Jak vážnou hrozbou je pro českou přírodu medvídek mýval, zjišťují brněnští vědci. Podobná studie v Evropě zatím neexistuje

Projekt zaměřený na výskyt mývala severního (Procyon lotor) probíhá na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU (LDF MENDELU). Živočich známý pod lidovým jménem "medvídek mýval" je v České republice nepůvodním živočišným druhem zavlečeným člověkem. Jedná se o první podobně komplexní výzkum v Evropě. Na základě dostupných informací ze zahraničí je možné se domnívat, že mýval severní je pro biodiverzitu české krajiny vážným ohrožením. Živí se totiž chráněnými druhy živočichů, obojživelníky, ptáky hnízdícími jak na zemi, tak na stromech a dalšími drobnými obratlovci. Výzkum invazního savce původem ze Severní Ameriky je kromě potravních nároků zaměřen i na preferenci stanovišť, populační potenciál a jeho žádoucí eliminaci.

Výzkum mývala severního probíhá na dvou lokalitách, kde je jeho výskyt v rámci republiky nejintenzivnější. „Jedná se o oblast Chropyňského luhu, kde se objevil již před zhruba třiceti lety, a Doupovské hory na Karlovarsku. V posledních letech ale registrujeme významné šíření mývala i severním směrem, do oblasti přírodní rezervace Království, Litovelského Pomoraví až po Šumpersko. Významnou lokalitou je ale také jih Prostějovska. Data, která máme k dispozici, jednoznačně ukazují, že mýval se bude šířit i na další území,“ řekl Ondřej Mikulka z Ústavu ochrany lesů a myslivosti.

Počet mývalů se podle výzkumníka zvyšuje i na jižní Moravě. Jedná se o oblast vojenského újezdu Březina na Vyškovsku, ale i další části okresu Vyškov a Boskovicko. Několik jedinců je evidováno i ve městě Brně.

Menší počet zástupců tohoto živočišného druhu se na území Moravy a Doupova pohybuje s telemetrickým obojkem. „Relevantní data budeme mít na konci letošního roku, již nyní ale můžeme říct, že se jedná o unikátní monitoring v rámci Evropy. Dílčí data nám například naznačují možné rozdíly ve velikostech domovských okrsků samců a samic, pravidelné návštěvy tůní s obojživelníky, ale třeba také to, že mýval nemá problém putovat do intravilánů. To mimochodem dokládá pohyb jednoho samce, který urazí až 5 kilometrů za den a navštěvuje místa ve vzdálenosti až 10 kilometrů od jeho domovského okrsku,“ podotkl Mikulka.

Největší riziko představuje invazní mýval pro původní faunu, a to i druhy z důvodu ohrožení legislativně chráněné. V tuzemských podmínkách prakticky nemá přirozeného nepřítele. Zkušenosti ze světa naznačují, že mýval je významným predátorem ptačích hnízd, obojživelníků, plazů či drobných savců.

„Zjišťujeme, jak se mýval podílí na umělé hnízdní predaci. Do námi vytvořeného hnízda s fotopastí jsme vložili křepelčí vajíčka a jejich další osud monitorovali fotopastí. Nejčastějším návštěvníkem a konzumentem bylo sice divoké prase, avšak mýval jej hned následoval,“ popsal vědec.

Z časového hlediska mýval na vyhledání hnízda potřebuje významně méně času než ostatní původní druhy. „Z toho lze soudit, že bude významným predátorem. Navíc se jednalo o hnízda jen na zemi. Plánujeme se zaměřit i na hnízda na stromech a předpokládáme, že v tomto případě, i když mu budou konkurovat některé druhy ptáků, ze savců bude hrát prim,“ poznemanal Mikulka.

Oproti domácím druhům má totiž tu výhodu, že leze po stromech a má mimořádně obratné přední končetiny s pěti prsty. „I to je jeden z důvodů, proč je navzdory nepůvodnosti tak úspěšný. Mezi savci nemá v Evropě obdoby,“ uvedl výzkumník.

Na mimořádnou úspěšnost mývala v nepůvodním prostředí má vliv také jeho značná vynalézavost a kognitivní schopnosti. „S jistou mírou nadsázky lze hovořit o projevech inteligence, jak naznačují data získaná z fotopastí a videozáznamů. S kolegy z oblasti Doupova jsme zdokumentovali případy, kdy jedinec chycený do pasti dokázal zařízení sám otevřít a uprchnout. Starší a zkušenější jedinci navíc dovedou odebrat návnadu, aniž by aktivovali spouštěcí mechanismus pasti,“ dodal Mikulka.

Mýval se postupně šíří napříč celým územím České republiky. Odborníci soudí, že jeho početné populace mohou významně ovlivňovat biodiverzitu v krajině. Kromě vysokého potenciálu predace ptačích hnízd mají totiž i důkazy o predaci obojživelníků v přírodních rezervacích na střední Moravě, například v Zástudánčí, Žebračce na Přerovsku či v CHKO Litovelské Pomoraví.

Odlov nepůvodního mývala je však v praxi velmi obtížný. Ministerstvo životního prostředí i Ministerstvo zemědělství v současnosti ponechávají celoročně jeho regulaci na dobrovolné bázi myslivecké veřejnosti. Koncepční a jednotné řešení, které by efektivně reagovalo na ekologická rizika spojená s tímto invazním druhem, dosud neexistuje. I na tuto část je zaměřen probíhající výzkum.

Výzkumný tým očekává finální výstupy v roce 2026. Zveřejněny budou prostřednictvím odborných publikací, aplikovaných výstupů i doporučení pro státní správu a dotčené subjekty.

---

reklama

---