https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jindrich-duras-je-vubec-mozne-aby-byla-v-rybnicich-cista-voda
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?

27.8.2019 | PLZEŇ
Dlouhodobé udržení dobré kvality vody v rybníce je dnes možné pouze po zásadním zásahu do kvality přitékající vody, rybí obsádky a sedimentu – a navíc, takový rybník pak vyžaduje trvalou péči.
Dlouhodobé udržení dobré kvality vody v rybníce je dnes možné pouze po zásadním zásahu do kvality přitékající vody, rybí obsádky a sedimentu – a navíc, takový rybník pak vyžaduje trvalou péči.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | KostkaCZ / Pixabay
V posledních desetiletích se prakticky ve všech stojatých vodách u nás, v Evropě i po celém světě zabydlely sinice. A to především kvůli obecnému nadbytku živin, zejména fosforu. A kde se sinice jednou usadí, odtud je těžké je dostat.
 
Sinice nám vadí víc než ostatní fytoplankton. Zatímco řasy při nadbytku fosforu vytvářejí zelené či hnědé vegetační zákaly a snižují tak průhlednost vody, sinice dokáží navíc produkovat i širokou škálu hygienicky rizikových látek, tzv. cyanotoxinů. Takže při stejné koncentraci fosforu je výhodnější koupat se v řasách, než v sinicích.

Sinice jsou skromné, disponují strategií pomalého růstu a jsou výjimečně konkurenceschopné. Většině z nich nevadí nedostatek dusíku, protože ho umí získávat ze vzduchu. Neporostou ale bez fosforu, který je ve většině sladkých vod na světě tou klíčovou a zásadní živinou.

Pokud tedy chceme mít v rybníce či přehradě čistou vodu bez sinic, musíme docílit velmi nízkých koncentrací fosforu. Nic jiného sinice spolehlivě neomezí.

Fosfor je všude

Komplikujícím faktorem ale je, že celá naše krajina je dnes zásobena fosforem podstatně více, než bývalo běžné.

Rizikem pro kvalitu vody v rybnících je také odlehčovaná odpadní voda z jednotné kanalizace za deště. Epizody jsou to krátké, ale vstup znečištění obrovský.
Rizikem pro kvalitu vody v rybnících je také odlehčovaná odpadní voda z jednotné kanalizace za deště. Epizody jsou to krátké, ale vstup znečištění obrovský.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Duras / archiv autora

Fosfor se do povrchových vod dostává především s odpadními vodami z měst a obcí, ale také z některých průmyslových výrob a ze živočišné výroby v zemědělství. Dominantním zdrojem fosforu jsou ale města a obce.

Do odpadních vod se fosfor dostává zejména s lidskou močí a také z tablet do myček nádobí. Je otázkou, jak dobře jsou odpadní vody čištěny a zda jsou z nich sloučeniny fosforu dostatečně účinně odstraněny. Ale většinou zatím nejsou. To znamená, že je obecně velmi obtížné zabránit i nadměrnému vstupu fosforu do rybníka.

Jakou roli hraje produkční rybářství?

Metody chovu ryb prošly za posledních cca 100 let prudkou intenzifikací. Logika věci je velmi jasná. Produktivita vodních ekosystémů záleží primárně na dostupnosti fosforu.

Když je v rybníce fosforu k dispozici málo, bude i nízká produkce ryb. Rybáři čelí nízké produkci hnojením vody a přikrmováním ryb. Hnojí se chlévskou mrvou, dříve se hromadně dávala i minerální hnojiva, například superfosfát. I krmivem se do rybníka vnáší i živiny, z nichž kapr spotřebuje asi čtvrtinu. Krmí se především obilovinami.

Z průzkumu živinových bilancí rybníků vyplývá, že kde do rybníka dostatečné množství fosforu nepřitéká, tam rybáři fosfor kvůli produkci dodávají. Při úvahách o zlepšení kvality vody v rybnících tedy nelze rybářské hospodaření vynechat.

Malebná scenérie, jenže ve městě nemají ani pořádnou kanalizaci, ani čistírnu odpadních vod - a rybník podle toho také vypadá.
Malebná scenérie, jenže ve městě nemají ani pořádnou kanalizaci, ani čistírnu odpadních vod - a rybník podle toho také vypadá.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Duras / archiv autora

Stará „ekologická“ zátěž

Rybníky mají svou paměť, a tou je bahno.

