Jak se vyvíjí zdravotní stav českých lesů?
V České republice se provádí pravidelné šetření stavu lesa na monitorovacích plochách základní sítě 16 × 16 km a vybraných plochách ze sítě 8 × 8 km v celkovém počtu 306 ploch. Monitorovací plochy jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti po celém území ČR v nadmořských výškách od 150 m do 1100 m. Plochy jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V roce 2022 se na těchto monitorovacích plochách hodnotilo přibližně 8,6 tisíc stromů, reprezentujících 28 druhů lesních dřevin různého věku.
Zdravotní stav stromů je charakterizován především stupněm defoliace, která je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Defoliace je nespecifický symptom poškození koruny stromu, které je způsobeno celou řadou škodlivých faktorů biotického i abiotického původu.
Hlavní trendy v dlouhodobém vývoji defoliace jehličnanů a listnáčů
Od roku 1998 dochází u starších jehličnatých porostů k velmi mírnému zvyšování defoliace. V období let 2010–2014 zastoupení zcela dominantních tříd defoliace 1 (defoliace >10–25 %) a 2 (>25–60 %) stagnuje.
Poté dochází k výraznějšímu nárůstu zastoupení silně poškozených stromů (defoliace > 60 %) až do roku 2019 při současném poklesu zastoupení tříd 1 a 2. Od roku 2020 zastoupení silně poškozených stromů začíná klesat a současně se zvyšuje zastoupení třídy 2.
Zastoupení zdravých stromů (0–10 %) nebylo ovlivněno kůrovcovou kalamitou a zachovává si stabilní zastoupení do 3 %.
Mírné zlepšení u dospělých jehličnatých dřevin v letech 2020–2021 může být jen reakcí na pokles intenzity kůrovcové kalamity a příznivější průběh klimatických faktorů.
V období 1998–2004 defoliace dospělých smrkových porostů mírně stoupá, v následujících letech stagnuje a počínaje rokem 2010 s menšími výkyvy velmi mírně klesá až do roku 2014. Od roku 2015 se defoliace smrku vlivem kůrovcové kalamity opět zvyšuje, a to především vyšším zastoupením stromů se silnou defoliací (nad 60 %) při současném poklesu zastoupení ve třídě 1 (>10–25 %).
V letech 2020–2021 dochází u smrku v zastoupení stromů se silnou defoliací ke zřetelnému poklesu. Zastoupení zdravých stromů (třída 0–10 %) se po celé sledované období pohybuje v rozmezí 1–4 %.
Pozitivní změny ve struktuře defoliace v letech 2010–2014 se projevily jako krátkodobé. Na zastavení tohoto vývoje měly nepochybně zásadní vliv i klimatické excesy, zejména extrémní sucho od roku 2015.
U borovice je od roku 1998 zřetelný dlouhodobý plynulý vzestup defoliace, který se zvýraznil prudkým nárůstem podílu silně defoliovaných stromů (nad 60 %) počínaje rokem 2015.
Po kulminaci tohoto nárůstu v roce 2019 zastoupení silné defoliace u borovice začalo v následujících dvou letech klesat. Zastoupení zdravých jedinců (s defoliací 0–10 %) si zachovává téměř po celou dobu sledování přibližně stejnou úroveň, řádově se ale jedná pouze o desetiny až jednotky procent.
Zřetelný vzestup defoliace starších listnatých porostů od roku 1998 přechází počínaje rokem 2005 k velmi mírnému a dlouhodobému zvyšování defoliace s menšími výkyvy až do roku 2019. V letech 2020–2021 dochází k mírnému snižování defoliace. Zdravé stromy (0–10 %) mají v období let 2000–2022 stabilní zastoupení v rozmezí hodnot 10–18 %.
Defoliace dubu má v dlouhodobém vývoji větší rozkolísanost a také výrazně vyšší úroveň než defoliace buku.
