Jak (ne)hospodařit v rybničních rezervacích

Obr. 1: Kolpíkům bílým každoročně v přírodní rezervaci Vrbenské rybníky přibude několik nových ostrůvků v podobě hnoje. Pohled na Nový Vrbenský rybník.

Foto | Vojtěch Kolář

Vrbenské rybníky: nevhodná manipulace s vodou a nekončící hnojení

O tom, že nastavit šetrné hospodaření ani v těch nejvyhlášenějších rezervacích se nedaří, se lze přesvědčit na mnoha lokalitách. Jedním takovým příkladem jsou Vrbenské rybníky na Českobudějovicku, chráněné od roku 1990. Od roku 2005 jsou také součástí soustavy NATURA 2000 jako jedna z hlavních částí ptačí oblasti Českobudějovické rybníky. Většině ornitologů a milovníkům přírody z jižních Čech je tato oblast dobře známa. Celkem bylo v ptačí oblasti pozorováno více jak 200 druhů ptáků, přičemž více jak 100 druhů zde i zahnízdilo (Klvaňová 2016).

I přes vysoký stupeň ochrany však biodiverzita území klesá. Za úbytkem biodiverzity stojí pravděpodobně celkový špatný stav ekosystému, především vysoká koncentrace živin. Z našeho pohledu jsou zde dva hlavní viníci: stará živinová zátěž, tj. uložení živin v sedimentu, jelikož každý rybník zadržuje živiny z povodí díky splachům z okolních polí a přítokům z meliorací; a rybniční hospodaření s vysokými rybími obsádkami a s přikrmováním ryb obilovinami či hnojením (více zde: Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?, Co stojí za špinavou vodou českých rybníků?). Vysoká koncentrace živin má za následek nízkou průhlednost vody, která je spojená s namnožením fytoplanktonu, který se nedostává do vyšších trofických částí řetězce. To především proto, že zooplankton, který by měl v přírodě blízkých podmínkách regulovat fytoplankton, je vyžrán vysokou obsádkou planktonožravých ryb (více např. zde: Vrba a kol. 2018, Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?).

Obr. 2: Skutečně by měl v chráněných územích probíhat takovýto management? Květen 2018

Foto | V. Kolář & V. Hadačová

I přesto, že rybářský management na Vrbenských rybnících je omezen a např. hnojení se podle plánu péče nedoporučuje (Křivan a kol. 2014), realita je jiná (Obr. 1 a 2). Obzvlášť paradoxní je, že Agentura ochrany přírody a krajiny vyplácí finanční náhrady firmě ‘Lesy a rybníky města Českých Budějovic‘, aby hospodařila extenzivně v zájmu ochrany přírody na lokalitách, které patří městu a které spravuje Krajský úřad Jihočeského kraje. Přitom kde jinde by měla být na prvním místě ochrana přírody nad ekonomickým ziskem než v rezervacích vlastněných státem, krajem či obcemi? Zvláště přiléhají-li tyto přímo k městu a ke dvěma jeho největším sídlištím.

Obr. 3: Smutný foto příběh úbytku litorálních porostů na rybníku Bažina (červeně zvýrazněný rybník uprostřed) za posledních 70 let. Nejmarkantnější pokles je vidět za posledních cca 8 let. Vytvořil V. Kolář, mapy převzaty z www.kontaminace.cenia.cz (měřítko 600m) a www.mapy.cz (měřítko 500m).

Ve vodě s nízkou průhledností, bez zooplanktonu a s velkou koncentrací fytoplanktonu často dochází k anoxii (spotřebování kyslíku v hlubší vodě). Tato situace se v posledních letech děje na Vrbenských rybnících docela často a nezřídka je zde nízká až téměř nulová průhlednost vody i v brzkých jarních měsících. Nedařící se ochrana lokality je dobře patrná i na leteckých snímcích, kde je např. na rybníku Bažina jasně vidět drastický úbytek litorálu za posledních 17 let (Obr. 3) - více viz také Svidenský a kol. (2014). Úbytek litorálu na rybníce Bažina dávají autoři studie za vinu spásání mladých výhonků ptactvem, vysokou obsádkou kapra a množství živin v substrátu a následným anaerobním podmínkám (Svidenský a kol., 2014). Litorál je přitom z hlediska rybniční bioty klíčový, jelikož řada druhů zde nachází útočiště a potravu. Zároveň má úžasnou samočistící funkci (Roberts a kol., 1995; Batzer & Wissinger, 1996).