V sedimentech je zapsána celá historie znečišťování rybníka. Z pohledu kvality vody to znamená, že v bahně jsou obrovské zásoby fosforu, které jsou do značné míry schopné se opět zapojit do koloběhu látek v rybníce. Příkladem může být rybník Rožmberk, kde se voda nezlepšila ani několik let po ukončení provozu velkochovu prasat, odkud tekly špatně vyčištěné odpadní vody přímo do rybníka.

Živiny v rybničním bahně představují pomyslný „namazaný krajíc“, kolem kterého je vždy spousta zájemců. Jedná se zejména o ponořenou vodní vegetaci nebo zelené vláknité řasy. Taková varianta nemusí být vždycky výhra ani ve srovnání se sinicovým vodním květem, zvláště pokud se chcete v rybníce koupat či po něm dokonce jezdit na loďce. Rybník totiž dokáže rychle celý zarůst.

Při úvahách o zlepšení kvality vody v rybníce je tedy nezbytné sedimentu věnovat patřičnou pozornost.

Jak tedy na čistou vodu?

Obecně platí, že pokud chceme dosáhnout někde čisté vody, musí se všechny uvedené faktory, tedy přísun fosforu, rybářské hospodaření a usazeniny, řešit souběžně.

Pokud se například zlepší kvalita vody v přítocích, ale nezmění se zároveň intenzita rybářského hospodaření a nevyřeší se sediment, úspěch se nedostaví. Rovněž odstranění bahna bez adekvátního snížení vstupu fosforu z povodí a z rybářské činnosti nic nepřinese. To ostatně doložil případ nádrže Hostivař v Praze nebo Jordánu v Táboře.

Autor při odběru vzorků na rybníce ovládaném sinicemi.
Autor při odběru vzorků na rybníce ovládaném sinicemi.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Duras / archiv autora

K velmi zajímavé diskusi je otázka, zda by kvalitu vody nezlepšila pouze změna způsobu rybářského hospodaření. Technicky jednoduchým zásahem bychom tak dosáhli cíle.

Každý rybník je jiný a má odlišnou historii a může se i jinak chovat, nicméně můžeme říci, že mírná změna rybí obsádky, například snížení o 10–30 %, měřitelné zlepšení kvality vody nepřinese.

Zlepšení bude dobře pozorovatelné teprve v případě, že se podaří rybí obsádku snížit natolik, aby se v rybníce prosadily velké druhy perlooček rodu Daphnia. Dafnie se živí odfiltrováváním drobných částeček, zejména fytoplanktonu. Když v rybníce převládnou, dostaví se čirá voda. Prostě vodu čistí výkonný filtr.

Sinice ale perloočkám moc nechutnají, a tak si sinice někdy najdou způsob, jak se prosadit. Většinou ale za dominance dafnií čirá voda přetrvává a je výborná například ke koupání. A ocení ji například obojživelníci, kteří zde najdou dostatek potravy, přičemž jim samotným sežrání akutně nehrozí, protože hladových ryb je málo. Průhledná voda vyhovuje také vodním ptákům, kteří pod vodou potřebují při shánění potravy vidět, třeba potápkám.

Z pohledu živin ale čirá voda nemusí být považována za kdovíjak „čistou“, protože v ní obvykle nacházíme zvýšené koncentrace amonných iontů a fosforečnanů. A voda, kde fytoplankton nevyrábí kyslík, může být s jeho obsahem na štíru. Ceněná schopnost rybníka zadržet různé látky pak obvykle klesá. To je jedno riziko.

Pokud hladinu poroste okřehek, je to obvykle známka přetížení odpadními vodami.
Pokud hladinu poroste okřehek, je to obvykle známka přetížení odpadními vodami.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Duras / archiv autora

Důležitá je otázka, jak dlouho může taková čirá voda, kterou vyrobíme pouze dramatickým snížením rybí obsádky, vydržet. Celý rybník je totiž pod jakýmsi živinovým přetlakem: živin je nadbytek, ale nemá je kdo využít, protože perloočky veškerý fytoplankton okamžitě odfiltrují.

Jsou ovšem jiní, kteří se rádi chopí příležitosti a skočí po onom „namazaném krajíci“. Například zelené vláknité řasy jsou čistou pohromou. Dokáží prorůst celý objem vody a pokrýt celou hladinu rybníka zeleným „žabincem“, který je problémem i po své smrti. Odumřelá biomasa se rozkládá a hrozí úplné spotřebování kyslíku rozpuštěného ve vodě s následným úhynem velké části vodních organismů. V celém rybníce pak mohou převládnout hnilobné procesy.

Skoro by se chtělo výklad o možnostech zlepšení kvality vody v rybníce snížením rybí obsádky uzavřít konstatováním, že to vlastně nejde. Ale možná že by to nějak přece jen šlo.

Popisovaná čirá voda s početnými perloočkami rodu Daphnia bývala při dvouhorkovém (dvouletém) produkčním cyklu obvyklým stavem pro více než polovinu první vegetační sezóny. Pak kapři dorostli, sežrali všechny větší perloočky, voda se zakalila fytoplanktonem a často převládly i sinice. Nicméně během příznivého období stihly vyrůst vodní rostliny, rozmnožili se obojživelníci, dospěly a vylíhly se larvy hmyzu a ptáci vyvedli mladé.

Navíc, pokud bychom počítali s tím, že rybníky jsou obvykle v soustavách, mohl by v každé soustavě být vždy nějaký rybník na prvním horku, tedy s čirou vodou. Měli bychom vždy kam si zajít pro zážitek z čiré vody a vodní rostliny i živočichové by vždy našli nějaké vhodné útočiště.

Dobře vyhlížející malý rybník s funkční příbřežní vegetací a zřejmě i s dobrou biodiverzitou.
Dobře vyhlížející malý rybník s funkční příbřežní vegetací a zřejmě i s dobrou biodiverzitou.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Duras / archiv autora

V dalším roce produkčního cyklu přirozeně nastává období s vysokým zarybněním, kdy hladoví kapři přerývají dno a zničí veškerou ponořenou vegetaci. Tím zabrání tomu, aby rybník nevratně ovládla vodní vegetace a připraví ho na další druhově bohatý a dynamický rok. V ekologii hovoříme o tzv. disturbanci ekosystému.

Potíž je v tom, že dříve běžný fenomén prvního horka se nám, zdá se, vytratil. Jednak je část rybníků v cyklu jednoletém a u dvouhorkových bývá v průběhu celého produkčního cyklu voda neprůhledná, zakalená a často také se sinicemi. Biomasa ryb je z pohledu rybničního ekosystému příliš hustá a společenstvo filtrujícího zooplanktonu je trvalým vyžíracím tlakem zcela zdecimované.

Docílit fenoménu čiré vody s vysokou ekologickou hodnotou cestou snížení hustoty rybí obsádky je tedy možné i při produkčním rybníkářství.

Nejde tedy udržet čistou vodu v rybnících trvale?

Jde to, ale není to jednoduchý úkol. Základní komplikací je nestabilita mělkých jezer. Jakmile se voda vyčiří a světlo umožní růst vodní vegetace, rybník spěje k zániku postupným zazeměním.

Ještě v minulém století byly rybníky, které dokázaly dlouhodobě existovat s průzračnou vodou, nízkou rybí obsádkou a řídkou vícedruhovou ponořenou vegetací. Jejich voda byla totiž nejen čirá, ale také skutečně čistá, tedy s extrémně nízkým obsahem živin. Alespoň na naše poměry.

Tyto časy byly ale nenávratně zrušeny tím, že jsme zamořili celou přírodu živinami: fosforem i dusíkem. Kvůli všudypřítomným živinám, staré ekologické zátěži a rozbujelým sinicím není ani trvalý návrat k této situaci možný. Dlouhodobé udržení dobré kvality vody v rybníce je dnes možné pouze po zásadním zásahu do kvality přitékající vody, rybí obsádky a sedimentu – a navíc, takový rybník pak vyžaduje trvalou péči.


reklama

foto - Duras Jindřich
Jindřich Duras
Autor je hydrobiolog, pracuje ve státním podniku Povodí Vltavy.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (6)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MV

