Kaňon, který by neměl existovat. Sedmý div Georgie vznikl chybou farmářů Obrazem
16.2.2026 05:39 | PRAHA
(Ekolist.cz) | Radomír Dohnal
Foto | Robbie Honerkamp / Wikimedia Commons
Velký kaňon v severní Arizoně, Badlands v Jižní Dakotě anebo třeba Zion v Utahu. Severní Amerika je zajímavých geologických výtvorů plná. Vznikaly v průběhu milionů let, jejich podobu spoluutvářela eroze. Barevný zázrak, kaňon v Providence v Georgii, je ale dost jiný případ.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
Za podobou toho, co je dnes k vidění v Providence Canyon State Park v Georgii, stojí také eroze. Ale nikoliv ta pozvolná a miliony let trvající. Tohle dílo vznikalo v průběhu pouhých dekád. A významně mu přitom pomáhali sami lidé.
Turisté se sem jezdí podivovat přírodní nádheře, ale ve skutečnosti hledí jen na erozní rýhy, způsobené nešetrným zemědělským hospodařením. Kdybyste měli možnost cestovat časem do minulosti, před rokem 1826 tu ještě nic takového nebylo. Jen mírně zvlněný terén porostlý řídkými lesy.
Rok 1826 nezmiňujeme náhodou. Tehdy byl totiž zahájen plošný odsun zdejších původních obyvatel. Indiánů z kmene Creeků (Muskogijů). Byli násilně přesídleni na území dnešní Oklahomy, a na „uvolněném“ území se usadili první osadníci, přišedší z Evropy.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
Osadníci vykáceli lesy, zbudovali farmy a začali zemědělsky hospodařit. Tak, jak byli zvyklí. Souběh historických křivd se tím nevyčerpal. Tihle farmáři z Georgie totiž pěstovali především bavlnu. A využívali k tomu hojně i otrocké pracovní síly.
Region Stewart County, kam spadá i současné Providence, platilo kolem roku 1850 výnosem bavlny za třetí nejproduktivnější oblast v USA. Roční produkce tu činila kolem 340 000 tun. Na ukradené půdě a otrocké dřině se tu bohatlo skutečně ve velkém. Co by se na tom asi tak mohlo pokazit?
Prvním signálem, že je něco v nepořádku, byl pozorovatelný pokles výnosu. Půda se tu rychle vyčerpávala, úrodné horizonty byly mělké. Farmáři proto začali zakládat nové plantáže, položené více do svahů. Prý proto, že se tak voda dostávala lépe ke všem plodinám.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
Na odlesněné, zkypřené a vyčerpané půdě, intenzivně obdělávaných polích ve svazích, ovšem začala úřadovat vodní a větrná eroze mnohem intenzivněji, než by zemědělci předpokládali. Splach byl po každém dešti enormní. Vznikaly metrové erozní rýhy, voda podmílala celé svahy.
Sláva bavlníkových plantáží z Providence tak vyhasla ještě před Občanskou válkou. Pozemky zbrázděné hlubokými zářezy se staly naprosto neobdělávatelné. Farmáři odtud odešli, zbídačelou krajinu v okolí dnešního města Lumpkin nechali být.
Dál už tu skutečně hospodařila příroda, ale v předznačené trajektorii toho, co tu po sobě nedobrou zemědělskou praxí zanechali lidé. Voda odnášela hlínu, odhalovala vrstvy železitých sedimentů, oxidace přebarvovala půdu do nejrůznějších tónů.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
Rýhy a nátrže svahů postupně vytvořily hluboké rokle a propojené kaňony. Těch kaňonů se tu dnes nachází šestnáct, a ty nejhlubší mají i 46 metrů. Když stojíte na jejich dně, vypadají majestátně. Jako kapesní Velký kaňon v Arizoně.
Na pozapomenuté dědictví georgijského hospodaření upozornil v roce 1934 novinář Stuart Chase. Nehovořil však o nějaké člověkem vyvolané katastrofě, ale o krásách zdejší přírody. A ty barvy! Viděl tu žlutou, hnědou, fialovou, levandulovou, nefritovou, okrovou, oranžovou i křídově bílou.
Reportáže z místa posloužily jako skvělá reklama pro regionální zajímavost. Kaňony v Providence se tak pomalu stávaly senzací. V 50. letech sem na exkurze začaly jezdit první organizované školní výlety. Aby se na tu nádheru všichni hezky podívali.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
Slávu téhle „pamětihodnosti“, pokrývající plochu bezmála 406 hektarů, pak podtrhl prezident Jimmy Carter. Coby rodák z Georgie si nemohl nechat ujít příležitost k tomu, aby tu z moci své autority přispěl k založení státního parku.
Kaňon z Providence se tak roku 1971 oficiálně stal „přírodní památkou“. Byť to tedy je s jeho přírodním původem všelijaké a bez vlivu lidí by nikdy nevznikl. V Georgii jde o jednu z nejvyhledávanějších lokalit, kterou místní hrdě nazývají Malým Velkým kaňonem.
Teprve kolem roku 2000 se do příběhu proslavené lokality začal promítat také narativ ochrany životního prostředí. To, že Kaňony v Providence nejsou ukázkou tvořivé síly přírody, ale spíš destruktivní síly neuváženého lidského konání. Důkaz toho, že ani půda není nevyčerpatelný zdroj.
Foto | David Dugan / Wikimedia Commons
A teprve před pár lety se k té ekologické environmentální lince připojila i historická. Související s tím, že se tu turisté jezdí podivovat domněle velkému dílu přírody, jež ale ve skutečnosti manifestuje útlak indiánů a otrokářskou práci. Neúctu k lidskému životu i k přírodě.
Na návštěvnost to zjevně zatím vliv nemělo. I když totiž Kaňony v Providence nejsou přírodní, protože je nešetrnou zemědělskou praxí spoluvytvořili lidé, pořád si uchovávají své osobité kouzlo. I nadále se těší velkému zájmu, a jsou považovány za Sedmý div Georgie.
reklama
Dále čtěte |
Vědci objevili na Nové Guineji vačnatce pokládané za dávno vyhynulé
Na Novém Zélandu se vědci snaží o záchranu nelétavého papouška kakapa sovího
V oceánu u JAR se přemnožily řasy, jev známý jako rudý příliv zabíjí korýše
Další články autora |
Čtveřice Čechů čelí v Brazílii obvinění z pašování chráněných rostlin
Krmítka jako past? Kontroverzní výzva Jacka Baddamse rozděluje milovníky ptáků
Phytomining aneb když kovy vzácných zemin těží místo rypadel rostlinyOnline diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (32)
JS
Jiří Svoboda
16.2.2026 09:31Peněžní výnosy z plochy bezmála 406 hektarů se o mnoho řádů zvýšily.
Jistě je to z hlediska ochrany půdy velmi demonstrativní varovný příklad a článku si velmi cením. Pokud ale nenastavíme podmínky, které budou vyváženě postihovat jakékoli neudržitelné chování, budeme chránit třeba klima způsoby, které jsou v jiných aspektech neudržitelnosti zoufalé.
