Snahu o čistou vodu v rybnících komplikují invazní druhy – i z akvárií

Kdo by dnes nechtěl mít ve svém městě či obci čistý rybník na koupání? Řada obcí skutečně něco takového plánuje. Zdánlivě jednoduchá záležitost, tedy „vyčistit rybník“, ale v praxi naráží na různé překážky: příliš hustou rybí obsádku, nevyhovující kvalitu přitékající vody a zásobu živin – zejména fosforu v bahně. A pokud se rybí obsádka sloví, přitékající voda je dobrá a bahno se odstraní, musí se správce potýkat s příliš prudkým růstem ponořených rostlin či s rozvojem zelených vláknitých řas a držet v mezích rybí obsádku. Jinak se rybník rychle vymkne kontrole. Ano, i zde platí, že je třeba dobrého stavu nejen dosáhnout, ale hlavně ho pak udržet.

Proč je dnes tak těžké udržet dobrou kvalitu vody, když dříve to šlo snadno? Dnešní svět je totiž celý někde jinde, než dřív býval. Proto už také nelze řadu věcí dělat jednoduše a lacino, ale vše je komplikované a drahé. Zrovna otázka kvality vody v rybnících je dobrým příkladem.

V dnešní krajině je oproti situaci například před druhou světovou válkou daleko větší obsah živin. Vysoký obsah dusíku ve srážkách, spousta fosforu v odpadních vodách i ve splachu ze zemědělské půdy.

Právě obsah živin, především fosforu, určuje chování vodních ekosystémů. Ty umí výborně pracovat za nedostatku živin – v nadbytku vodní ekosystémy degradují. Kromě obecně větší dostupnosti živin nám komplikují „návraty“ k dobré kvalitě vody zejména invazní druhy rostlin i živočichů.

Sinice – typická invaze, po níž už nic není, jako dřív

Jako první musím zmínit sinice, tedy cyanobaktérie. Na Zemi existují asi 3,7 miliardy let a umí žít od Špicberk až po 92 °C horké vývěry v Yellowstonu. Dokud jsme nezačali masivně překrmovat vodní prostředí fosforem, nikomu sinice nevadily.

Mimochodem, tehdejší mýdlařské společnosti si platily odborné studie, které prokazovaly, že fosfor ničemu neškodí, jen aby udržely svůj byznys. Podvody se naštěstí brzy provalily, ale fosforu ve vodách moc neubylo. A bylo také na nápravu pozdě.

Sinice během několika desítek let ovládly všechny úživné stojaté vody – jezera, přehradní nádrže, rybníky. Od té doby už nic není jako dřív. Každý malý nadbytek fosforu už dokážou sinice potrestat vodním květem, který vyřadí lokalitu z rekreačního využívání.

Normálně by se rybník vylepšil odebráním alespoň části bahna, částečným snížením rybí obsádky a vylepšením přitékající vody (nepouštět tam splašky). Zbylé ryby by držely na uzdě vodní rostliny a průhlednost vody kolem jednoho metru by ke koupání stačila.

Kvůli sinicím se ale musí rybí obsádka zredukovat velmi razantně, protože ryby vylučují fosfor do vody a sinice ho umí výborně využívat. Řídká rybí obsádka ale nedokáže kontrolovat ani vodní rostliny ani vláknité řasy. A hned máme jeden problém k řešení: zvládnout intenzivní růst vodních rostlin. Na dvou lokalitách v ČR už pracují speciální vyžínací lodi, které fytomasu těží – v Plzni a v Hlučíně.

Vodní rostliny

Problém s rozmachem ponořené vegetace v průhledné vodě nám komplikují další invazní druhy. Vodní mor kanadský (Elodea canadensis) už u nás zdomácněl, ale vodní mor americký (Elodea nuttallii) je tu novinkou – je velmi agresivní a táhne vítězně Evropou.

Invaze je ale obousměrná – z Evropy byl do Ameriky zavlečen náš stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum), se kterým zápasí za velké peníze zase tam. Do příbuzenstva vodních morů patří také morovinka douškolistá (Egeria densa), která by v našich vodách neměla přežít zimu, protože doma je v teplé Brazílii.

