Divoké orchideje v topolových plantážích

Topolová plantáž v Maďarsku

Foto | L. Simán / Preslia

Komerční topolové monokultury jsou dlouhodobě středem pozornosti pro svou vysokou ekonomickou hodnotu, nicméně v poslední době si získaly v mnoha zemích pozornost i díky jejich přínosu pro životní prostředí. Nyní jsou široce uznávány jako účinný systém pro fixaci energie, který by mohl částečně nahradit fosilní paliva.

Nesporný je také jejich příznivý vliv při fytoremediaci, kdy z půdy dokáží odstraňovat například některé rizikové prvky tím, že je čerpají kořeny a zabudovávají je do své biomasy. Následným sklizením a odstraněním této biomasy klesá přístupný podíl specifických negativních látek v půdě. Nicméně i přes jejich stále rostoucí rozlohu a ekonomický význam je jejich přínos pro biodiverzitu málo studován a chápán širokou veřejností.

Monokultury produkující biomasu lze obecně považovat za stanoviště s minimální biologickou rozmanitostí, netypickým bylinným patrem a často jsou složeny z nepůvodních druhů. Topolové monokultury jsou často označovány jako “zelená poušť” a přírodní hodnoty těchto porostů jsou značně podceňovány.

Obecně panují názory odsuzující monokultury produkující energii jako hrozbu pro biologickou rozmanitost. Ve skutečnosti pozitivní u rychle rostoucích dřevin je poměrně dobře rozvinuté bylinné patro, což má za následek celkově hodnotnou a rozmanitou flóru, která nabízí příznivé podmínky pro rozvoj fauny. Tento jev se u typického zemědělství nevyskytuje.

Orchideje jsou ideálními bioindikátory antropogenních biotopů. Především díky jejich vysoké diverzitě, jejich ochranářskému významu a pravděpodobnosti kolonizace antropogenních biotopů (jako jsou například opuštěné doly, hřbitovy nebo krajnice u silnic). Výskyt suchozemských orchidejí je opakovaně dokumentován v nejrůznějších plantážích, včetně kávových, kakaových, kaučukových, olivových nebo kaštanových.

Orchidej Okrotice bílá v hybridní topolové monokultuře

Foto | Attila Molnár V. / Preslia

První zmínky o výskytu orchidejí v evropských topolových plantážích pochází z roku 1991 z Polska, kde na jedné plantáži byly nalezeny tři taxony orchidejí. Při dalším bádání byly orchideje objeveny i v dalších 15 evropských zemích, kde bylo popsáno celkem 32 taxonů orchidejí.

Předpokládá se, že úspěšnost osídlení a kolonizace suchozemských orchidejí v antropogenně narušených stanovištích souvisí s jejich schopností rozptylu, stejně jako s jejich tolerancí vůči stresu. Plody orchidejí totiž obsahují tisíce prachových semen, což jim umožňuje kolonizovat nová stanoviště prostřednictví anemochorního šíření i do velmi vzdálených míst.

Podle výsledků maďarské studie se nacházel alespoň jeden zástupce orchidejí na většině (59,9 %) zkoumaných topolových plantážích. Celkové množství orchidejí čítalo 15 druhů ze 7 rodů. Nejrozšířenějším druhem byl Epipactis tallosii (57 plantáží), Cephalanthera damasonium (45 plantáží) a Epipactis helleborine (44 plantáží). Celkový počet jedinců se pohyboval od jednoho do 10 251 jedinců.

Topolové plantáže, bez ohledu na jejich přirozenost, jsou významným stanovištěm pro suchozemské orchideje. To zásadním způsobem zvyšuje význam topolových plantáží ve srovnání s jinými. Topolové plantáže se tak zdají být přínosné nejen pro bioenergetiku a pěstování biomasy, ale i pro místní rostlinné druhy a biodiverzitu obecně.

Přeloženo a shrnuto z: Suvages K, Vincze O, Loki V, Lovas-Kiss A, Takacs A, Fekete R, Budai JT, Molnar AV. 2022. Native and alien poplar plantations are important habitats for terrestrial orchids. Preslia 94: 429-445.