Od roku 1998 je u dubu patrný dlouhodobý stoupající trend defoliace až do roku 2009. Po něm dochází ke krátkodobému zlepšení do roku 2015 a dále pak k vzestupu defoliace až do její kulminace v roce 2019. K dalšímu poklesu defoliace dochází v letech 2020–2022.
Dominantní zastoupení po celé období sledování mají třídy 1 (>10–25 %) a 2 (>25–60 %).
Zdravé stromy (defoliace 0-10 %) mají sice v každém roce určité zastoupení, jsou to ale nízké hodnoty v intervalu 0,5–5 %.
Po počátečním nárůstu defoliace nastává u buku od roku 2002 plynulý klesající trend defoliace. Po roce 2005 se tento trend zastavil a stagnující stav s určitými meziročními výkyvy přetrvává do současnosti.
Dominantní zastoupení po větší část sledovaného období mají třídy 0 (0–10 %) a 1 (>10–25 %). Buk má po celé období sledování ze všech druhů dřevin nejvyšší procentní zastoupení zdravých jedinců pohybující se v intervalu 16–35 %.
Výsledky sledování defoliace v roce 2022 a jejich porovnání s minulým rokem
U dospělých jehličnanů došlo podobně jako v minulém roce k menší změně v zastoupení defoliace ve třídě 2 (>25–60 %), které se zvýšilo ze 70,8 % v roce 2021 na 72,3 % v roce 2022 při poklesu zastoupení ve třídách 0 a 1 (0–10 %, >10–25 %). U mladších jehličnanů (do 59 let) nedošlo ve vývoji defoliace k žádné výrazné změně.
U smrku došlo k mírnému zhoršení zvýšením zastoupení defoliace ve třídě 2 (z 62,8 % v roce 2021 na 65,2 % v roce 2022) na úkor třídy 0 (snížení z 5,0 % na 3,7 %).
U borovice nedošlo k žádné zřetelné změně v porovnání s minulým rokem.
U obou hlavních jehličnatých druhů se jedná o zpomalení, resp. zastavení pozitivního trendu mírného poklesu defoliace v uplynulých dvou letech.
U listnáčů starší věkové kategorie (nad 59 let) nedošlo v porovnání s minulým rokem k žádným výrazným změnám. U mladších listnáčů (do 59 let) došlo k velmi mírnému zlepšení stavu zvýšením zastoupení ve třídě 1 při současném snížení zastoupení defoliace ve třídě 2.
Ve věkové kategorii starších listnatých porostů jsou rozdíly mezi hlavními druhy. U dubu došlo k mírnému zlepšení stavu zvýšením zastoupení defoliace v nižších třídách na úkor vyšších tříd.
U buku pokračovalo druhým rokem mírné zlepšení stavu, zastoupení zdravých stromů ve třídě 0 se zvýšilo z 24,6 % v roce 2021 na 26,6 % v roce 2022 při poměrném snížení zastoupení ve třídách 1 a 2.
V dlouhodobém vývoji má dub dominantní zastoupení defoliace ve střední třídě 2, buk má největší zastoupení v nižší třídě 1.
Závěr a výhled
Po kulminaci nárůstu zastoupení silné defoliace u většiny hlavních dřevin v roce 2019 dochází počínaje rokem 2020 ke zřetelnému poklesu. Zásadní vliv na této pozitivní změně, která pokračovala také v roce 2021, měl příznivější průběh vegetačního období s dostatkem srážek. Přesto, že průběh klimatu byl příznivý i v roce 2022, tak se u většiny hlavních druhů lesních dřevin tato pozitivní změna již výrazněji neprojevila na poklesu celkové úrovně defoliace.Přečtěte si také |
Je sucho a nově vysazené stromky usychají. Lesníci ale mají metody, jak stromkům pomociZdroj informací: Zpravodaj ochrany lesa, Supplementum 2023 (Výskyt lesních škodlivých činitelů v roce 2022 a jejich očekávaný stav v roce 2023), kapitola Monitoring zdravotního stavu lesa (autor Petr Fabiánek).