Živinovou zátěž nahromaděnou v rybničních sedimentech za desítky let lze z rybníku odtěžit. Velmi jsme proto uvítali, že se chystá projekt vytěžení sedimentů na rybnících Domin a Bažina, který byl nakonec realizován v letech 2019 a 2020. Tato akce v hodnotě 110 milionů korun měla být rozdělena na dvě etapy, kdy všechny práce měly proběhnout pouze v zimním období, aby nedocházelo k narušení hnízdního období ptáků (Odbahní dva Vrbenské rybníky, kvůli hnízdícím ptákům musí pracovat v zimě). Dne 18. března 2020 byl skutečně rybník Domin opět „na vodě“ a začali se zde objevovat první ptáci (Obr. 4A a 4B). To se ale celkem rychle změnilo a 5. dubna 2020 se začal rybník opět vypouštět. Voda byla přepuštěna do dalších rybníků v soustavě a rybník byl dopuštěn až později. Takováto manipulace s vodou může mít za následek úhyn čerstvě vylíhlých larev obojživelníků či hmyzu nebo odlet ptáků. Nad takovýmto chováním hospodáře, který ví, že obhospodařuje lokalitu chránící především mokřadní ptáky, zůstává rozum stát.

Diskutabilní je také smysl celého odbahnění, když se přilehlé rybníky na jaře stále přihnojují (Obr. 1 a 2). V rámci rybniční soustavy je na základě rozhodnutí Vodoprávního úřadu povoleno hnojit všechny rybníky, ačkoliv to jde proti doporučení plánu péče. V reálu se však zřejmě hnojí „jen“ rybník Černiš, Nový a Starý Vrbenský, ale při přepouštění vody mezi rybníky v soustavě (zde z rybníka Černiš do rybníku Domin a Bažina, ale i z dalších výše položených rybníků mimo rezervaci) dochází k tomu, že jakýkoli přísun živin do jednoho rybníka ovlivňuje i ty ostatní. Je proto jen otázkou času, kdy bude rybniční sediment napěchovaný stejným množstvím živin jako před zásahem a bude opět nutné vynaložit desítky až stovky milionů korun na nové odbahnění. Považujeme to za krátkozraké a nehospodárné. Zůstává tedy otázkou, jak se bude management a ochrana Vrbenských rybníků vyvíjet a k čemu zde celá akce odbahnění povede.

Obr. 4a:Napuštěný rybník Domin s ostrůvky (snímek z 18. března 2020), které začali pomalu obsazovat ptáci a připravovat se k hnízdění...

Foto | J. Březina

Obr. 4b:... byl znenadání kvůli přepouštění vody v soustavě opět vypuštěn (snímek z 5. dubna 2020).

Foto | J. Březina

NPP Vizír: problémy s vodou, ale také s nepůvodními druhy

Dalším z našeho pohledu problematickým příkladem péče o rybniční chráněné území je odbahnění a celková revitalizace NPP Vizír na Třeboňsku. Jde o velmi významnou lokalitu, na které se vyskytuje velké množství ohrožených druhů rostlin i živočichů, z nichž mnohé mají značně odlišné nároky na prostředí a vyžadují proto pestrou mozaiku různých habitatů. Donedávna byl rybník Vizír v českém kontextu jedinečný silnou populací potápníka dvojčarého (Graphoderus bilineatus), který je našim jediným vodním broukem chráněným zákonem i evropským právem, nepočítáme-li vyhynulého potápníka širokého (Dytiscus latissimus).

V roce 2020 se zde v rámci odbahnění a rekonstrukce břehových linií nejprve nepodařilo „nahnat“ vodu a rybník, a především jeho litorální části byly většinu jara a léta na suchu. Koncem léta 2020 byly práce na projektu opět špatně načasovány a rybník vypuštěn, a to v době, kdy měla začít aktivovat právě nová generace potápníka dvojčárého (detaily viz Kolář a Boukal, 2020). Třešničkou na pomyslném dortu je nově zaznamenaný výskyt silné populace nepůvodní slunečnice pestré, která sem zřejmě byla splavena z jiných rybníků. Nezbývá než doufat, že manipulace s vodou v dalších letech nepovede k podobným přešlapům, dojde k znovuobnovení litorálů, a především k návratu vodních živočichů, kteří zde ubyli, včetně vlajkového druhu potápníka dvojčárého.