Odpovědět
Jistě je to z hlediska ochrany půdy velmi demonstrativní varovný příklad a článku si velmi cením. Pokud ale nenastavíme podmínky, které budou vyváženě postihovat jakékoli neudržitelné chování, budeme chránit třeba klima způsoby, které jsou v jiných aspektech neudržitelnosti zoufalé.
PH
Pavel Hanzl
17.2.2026 09:28 Reaguje na Jiří SvobodaTohle je destruktivní dílo člověka, ovšem podobných čistě přírodních jevů je na světě tisíce.
Když se ale podívám na krajinu po těžbě hnědého uhlí, tak mám pocit , že to je miliónkrát horší.
Odpovědět
Když se ale podívám na krajinu po těžbě hnědého uhlí, tak mám pocit , že to je miliónkrát horší.
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 22:42 Reaguje na Pavel HanzlNo, v Litvínově mám kamaráda a sjezdili jsmme tam kousek regionu. Na bývalých výsypkách už ani nepoznáte, že vznikly uměle, už jsou na nich lesy. Pravda, místo starého Mostu je jezero Matylda, jako rekreační oblast Mostu nového, vznikly tam i jiné nádrže a další se plánují. Na jiných výsypkách jsou sady a vinice a víno z nich je odborníky oceňováno. No a díky uhlí jsme mohli vybudovat průmyslovou civilizaci.
Odpovědět
DF
Daniel Fiala
16.2.2026 10:05Tomu říkám didaktické a jasné. Bravo, pane Dohnale.
Když jsem o podobném průse.u přednášel kolegům hydrologům, nazval jsem příspěvek 'Klíčová role vegetace v hydrologickém režimu krajiny'. Šili s nima všichni čerti, ale nakonec budou nadávat na to, že malý vodní cyklus není podstatný.
Oni žijí v tak fantastickém světě, v zajetí počítačových simulací a modelování, že se jim do reality prostě nechce. Oni tu realitu vlastně už vůbec nepotřebují.
Proto když vyprodukovali článek, jež si vydobyl celosvětovou prestiž (mediální samozřejmě), přihlásil jsem se, položil jediný dotaz "jak jste změřili infiltrační koeficient před sto lety, když mluvíte o 500-ti letém suchu?" a odpovědí bylo "model to nepotřeboval".
Jejich závěry jsou zkrátka fantastické. Ale do hlavy se to dostalo všem (ten článek, samozřejmě, ne ta prezentace) a cituje se to neuvěřitelně intenzivně pořád dokola.
Blbý je, když se na tom založí státní politika. Z toho se špatně vylézá. No jo, ale když to říká počítač ... a matematika přeci nelže ...
Naštěstí i na to máme v češtině spolehlivé "očkování": Nepřišly gumičky?! atd.
Odpovědět
Když jsem o podobném průse.u přednášel kolegům hydrologům, nazval jsem příspěvek 'Klíčová role vegetace v hydrologickém režimu krajiny'. Šili s nima všichni čerti, ale nakonec budou nadávat na to, že malý vodní cyklus není podstatný.
Oni žijí v tak fantastickém světě, v zajetí počítačových simulací a modelování, že se jim do reality prostě nechce. Oni tu realitu vlastně už vůbec nepotřebují.
Proto když vyprodukovali článek, jež si vydobyl celosvětovou prestiž (mediální samozřejmě), přihlásil jsem se, položil jediný dotaz "jak jste změřili infiltrační koeficient před sto lety, když mluvíte o 500-ti letém suchu?" a odpovědí bylo "model to nepotřeboval".
Jejich závěry jsou zkrátka fantastické. Ale do hlavy se to dostalo všem (ten článek, samozřejmě, ne ta prezentace) a cituje se to neuvěřitelně intenzivně pořád dokola.
Blbý je, když se na tom založí státní politika. Z toho se špatně vylézá. No jo, ale když to říká počítač ... a matematika přeci nelže ...
Naštěstí i na to máme v češtině spolehlivé "očkování": Nepřišly gumičky?! atd.
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 22:47 Reaguje na Daniel FialaNo jo, ale když to říká počítač ... ..
Něco vzpomínek. Kdysi, jako úředník, jsem se účastnil jednání o kvalitě vody v městském krytém bazénu. Voda byla upravována síranem hlinitým a ve vodě ho bylo moc. Sice pro něj nebyla žádná přesná norma, jen, pokud pamatuji, mohlo ho být o 180g(?) v litru(??) více než kolik měla voda přitékající. Na dávkování tam měli zařízení z Německa, řízené počítačem. Když jsem se vedoucího bazénu zeptal, proč vlastně ten síran do vody dávají, tak odpověděl: "To my ne, to počítač."
Odpovědět
Něco vzpomínek. Kdysi, jako úředník, jsem se účastnil jednání o kvalitě vody v městském krytém bazénu. Voda byla upravována síranem hlinitým a ve vodě ho bylo moc. Sice pro něj nebyla žádná přesná norma, jen, pokud pamatuji, mohlo ho být o 180g(?) v litru(??) více než kolik měla voda přitékající. Na dávkování tam měli zařízení z Německa, řízené počítačem. Když jsem se vedoucího bazénu zeptal, proč vlastně ten síran do vody dávají, tak odpověděl: "To my ne, to počítač."
LB
Lukas B.
16.2.2026 11:23mnoho lokalit s "erdpyramidami" máme i tady v evropě, kupříkladu v rakousku, jižních tyrolích, francii, některé jsou staré jen pár desítwek let a vznikly víceméně spontánně (silnější déšť, sesuv půdy, následná eroze). ostatně některé malebné rokle ve spraších severozápadně od Prahy vznikly víceméně "přes noc" a poměrně nedávno (z geologického hlediska - tedy stovnky až nižší tisíce let) a byla by čistě spekulace odhadovat, do jaké míry tomu pomohl člověk (třeba že nahoře bylo pole a dole selská cihelna).
Odpovědět
RV
Richard Vacek
16.2.2026 15:35Jde o rozsah. Pokud se nejedná o kočovným pastevectvím devastaci Sahary, pak i takové dílo člověka přispívá k pestrosti krajiny na Zemi.
Odpovědět
PH
Pavel Hanzl
17.2.2026 09:33 Reaguje na Richard VacekJako třeba zatopené kamenné lomy na Vysočině (třeba v Pyšelích) nebo kolem Vidnavy, které jsou zajímavým krajinnýmm prvkem a je tam koupačka v čisté vodě.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
19.2.2026 10:59 Reaguje na Pavel HanzlV naši republice bylo přírodních jezer poskrovnu a nebýt tu
práce lidí, tak to tak i zůstalo. Dnes je krajina poseta
tisíci přehrad, rybníků, zatopených štěrkoven, pískoven,
povrchových dolů, propadlin po hlubinné těžbě a kamenolomů.
Taktéž u nás nebylo mnoho obnažených skal a vytvořil je
člověk těžbou kamene. Člověk prostě monotónní krajinu
udělal pestřejší a zvýšil biodiverzitu svojí prací, což
je pro zastánce nicnedělání a bezzásahu sprosté slovo.
