Dytík úhorní. Pták, kterého jste u nás patrně neviděli

Dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus) u nás asi málokdo viděl naživo. Česku je veden jako zvláště chráněný kriticky ohrožený druh. Jeho počty se více než půl století drasticky snižují v celé Evropě především kvůli tomu, že naprosto ztratil své přirozené prostředí, ačkoliv by se byl schopný přizpůsobit mnoha jeho změnám. Čím by mohl dytík prospět české přírodě či lidem, pokud se v tuzemsku znovu zabydlí? Dytík se nejčastěji usadí v suchých lokalitách a na písčitých nebo kamenitých půdách, například na holých kopcích či vápencových skalách, stepích nebo polích. Preferuje travnaté plochy s nízkým travním porostem, řídkým rozmístěním keřů a odhaleným kamenitým podložím. Tito ptáci se živí zejména hmyzem, nejčastěji brouky a mravenci, ale nepohrdnou ani žížalami, šneky, ještěrkami nebo menšími ptáky.

Dytíci se za dne příliš nepohybují. Loví především v noci a i díky svému způsobu hledání potravy potřebují nízkou trávu, jinak by brouky jednoduše neviděli. Kvůli množství hmyzu si oblíbili zejména hnojiště, v okolí kterých mají hojnost potravy. Většinou loví v úzkém okruhu asi jednoho kilometru od svého hnízda.

Dytíci hnízda nestaví, ale vyhrabávají. V plytkém vyhrabaném hnízdě pak samička naklade vejce a stará se o ně, zatímco sameček hlídá okolí. Potravu pro mláďata musí shánět oba rodiče, většinou opět v noci nebo nad ránem. Pro zahnízdění potřebují vodní plochu, avšak stačí jim ve vzdálenosti desítek kilometrů od potencionálního hnízda.

Při hnízdění se vyhýbají frekventovaným silnicím a v zásadě všem hlučným místům, jelikož jsou velmi plaší a zejména citliví na pěší nebo cyklisty. Obecně úspěšnost odchovu dytíčete ovlivňuje to, kolik lidí vyruší hnízdící pár. Mají pro místa svého hnízdění určitá kritéria, avšak ta jsou v porovnání s jinými ptáky vcelku mírná. I proto byli dytíci v Česku kdysi hojně rozšíření.

Dytíkům způsobují problémy převážně lidé

Klíčové je, že „byli“ hojně rozšíření. Mezinárodní svaz ochrany přírody sice dytíky označuje za málo ohrožené, jelikož jejich populace v celé Evropě a severní Africe dosahuje až stovek tisíc dospělých ptáků, ale přesto upozorňuje na rapidní pokles jejich počtů. V Česku je dytík mezi ohroženými druhy na červeném seznamu, jelikož zde byl zpozorován jeden dytík v roce 2012, o tři roky později žádný, pak jeden mrtvý kus v roce 2018 a dokonce dva živí dytíci v 2021.

Mezinárodní ochranářský svaz upozorňuje na to, že dytíky ohrožuje ztráta přirozeného prostředí a doporučuje ochranu míst jejich výskytu, zlepšení legislativy jeho ochrany a přípravu plánů pro zlepšení podmínek pro život tohoto ptáka.

Počty dytíků úhorních ovlivňuje hned několik lidských činností a rozhodnutí. Domácí mazlíčci – mezi nimi nejčastěji kočky – je často loví. Dytíci také umírají při střetu s autem v noci, když shánějí potravu. Podle některých zdrojů je také střílí lovci, a to zejména v létě a na podzim v lovné sezoně. Jejich počty snižuje ale i přirozená predace.

Největším problémem pro ně je ale ztráta stanovišť. Na tom se až jednou desetinou podílí rozšiřování obdělávané zemědělské půdy, ale vliv má i těžba štěrku nebo písku z okolí koryt řek, kde se dytíci rádi usazují. Nemalými faktory jsou znečišťování vody, vzduchu i půdy, na jejichž čistotě záleží zdraví dytíků.

Řešením je méně polí i více zajíců

Zpřísňující se legislativní ochrana dytíků již dokázala snížit počet jejich hnízd, které mizí kvůli rozšiřování zemědělské půdy. I proto je nutné vytvořit bezpečné životní prostředí pro ně a zejména jim zajistit dost potravy, o kterou přicházejí také následkem činnosti člověka.

Dytíci si často oblíbí pole, která byla v nedávné době nechána ladem. Nabízí jim ideální zdroj potravy kvůli množství hmyzu a také tomu, že nejsou (zatím) porostlá trávou. Se zemědělstvím souvisí i potřeba nižšího využívání insekticidů, kvůli kterým dytíkům mizí kořist, na které jsou životně závislí.

Snadnou cestou k nastolení vhodných podmínek pro dytíky by mohlo být větší rozšíření divokých zajíců. Ti jednak spásají trávu do – pro dytíky – přijatelné výšky a také svým hrabáním odhalují kameny pod zeminou, takže dytíci mohou mít své oblíbené kamenité prostředí. Zajíci také slouží jako zástupná potrava například pro lišky, které by se jinak dytíky živily a ještě více tak snižovaly jejich počet. Obecně ale dostačuje jakákoliv pastva, ideálně s využitím přírodního hnoje od zvířat.

Jakmile se do české přírody navrátí dytíci v hojnějším počtu, mohou začít prospívat i jiným druhům. Dytík totiž slouží jako bioindikátor, a sice je díky němu snadno rozpoznatelná přílišná úroveň znečištění životního prostředí. Uvnitř jejich těl se, nejčastěji důsledkem lhostejně hospodařících drůbežích farem, množí mikroorganismy, které mohou ohrozit i jiné ptáky nebo další tvory. Jakmile se tedy dytíkům přestane na nějakém místě dařit, je to signál, že je zřejmě okolí znečištěné a ohrožuje biodiverzitu lokality.

---

reklama

---