Obr. 5: Pohled na NPP Vizír a naplnění našich obav: kamenný zához na hrázi rybníka se ukázal jako vhodné útočiště pro nepůvodní slunečnice pestré. V pozadí je vybagrovaný materiál, který byl později odvezen mimo lokalitu. Snímek z 4. 4. 2020

Foto | V. Kolář

Příklady z jižní Moravy, aneb proč trh nevyřeší všechno

Na jižní Moravě je zachovalých rybníků výrazně méně než v jižních Čechách. Člověk by si řekl, že jejich ochrana bude o to důslednější. Realita je bohužel opět často diametrálně odlišná. Notoricky známý příklad přináší PR Františkův rybník u Břeclavi, který byl již jako rezervace v roce 2000 zprivatizován. Dnes se zde místo ohrožených rostlin a potápek prohánějí trofejní kapři a břehy jsou plné stanů s rybáři (Obr. 6; viz také Františkův rybník – ráj pro kapraře!).

obr. 6. Takto vypadá PR Františkův rybník v roce 2020. Místo ochrany přírody je zde evidentní prioritou lov ryb a rekreace.

Foto | G. Čamlík

PP Troskotovický rybník na Znojemsku byl naopak jako přírodní památka vyhlášen v roce 1998 na pozemku soukromé firmy. I když se dříve vymykal bohatstvím mokřadních organismů, dnes se z něj stal podobný kapřín, jakých je v okolí plno a které chráněné nejsou. Tedy rybník s velmi nízkou průhledností vody, s vymizelými či ubývajícími druhy ptáků a rostlin. V obou zmíněných případech není ochrana přírody schopna stanovit odpovídající šetrnější podmínky hospodaření a následně je kontrolovat a po majitelích je vymáhat. Výsledkem jsou dvě chráněná území zralá na zrušení, jestliže nedojde k významným změnám v jejich obhospodařování.

Jako třetí příklad můžeme uvést NPR Lednické rybníky. Ty jsou v majetku státu, pečuje o ně Agentura ochrany přírody a krajiny a bývají považovány za výkladní skříň ochrany přírody. Aktuální situace je ale podobně tristní. Hospodařící subjekt zde byl vybrán podle nejvyšší nabídky výše nájmu, který teď musí pravidelně státu odvádět. Navíc jde o komerční subjekt, který potřebuje vydělat, takže jen stěží lze u něj počítat s maximálně šetrným přístupem. Opakovaně se tu nedaří dodržovat plánem péče i pachtovní smlouvou požadované hodnoty průhlednosti či množství zooplanktonu, což se pak odráží i na množství vodního ptactva. Naopak kvůli nepůvodnímu karasovi stříbrnému či kolonii kormoránů se zde stále rybníkářům vychází vstříc v povolování vyšších obsádek. Výsledek v podobě úhynu více jak 100 tun ryb na Nesytu v roce 2018 není asi třeba komentovat (viz Rybáři posbírali v rybníku Nesyt přes 100 tun leklých ryb). Velmi pěkná hnízdní sezóna na Nesytu v roce 2020 (viz Mimořádná ptačí sezóna na rybníku Nesyt), kdy zde zahnízdilo velké množství ohrožených ptáků a vyrostly vzácné druhy rostlin obnažených den, je jen důsledek posledních sušších let a s tím spojené snížené hladiny rybníka, nikoliv zásluhou cílené ochrany. V této situaci naopak správce rezervace místo zrušení nájmu a přehodnocení ekonomistického přístupu znovu vychází vstříc produkci ryb a řeší přívod vody do rybníků z nedaleké Dyje. Nad tím už nelze než zaplakat.

Jde s tím něco dělat?