Hezkým příkladem je ve Štramberku bývalý vápencový lom,
který je domovem jasoňů, kteří by tam bez obnažení skal
těžbou nikdy nežili. Bez těžby by to byly zalesněné
kopce a nikoliv ty skály s květenou pro ty jasoně.
Odpovědět
práce lidí, tak to tak i zůstalo. Dnes je krajina poseta
tisíci přehrad, rybníků, zatopených štěrkoven, pískoven,
povrchových dolů, propadlin po hlubinné těžbě a kamenolomů.
Taktéž u nás nebylo mnoho obnažených skal a vytvořil je
člověk těžbou kamene. Člověk prostě monotónní krajinu
udělal pestřejší a zvýšil biodiverzitu svojí prací, což
je pro zastánce nicnedělání a bezzásahu sprosté slovo.
Hezkým příkladem je ve Štramberku bývalý vápencový lom,
který je domovem jasoňů, kteří by tam bez obnažení skal
těžbou nikdy nežili. Bez těžby by to byly zalesněné
kopce a nikoliv ty skály s květenou pro ty jasoně.
SV
Slavomil Vinkler
20.2.2026 09:25 Reaguje na Břetislav MachačekNo přírodní jezera byla, ale člověk je odstranil. Kobylské, čejčské, moutnické, třeboňské, komořanské ....
Odpovědět
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 22:50 Reaguje na Slavomil VinklerJá si myslím, že právě to Kobylské a Čejčské zanikly celkovým vysušením jižní Moravy.
Odpovědět
MK
Martin Kačmar
21.2.2026 01:35 Reaguje na Břetislav MachačekV zásadě souhlasím, ale zrovna lomy kolem Štramberka nejsou dobrým příkladem, protože zlikvidovaly druhově bohaté skalnaté stepní stráně, mimo jiné i s jasoněm. Bez těžby by tam byly vápencové stráně jako v Českém krasu. Paradoxně ani druhotně vysazený jasoň v lomu Kotouč nepřežije bez pravidelného udržování bezlesí, protože nepotřebuje obnažené skály, ale prosluněnou nízkou vegetaci.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
24.2.2026 11:15 Reaguje na Martin KačmarNejvětší pohromou je konec pastevectví, jež bylo
kdysi v okolí Štramberku dominantním způsobem
hospodaření. Políčka nebyla moc úrodná, už jsou
zatravněná a nebo stále více stejně jako bývalé
pastviny zarůstají lesem. A bude hůře, protože
pastevectví je pod "vlčím" tlakem a nevyplácí se.
Pár let jsem jezdíval na Zimní táboření v lomu
Kamenárka a v létě do celého okolí, které se
ČSOP snažilo zbavovat náletů. Obdivoval jsem
jejich výdrž, ale pochybuji o pokračovatelích,
zda nějací budou. Bavili jsme se v hospodě s
místními, kteří vzpomínali, že co dům, tak pár
koz a ty spásaly ve skalách chudou potravu a
na loukách se pro ně sušilo na zimu seno. To
je to, co dnes schází, ale to by museli zase
"kytičkáři" tolerovat spásání předmětu jejich
zájmu. Jeden pastvu chce, druhý ji nechce a
třetí prosadí vlky, aby to pastevci vzdali.
Tady schází KOMPLEXNÍ POHLED NA PŘÍRODU bez
její segmentace na určité zájmy. Když jsem
viděl jak vzácnou květenu spásají stádečka
koz na chorvatském pohoří Biokovu, tak jsem
si vzpomenul na naše kytičkáře, když byli
na Pálavě proti kozám bezoárovým a nyní
musí platit za vypásání ovcemi a koňmi. Ono
člověk je tvor chybující, který ale nesmí
být neústupný, nasypat si popel na hlavu a
chybu napravit návratem zpět k něčemu, co
sice bylo nedokonalé, ale lepší než nic.
Na Pálavě byly ty kozy bezoárové náhradou
bývalých domácích koz a dělaly tutéž práci
bez nároku na ohrady a navážení stáda ovcí
a "divokých" koní. Nevyžadovaly dotace a
naopak přinášely zisky od movitých lovců.
Odpovědět
kdysi v okolí Štramberku dominantním způsobem
hospodaření. Políčka nebyla moc úrodná, už jsou
zatravněná a nebo stále více stejně jako bývalé
pastviny zarůstají lesem. A bude hůře, protože
pastevectví je pod "vlčím" tlakem a nevyplácí se.
Pár let jsem jezdíval na Zimní táboření v lomu
Kamenárka a v létě do celého okolí, které se
ČSOP snažilo zbavovat náletů. Obdivoval jsem
jejich výdrž, ale pochybuji o pokračovatelích,
zda nějací budou. Bavili jsme se v hospodě s
místními, kteří vzpomínali, že co dům, tak pár
koz a ty spásaly ve skalách chudou potravu a
na loukách se pro ně sušilo na zimu seno. To
je to, co dnes schází, ale to by museli zase
"kytičkáři" tolerovat spásání předmětu jejich
zájmu. Jeden pastvu chce, druhý ji nechce a
třetí prosadí vlky, aby to pastevci vzdali.
Tady schází KOMPLEXNÍ POHLED NA PŘÍRODU bez
její segmentace na určité zájmy. Když jsem
viděl jak vzácnou květenu spásají stádečka
koz na chorvatském pohoří Biokovu, tak jsem
si vzpomenul na naše kytičkáře, když byli
na Pálavě proti kozám bezoárovým a nyní
musí platit za vypásání ovcemi a koňmi. Ono
člověk je tvor chybující, který ale nesmí
být neústupný, nasypat si popel na hlavu a
chybu napravit návratem zpět k něčemu, co
sice bylo nedokonalé, ale lepší než nic.
Na Pálavě byly ty kozy bezoárové náhradou
bývalých domácích koz a dělaly tutéž práci
bez nároku na ohrady a navážení stáda ovcí
a "divokých" koní. Nevyžadovaly dotace a
naopak přinášely zisky od movitých lovců.
SV
Slavomil Vinkler
16.2.2026 16:12Když se podíváme na lidarovou mapu, jsou v krajině, zejména lesní tisíce úvozů po cestách pravěkých, starověkých, středověkých...
Odpovědět
PH
Pavel Hanzl
17.2.2026 09:31 Reaguje na Slavomil VinklerV našich lesích, hlavně ve svazích blízko dědin jsou stovky úvozů klidně 2 metry hlubokých z doby, kdy se tahaly klády koˇ%nmi do dědiny. A žádný středověk, klidně ještě v 50. letech minulého století.
A stopy současné, těžké techniky, vidíte v lesích stále běžně i dnes.
Odpovědět
A stopy současné, těžké techniky, vidíte v lesích stále běžně i dnes.
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 22:52 Reaguje na Pavel HanzlTy úvozy se ale zavážely různými odpady z vesnice. Vítané byly zejména sutě z demolic. V současné době je to ale tak, že do "přírody" se žádné odpady, a to ani ty sutě, vyvážet nesmí a lesní a polní cesty se mohou udržovat pouze čistým štěrkem.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
17.2.2026 09:11Člověk přetvářel krajinu od samého počátku své existence a proč dnes třeba
nepláčeme, že nádherné údolí Vltavy je dnes zastavěno Prahou s mosty, jezy,
náplavkami a desetitisíci budov a cest? Neudělali předci chybu, když vyšli
z jeskyní a začali obdělávat půdu, chovat zvířata, stavět domy, cesty atd.?