Ale adaptovala se. Je to rovněž velmi bujně rostoucí agresivní druh, jehož dopad na poměry v čisté vodě rybníka zatím pouze odhadujeme. Proč to nevíme? Protože rybníků s čistou vodou je velmi málo a morovinka se zatím dostala jen někam – například do Boleveckého rybníka v Plzni.

Další noční můrou nádrží s čistou vodou je řečanka přímořská (Najas marina), oprávněně přezdívaná „vodní bodlák“. Po koupání totiž lidé lezou z vody s nohama poškrabanýma do krve.

Zatímco řečanka se k nám šíří s oteplováním jaksi „přirozeně“, vodní mor americký a morovinka jsou rostliny běžně pěstované v akváriích. A mezi akvaristy jsou bohužel i takoví, co věci nedomyslí. Dají tedy rostlinám, které v akváriu protrhali, svobodu, protože je přece škoda je jen tak zahodit a zničit. Že vhozením cizokrajných rostlin do čistých rybníků (do špinavých je přece nehodí!) zničí ekosystémy daleko větší, než je jejich akvárium, a že to nejspíš bude daleko větší škoda, už jim nedochází. Je dobré mít na paměti, že kam invazní druh vstoupí, odtud už ho nikdy nedostanete.

Plži – biologické riziko

V průhledné vodě, kde je dostatek vodní vegetace a málo ryb (víc jich mít nemůžeme kvůli sinicím), které by z rostlin obíraly drobné organismy, se snadno rozšíří drobní plži. To by nebylo nic špatného, kdyby většina druhů plžů nebyla mezihostiteli ptačích motolic, tedy drobných parazitů se složitým vývojovým cyklem.

Jedno z vývojových stádií (cerkárie) některých druhů motolic napadá i lidskou kůži a způsobuje takzvanou cerkáriovou dermatitidu, tedy svědivé pupínky, které dokážou vyhnat lidi z pláží. Následuje bankrot stánkařů i provozovatele plovárny a nedobře se pohlíží i na garanta projektu zlepšení jakosti vody.

Motolice jsou paraziti, které si přinesou ptáci z dalekých krajin. Vajíčka se s trusem ptáků dostávají do vody a vylíhlé mikroskopické larvičky usilovně hledají „svého“ plže. A protože exotické motolice to s našimi plži neumí, larvičky hynou a vše je OK. Pokud se do vodního prostředí dostane ten správný druh plže, vývojový cyklus parazita pokračuje a my máme nečekaný problém.

V obrovském množství se v některých našich vodách zabydlel načervenalý, 2–3 mm velký kružník malý (Gyraulus parvus) ze Severní Ameriky. Motolice, které tyto plže využívají, jsou už několikátý rok zajímavým parazitologickým tématem a zároveň zkázou pro čisté koupací vody.

Už desítky let žije v našich vodách také drobounký černý písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum). Ten naštěstí motolice nehostí. Oba plži se ale do našich vod opět dostali z akvárií.

Stejným rizikem jsou i někteří naši plži, zejména plovatky. Bylo by dobré držet jejich populaci na uzdě rybami, ale těch nemůžete do čisté vody nasadit moc. Naštěstí se při sklízení fytomasy vyžínací lodí sklízí i vodní plži, takže něco jako „rovnováha“ se může dařit udržet.

Protože rybníků s čistou vodou a s ponořenou vegetací je málo, jsou oblíbeným místem vodních kachen a labutí. Tedy hlavních hostitelů nepříjemných parazitů. Navíc oblíbenou zábavou občanů na vycházce je krmení kačenek, samosebou i v koupacích místech.

Přilákání vodních ptáků ke břehu ale znamená zvýšenou kontaminaci vody ptačím trusem, a tedy i spolehlivé zamoření vodních plžů motolicemi a dáreček v podobě svědivé vyrážky pro koupáče. Krmení zvířátek je ovšem tak silná droga, že vysvětlovací kampaň je málo účinná a zákazové cedule postrádají prakticky smysl.

Závěr

Většina zmíněných invazních druhů pocházejících z domácích chovů uniká pozornosti a nikdo je nezná. Řeší se totiž zejména želvy nádherné, které reálně v našich podmínkách významné riziko nepředstavují. Alespoň zatím – v teplejším Chorvatsku už s nimi problém mají.

Prosím, rozhodně žádné cizokrajné druhy rostlin a živočichů nikam do naší přírody nepouštějte!

---

reklama

---