Miroslav Vinkler

27.8.2019 11:44
Nostalgicky vzpomenu na dva rybníky u pivovaru,které původně sloužily jako zdroj ledu pro chlazení.V 60.-70.letech min. století se už chladilo jinak, ale rybníky byly přesně takové jak autor popisuje. Čiré, čisté s mnoha rybami,raky, čolky,žábami.
Žádný problém se sinicemi nebo řasami neexistoval.Obávám se, že nelze tento stav v obecné poloze u rybníků obnovit, neboť jejich ekologická zátěž nyní podstatně převyšuje jejich samočistící schopnosti.
Představa, že zemědělci opustí syntetická hnojiva a pesticidy nebo se v ČOV dramaticky sníží obsah fosforu, je mírně řečeno utopická. Bohužel.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

27.8.2019 12:52
Opět velice dobrý článek z pera pana Durase. Kvituji, že autor neuvádí jako hlavní zdroj znečištění fosforem zemědělství. Hnojení tímto prvkem oproti minulé době dramaticky pokleslo, hlavně z důvodu ceny. Na druhou stranu je skutečností, že mnohé zemědělské subjekty z tzv. zásobního hnojení žijí dodnes, ale právě vzhledem k minimálnímu pohybu fosforu v půdě nemohou být tím rozhodným zdrojem znečištění. Ovšem jak se vypořádat s tím rozhodným z prášků na praní, myček apod., toť otázka.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

28.8.2019 06:29 Reaguje na pavel peregrin
Výběr mycího prostředku
Výběrem mycího prostředku můžeme ovlivnit i odpadní látky, které se po použití myčky dostávají do odpadní vody. Při výběru dáváme přednost mycím prostředkům bez chlóru a bez fosforu nebo s nižším obsahem fosforu. Fosfor v prostředcích do myček bude zakázán v celé EU až od roku 2017 (Nařízení č. 648/2004 ve znění pozdějších předpisů).

Tak nevím no... zdroj je sice wikipedie, ale jako já kupuji eko tablety do myčky sonett a ty takové látky neobsahují vůbec. Určitě jsou i levnější varianty.. všechno jde, když se chce..

https://www.sonett.eu/
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

29.8.2019 12:06 Reaguje na pavel peregrin
Děkuji, jsem rád, že se Vám článek líbí.
Jen upřesním. Prášky na praní už to moc nejsou, spíše ještě tablety do myček. No a pak ty odlehčované odpadní vody, to je velká zhouba...
Odpovědět
JV

Jaroslav Vozáb

29.8.2019 13:47
Dobrý den,
prosím autora, aby mě objasnil co se stane s vodou v rybníce po tz letněním. Jako dítě jsem to viděl cca 1x za 10let. Po letnění byli kapři ohromní, voda čistá a těch kachen co se vyvedlo na letněném rybníce. Botulotoxin také zmizel. Chápu že 10% výpadek je pro mnohé téměř likvidační. PS: jsem laik ale tak nějak to cítím, že je to levné a fungující.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

29.8.2019 16:44 Reaguje na Jaroslav Vozáb
Dobrý den,
letnění bývala skvělá praktika na ozdravění celého dna rybníka a také se dalo něco na dně vypěstovat a alespoň část bahna se mohla vyvézt k zúrodnění pole. A pozor, také je to výborné opatření proti sinicím!!!
Dnes se neletní především proto, že rybník neprodukuje = negeneruje zisk. Druhým důvodem je, že bahna tam bývá tolik a je tak nepevné, že na něm nejde nic pěstovat, protože by tam technika zapadla. V tom bahně je také násobně víc živin, než tam bývalo kdysi dávno, což znamená, že když tam nic nebudete pěstovat, tak dno zaroste strašně rychle bujnou vegetací, a to až tolik, že budete mít po napuštění problém se s tím nějak srovnat, aby
1/nezahnila a nedostatek kyslíku ryby nezhubil - když jí není tolik, naopak podpoří plankton a ryby líp rostou
2/ zarůstání rybníka nepokračovalo pořád dál.
A jasně, s botulinovými otravami je po letnění taky konec, protože bahno na dně se zoxiduje a žádný botulin pak nevzniká...
Prostě víceméně zprůmyslněné rybářství už s přírodou nemá moc společného, přestože to rybáři stále tvrdí.
Děkuji za dotaz a přeju hezký den,
jd
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist