https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kdo-ma-rad-hodne-stare-liskove-orisky-archeologove-treba
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kdo má rád hodně staré lískové oříšky? Archeologové třeba

4.3.2024 05:37 | PRAHA (Ekolist.cz)
Kdybychom mohli stát v krajině, kterou naši mezolitičtí předkové nazývali domovem, co bychom kolem sebe viděli? Vědci vymysleli metodu analýzy zachovalých skořápek lískových ořechů, která nám napoví, zda byla mikrostanoviště v okolí archeologických nalezišť hustě zalesněná, nebo otevřená a podobná pastvinám. To by nám mohlo pomoci pochopit nejen to, jak vypadalo místní prostředí před tisíci lety, ale i to, jak člověk v průběhu času ovlivňoval jeho životní prostředí.
 
„Analýzou uhlíku v lískových oříšcích získaných z archeologických nalezišť v jižním Švédsku, od mezolitických tábořišť lovců a sběračů až po jedno z největších a nejbohatších sídlišť doby železné v severní Evropě, jsme prokázali, že lískové oříšky byly sklízeny v postupně otevřenějším prostředí,“ říká Amy Styringová z Oxfordské univerzity, hlavní autorka článku v časopise Frontiers in Environmental Archaeology.

Archeolog odebírá vzorky pylu nalezené v půdě, aby pochopil měnící se vegetaci na lokalitě: technika, která doplňuje analýzu skořápek lískových ořechů, kterou provedli autoři.
Archeolog odebírá vzorky pylu nalezené v půdě, aby pochopil měnící se vegetaci na lokalitě: technika, která doplňuje analýzu skořápek lískových ořechů, kterou provedli autoři.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Neolitická Nutella

Lidé v severní Evropě využívali lísky jako zdroj surovin a potravy po tisíce let. Pro lidi, kteří sbírali stovky lískových oříšků nalezených na mezolitických a neolitických lokalitách, byly cenným zdrojem.

„Ořechy jsou vynikajícím zdrojem energie a bílkovin a lze je dlouhodobě skladovat, konzumovat vcelku nebo rozemleté,“ uvedl Karl Ljung z Lundské univerzity ve Švédsku, hlavní autor článku. „Skořápky se mohly používat také jako palivo.“

Stejně jako všechny rostliny obsahují i lísky uhlík, který existuje v různých formách známých jako izotopy. Poměr jednotlivých izotopů uhlíku se mění podle poměru koncentrací oxidu uhličitého mezi buňkami listů a v okolním prostředí.

U rostlin, jako je líska, je tento poměr silně ovlivněn slunečním zářením a dostupností vody; tam, kde není vody málo, jako ve Švédsku, ovlivňuje sluneční záření tento poměr mnohem více. Tam, kde je méně jiných stromů, které soupeří o sluneční světlo, a kde je míra fotosyntézy vyšší, budou mít lísky vyšší hodnoty izotopů uhlíku.

„To znamená, že skořápka lísky nalezená na archeologickém nalezišti poskytuje záznam o tom, jak otevřené bylo prostředí, ve kterém byla nasbírána,“ vysvětlil Ljung. „To nám následně řekne více o prostředí, ve kterém lidé hledali potravu.“

Získávání informací

Aby vědci ověřili, zda se tento efekt projevuje i u archeologických vzorků, nasbírali lískové oříšky ze stromů rostoucích při různém osvětlení na třech místech v jižním Švédsku a analyzovali rozdíly v hodnotách jejich izotopů uhlíku a vztah mezi těmito hodnotami a úrovní osvětlení, které byly stromy vystaveny.

Poté zkoumali hodnoty izotopů uhlíku ve skořápkách lískových ořechů z archeologických nalezišť, která se rovněž nacházejí v jižním Švédsku. Vybrali fragmenty skořápek ze čtyř mezolitických lokalit a jedenácti lokalit z období od neolitu po dobu železnou, z nichž některé byly obývány ve více než jednom období.

Na základě referenčních hodnot a archeologických výsledků archeologové spustili model, podle kterého zařadili vzorky lískových oříšků do jedné ze tří kategorií: uzavřené, otevřené a polootevřené.

Protože izotopy uhlíku jednotlivých lískových oříšků se přirozeně trochu liší od izotopů jiných lískových oříšků rostoucích v podobném prostředí, použili vědci více vzorků z každé lokality a vyhodnotili podíl lískových oříšků, které rostly v uzavřeném nebo otevřeném prostředí.

Změny v pěstování

Vědci zjistili, že ořechy z mezolitu byly sbírány v uzavřenějších prostředích, zatímco ořechy z novějších období byly sbírány v otevřenějších prostředích. V době železné již většina lidí, kteří sbírali lískové ořechy odebrané v rámci této studie, sbírala ořechy v otevřených oblastech, nikoli v lesích. Jejich mikrostanoviště se zcela změnila. To je v souladu s rekonstrukcemi prostředí na základě pylových analýz, ale izotopovou analýzu lze použít k vizualizaci místního prostředí, kde jsou pylové záznamy vzácné.

„Naše studie otevřela nový potenciál pro přímé propojení změn prostředí s potravními aktivitami lidí a rekonstrukci mikrostanovišť, která využívali,“ řekl Styring. „Rádi bychom přímo radiokarbonově datovali a měřili izotopy uhlíku ve skořápkách lískových ořechů z širšího spektra archeologických lokalit a prostředí. To nám poskytne mnohem podrobnější pohled na lesy a krajinu v minulosti, což archeologům pomůže lépe pochopit vliv lidí na jejich životní prostředí a možná nám to pomůže přemýšlet jinak o využívání lesů a jejich změnách v současnosti.“


reklama

 

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

SV

Slavomil Vinkler

6.3.2024 09:01
Lidé svou činností a pastvou nahrazovali vyhubenou megafaunu a lesy byly povětšině řidší a mozaikovité.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist