Jak cyklotraily v příměstských lesích mění život a chování srnců a prasat?

Pozor, kanče, jedu! Ilustrační snímek.

Foto | William Hook / Unsplash

Jedním z fenoménů turistiky, respektive cyklistiky, která v současné době zažívá v České republice nebývalý boom, jsou cyklotraily, což jsou přírodní nebo přírodě blízké sportovní trasy určené pro horská kola, šířkou odpovídající šířce jednoho kola. Cyklotraily umožňují kombinovat aktivní pohyb, adrenalinový zážitek a pobyt v přírodě, tedy přesně to, co část dnešní společnosti považuje za ideální způsob trávení volného času.

Problematickou stránkou cyklotrailů je preference trasy v lesním prostředí, vyhýbání se souběhu se stávající cestní sítí, vyhledávání obtížně přístupných míst, terénních nerovností s překážkami a touha návštěvníků se na horském kole dostat na turisticky atraktivní místa, nezatížená jinými turisty. Vedle oficiálně fungujících areálů jsou tak lesy v ČR protkány kilometry neoficiálních a nelegálně vybudovaných trailů.

Cyklotraily již negativně ovlivňují prostředí lesa a jeho živočišnou složku nepřímo (např. rušením) a přímo (např. mortalitou malých živočichů). Přímý účinek na zvířata – jejich úhyn na cyklotrailu – má dopad hlavně na zástupce hmyzu, plazů, obojživelníků, ale i drobných ptáků a savců.

Nepřímý vliv na chování velké zvěře závisí na hustotě cyklotrailů v lese, frekvenci cyklistů, hustotě zvěře, struktuře lesních porostů, přítomnosti cyklistických základen, míst odpočinku a dalších provozních objektů v blízkosti trati. Velká zvěř reaguje odlišně na přirozené podněty a podněty spojené s provozem cyklotrailu nebo na turistických stezkách. Vyhýbá se stezkám používaným turisty a pohybuje se rychleji v jejich blízkosti.

Z dlouhodobého hlediska přítomnost intenzivně používaného cyklotrailu ovlivňuje distribuci zvěře, její aktivitu a vzorce chování. Velmi zřetelným důsledkem rušení je posun aktivity jedinců do nočních hodin. Tato změna může u lovných druhů zvěře zvýšit jejich šance na přežití, ale zároveň trvalým stresem ovlivňuje fyziologii druhů, jejich reprodukci a fyzické zdraví.

Rekreační aktivity obyvatelstva v příměstských lesích mají stále větší dopad na život zvěře. Jejich vzájemným ovlivňováním se ve svém výzkumu zabývali vědci z Mendelovy univerzity v Brně a své výsledky publikovali v článku Vliv rekreačních aktivit na distribuci a chování srnce obecného a prasete divokého v příměstských lesích, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2021.

Interakce mezi turistickým zatížením a sledovanými druhy zvěře vědci studovali v lesním komplexu, který těsně navazuje na město Brno (s 400 tis. obyvateli). Zájmové území se rozprostírá na obou březích vodního toku Říčka, v katastrálním území městské části Brno-Líšeň a obce Mokrá-Horákov.

Území bylo vymezeno tak, aby pokrývalo oblasti s různou intenzitou návštěvnosti napříč čtyřmi dílčími oblastmi. Lesní porosty v zájmovém území byly turistům dobře přístupné po síti cest a stezek, které byly využívány pěšími turisty a částečně i cyklisty (dále stezky) a také sítí cyklostezek určených pouze pro cyklisty (dále traily).

Dvě dílčí oblasti (rušená a rušená s trailem) byly navázány na městskou aglomeraci a jejich průměrná denní návštěvnost v době letní sezóny byla min. 1000 pěších turistů. Průměrná hustota stezek zde byla 83 a 179 m stezky na jeden hektar lesa. V rušené oblasti s trailem byl v provozu trail.

Druhá dvojice oblastí (klidná a klidná s trailem) se nacházela přibližně 2 km od Brna. Tyto oblasti byly ke krátkodobé rekreaci využívány mnohem méně (max. 400 pěších/den) a byla zde i řidší síť stezek než v oblastech ležících v těsné blízkosti města (13, resp. 51 m/ha).