Proč nemůže být alespoň péče o státní rybniční rezervace založena na podobném modelu jako je péče např. o stepní lokality? V takovém případě platí stát firmě za to, aby step posekala či přepásla, a o to, zda pak firma např. ovce prodá, už se nestará. Proč musí i rybníky v rezervacích generovat co největší produkci a ekonomický zisk? Není jejich smysl úplně někde jinde? Copak není ochrana ubývajících mokřadních společenstev, pro která jsou tyto lokality vyhlášeny jako chráněná území, sama o sobě důležitou hodnotou a veřejným zájmem? Zvláště pak ve světle celosvětového úbytku hmyzu (např. Bojková a kol., 2014; Roth a kol. 2020; Sánchez-Bayo a Wyckhuys, 2019) a celkově sladkovodních mokřadů (Davidson, 2014). Nejde o to, aby se v rybničních rezervacích vůbec nehospodařilo či nebyly nasazovány ryby. Ty jsou v rybnících důležitou součástí ekosystému a zvláště v rybnících plných živin je jejich přítomnost často i nezbytná. Nemělo by však alespoň v rybničních rezervacích, zvláště těch v majetku státu, krajů či obcí, mít přednost dlouhodobé udržení ekologicky příznivého stavu i do budoucna? Vždyť biologická diverzita a kvalita vody je to nejdůležitější, co bychom alespoň na těchto vybraných lokalitách měli zanechat budoucím generacím.

Literatura:
Batzer D.P., Wissinger S.A., 1996: Ecology of insect communities in nontidal wetlands. Annual Review of Entomology 41: 75–100.
Bojková J., Rádková V., Soldán T., Zahrádková S., 2014: Trends in species diversity of lotic stoneflies (Plecoptera) in the Czech Republic over five decades. Insect Conservation Diversity 7: 195–287.
Davidson N.C., 2014: How much wetland has the world lost? Long-term and recent trends in global wetland area. Marine and Freshwater Research 65: 934-941. Klvaňová A. (ed.) 2016: Kam za ptáky v České republice. Grada Publishing, a.s., Praha. 264 pp.
Kolář V., Boukal D. 2020: Dobré a další zprávy o ochraně ohroženého vodního hmyzu: potápník dvojčárý v ČR. Fórum ochrany přírody 3: 28–32.
Křivan V., Hesoun P., Svoboda A. 2014: Plán péče o ZCHÚ „Přírodní rezervace Vrbenské rybníky“ na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024. 1–55.
Svidenský R., Čížková H., Kučerová A. 2014: Ústup litorálních porostů na rybníku Bažina (PR Vrbenské rybníky). Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích – Přírodní vědy 54: 86–100.
Sánchez-Bayo F., Wyckhuys K.A.G. 2019: Worldwide decline of the entomofauna: A review of its drivers. Biological Conservation 232: 8–27.
Roberts J., Chick A. O., Thompson L. P. 1995: Effect of carp, Cyprinus carpio L., an exotic benthivorous fish, on aquatic plants and water quality in experimental ponds. Marine and Freshwater Research 46: 1171–1180.
Roth N., Zoder S., Zaman A.A., Thorn S., Schmidl J. 2020: Long‐term monitoring reveals decreasing water beetle diversity, loss of specialists and community shifts over the past 28 years. Insect Conservation and Diversity 13: 140–150.
Vrba J., Benedová Z., Jezberová J., Matoušů A., Musil M., Nedoma J., Pechar L., Potužák J., Řeháková K., Šimek K., Šorf M., Zemanová J. 2018: Nevstoupíš dvakrát do téhož rybníka – předběžná zpráva o stavu dnešních hypertrofních rybničních ekosystémů. Vodní hospodářství 8: 1–5.



O autorech:
Vojtěch Kolář a David Boukal
Oba autoři působí na Katedře biologie ekosystémů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a na Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR, jsou také členy České společnosti limnologické, České společnosti pro ekologii a České společnosti entomologické. Dlouhodobě se zabývají společenstvy vodních bezobratlých ve stojatých vodách.

Jan Sychra
Autor pracuje jako lektor a kurátor zoologických sbírek na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Oblastmi jeho zájmu jsou mimo jiné hydrobiologie, ornitologie a ochrana přírody. Z pohledu hydrobiologického jde především o výzkum a ochranu stojatých vod, vodních brouků, ploštic, pijavic a velkých lupenonohých korýšů.