Kaňon, který by neměl existovat. Sedmý div Georgie vznikl chybou farmářů Obrazem

Zářezy v červenavé hlíně, prudké svahy a desítky metrů hluboké jizvy v krajině. Procházet se tu je zážitkem a pohled je to mimořádný. Proto také Kaňony v Providence v severoamerické Georgii navštíví ročně na 300 000 turistů. Zdaleka ne všichni jsou si vědomi, že se tu nekoukají na dílo přírody. Je nazýván sedmým divem Georgie a počítá se k nejnavštěvovanějším „přírodním“ pamětihodnostem tohoto severoamerického státu. Jenže s celým tím „přírodním“ původem to je v případě chlouby státem spravovaného parku v Providence složitější. Nevytvořila ho totiž příroda.

Velký kaňon v severní Arizoně, Badlands v Jižní Dakotě anebo třeba Zion v Utahu. Severní Amerika je zajímavých geologických výtvorů plná. Vznikaly v průběhu milionů let, jejich podobu spoluutvářela eroze. Barevný zázrak, kaňon v Providence v Georgii, je ale dost jiný případ.

Za podobou toho, co je dnes k vidění v Providence Canyon State Park v Georgii, stojí také eroze. Ale nikoliv ta pozvolná a miliony let trvající. Tohle dílo vznikalo v průběhu pouhých dekád. A významně mu přitom pomáhali sami lidé.

Turisté se sem jezdí podivovat přírodní nádheře, ale ve skutečnosti hledí jen na erozní rýhy, způsobené nešetrným zemědělským hospodařením. Kdybyste měli možnost cestovat časem do minulosti, před rokem 1826 tu ještě nic takového nebylo. Jen mírně zvlněný terén porostlý řídkými lesy.

Rok 1826 nezmiňujeme náhodou. Tehdy byl totiž zahájen plošný odsun zdejších původních obyvatel. Indiánů z kmene Creeků (Muskogijů). Byli násilně přesídleni na území dnešní Oklahomy, a na „uvolněném“ území se usadili první osadníci, přišedší z Evropy.

Osadníci vykáceli lesy, zbudovali farmy a začali zemědělsky hospodařit. Tak, jak byli zvyklí. Souběh historických křivd se tím nevyčerpal. Tihle farmáři z Georgie totiž pěstovali především bavlnu. A využívali k tomu hojně i otrocké pracovní síly.

Region Stewart County, kam spadá i současné Providence, platilo kolem roku 1850 výnosem bavlny za třetí nejproduktivnější oblast v USA. Roční produkce tu činila kolem 340 000 tun. Na ukradené půdě a otrocké dřině se tu bohatlo skutečně ve velkém. Co by se na tom asi tak mohlo pokazit?

Prvním signálem, že je něco v nepořádku, byl pozorovatelný pokles výnosu. Půda se tu rychle vyčerpávala, úrodné horizonty byly mělké. Farmáři proto začali zakládat nové plantáže, položené více do svahů. Prý proto, že se tak voda dostávala lépe ke všem plodinám.

Na odlesněné, zkypřené a vyčerpané půdě, intenzivně obdělávaných polích ve svazích, ovšem začala úřadovat vodní a větrná eroze mnohem intenzivněji, než by zemědělci předpokládali. Splach byl po každém dešti enormní. Vznikaly metrové erozní rýhy, voda podmílala celé svahy.

Sláva bavlníkových plantáží z Providence tak vyhasla ještě před Občanskou válkou. Pozemky zbrázděné hlubokými zářezy se staly naprosto neobdělávatelné. Farmáři odtud odešli, zbídačelou krajinu v okolí dnešního města Lumpkin nechali být.

Dál už tu skutečně hospodařila příroda, ale v předznačené trajektorii toho, co tu po sobě nedobrou zemědělskou praxí zanechali lidé. Voda odnášela hlínu, odhalovala vrstvy železitých sedimentů, oxidace přebarvovala půdu do nejrůznějších tónů.

Rýhy a nátrže svahů postupně vytvořily hluboké rokle a propojené kaňony. Těch kaňonů se tu dnes nachází šestnáct, a ty nejhlubší mají i 46 metrů. Když stojíte na jejich dně, vypadají majestátně. Jako kapesní Velký kaňon v Arizoně.

Na pozapomenuté dědictví georgijského hospodaření upozornil v roce 1934 novinář Stuart Chase. Nehovořil však o nějaké člověkem vyvolané katastrofě, ale o krásách zdejší přírody. A ty barvy! Viděl tu žlutou, hnědou, fialovou, levandulovou, nefritovou, okrovou, oranžovou i křídově bílou.

Reportáže z místa posloužily jako skvělá reklama pro regionální zajímavost. Kaňony v Providence se tak pomalu stávaly senzací. V 50. letech sem na exkurze začaly jezdit první organizované školní výlety. Aby se na tu nádheru všichni hezky podívali.

Slávu téhle „pamětihodnosti“, pokrývající plochu bezmála 406 hektarů, pak podtrhl prezident Jimmy Carter. Coby rodák z Georgie si nemohl nechat ujít příležitost k tomu, aby tu z moci své autority přispěl k založení státního parku.

Kaňon z Providence se tak roku 1971 oficiálně stal „přírodní památkou“. Byť to tedy je s jeho přírodním původem všelijaké a bez vlivu lidí by nikdy nevznikl. V Georgii jde o jednu z nejvyhledávanějších lokalit, kterou místní hrdě nazývají Malým Velkým kaňonem.

Teprve kolem roku 2000 se do příběhu proslavené lokality začal promítat také narativ ochrany životního prostředí. To, že Kaňony v Providence nejsou ukázkou tvořivé síly přírody, ale spíš destruktivní síly neuváženého lidského konání. Důkaz toho, že ani půda není nevyčerpatelný zdroj.

A teprve před pár lety se k té ekologické environmentální lince připojila i historická. Související s tím, že se tu turisté jezdí podivovat domněle velkému dílu přírody, jež ale ve skutečnosti manifestuje útlak indiánů a otrokářskou práci. Neúctu k lidskému životu i k přírodě.

Na návštěvnost to zjevně zatím vliv nemělo. I když totiž Kaňony v Providence nejsou přírodní, protože je nešetrnou zemědělskou praxí spoluvytvořili lidé, pořád si uchovávají své osobité kouzlo. I nadále se těší velkému zájmu, a jsou považovány za Sedmý div Georgie.

---

reklama

---