Kdo má rád hodně staré lískové oříšky? Archeologové třeba

Kdybychom mohli stát v krajině, kterou naši mezolitičtí předkové nazývali domovem, co bychom kolem sebe viděli? Vědci vymysleli metodu analýzy zachovalých skořápek lískových ořechů, která nám napoví, zda byla mikrostanoviště v okolí archeologických nalezišť hustě zalesněná, nebo otevřená a podobná pastvinám. To by nám mohlo pomoci pochopit nejen to, jak vypadalo místní prostředí před tisíci lety, ale i to, jak člověk v průběhu času ovlivňoval jeho životní prostředí. „Analýzou uhlíku v lískových oříšcích získaných z archeologických nalezišť v jižním Švédsku, od mezolitických tábořišť lovců a sběračů až po jedno z největších a nejbohatších sídlišť doby železné v severní Evropě, jsme prokázali, že lískové oříšky byly sklízeny v postupně otevřenějším prostředí,“ říká Amy Styringová z Oxfordské univerzity, hlavní autorka článku v časopise Frontiers in Environmental Archaeology.

Neolitická Nutella

Lidé v severní Evropě využívali lísky jako zdroj surovin a potravy po tisíce let. Pro lidi, kteří sbírali stovky lískových oříšků nalezených na mezolitických a neolitických lokalitách, byly cenným zdrojem.

„Ořechy jsou vynikajícím zdrojem energie a bílkovin a lze je dlouhodobě skladovat, konzumovat vcelku nebo rozemleté,“ uvedl Karl Ljung z Lundské univerzity ve Švédsku, hlavní autor článku. „Skořápky se mohly používat také jako palivo.“

Stejně jako všechny rostliny obsahují i lísky uhlík, který existuje v různých formách známých jako izotopy. Poměr jednotlivých izotopů uhlíku se mění podle poměru koncentrací oxidu uhličitého mezi buňkami listů a v okolním prostředí.

U rostlin, jako je líska, je tento poměr silně ovlivněn slunečním zářením a dostupností vody; tam, kde není vody málo, jako ve Švédsku, ovlivňuje sluneční záření tento poměr mnohem více. Tam, kde je méně jiných stromů, které soupeří o sluneční světlo, a kde je míra fotosyntézy vyšší, budou mít lísky vyšší hodnoty izotopů uhlíku.

„To znamená, že skořápka lísky nalezená na archeologickém nalezišti poskytuje záznam o tom, jak otevřené bylo prostředí, ve kterém byla nasbírána,“ vysvětlil Ljung. „To nám následně řekne více o prostředí, ve kterém lidé hledali potravu.“

Získávání informací

Aby vědci ověřili, zda se tento efekt projevuje i u archeologických vzorků, nasbírali lískové oříšky ze stromů rostoucích při různém osvětlení na třech místech v jižním Švédsku a analyzovali rozdíly v hodnotách jejich izotopů uhlíku a vztah mezi těmito hodnotami a úrovní osvětlení, které byly stromy vystaveny.

Poté zkoumali hodnoty izotopů uhlíku ve skořápkách lískových ořechů z archeologických nalezišť, která se rovněž nacházejí v jižním Švédsku. Vybrali fragmenty skořápek ze čtyř mezolitických lokalit a jedenácti lokalit z období od neolitu po dobu železnou, z nichž některé byly obývány ve více než jednom období.

Na základě referenčních hodnot a archeologických výsledků archeologové spustili model, podle kterého zařadili vzorky lískových oříšků do jedné ze tří kategorií: uzavřené, otevřené a polootevřené.

Protože izotopy uhlíku jednotlivých lískových oříšků se přirozeně trochu liší od izotopů jiných lískových oříšků rostoucích v podobném prostředí, použili vědci více vzorků z každé lokality a vyhodnotili podíl lískových oříšků, které rostly v uzavřeném nebo otevřeném prostředí.

Změny v pěstování

Vědci zjistili, že ořechy z mezolitu byly sbírány v uzavřenějších prostředích, zatímco ořechy z novějších období byly sbírány v otevřenějších prostředích. V době železné již většina lidí, kteří sbírali lískové ořechy odebrané v rámci této studie, sbírala ořechy v otevřených oblastech, nikoli v lesích. Jejich mikrostanoviště se zcela změnila. To je v souladu s rekonstrukcemi prostředí na základě pylových analýz, ale izotopovou analýzu lze použít k vizualizaci místního prostředí, kde jsou pylové záznamy vzácné.

„Naše studie otevřela nový potenciál pro přímé propojení změn prostředí s potravními aktivitami lidí a rekonstrukci mikrostanovišť, která využívali,“ řekl Styring. „Rádi bychom přímo radiokarbonově datovali a měřili izotopy uhlíku ve skořápkách lískových ořechů z širšího spektra archeologických lokalit a prostředí. To nám poskytne mnohem podrobnější pohled na lesy a krajinu v minulosti, což archeologům pomůže lépe pochopit vliv lidí na jejich životní prostředí a možná nám to pomůže přemýšlet jinak o využívání lesů a jejich změnách v současnosti.“

---

reklama

---