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (9)
orb slavík
27.9.2023 07:30Karel Zvářal
27.9.2023 08:14Břetislav Machaček
27.9.2023 09:33nesvědčí. Obojí ale nejsme schopni ovlivnit a ví to i ty stromy. Brání se
prosycháním méně potřebných větví, listí a jehlic. Zprvu to řeší takto
a později soustředí vše do rozmnožení, aby jako druh nevymřel. Proto
jsou dnes častější semenné roky, ale po nich následuje většinou masivní
úhyny. Stromy se vysílí a neodolají škůdcům, proti kterým se nezasahuje.
Představte si bonsai, kterou omezujete živinami i vodou, aby z ní nebyl
normální strom, ale nesmíte ji omezit zcela. Odjedete na dovolenou a
ona uschne už po týdnu, když nebude mít ani základ, kterým je voda.
Co je Země Zemí, tak se střídaly tropy se zaledněním, mokré roky se
suchými a i jiné anomálie méně vhodné pro život(výbuchy sopek atd.).
Neustále se zde házejí na jednu hromadu lesy hospodářské a pralesy.
Změny nastávají ale i v pralesích a ví někdo na 100%, že jsou ty
změny nevratné? Ve středověku se postupně oteplovalo a náhle přišla
malá doba ledová, která pomalu doznívá i s tím, že stačí málo a může
se zase vrátit. Stačí erupce jedné z tisíců velkých sopek a budeme
vzývat slunce, aby nás ohřálo a budeme se divit, jak chlad prospěje
dnes odepisovaným jehličnanům. Ono to sucho nesvědčí ani listnáčům
a usychají i ony. Zamysleme se tak nad tím, že bude nutné sklonit
hlavu i před nepůvodními dřevinami a ve vhodných podmínkách ponechat
genetický materiál původních druhů na příhodnější dobu. Fanatismus,
kdy se zaorávaly sazenice smrků ve školkách je naštěstí pryč a je
brán na milost jako pokryv půdy po těžbě na přechodnou dobu. Znám
to velmi dobře z okolních bývalých selských lesů a taky své zahrady.
Smrkům se tam dařilo do věku cca 20. let a pak byly použity na ohrady
a jiné použití. Nahradily je smrky nové a totéž dělám i já. Dvacet
let se kochám jejich krásou a nahrazuji je postupně jinými. Když dnes
vidím usychat břízy, jasany, duby a živořit ostatní stromy, tak vůbec
nechápu ten optimismus, že jehličnany plně nahradí zdravé listnáče.
Suchem a teplem trpí všechny původní dřeviny a dokonce ty nepůvodní.
Akát suchem postrádá nektar stejně, jako lípa a oba nemedují tak, jako
v mokrém a parném roce. Prostě bez pravidelných srážek a zásob vody v
půdě bude stav lesů úměrný množství srážek bez rozdílu druhů dřevin.
Jakub Brenn
28.9.2023 15:11 Reaguje na Břetislav MachačekHonza Honza
28.9.2023 08:211. příroda se mění, k oteplování a změně klimatu bude docházet. I kdybychom snížili emise CO2 na nulu, příroda se bude měnit, bude se přehřívat, protože bude přibývat zástavby, průmysl. podniků, dálnic apod. Tento trend nelze zastavit.