Výsledky studie nepřinesly jednoznačné doklady o negativním vlivu lidských turistických aktivit na početnost a chování srnce a prasete v příměstských lesích. To svědčí o tom, že zvěř může být ovlivňována dalšími faktory, které na ně působí silněji než rekreační využívání lesů.

Početnost srnce byla paradoxně výrazně vyšší v rušené oblasti přilehlé k městu než v klidnější vzdálenější oblasti. Vzhledem ke skutečně extrémnímu a celoročnímu využívání této oblasti turisty vědci předpokládali, že se zde srnec bude vyskytovat jen minimálně. Jeho početnost ale byla podstatně vyšší, než je průměrná početnost v běžné krajině na převážné většině území v ČR a v jiných státech Evropy.

Cyklistka na pražském trailu v Letňanech. Ilustrační foto.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Magistrát hl. m. Prahy

Vyrušování má na život zvěře vliv, ale přítomnost lidí na ni v různých prostředích a v různých situacích působí rozdílně. Dopady lidských aktivit v přírodě tak významně závisejí na možnostech zvěře se ukrýt a také na tom, jak zvěř vnímá nebezpečnost lidí ve své blízkosti.

V rušené oblasti bylo sice celkové zatížení prostředí lidmi vysoké, ale na druhou stranu se zde sešly dvě velmi příznivé okolnosti. Tou první bylo dobře vyvinuté keřové patro. Srnec zde nacházel bohaté zdroje potravy a také dostatek úkrytů v obtížně přístupných porostech, kam turisté běžně nechodí. Sice byl omezován v prostorové aktivitě, ale dokázal přežívat i v těsné blízkosti frekventovaných stezek.

Lidská přítomnost se tak pro přítomnost zvěře jeví jako méně důležitý faktor než přítomnost hustého podrostu. Početnost zvěře může proto být vyšší v rušených oblastech s hustým podrostem než v klidných oblastech bez keřového patra.

Přečtěte si také |

Praha bude mít svůj singltrek. Na jaře se otevře v Letňanech

Druhým významným faktorem je omezení až vyloučení loveckých aktivit v rušené oblasti. V oblastech, které těsně přiléhaly k městu, se pohyboval velký počet lidí přes den a úplný klid zde není ani v noci. Prostředí je velmi nepřehledné a terén členitý a zvěř na volná prostranství prakticky nevychází. Za těchto podmínek je lov zvěře velmi obtížný a navíc spojený s vysokým rizikem konfliktů s turisty, případně poranění nebo usmrcení člověka. Turisticky intenzivně využívaná oblast tak sice byla velmi zatížená přítomností lidí, ale zároveň je zde prakticky znemožněn lov.

Místní populace zvěře si evidentně uvědomovala neškodnost turistů a dokázala přežívat i v těsné blízkosti frekventovaných stezek. Vliv rušení se nijak neprojevil na denním rytmu aktivity srnce.

Také prase divoké se vyskytovalo v rušeném prostředí ve větší početnosti než v prostředí lidmi málo navštěvovaném. Oblast rušená s trailem byla pro prase nejatraktivnější.

U prasete vědci zjistili výhradně noční aktivitu v obou sledovaných oblastech. Výsledek ukazuje, že míra rušení je z hlediska prasete i v klidné oblasti tak vysoká, že se jeho chování významně neliší od chování v oblasti rušené.

Výhradně noční způsob života není pro prase přirozeným chováním a není po stránce fyziologické pro tento druh optimální. Prase divoké má v noci špatnou vizuální orientaci. Nepřirozenost výhradně nočního způsobu života ukazuje aktivita prasat v nerušeném prostředí, kde je značná část jejich aktivit soustředěna do světelné fáze dne. Striktně noční aktivita prasete je pravděpodobně adaptací na nepříznivé podmínky, v blízkosti lidských sídel reprezentované rušivými aktivitami člověka.

Článek Vliv rekreačních aktivit na distribuci a chování srnce obecného a prasete divokého v příměstských lesích je volně ke stažení.