Když vám tornádo vezme dům, tak na třídění odpadů nemáte čas ani chuť

Foto | Vratislav Zpěvák

Nešla elektřina, nebyl mobilní signál ani WiFi. Silnice byly zavalené stromy, takže k postiženým dost dobře nemohly prorazit ani sanitky. O katastrofě se bude mluvit v mimořádném večerním zpravodajství, před půlnocí do médií začnou pronikat první snímky z postižených míst. Sami postižení je ale většinou neviděli. Bude je čekat ještě zatraceně dlouhá noc, strávená v ruinách vlastních obydlí bez střech, a dost beznadějné ráno mezi troskami všeho myslitelného. Změní to až nástup čet hasičů a záchranářů z celého Česka, méně či více pohotově organizovaná pomoc, neuvěřitelně ochotní dobrovolníci. A dosud nebývalé vzedmutí vlny solidarity, z domova i zahraničí.

Čísla, škody, ztráty

Škody jsou v následujících dnech vyčísleny odhadem na 15 miliard korun, poškozeno je 1600 domů, s desítkami z nich určených k demolici. Zraněných jsou stovky. Vyhaslo i šest lidských životů. Otázku, co dělat dál, ale vlastně nikdo moc v prvních dnech neřešil. Šok a vyčerpání potlačilo moment zoufalství. Bylo zapotřebí zachránit, co se dá. Postarat se o sebe, o své rodiny, o sousedy a o ty, kteří se o sebe sami postarat nemohou. A taky o střechu nad hlavou, kterou odnesl vítr do neznáma.

Lidé - zprvu nekoordinovaně a doslova s holýma rukama, později s lopatami a kolečky, motorovými pilami a nakonec i s těžkou technikou - začali znovu od nuly na základech toho, co jim zbylo, budovat to, co ještě před pár hodinami měli.

Tornádo kompenzuje samo sebe

Nadlehčovat tuhle tragédii vtipem se může zdát necitlivě nepřiměřené, ale právě absurdní a drsný humor v prvních dnech pomáhal lidem nezbláznit se a nesesypat. Troufám si to říct proto, že i můj rodný dům, stejně jako všechny ostatní v ulici, dostal plný zásah. A s jistým nadhledem se dalo v sutinách s klidem prohlásit, že tornádo nejen mnoho bere, ale i hodně dává.

Přišli jsme například o ořech a letitou břízu, ale nádavkem se nám na dvoře objevila neméně věkovitá třešeň. Nepocházela z žádné zahrady v blízkém ani dalekém sousedství. Prostě odněkud přiletěla. Vyzískali jsme mimo jiné torzo vcelku zánovního rybářského stanu, několik popelnic a dopravních značek, asi pytel dětských hraček. Na předzahrádce nám zaparkoval vůz, který by průměrný autoprodejce označil za „trošku ťuknuté“.

Nedalo se říct, že bychom přišli o štít domu, protože ten náš, který odnesl vítr k sousedům na opačné straně ulice, objemem zastoupil sesutý štít ze střechy jiného souseda. Nemohli jsme ani želet ztráty krytiny, protože fragmentů plechových střech, přinesených z nedalekého zemědělského družstva, jsme měli doslova plné stavení. Ostatně, i další sousedé připodobňovali své domy zbavené střech luxusním vilám se střešními terasami a se skutečně nevšedním výhledem.

Tornádo kompenzovalo samo sebe.

Ani vtip na pokraji propasti neštěstí ale nemohl zastřít, že to nepředstavitelné množství suti a odpadů bude zapotřebí odklidit.

Dneska odpady třídit nebudeme.

Foto | Vratislav Zpěvák

Na třídění odpadů není kdy

Z místností, dvorů, průjezdů, sklepů, garáží, zemědělských stavení a stodol zbyly trosky. Ale kam s nimi? Při zachování alespoň částečné průjezdnosti uvolňovaných ulic bylo jedinou možností vynášet odpady jen na trávníky a zahrádky před domy.

Domácí ekologií nadchnuté čtenáře jistě potěší, že zprvu se lidé skutečně snažili odpad třídit. Prvních deset minut. Při pohled na hromady odpadu ale každému brzy došlo, že to nemá smysl. Dávat zvlášť kov a zprohýbané plechy, jinam dřevo a větve, naštípané latě a tornádem naporcované trámy, onde cihly, dolámané tašky… hromada na sklo, na polystyren a zbytky zateplení, skelnou vatu? Hromada na plasty, odpady, podivnosti, deštěm znehodnocené věci, spotřební elektroniku? A jinde třeba na mrtvou drůbež nebo králíky?