2. tyto změny nelze nechat jen na přírodě, příroda se nestačí adaptovat. Kdybychom nechránili urč. druhy zvěře, dávno by vyhynuly. Přírodní přístup, který je filozofií správců NP je nesmysl, neodpovídá současnému překotnému vývoji, současné krizi
3. je třeba přehodnocovat všechny zásady, přírodovědecká pravidla, kt. dříve platila (diverzifikace, přírodní postupy, boj proti invazivním rostlinám) a soustředit se na to hlavní- uchování klimatu, zalesnění, zastínění, zavodnění. Bez vody nám všechny lesy uhynou, vyschnou pole, studny. Lesy je třeba násilně nepřírodně (= nenechat to na přírodě) adaptovat na sucho a oteplení, využívat i méně obvyklé druhy, které snášejí sucho. Je třeba měnit vše- nejen lesnictví, ale i zemědělství, zástavbu (více zeleně, zadržování vody), průmysl (rovněž stejné principy+ochrana proti odpadům, je-li přírtoda poškozena, nelze ji ještě přiotrávit, pak umře úplně). To vše vyžaduje miliardy. Proto i boj proti CO2 nutno přehodnotit. Soustředí-li se zahrádkář jednostranně na přípravu půdy a zapomene na vodu, tak mu taky nic nevyroste (zrovna tak opačně, má-li zdroj vody ale nemá půdu- jen kameny, tak to dopadne stejně). Vše s rozumem, uvážlivě, promyšleně, komplexně, přednost má příroda, ne CO2. Takový přístup nepochopil nikdo a nenašel jsem jej ani v komentářích!
Břetislav Machaček
29.9.2023 09:34 Reaguje na Honza HonzaPotýkají se s tím i zemědělské plodiny a lesy v celé Evropě ,ba i
na celé Zemi. U vody je nezodpovědné ji nahrazovat vodou z podzemí,
kam ji není odkud doplnit a zadržovat ji taky opatrně, aby něco
v řekách ještě teklo. Zadržujme přívalové povodňové přebytky, ale
nezadržujme a nevyužívejme vodu, která by měla stabilně téci dál.
Narazíme na sousedy, když jim předáme pouze koncentrované splašky,
místo vodnaté řeky a taky na toky u nás pod důsledně zasaklými
úseky. Uvedu příklad pramene u rybníka mého známého. On má vodu stále, ale rybník jeho souseda po proudu je bez vody. Má právo
využít tu vodu z pramene pouze on a nebo by měla téci jako kdysi,
když tam ty rybníky nebyly? I tu by měly fungovat regulační řády
a z rybníka by mělo odtékat tolik, kolik tam přitéká ber, kde ber.
Tak by na něm musel mít rezervní kapacitu pro zachycení přívalových
srážek a upouštět množství na přítoku odtokem. Takto fungují velké
přehrady a udržují v řekách stabilní průtok. Vidím tak negativně
i to, když se to přežene se zadržováním veškeré vody a dopad vidím
v praxi u toho známého. On vodu má, ale potok pod ním teče pouze
po deštích a přitom kdysi byť mizerně tekl i za sucha. Jako kluk
jsem v něm chytal po celém jeho toku (cca 2 km) dokonce raky.
Je ale pravdou, že i pramen má nyní sníženou kapacitu na třetinu,
ale uzurpovat si pouze vodu pro sebe je nemorální a nezodpovědné.
Když jsem to známému vytknul, tak mi odpověděl, že pramen je na
jeho pozemku a je jeho věc, kolik vody zadržuje. Koná prý údajně
dobro, že vodu zadržuje, ale tu přívalovou pouští přes přeliv po
okraj stále plného rybníka. On tak přebytky nezadrží a naopak
zadrží i to, co po proudu stabilně schází!
Slavomil Vinkler
30.9.2023 09:00 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
30.9.2023 11:21 Reaguje na Slavomil Vinklera nebo soudce posvětil zadržování vody v rybníce
místo toho, aby ji část tekla potokem. Totéž tu
udělalo město podle projektu AOPK, kde voda z pramene zasakuje v tůních, místo průtoku potokem
a vytéká o 300 metrů níže "obohacena" o železo
a mangan z podloží tvořeného železitými slepenci.
Místo průzračné vody z pramene je tak zrzávka
s rosolovitou řasou, které chutná železo.