Kritizovat předky umí nejlépe ti, co sami nic netvoří a mají pouze plná
ústa kritiky těch, co něco dělají, byť i s chybami. Ne nadarmo se říká, že
kdo něco umí, tak to dělá a kdo to neumí, tak to jen kritizuje. Otázkou je,
proč má ten prvý živit svého kritika a proč ho nenechat, ať ukáže co umí!
Tato společnost živí čím dál více kritiků, sosačů dotací a darmošlapů.
Jsem zvědav, kdy zase pracujícím dojde trpělivost s příživníky, jako už
v minulosti, kdy nevolníci živili stále více šlechty a kněžích, což už
bylo nad jejich síly. Bez práce nejsou koláče je v dnešní společnosti
zdeformováno na bez práce jsou koláče a pracujícím necháme chleba, aby
neremcali, že hladoví. Proto, aby jedli pracující koláče, musí přestat
živit ty, co už je jedí a ti si prací své koláče konečně zaslouží.
Odpovědět
nepláčeme, že nádherné údolí Vltavy je dnes zastavěno Prahou s mosty, jezy,
náplavkami a desetitisíci budov a cest? Neudělali předci chybu, když vyšli
z jeskyní a začali obdělávat půdu, chovat zvířata, stavět domy, cesty atd.?
Kritizovat předky umí nejlépe ti, co sami nic netvoří a mají pouze plná
ústa kritiky těch, co něco dělají, byť i s chybami. Ne nadarmo se říká, že
kdo něco umí, tak to dělá a kdo to neumí, tak to jen kritizuje. Otázkou je,
proč má ten prvý živit svého kritika a proč ho nenechat, ať ukáže co umí!
Tato společnost živí čím dál více kritiků, sosačů dotací a darmošlapů.
Jsem zvědav, kdy zase pracujícím dojde trpělivost s příživníky, jako už
v minulosti, kdy nevolníci živili stále více šlechty a kněžích, což už
bylo nad jejich síly. Bez práce nejsou koláče je v dnešní společnosti
zdeformováno na bez práce jsou koláče a pracujícím necháme chleba, aby
neremcali, že hladoví. Proto, aby jedli pracující koláče, musí přestat
živit ty, co už je jedí a ti si prací své koláče konečně zaslouží.
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 22:54 Reaguje na Břetislav MachačekJó, jo, to byste musel prosazovat i staré heslo, že "půda patří těm, kdo na ní pracují".
Odpovědět
JV
Josef Volfík
17.2.2026 09:59Myslím, že ač po "technické" stránce je článek pravdivý, soudím, že argumenty, které autor uvádí jsou pozžity manipulativně. To, že lidé přetváří krajinu je nějakých těch deset, dvacet... tisíc let jasné. Takže žádná hrůza z toho, že je kaňon, spíše kaňonek nepochybně vytvořený člověkem nějaká do nebe volající hrůza. Proč se někdo ekologicky vzdělaný nepostaví proti Krčínovi, který, dá se říct, zdevastoval hodně velkou část jižních Čech. Nic jiného, než devastace přírody za účelem zisku to nebylo. A nyní kdekdo se opájí krásou rybníků, podvečerem na hrází, kde rostou staleté duby a podobně. Folklorní rybáři zatahují sítě, mlhy se snášejí nad rybníky, český kapr má snad i ochranou známku. A čím to začalo? Likvidací močálů, vybudováním nových koryk pro potoky a řeku, vybudováním rybníků v maxi rozloze. Lidský faktor, že?
Odpovědět
DF
Daniel Fiala
17.2.2026 14:59 Reaguje na Josef VolfíkŠkoda, že se pan Dohnal neúčastní diskuse osobně, mohl by přiznat, kde našel inspiraci a to by bylo minimálně stejně tak podnětné a obohacující jako článek sám.
Ale zdvihnu Vaši myšlenku o ‚manipulativním použití‘, pane Volfíku, protože ji vnímám jako důležitou, a popíšu, proč je mylná. Ano, nedomnívám se, že „je mylná“, jsem si tím jist.
Je totiž logickou zkratkou klást rovnítko mezi kaňonek v Georgii a Krčínovy rybníky, i když je jistě shoda v detailu, že obojí je dílem člověka. Podstatný a rozhodující rozdíl, ba nesrovnatelný s předchozí shodou, totiž tkví v tom, že Krčín nepostupoval nahodile při pěstování „bavlny“. Jím vytvořené rybníky nevznikly omylem, neúmyslně, jako nechtěný by-product, ale cíleným a vědomým úsilím. On chtěl a byl přímo zaúkolován vytvořit rybníky pro kapry a další druhy ryb jako slovitelné a za účelem obživy (proteiny) a výdělku. Takto slouží dodneška, tj. déle než čtyři století. A slouží bez ohledu na to, jak je my dnes ničíme (fosfor, sinice, umírající ryby čili eutrofizace). Oproti tomu bavlníkové plantáže vydrželi dejme tomu desetinu (?), takže bílí otrokáři z Georgie jsou oproti Krčínovi břídilové. Jak moc se lišili v bezohlednosti vůči svým bližním, soudit nehodlám.
S vaším příspěvkem to nesouvisí, ale jen doplním, že u Krčína by TAKÉ využití práce prostých lidí a ceny za jejich pozemky zaplacené poučený historik neváhal označit za otrocké (práce) a vyděračské (ceny). V této podobnosti s kaňonkem, který vznikl vinou čistě otrokářské práce a jen díky předchozímu genocidnímu/bezohlednému/nekřesťanskému přístupu k původním obyvatelům, je také jen zdánlivá shoda a rovněž ji považuji za méně podstatnou. Příspěvek a hlavní myšlenka článku totiž popisují vztah člověka k půdě. A v tom příslušníci kmene Creek zjevně plantážníky předčili, i když se mezi zde diskutujícími najdou tací, kteří je nebudou ani dnes váhat označit za „primitivní“.
Shrnuto: obávám se, že je to naopak vaše sekvence argumentů, která odporuje banální logice. Pan Dohnal sepsal pouze časovou souslednost. S tím můžeme buď souhlasit nebo tzv. popírat "gravitaci" či obhajovat "placatost Země". Jakmile z příběhu kdokoli vynechá vyhnání Creeků a/nebo otrokářský systém bavlníkových plantáží, lže si do kapsy. A o tom lhaní je článek pana Dohnala možná víc než o vztahu člověka k půdě (nebo vtahu půda-rostliny-voda, což leží na srdci mně). To už záleží v oné inspiraci.