To nejde.

Úkolem je naplnit kontejner, ne zachránit planetu

Na čtyřkubíkový kontejner se vejde odhadem šest tun materiálu. Jen z jedné domácnosti jsme jich za tři dny vypravili dvanáct. Halda suti a směsi všeho jen za první den dorovnala na trávníku svou výškou dům do úrovně někdejších okapů.

Takže jediný dům, který – byť vizuálně ztratil 30-40 % svého objemu, a zdaleka v okolí nedopadl nejhůř – vyprodukoval neuvěřitelných dvaasedmdesát tun směsi suti a všemožných odpadů. Přitom něco mezi třetinou až polovinou tohoto množství patřilo k odpadům, s nimiž jsme měli jen pramálo společného. Protože přiletěly odjinud. Proporčně jsme ale dost vydatně zásobili vlastním odpadem sousedy po větru.

Ve špičce shonu odklízecích prací projížděl plně naložený kontejner směrem k narychlo zbudované provizorní skládce, stojící na pomezí katastrů dvou zasažených obcí, každou druhou minutu. I přes tuhle kadenci bylo krajně obtížné zajistit si zaparkování prázdného kontejneru před vlastní dům, a nikdo nemrhal časem na to, aby do něj s vydatnou pomocí dobrovolníků nakládal jen jeden druh odpadu. Bylo potřeba to naložit a odvézt rychle.

Subjektivně zajímavým dojmem, patrným ale všude okolo bylo, že když jde opravdu „o život“, ekologie skutečně není na pořadu jednání. A to na jihu Moravy mají přírodu opravdu rádi, a nejen tu tekutou.

Kolem stromů několik dní poletovali ptáci. Marně hledali svá hnízda.

Foto | Vratislav Zpěvák

Kam zmizela zvířata a stromy? Řešíme domy…

Otázka, jestli někdo při vynášení suti třídí odpad, by byla v prvních dnech opravdu nepřiměřená a na ránu lopatou do čela. První hodiny se tu zachraňovaly lidské existence, po nich zbytky movitostí. A domácí zvířata. Která se o sebe dost překvapivě moc postarat nedokázala. Přeoranými zahradami, zbavených plotů, se procházely slepice a bůhví odkud zatoulaní psi.

Volně žijící faunu reprezentovali jen zmatení ptáci, kroužící kolem míst, kde ještě nedávno měli hnízda, a poletovali další dva dny, než hledání hnízd vzdali.

Že v tornádem zasaženém pásmu vlastně nepřežily žádné vrostlé stromy, a jen pár z nich se udrželo v zemi v podobě ohlodaných třísek, lidé začali intenzivně vnímat až později.

Sluncem na 35 °C prohřátý vzduch byl při lezení po krovech i kvůli předchozímu fyzickému vyčerpání vražedný, a vesnice v Podluží, pyšnící se svou bujnou veřejnou zelení, teď nenabízely žádný stín. Od prožitku nesnesitelného vedra k otázkám, kdy začneme znovu sadit stromy, aby tu jednou bylo zase k žití, to lidem trvalo zhruba dva týdny.

Sadit se pochopitelně ještě nezačalo, protože většina z postižených pořád ještě nemá jistou střechu nad hlavou. Ale vědí, že to bude potřeba.

Špinavá technika zachraňuje životy. A to se počítá

Při řešení následků přírodní katastrofy se ukazuje, jak nepostradatelné jsou čmoudící a hlučné elektrocentrály, bez kterých by většina z postižených domácností byla bez elektřiny. Jak se najednou hodí mít neúsporné terénní auto s náhonem na všechny čtyři, o pravěké Pragovce V3S s dokonalou průjezdností ani nemluvě. Jistě, tohle auto nesplňuje žádné emisní normy, ale hned po katastrofě se náramně hodilo a zachraňovalo životy.

Tornádo hodně bere, ale taky dost přináší. Třeba nové životní perspektivy, vhled do toho, co je opravdu důležité, když jde o život. Zrovna tak i obnovenou úctu k přírodě, kterou se skutečně nevyplatí podceňovat. Na sociálních sítích a médiích si vedou debaty, zda za katastrofou stojí klimatická změna, nebo. Většinu postižených tyhle diskuze naprosto míjí.

Ptáte se proč? Protože teď je jim to úplně jedno.