument, který umožní rozhodovacím orgánům po celém světě porozumět současnému stavu a trendům v šíření invazních nepůvodních druhů, příčinám jejich výskytu a dopadům na invadované ekosystémy. Tyto informace mohou státy využít k politickému řešení problémů, jež invazní druhy představují,“ říká spoluautor zprávy Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR.
„Existující opatření jsou nedostatečná, 80 % zemí světa má ve svých národních plánech v oblasti biologické rozmanitosti stanoveny cíle týkající se invazních druhů, ale pouze 17 % zemí má národní zákony nebo předpisy, které tuto problematiku konkrétně řeší. To zvyšuje riziko šíření invazních druhů nejen pro danou zemi, ale i pro sousední státy,“ konstatuje Pyšek.
V ČR je podle něho situace relativně dobrá. „Máme novelu zákona o ochraně přírody z předloňského roku, pomohlo by ale přijetí národního seznamu invazních druhů. Evidujeme přes 1500 nepůvodních rostlin, okolo 80 obratlovců a 700 bezobratlých – zdaleka všechny sice nejsou invazní, ale přesto jsou to varovná čísla,“ říká Petr Pyšek.
Zpráva uvádí, že v důsledku rozmanitých projevů lidské činnosti po celém světě zdomácnělo více než 37 000 nepůvodních druhů, z toho je přes 3 500 invazních. Tento počet je zcela jistě podhodnocený, protože z řady oblastí chybějí přesné informace, a nadále velmi rychle vzrůstá.
Celosvětově nejrozšířenější invazní rostlinou je vodní hyacint (Pontederia crassipes), suchozemský keř libora proměnlivá (Lantana camara), mezi živočichy krysa obecná (Rattus rattus). V České republice patří mezi nejrozšířenější invazní rostliny netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), celík kanadský (Solidago canadensis) nebo trnovník akát (Robinia pseudoacacia), mnohé druhy, jako pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), se však rychle šíří.
Autoři zprávy zdůrazňují, že všechny nepůvodní druhy nejsou invazní; jedná se pouze o ty, které v území, do kterého byly člověkem zavlečeny, zdomácněly, rozšířily se a mají negativní dopady na přírodu a často i na člověka.
Za invazní považujeme přibližně 6 % rostlin, 22 % bezobratlých, 14 % obratlovců a 11 % mikrobů z celkového počtu nepůvodních druhů v dané skupině. Velkému riziku jsou vystaveni zejména lidé na přírodě nejvíce závislí jako původní obyvatelé a místní komunity. Přitom na územích spravovaných původními obyvateli se vyskytuje více než 2 300 invazních druhů.
Zpráva, kterou v sobotu 4. září v německém Bonnu schválili zástupci 143 členských států IPBES a na které pracovalo po více než čtyři roky 86 odborníků ze 49 zemí, dále uvádí, že v roce 2019 přesáhly celosvětové ekonomické náklady na invazní nepůvodní druhy 423 miliard dolarů ročně, přičemž od roku 1970 v každém desetiletí vzrostly nejméně čtyřikrát. Dokument čerpá z více než 13 000 odkazů odrážejících rozsah existujících znalostí o invazních druzích, včetně vědeckých článků, vládních zpráv a znalostí domorodých a místních obyvatel.
Přestože mnoho nepůvodních druhů bylo v minulosti introdukováno záměrně kvůli předpokládanému přínosu pro lidi, zpráva IPBES konstatuje, že negativní dopady těch, které se staly invazními, jsou pro přírodu a lidi obrovské.
Na celosvětovém vymírání živočichů a rostlin se invazní druhy podílely jako hlavní faktor v 60 % případů a v 16 % případů byly dokonce jedinou příčinou extinkce původního druhu. Je doloženo, že nejméně 218 invazních druhů bylo zodpovědných za více než 1 200 lokálních extinkcí.
Nejedná se však pouze o vymírání, zpráva dokumentuje, že 85 % invazí má negativní dopad na původní ekosystémy. Příkladem jsou například bobr kanadský (Castor canadensis) nebo ústřice velká (Magallana gigas), kteří ovlivňují fungování celých ekosystémů tím, že přeměňují stanoviště. V téměř 80 % případů působí invazní druhy škody lidem – poškozují zdroje obživy a mají negativní dopad na kvalitu života, např. v podobě nemocí, jako jsou malárie, zika a západonilská horečka, které šíří invazní druhy komárů.
Celosvětový nárůst invazních nepůvodních druhů a jejich negativních dopadů lze očekávat i v budoucnosti; přispívá k tomu zrychlující se globální ekonomika, intenzivnější využívání půdy a moří, změna klimatu i demografické změny.
Šíření invazních druhů a jejich dopadům lze předcházet. „Pro naprostou většinu druhů a situací existují cílená opatření, která skutečně fungují; jejich vhodnost a účinnost závisí na místních podmínkách,“ říká spoluautor zprávy Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.
„Nejúčinnějším způsobem, jak zamezit šíření, je prevence – zde se jedná zejména o kontroly dovozu na hranicích, díky kterým se podařilo omezit např. šíření invazní kněžice mramorované v Austrálii,“ vysvětluje Jan Pergl. „U druhů, které se již do země dostaly, je vhodné omezování šíření, vymýcení, či pravidelná kontrola, ale také zvyšování odolnosti ekosystémů vůči budoucím invazním druhům. V České republice například vzděláváme zadavatele managementu invazních druhů tak, aby likvidace byla efektivní,“ dodává Pergl.
Autoři vidí nejdůležitějších poselství zprávy v tom, že pokrok v boji proti invazním nepůvodním druhům je dosažitelný prostřednictvím integrovaného přístupu, který zohledňuje konkrétní souvislosti a zapojuje různá odvětví společnosti.
Přečtěte si také |
Vysévání květnatých luk a McDonaldizace české krajiny
„Bezprostřední naléhavost problému biologických invazí, které způsobují rozsáhlé a rostoucí škody přírodě i lidem, činí tuto zprávu nesmírně cennou a aktuální," říká Anne Larigauderie, výkonná tajemnice IPBES. „Vlády celého světa se v prosinci loňského roku v rámci nového Kunming-Montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost dohodly, že do roku 2030 sníží zavlékání a zdomácňování prioritních invazních druhů nejméně o 50 %. To je zásadní, ale zároveň velmi ambiciózní závazek. Zpráva IPBES o invazních nepůvodních druzích poskytuje důkazy, nástroje a možnosti, které mohou tento závazek učinit splnitelnějším.“
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Břetislav Machaček
17.9.2023 12:35 Reaguje na Hunterzřejmě i dobře uživí, protože by se v nouzi chopili nářadí a
likvidovali ty invazní rostliny a po nocích stříleli invazní
živočichy. Tak pouze zkoumají, doporučují, nařizují atd. ty
nesmysly, když likvidují akáty tam, kde nikomu nevadily 100
let a nebo křídlatku u řeky po proudu pod jejím semeništěm.
Přihráli tak nekonečný kšeft firmě vybavené postřiky, která
má stále co dělat, když každá povodeň zaseje nové rostliny.
Logické je začít u pramene, ale nikoliv na dolním toku a u
pramene ponechat "semennou banku". Invaze je stará jako Země
samotná, popsal to už Darwin a zabránit tomu v globalizovaném světě je bojem s větrnými mlýny. Časem si na na vše zvykneme
a přizpůsobí se i hmyz a zvířata. Už dnes konzumují například
Netýkavku žláznatou housenky našeho Lišaje vrbkového a třeba
houštiny křídlatky jsou úkrytem zvěře. Duté stvoly využívá k
zimování a úkrytům hmyz a cpe se na podzim jejím pylem. Nyní
u nás kvete a včelami to tam doslova hučí. Nebýt nyní invazní
Křídlatky, Zlatobýlu kanadského a Netýkavky žláznaté, tak hmyz
hladoví. Chce to trochu rozumu a selektovat vše podle toho,
zda je to opravdu takovou pohromou, za jakou se to považuje.