S úctou Dan Fiala
Pro zájemce o další četbu k Providence Canyon State Park proto třeba zde: Sutter Paul, 2015, Let Us Now Praise Famous Gullies: Providence Canyon and the Soils of the South. The University of Georgia Press, Athens.
https://search.worldcat.org/cs/title/1012018037
nebo
Georgia must stop obscuring Providence Canyon’s history. It’s not a “Little Grand Canyon.” It’s a scar from slavery. M.K. Manoylov, September 23, 2020.
https://scienceline.org/2020/09/providence-canyon/
P.S. A kdyby náhodou někdo z diskutujících, např. pan Machaček, chtěl obhajovat neobhajitelné, tak ještě podotknu, že renesanční ideál o nápodobu přírody byl a je v přímém rozporu s novověkou technologickou obscesí o podmanění si přírody. To není jako holínky a hodinky, to je jako nebe a dudy. Stavět, budovat, tvořit lze chytře, moudře nebo hloupě. Stejně tak spravovat půdu. Ničení zůstane ničením jako zlo zlem.
Odpovědět
Ale zdvihnu Vaši myšlenku o ‚manipulativním použití‘, pane Volfíku, protože ji vnímám jako důležitou, a popíšu, proč je mylná. Ano, nedomnívám se, že „je mylná“, jsem si tím jist.
Je totiž logickou zkratkou klást rovnítko mezi kaňonek v Georgii a Krčínovy rybníky, i když je jistě shoda v detailu, že obojí je dílem člověka. Podstatný a rozhodující rozdíl, ba nesrovnatelný s předchozí shodou, totiž tkví v tom, že Krčín nepostupoval nahodile při pěstování „bavlny“. Jím vytvořené rybníky nevznikly omylem, neúmyslně, jako nechtěný by-product, ale cíleným a vědomým úsilím. On chtěl a byl přímo zaúkolován vytvořit rybníky pro kapry a další druhy ryb jako slovitelné a za účelem obživy (proteiny) a výdělku. Takto slouží dodneška, tj. déle než čtyři století. A slouží bez ohledu na to, jak je my dnes ničíme (fosfor, sinice, umírající ryby čili eutrofizace). Oproti tomu bavlníkové plantáže vydrželi dejme tomu desetinu (?), takže bílí otrokáři z Georgie jsou oproti Krčínovi břídilové. Jak moc se lišili v bezohlednosti vůči svým bližním, soudit nehodlám.
S vaším příspěvkem to nesouvisí, ale jen doplním, že u Krčína by TAKÉ využití práce prostých lidí a ceny za jejich pozemky zaplacené poučený historik neváhal označit za otrocké (práce) a vyděračské (ceny). V této podobnosti s kaňonkem, který vznikl vinou čistě otrokářské práce a jen díky předchozímu genocidnímu/bezohlednému/nekřesťanskému přístupu k původním obyvatelům, je také jen zdánlivá shoda a rovněž ji považuji za méně podstatnou. Příspěvek a hlavní myšlenka článku totiž popisují vztah člověka k půdě. A v tom příslušníci kmene Creek zjevně plantážníky předčili, i když se mezi zde diskutujícími najdou tací, kteří je nebudou ani dnes váhat označit za „primitivní“.
Shrnuto: obávám se, že je to naopak vaše sekvence argumentů, která odporuje banální logice. Pan Dohnal sepsal pouze časovou souslednost. S tím můžeme buď souhlasit nebo tzv. popírat "gravitaci" či obhajovat "placatost Země". Jakmile z příběhu kdokoli vynechá vyhnání Creeků a/nebo otrokářský systém bavlníkových plantáží, lže si do kapsy. A o tom lhaní je článek pana Dohnala možná víc než o vztahu člověka k půdě (nebo vtahu půda-rostliny-voda, což leží na srdci mně). To už záleží v oné inspiraci.
S úctou Dan Fiala
Pro zájemce o další četbu k Providence Canyon State Park proto třeba zde: Sutter Paul, 2015, Let Us Now Praise Famous Gullies: Providence Canyon and the Soils of the South. The University of Georgia Press, Athens.
https://search.worldcat.org/cs/title/1012018037
nebo
Georgia must stop obscuring Providence Canyon’s history. It’s not a “Little Grand Canyon.” It’s a scar from slavery. M.K. Manoylov, September 23, 2020.
https://scienceline.org/2020/09/providence-canyon/
P.S. A kdyby náhodou někdo z diskutujících, např. pan Machaček, chtěl obhajovat neobhajitelné, tak ještě podotknu, že renesanční ideál o nápodobu přírody byl a je v přímém rozporu s novověkou technologickou obscesí o podmanění si přírody. To není jako holínky a hodinky, to je jako nebe a dudy. Stavět, budovat, tvořit lze chytře, moudře nebo hloupě. Stejně tak spravovat půdu. Ničení zůstane ničením jako zlo zlem.
BM
Břetislav Machaček
17.2.2026 16:24 Reaguje na Daniel FialaPane Fialo povím vám jen to, že co člověk ,tak jiný názor. Někomu se líbí nedotčená krajina a jinému zámecký park a nebo ten uměle vytvořený kaňon. Proto ho vyhlásili jako přírodní památku. Jinde opěvují zastavěnou krajinu jako kulturní památku tam, kde kdysi byl nedotčený říční
luh. Prostě co člověk to názor a navíc i názor na zisk,
který to přináší. Někdo opěvuje dotovanou divočinu, ale
nevadí mu, že se jinde ničí krajina, aby na ty dotace
vydělala. Ten chce to, ten zase tohle a kdo má pravdu?
Jakou novodobou nápodobou přírody je třeba ponechat ty
vytěžené hnědouhelné doly bezzásahu? A nebo třeba čekání
na budoucí prales na Šumavě a v NP ČŠ nicneděláním? Co
tak to cíleně urychlit ? Já vím něco dělat bolí ruce
a je lépe pouze pozorovat, jak si s tím příroda sama
poradí. Je krédem lenivců, že příroda je všemocná a
se vším si poradí sama. Ano poradí, ale za jak dlouho
a bude se jim to nakonec líbit? Bude to funkční prales
a nebo pouze náletový mišmaš, jaký naroste i na poli o
které se přestanu starat? To co je pro jednoho kladem,
může být pro jiného záporem a ničením. Pro mne je to
ponechání Šumavy kůrovci ničením a zarostení NP ČŠ
břízou rovněž. V obou místech měl člověk pomoci s
výsadbou cílových dřevin třeba pouze rozhozem semen.
Už tam mohl být poměr jiných dřevin zcela jiný a ne
jako nyní na Šumavě 99% nových smrčin a v NP ČŠ 99%
břízy.
Odpovědět
luh. Prostě co člověk to názor a navíc i názor na zisk,
který to přináší. Někdo opěvuje dotovanou divočinu, ale
nevadí mu, že se jinde ničí krajina, aby na ty dotace
vydělala. Ten chce to, ten zase tohle a kdo má pravdu?
Jakou novodobou nápodobou přírody je třeba ponechat ty
vytěžené hnědouhelné doly bezzásahu? A nebo třeba čekání
na budoucí prales na Šumavě a v NP ČŠ nicneděláním? Co
tak to cíleně urychlit ? Já vím něco dělat bolí ruce
a je lépe pouze pozorovat, jak si s tím příroda sama
poradí. Je krédem lenivců, že příroda je všemocná a
se vším si poradí sama. Ano poradí, ale za jak dlouho
a bude se jim to nakonec líbit? Bude to funkční prales
a nebo pouze náletový mišmaš, jaký naroste i na poli o
které se přestanu starat? To co je pro jednoho kladem,
může být pro jiného záporem a ničením. Pro mne je to
ponechání Šumavy kůrovci ničením a zarostení NP ČŠ
břízou rovněž. V obou místech měl člověk pomoci s
výsadbou cílových dřevin třeba pouze rozhozem semen.
