Kolik je potřeba pasteveckých psů na jednu ohradu?

Nebude mu tu smutno, když je tu jediný pes? Nebude, má kolem sebe "svou" rodinu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP Libosváry

Problém tohoto přístupu začíná už tím, že vlky nelze přesně spočítat. Neumíme to. Žijí skrytě ve velkém teritoriu a počet členů smečky, vzhledem k vysoké přirozené mortalitě, značně kolísá v čase i během jednoho roku.

A taky je to pekelně drahý přístup. Zbytečně.

Na většině území ČR panuje dokonce taková situace, že v ohradě zatím nemusí být pes žádný. Pokud se tedy jedná o skutečně funkční ohradu, tzn. udržovaný a zapnutý ohradník, kde spodní vodič není na žádném místě v obvodu plotu výše než 20 cm nad terénem a ohrada není nižší než 90 cm.

Důležité je slůvko „zatím“. Vlci se, stejně jako jejich domácí bratranci, velmi rychle a velmi rádi učí. Zejména věci, které nás štvou.

Na lajdácky postavených, povalených, neudržovaných nebo nezapnutých ohradách se vlci mohou časem naučit, jak ploty překonávat. Nemusí, ale mohou! A pokud se to naučí… Problém, doslova prů-švih, je na světě.

Postupným zvyšováním ohrad po každém úspěšném vlčím útoku (třeba přidáním jednoho lanka), se pak šelmy trénují ve skoku do výšky. A správně motivovaný vlk je fyzicky schopen skočit do výšky 3 metry. No, o vlcích v letu někdy příště. To je kapitola sama pro sebe.

Žádný plot tedy není absolutně nepřekonatelnou překážkou, zejména pokud se v oblasti s výskytem vlků najde pár ohrad výše zmíněných parametrů…

Nežijeme v ideálním světě. Proto máme v ohradách s ovcemi a kozami i pastevecké psy. Pořídili jsme je hned, jak se vlci u nás v kraji objevili. Rozhodně jsme nehodlali čekat, až šedí noční lupiči navštíví naše stáda.

Na většině území civilizované Evropy skutečně stačí jeden funkční pastevecký pes v ohradě. Důvod je prostý. Extrémní stavy spárkaté zvěře. Pár čísel z ČR pro ilustraci:

V roce 1950 uloveno jelenů 3 300 ks, v roce 2018 283 00 ks.
V roce 1950 uloveno divočáků 200 ks(!), v roce 2018 137 800 ks(!), roce 2015 dokonce 185 496 ks(!).
V roce 1950 uloveno srnčí 43 100 ks, v roce 2018 102 200 ks.
V roce 1950 uloveno daňků 700 ks, v roce 2018 23 800 ks.
Čísla nepocházejí z křišťálové koule, ale z oficiálních dat ČSÚ.

Uloví se ročně takové počty a stavy zvěře přesto stále rostou… Vlci mají bohatě prostřený stůl. Téměř jistě nebudou riskovat střet s pasteveckým psem. S dobrým pasteveckým psem.

V oblastech, kde je zvěře poskrovnu, jako například Španělsko, Turecko, střední Asie, Kanada atd., je situace samozřejmě úplně jiná. Vlci mají vysokou motivaci překonávat v podstatě jakékoli zabezpečení. Hlad je nejlepší kuchař, respektive trenér a učitel. V takovém případě by jeden pes byl zoufale málo.

Jsme v Čechách. V zemi strdím a zvěří oplývající. Jeden pes je dostačující v naprosté většině případů.

Samozřejmě záleží na mnoha faktorech. Velikosti ohrazené plochy, její členitosti a (ne)přehlednosti, kvalitě oplocení, zda se hlídaná zvířata zdržují v jednom stádě nebo se trousí po celé ploše.

I na kvalitách, pozornosti, temperamentu a způsobu práce samotného psa. Jeho hlavním úkolem je vlky odradit a zabránit vlčímu zkoumání a prověřování slabých míst v oplocení.

Psu hraje do karet fakt, že brání jasně vymezené území. Je to podobné, jako když malý odhodlaný pinčlík nepustí do dvora velkého psa. Je logické, že líný nepozorný pes v 30 hektarové zarostlé ohradě nebude žádná výhra.

Když stavíme ohrady, tak vždy zohledňujeme i to, zda pes má reálnou šanci mít pastvinu 100 % pod kontrolou za ztížených povětrnostních podmínek. Pokud jsou terén a okolí nepřehledné a jsme v teritoriu vlků „ovcojedů“, oplotíme třeba jen půl hektaru. Raději ohradu několikrát přestěhujeme.

Přečtěte si také |

Kdo vyhraje, když dojde ke střetu pasteveckého psa a vlka?

Důležité je, aby pes měl šanci pastvinu uhlídat. V přehledném terénu a okolí, v teritoriu vlků „čumilů“ oplotíme s klidným svědomím přes osm hektarů. Víme, že dobrý pes to v pohodě zvládne.

Takže vlky máme vyřízené? Ale kdepak! Neusínáme na vavřínech. Jsme stále ve střehu. Stále se učíme. Pozorujeme. Zvažujeme varianty. K vlčím schopnostem, fyzickým i mentálním, máme hluboký respekt. Vlk není nadarmo druhým nejúspěšnějším velkým predátorem na Zemi.