Klimatické faktory limitují růst smrku

Přestože v posledních letech v našich lesích ubývá smrku ztepilého, má stále vysoký podíl – 43 %, přitom jeho přirozené zastoupení se uvádí okolo 11 %. Smrk se v České republice původně přirozeně vyskytoval převážně v horských polohách, v nižších polohách byl zastoupen pouze v menší míře na podmáčených, lužních a rašelinných stanovištích a v inverzních polohách. V současnosti se však velká část smrkových porostů nachází mimo své ekologické optimum, v nadmořské výšce 400–700 m. Pěstování na nevhodných stanovištích, klesající biologická rozmanitost a použití nevhodných proveniencí způsobily, že smrkové porosty jsou náchylnější k napadení houbovými chorobami a hmyzími škůdci i kalamitám, způsobeným větrem, sněhem či suchem. Vzhledem ke zvyšujícím se problémům s odumíráním smrkových porostů zpracovali vědci z VÚLHM, v. v. i., studii Klimatické faktory limitující růst smrku na území České republiky v období 1968–2013, kterou publikovali ve Zprávách lesnického výzkumu 1/2022.

Studie si klade za cíl odpovědět na otázku, které klimatické faktory limitovaly růst smrku na území ČR v období 1968–2013 a jak se měnila růstová odezva smrku na tyto faktory v závislosti na stanovištních podmínkách. Vzhledem k předpokládanému negativnímu působení sucha vědci věnovali pozornost zejména citlivosti přírůstů na nedostatek srážek.

Pro analýzy a vyhodnocení vědci využili letokruhové chronologie smrku získané dendrochronologickým pracovištěm VÚLHM v letech 2013–2019 z 61 lokalit v ČR. Celkem bylo odebráno 3062 vývrtů z 1531 stromů. Klimatická data byla přebrána z databáze ČHMÚ.

Vědci zjistili, že v polohách do 650 m n. m. mají významný negativní vliv na velikost přírůstu smrku vysoké teploty v září roku předcházejícímu tvorbě daného letokruhu a dále v letním období roku, kdy se daný letokruh vytvořil. Vztah přírůstu k zářijovým teplotám vykazuje těsnější závislost na nadmořské výšce. Ve vyšších nadmořských výškách je vliv obou těchto teplot nevýznamný.

V polohách do 650 m n. m. se kumuloval negativní vliv vysokých teplot a srážkového deficitu na přírůst smrku, a to bez ohledu na stanoviště napříč celou ČR. Výjimkou byly chladné a vlhké údolní polohy s přirozeně se vyskytujícím chlumním ekotypem smrku.

Negativní vliv nedostatku srážek se projevil rovněž ve vyšších středních polohách a na některých horských lokalitách (např. Volary na Šumavě, Klepačka v Beskydech). V západních a středních Čechách byl přírůst navíc významně negativně ovlivněn srážkovým deficitem v zimních měsících, naproti tomu ve východních Čechách a na Moravě je významným faktorem nedostatek srážek na přelomu léta a podzimu předchozího roku. Příznivé podmínky pro růst smrku byly v analyzovaném období v Krušných horách, kde přírůst zatím nevykazoval sensitivitu k nedostatku srážek a vysokým teplotám v letních měsících.

Pozitivní vliv na růst smrku mají vyšší teploty v říjnu předchozího roku a březnové teploty v daném roce. Kladný vliv březnových teplot s nadmořskou výškou stoupá a signifikantní vztah je typický pro výše položená místa nad 600 m n. m.

Zatímco letní teploty a srážky přímo ovlivňují fotosyntetickou aktivitu stromů, a tím i přírůst v daném vegetačním období, vliv teplot a srážek v září předchozího roku na přírůst v roce následujícím je nepřímý. Vysoké teploty a nízké srážky v tomto období omezují fotosyntézu, a tím limitují tvorbu a ukládání rezervních látek, což negativně ovlivňuje růstový výkon stromu v následujícím roce. Podobný efekt má pravděpodobně i studený říjen.

V posledních letech stoupá význam zimních srážek, respektive výšky sněhové pokrývky a zimních teplot. V důsledku klimatické změny dochází k poklesu výšky sněhové pokrývky, v nižších a středních polohách nejsou v posledních letech výjimkou zimy zcela beze sněhu. Při teplotách pod bodem mrazu pak v důsledku chybějící nebo nedostatečné izolace sněhovou pokrývkou častěji zamrzá půda, respektive zvyšuje se četnost cyklů zamrznutí a roztátí půdy. To poškozuje jemné kořeny stromů a zvyšuje mortalitu půdních mikroorganismů, čímž se mění cykly uhlíku a živin. Poškozené kořeny a nižší dostupnost živin může vést ke snížení růstu stromů během následujícího vegetačního období.

Pozitivní vliv březnových teplot ve vyšších polohách (nad 600 m n. m.) lze interpretovat tak, že při vyšších teplotách dochází k rychlejšímu odtávání sněhu a následně k prohřívání půdy, což stimuluje aktivitu kořenového systému, a tedy i příjem vody a živin v jarním období.

Článek Moniky Vejpustkové Klimatické faktory limitující růst smrku na území České republiky v období 1968–2013 je volně ke stažení.

---

reklama

---