Už tam mohl být poměr jiných dřevin zcela jiný a ne
jako nyní na Šumavě 99% nových smrčin a v NP ČŠ 99%
břízy.
SV
Slavomil Vinkler
18.2.2026 10:49 Reaguje na Břetislav MachačekNo bez toho zničení polí erozí by tam bylo 500 ha polí. Nyní je tam asi 500 ha různotvarých biotopů. A taky se zvedl výnos z turismu. No je to dobře nebo špatně? Ono záleží na poměrné velikosti, 500 ha nebo celé středoamerické pláně.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
19.2.2026 10:47 Reaguje na Slavomil VinklerJe to příklad nevhodného hospodaření způsobujícího erozi, ale podle zastánců teorie, že si příroda sama se vším poradí, to není až taková katastrofa. Horší by bylo tu půdu trvale zastavět, jak u nás plánovali baterkárnou, která by určitě turisty
nelákala, jako ta erozí změněná krajina. Eroze tu
byla, je a bude a mimochodem ty pláně taky vznikly
erozí a to buď vodní(nánosy), nebo větrnou(spraše).
Člověk tak erozí změnil původně erozí vzniklé
pláně. Každopádně poučné a právem je to chráněno
jako příklad nevhodného hospodaření, když nechci
tu krajinu radikálně změnit.
Odpovědět
nelákala, jako ta erozí změněná krajina. Eroze tu
byla, je a bude a mimochodem ty pláně taky vznikly
erozí a to buď vodní(nánosy), nebo větrnou(spraše).
Člověk tak erozí změnil původně erozí vzniklé
pláně. Každopádně poučné a právem je to chráněno
jako příklad nevhodného hospodaření, když nechci
tu krajinu radikálně změnit.
JP
Jaroslav Pokorný
21.2.2026 23:01 Reaguje na Břetislav MachačekČetli jste toto? Jsou tam i jisté pitomosti, ale podstata je pravdivá:
40 let od havárie v Černobylu
Biolog z Černobylu, který už více než patnáct let žije uprostřed opuštěných vesnic, porostlých lesem a tichem, jednou na konferenci v Praze řekl větu, po které v sále na několik minut zavládlo ticho: „Radioaktivita byla milosrdnější než člověk...“ Tiše bylo hluboké jako černo. Nebo všichni věděli, že nepřehání. Od katastrofy uplyne čtyřicet let. A území, které svět považoval za odsouzené k tisíciletí, se proměnilo v jednu z nejčistších a nejdivočejších rezervací v Evropě.
Tam, kde kdysi stály betonové bloky, nyní klíčí život – tvrdohlavý, moudrý a téměř prvotní. Populace velkých zvířat se zvýšila sedminásobně. Vlci se usadili ve starých školách, útulně si zařídili své příbytky pod lavicemi, kde kdysi seděly děti. Medvědi se sem vrátili poprvé za sto let. Liška chodí po střechách domů pokrytých mechem. Jelen, los, divoké koně Převalského se potulují po ulicích, které si ještě pamatují lidské hlasy. To, co jsme nazývali mrtvou zónou, se stalo místem triumfu života. Suché a bezcitné statistiky říkají jednoduchou věc: absence člověka je nejlepší podmínkou pro obnovu přírody. Ale nejzajímavější není jen návrat. Je to evoluce přímo před našima očima. Zvířata mutují... ne na škodu, ale na prospěch přežití. Černobylští vlci jsou šestkrát odolnější vůči infekcím. Jejich buňky jsou schopny samostatně obnovovat DNA po ozáření. Žáby zčernaly – jejich kůže je bohatá na melanin, který pohlcuje záření jako brnění. Psi žijící v blízkosti reaktoru mají více než 200 unikátních genetických variací, které se nikde jinde na planetě nevyskytují.
Někteří vědci se domnívají, že tyto mutace mohou být klíčem k vývoji protinádorových a radiačních prostředků. Dokonce i ptáci jsou jiní. Jejich krev obsahuje desetkrát více antioxidantů než běžná krev. Jsou silnější, rozmnožují se rychleji a zpívají ještě hlasitěji. Ornitolog, který tyto ptáky studoval, řekl větu, která se stala symbolem nového Černobylu: „Není to zázrak — je to biologie, která se naučila nebát se.“
A rostliny... Ty prostě porušily pravidla. Březové stromy rostou přes beton, borovice prorážejí asfalt a vinná réva splétá staré antény, přeměňujíc kov na živý rám. Vědci našli v blízkosti reaktoru houby, které se živí radiací. Absorbují ionizující záření a přeměňují jej na energii pro růst. Tento jev nazvali radiotrofie – poprvé v historii bylo zaznamenáno, jak živý organismus doslova „konzumuje“ radiaci. Některé stromy v zóně rostou třikrát rychleji než mimo ni. Půda obsahuje unikátní mikroorganismy, které jsou schopny rozkládat izotopy cesia a stroncia. Zdá se, že příroda se začala čistit – bez pomoci, bez technologie, bez člověka.
Černobyl už není symbolem zkázy. Stal se laboratoří budoucnosti. Místem, kde biologie píše nový scénář - scénář, ve kterém život vítězí i tam, kde jsme si mysleli, že všechno zemřelo. Tam, uprostřed trosek, nám příroda tiše říká pravdu, kterou jsme nechtěli slyšet: Nejsi středem světa. Jsi jen host. A snad nejděsivějším zjištěním Černobylu není radioaktivita, ale to, že svět krásně funguje bez nás.
Odpovědět
40 let od havárie v Černobylu
Biolog z Černobylu, který už více než patnáct let žije uprostřed opuštěných vesnic, porostlých lesem a tichem, jednou na konferenci v Praze řekl větu, po které v sále na několik minut zavládlo ticho: „Radioaktivita byla milosrdnější než člověk...“ Tiše bylo hluboké jako černo. Nebo všichni věděli, že nepřehání. Od katastrofy uplyne čtyřicet let. A území, které svět považoval za odsouzené k tisíciletí, se proměnilo v jednu z nejčistších a nejdivočejších rezervací v Evropě.
Tam, kde kdysi stály betonové bloky, nyní klíčí život – tvrdohlavý, moudrý a téměř prvotní. Populace velkých zvířat se zvýšila sedminásobně. Vlci se usadili ve starých školách, útulně si zařídili své příbytky pod lavicemi, kde kdysi seděly děti. Medvědi se sem vrátili poprvé za sto let. Liška chodí po střechách domů pokrytých mechem. Jelen, los, divoké koně Převalského se potulují po ulicích, které si ještě pamatují lidské hlasy. To, co jsme nazývali mrtvou zónou, se stalo místem triumfu života. Suché a bezcitné statistiky říkají jednoduchou věc: absence člověka je nejlepší podmínkou pro obnovu přírody. Ale nejzajímavější není jen návrat. Je to evoluce přímo před našima očima. Zvířata mutují... ne na škodu, ale na prospěch přežití. Černobylští vlci jsou šestkrát odolnější vůči infekcím. Jejich buňky jsou schopny samostatně obnovovat DNA po ozáření. Žáby zčernaly – jejich kůže je bohatá na melanin, který pohlcuje záření jako brnění. Psi žijící v blízkosti reaktoru mají více než 200 unikátních genetických variací, které se nikde jinde na planetě nevyskytují.
Někteří vědci se domnívají, že tyto mutace mohou být klíčem k vývoji protinádorových a radiačních prostředků. Dokonce i ptáci jsou jiní. Jejich krev obsahuje desetkrát více antioxidantů než běžná krev. Jsou silnější, rozmnožují se rychleji a zpívají ještě hlasitěji. Ornitolog, který tyto ptáky studoval, řekl větu, která se stala symbolem nového Černobylu: „Není to zázrak — je to biologie, která se naučila nebát se.“
A rostliny... Ty prostě porušily pravidla. Březové stromy rostou přes beton, borovice prorážejí asfalt a vinná réva splétá staré antény, přeměňujíc kov na živý rám. Vědci našli v blízkosti reaktoru houby, které se živí radiací. Absorbují ionizující záření a přeměňují jej na energii pro růst. Tento jev nazvali radiotrofie – poprvé v historii bylo zaznamenáno, jak živý organismus doslova „konzumuje“ radiaci. Některé stromy v zóně rostou třikrát rychleji než mimo ni. Půda obsahuje unikátní mikroorganismy, které jsou schopny rozkládat izotopy cesia a stroncia. Zdá se, že příroda se začala čistit – bez pomoci, bez technologie, bez člověka.
Černobyl už není symbolem zkázy. Stal se laboratoří budoucnosti. Místem, kde biologie píše nový scénář - scénář, ve kterém život vítězí i tam, kde jsme si mysleli, že všechno zemřelo. Tam, uprostřed trosek, nám příroda tiše říká pravdu, kterou jsme nechtěli slyšet: Nejsi středem světa. Jsi jen host. A snad nejděsivějším zjištěním Černobylu není radioaktivita, ale to, že svět krásně funguje bez nás.
SV
Slavomil Vinkler
22.2.2026 08:25 Reaguje na Jaroslav PokornýAno p. Pokorný svatá pravda. Uvědomte si ale dosah vašeho posledního tvrzení. bez nás!!! bez vás!!! bez kohokoli!!!. Příroda lidi nepotřebuje.
Naopak lidé jistý typ přírody potřebují, ale ne ten v Černobylu. Bez tepla domů, bez oblečení, s potravou dostupnou v tom pralese prostě nemohou přežít. Jaký je tedy váš cíl?
Odpovědět
Naopak lidé jistý typ přírody potřebují, ale ne ten v Černobylu. Bez tepla domů, bez oblečení, s potravou dostupnou v tom pralese prostě nemohou přežít. Jaký je tedy váš cíl?
JP
Jaroslav Pokorný
22.2.2026 13:40 Reaguje na Slavomil VinklerTo nené MÉ tvrzení, to jste jistě pochopil.
No a v té uzavřené zóně kolem Černobylu žijí už 40 let i lidé, pravda, už staří.
Článek byl ovšem o přírodě.
Odpovědět
No a v té uzavřené zóně kolem Černobylu žijí už 40 let i lidé, pravda, už staří.
Článek byl ovšem o přírodě.
SV
Slavomil Vinkler
22.2.2026 08:33 Reaguje na Jaroslav PokornýJinak to je známo, například v indii je oblast toriových písků s vysokou radiací normálně obydlená. Mrcha jsou radioaktivní látky, které se dostanou přímo do těla a vyzařují alfa. Radioaktivita zdravá není a umřelo na ni dost lidí. No ale miliony mrtvých po jaderných haváriích nešíří odbozníci, ale jisté protijaderné neziskovky.
Odpovědět
JP
Jaroslav Pokorný
22.2.2026 13:39 Reaguje na Slavomil VinklerPřed měsíci jsem v TV viděl besedu s pí D. Drábovou a moderátor se zeptal, proč se lidé tak bojí atomových elektráren. A ona řekla, že lidé mají v paměti obrázky atomových výbuchů a zničených měst Hirošimy a Nagasaki s desítkami tisíc mrtvých.
Mimochodem, v Hirošimě a Nagasaki přímo zahynulo na 200 OOO lidí. Hrozné číslo, že? Ale v Tokiu, po "klasickém" bombardování tříštivými a zápalnými bombami, bylo napočítáno na 300 000 obětí.
Obětí spojených přímo s havárií v Černobylu bylo 16. To říkala přímo pí Drábová.
Nevím, kde jste vzal ty miliony.
Já jsem byl v lázních Jáchymov a tam mě namáčeli do vody s radonem. Radon mám zcela jistě i v chalupě, protože pod nohama máme žulový masiv. A stará chalupa nemá dobrou izolaci. Je potřeba dostatečně větrat. V tom Jáchymově jsem se podíval do bývalých dolů, průvodce nám tam nabídl vodu s radonem - pravda - ochutnali jsme jen 3, on říkal, že ji pije už 30 let. Klima v těch štolách bylo velice příjemné. V městském muzeu jsem se domluvil s kurátorem a on mně půjčil do ruky kus smolince. Geiger pořádně drnčel.
Jo, a ta pí Drábová říkala, že lidé si neuvědomují, že radioaktivita je všude kolem nás a že je i podstatnou součástí našich životů. A že se i podílela na samotném vzniku života.
Odpovědět
Mimochodem, v Hirošimě a Nagasaki přímo zahynulo na 200 OOO lidí. Hrozné číslo, že? Ale v Tokiu, po "klasickém" bombardování tříštivými a zápalnými bombami, bylo napočítáno na 300 000 obětí.
Obětí spojených přímo s havárií v Černobylu bylo 16. To říkala přímo pí Drábová.
Nevím, kde jste vzal ty miliony.
Já jsem byl v lázních Jáchymov a tam mě namáčeli do vody s radonem. Radon mám zcela jistě i v chalupě, protože pod nohama máme žulový masiv. A stará chalupa nemá dobrou izolaci. Je potřeba dostatečně větrat. V tom Jáchymově jsem se podíval do bývalých dolů, průvodce nám tam nabídl vodu s radonem - pravda - ochutnali jsme jen 3, on říkal, že ji pije už 30 let. Klima v těch štolách bylo velice příjemné. V městském muzeu jsem se domluvil s kurátorem a on mně půjčil do ruky kus smolince. Geiger pořádně drnčel.
Jo, a ta pí Drábová říkala, že lidé si neuvědomují, že radioaktivita je všude kolem nás a že je i podstatnou součástí našich životů. A že se i podílela na samotném vzniku života.
SV
Slavomil Vinkler
22.2.2026 19:25 Reaguje na Jaroslav PokornýOpět máte svatou pravdu.
Ale cituji Wiki: Některé studie a organizace, například Greenpeace, uvádějí, že počet obětí může být mnohem vyšší, a to až v řádu desítek tisíc až stovek tisíc, pokud se započítají dlouhodobé zdravotní následky v celé Evropě.
Radon škodí při dlouhodobé expozici v plicích alfa zářením. Smolinec září beta a to skoro neproniká oblečením a kůží, to chvíli vydržíte asi jaKO rentgen. Horší je prach.
Odpovědět
Ale cituji Wiki: Některé studie a organizace, například Greenpeace, uvádějí, že počet obětí může být mnohem vyšší, a to až v řádu desítek tisíc až stovek tisíc, pokud se započítají dlouhodobé zdravotní následky v celé Evropě.
Radon škodí při dlouhodobé expozici v plicích alfa zářením. Smolinec září beta a to skoro neproniká oblečením a kůží, to chvíli vydržíte asi jaKO rentgen. Horší je prach.
JP
Jaroslav Pokorný
23.2.2026 18:33 Reaguje na Slavomil VinklerSouhlasím s vámi (i s Wiki). Zajisté záleží na tom, kdo počítá a co všechno započítá.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
22.2.2026 16:13 Reaguje na Jaroslav PokornýChápu co chcete říci, že si příroda bez nás poradí,
ale poradíme si bez ní my? Jsme bytostně závislí na
přírodních zdrojích a je otázkou kolik jich lidé potřebovali před 10 000 roky a nyní, když jich
bylo na celé Zemi pár miliónů a nyní nás je už 8
miliard. Jak velký prostor můžeme třeba v ČR zbavit
lidí a umožnit jako v Černobylu přírodě řídit vše
po svém, aby tam fungovala samoregulace ? Obávám
se, že více než nyní to už není možné a v krajině
potřebné pro náš život není samoregulace reálná.
Krajina ztratila možnost migrace a možnost pro
vyvážené potravní možnosti, když nabízíme třeba
černé v kukuřici tolik potravy, jaké by v přírodě
nikdy nenalezla. Můžeme ukončit zemědělskou činnost
a vytrhat koleje a zlikvidovat silnice, aby mohla
zvěř migrovat? Ona může přes ně migrovat, ale nesmí
je tam ohrožovat doprava, která v tom Černobylu
není. Můžeme opustit města a vesnice a darovat je
zvířatům? Zkuste se zamyslet, zda je něco takového
reálné. Jsme hustě obydlenou zemí rozparcelovanou
na malé celky a souvislá krajina bez lidského
osídlení a činnosti tu nikdy nebude tak velká, aby
se v ní mohla realizovat samoregulace i s negativy,
které v ní existují. Samoregulace není pouze o
vyrovnanosti mezi predátory a kořistí, ale taky
o extrémech a dokonce vyhubení některých druhů.
Nebo lze z vymření těch tvorů vinit POUZE člověka? A to i před jeho příchodem? Tvrdím, že nikoliv a i predátor může při své úspěšnosti svoji kořist zcela vyhubit a najít si kořist jinou. A nejen kořist, ale i potravu rostlinnou. Rád se ale vrátí i k té původní, pokud na její zbytky někde narazí. Pokud jsme už tu krajinu přetvořili tak, že bez naši likvidace taková zůstane, tak musíme udržovat regulaci zvířat uměle. Víte kolik by tu muselo
být vlků, aby byli schopni redukovat černou v těch lánech s kukuřicí? A nedali by přednost srnčí a dětem, které je jako kňour nerozpárají páráky?
On totiž i predátor jde cestou menšího nebezpečí
a když si může vybrat, tak si vybere. Poučky těch
zastánců samoregulace plavou na vodě pokud nejsou
k tomu už vhodné podmínky.
Odpovědět
ale poradíme si bez ní my? Jsme bytostně závislí na
přírodních zdrojích a je otázkou kolik jich lidé potřebovali před 10 000 roky a nyní, když jich
bylo na celé Zemi pár miliónů a nyní nás je už 8
miliard. Jak velký prostor můžeme třeba v ČR zbavit
lidí a umožnit jako v Černobylu přírodě řídit vše
po svém, aby tam fungovala samoregulace ? Obávám
se, že více než nyní to už není možné a v krajině
potřebné pro náš život není samoregulace reálná.
Krajina ztratila možnost migrace a možnost pro
vyvážené potravní možnosti, když nabízíme třeba
černé v kukuřici tolik potravy, jaké by v přírodě
nikdy nenalezla. Můžeme ukončit zemědělskou činnost
a vytrhat koleje a zlikvidovat silnice, aby mohla
zvěř migrovat? Ona může přes ně migrovat, ale nesmí
je tam ohrožovat doprava, která v tom Černobylu
není. Můžeme opustit města a vesnice a darovat je
zvířatům? Zkuste se zamyslet, zda je něco takového
reálné. Jsme hustě obydlenou zemí rozparcelovanou
na malé celky a souvislá krajina bez lidského
osídlení a činnosti tu nikdy nebude tak velká, aby
se v ní mohla realizovat samoregulace i s negativy,
které v ní existují. Samoregulace není pouze o
vyrovnanosti mezi predátory a kořistí, ale taky
o extrémech a dokonce vyhubení některých druhů.
Nebo lze z vymření těch tvorů vinit POUZE člověka? A to i před jeho příchodem? Tvrdím, že nikoliv a i predátor může při své úspěšnosti svoji kořist zcela vyhubit a najít si kořist jinou. A nejen kořist, ale i potravu rostlinnou. Rád se ale vrátí i k té původní, pokud na její zbytky někde narazí. Pokud jsme už tu krajinu přetvořili tak, že bez naši likvidace taková zůstane, tak musíme udržovat regulaci zvířat uměle. Víte kolik by tu muselo
být vlků, aby byli schopni redukovat černou v těch lánech s kukuřicí? A nedali by přednost srnčí a dětem, které je jako kňour nerozpárají páráky?
On totiž i predátor jde cestou menšího nebezpečí
a když si může vybrat, tak si vybere. Poučky těch
zastánců samoregulace plavou na vodě pokud nejsou
k tomu už vhodné podmínky.
JP
Jaroslav Pokorný
23.2.2026 18:41 Reaguje na Břetislav MachačekMyslím, že jste nepochopil, co jsem mínil. Jen jsem přetáhl článek který dokazuje, a já to pamatuji, že obrovské obavy z hrůzného zamoření okolí Černobylu se po pouhých 40 letech ukázaly jako neopodstaněné. Vůbec tam nebylo nic o tom, ani já jsem nic takového nemínil, že bychom u nás měli nechat nějaké území v podobném stavu.
Ale vzpomínám na dávné spory ohledně Šumavy, že by se tam mělo nechat pár km2 (stovek ha) samovolnému vývoji. Byť je tam už umělý les a ta krajina je neustále ovlivňována dálkovým přenosem důsledků liské činnosti. Zastánci této koncepce tvrdili, že i tak to bude mít vědecký přínos.
Odpovědět
Ale vzpomínám na dávné spory ohledně Šumavy, že by se tam mělo nechat pár km2 (stovek ha) samovolnému vývoji. Byť je tam už umělý les a ta krajina je neustále ovlivňována dálkovým přenosem důsledků liské činnosti. Zastánci této koncepce tvrdili, že i tak to bude mít vědecký přínos.
