Kolik je v biopásu na kraji pole žížal? A jakou hraje roli, jestli je biopás vysetý na podzim, nebo na jaře?

Krátkodobé biopásy jsou dobré, ale dlouhodobé stabilizované jsou lepší. Měly by se upřednostňovat.

1*

1* Uvidíme, co na řekne sloupkař.

Před léty se mluvilo o něčem podobném biopásům, které měly být vysázeny napříč celou republikou.
Nic takového se však nekoná.

Víte, to musí někdo vysadit, ono se to samo neudělá (není to žena) a kecy a plky v médiích taky nic neudělají.
A papír toho snese.

Vždyť zelenej přece je, jak nakakáno, že -
mohou v praxi předvést co umí !

A jaký smysl by mělo vysazování biopásů napříč republikou? O tom jsem nikdy neslyšel. Byl by to ostatně nadlidský projekční úkol, jak ve smyslu organizačním, tak technickým, muselo by se vyřešit trasování lesem, vinicemi, rybníky atd.atd. Vím jen o jednou zemědělském nadšenci z Blatnice na Hodonínsku, který na svých pozemcích vytvořil z biopásů " dálnici" napříč obecním katastrem. Bylo to v médích jako zajímavá rarita.

Některý biopás je už druhým rokem semeništěm plevelů a měl by být zrušen.
Některý naopak ani třetí rok není zaplevelen a může zůstat i déle. Záleží
podle situace a chybou je direktivní nařízení délky bez zaorání. Je to
jako zakázat pokosit louku, do které se nastěhovaly plevely, aby se tam
vysemenily a ještě více ji zaplevelily. Hospodář musí sám operativně
rozhodnout o včasném zásahu a nečekat na datum povolení. Se sklizní je
to přece taky tak, že se nečeká na jednotný termín sklizně podle
průměrné doby zralosti, ale sklízí se v optimální době. S těmi žížalami
je to taky tak. Někam se nastěhují rychle, někam pomaleji a někam vůbec.
Ono to totiž není pouze o biomase, ale i o předchozí plodině a množství
umělých chemických látek v půdě.

Souhlas.

Určitě jste někdy slyšel o semenné bance. To je zásoba plevelů v půdě, některé tam vydrží i desítky let. Fcí biopásu může být i produkce semen, jimiž se živí ptáci. Ideálně je vhodné přilákat je tam slunečnicí, jemnější semínka plevelů též zužitkují. Já ten pojem přehnaná/ chorobná čistota vztahuji i na dnešní snahu o navýsost sterilní životní prostředí. Díky tomu se tu můžeme bavit o diverzitě donekonečna. Opakuji: na plevele se neumírá.

neumírá, ale v kulturní plodině opravdu nemají co dělat. Samozřejmě, nemusí být úplně sterilní, to ani nejde, ale výmysly typu ochranná pásma postřiku x metrů od okraje pole - hrůza.Totálně zapleveleno metlicí, psárkou, vlčím mákem ... A to všechno se pak větrem či kombajnem roztahuje dál do pole. Takže jakápak ochrana??? Ti pitomci, co tohle vymýšlí, si vůbec neuvědomují, že ve jménu "ochrany" naopak podporují o to větší herbicidní zátěž pro půdu, protože ty následky se musí likvidovat.
To jsm ale odbočil. Biopásy ano, ale skutečně tam, kde je nízká úrodnost a raději trvalé.

Je to dokola stále totéž. Koho půda neživí, tomu
nevadí, ani když je zaplevelená a neúrodná. Koho
živí, tak se o ni snaží starat, aby mu přinášela
maximální úrodu. Pokud ten prvý tomu druhému chce
nařizovat, že má úrodnou půdu nechat ladem, tak
si ji má koupit a ne to majiteli pouze nařídit.
Pak ať platí daně a umořuje náklady na odkup ze
svých úspor a kochá se do aleluja zapleveleným
úhorem, který si mnozí představují pod pojmem
biopás. Původní myšlenkou biopásů byly na rok,
či dva pole oseta nektarodajnými a pro zvířata
cennými plodinami a následně po splnění tohoto
úkolu zaorána, jako obohacení půdy o biomasu.
Nová koncepce je o více létech a už tu jsou
myšlenky na trvalé vyjmutí i kvalitní půdy z
hospodaření. Kvalitní půda by se měla biopásy
osévat dočasně pro její obohacení o biomasu
a ta nekvalitní na okrajích polí ve stínu lesa
a podobně provozovat jako trvalý luční porost,
ale UDRŽOVANÝ a nikoliv BEZ ÚDRŽBY. Zde je
možnost kompromisů s ponecháním porostu až
do podzimu, či dokonce předjaří, ale vždy podle
místní situace bez direkce lhůt a zásahů. Před
léty provedl osvícený zemědělec za své a bez
dotací pokus na dva roky pole (cca 20 ha) osít
směsí jetele, vojtěšky a svazénky. Včelařům v
okolí přetékaly úly medem a místo dvou vytáčení
vytáčeli 4x. Na tom poli byla záplava čmeláků
a motýlů. Pole za dva roky pooral a zasel tam
pšenici a opět úspěch. Měl z něho největší výnos
ze všech svých polí. Bohužel celkové náklady
na osiva a dvouletý výpadek zisku ho přinutil to
už nezopakovat, aby nezkrachoval. Touto směsí
ale osévá některá méně úrodná malá políčka , ale
už to není těch 20 ha a dělá to spíše už pouze
ze sympatií k místním včelařům a ke hmyzu jako
takovému. Za pár let pokusů rapidně narostla
hlavně populace čmeláků a taky se zvýšil počet
motýlů. Nevím ale jak to dopadne až skončí,
protože je v důchodovém věku a pokračovatele
nemá. Ono dělat něco ztrátového něco stojí a to
není ochoten každý udělat. Místní agropodnik
taky občas oseje pole hlavně vojtěškou a počká
s kosením, až zakvete a nakrní hmyz. Na podzim
podsévají pole po řepce zeleným hnojením a i to
je pro hmyz a zvířada na podzim vítaným zpestřením jídelníčku. Bohužel ale sleduji, že to dělají
pouze ti velcí, kteří si to mohou dovolit a
ti příštipkáři nedělají vůbec nic ztrátového.

Víte, tyhle nekonečné debaty mi přijdou jako bavit se slepým o barvách. Před týdnem tu byl článek o zemědělci, který ani nehnojí, ani nepostřikuje. Produkci má v biokvalitě, ale dotace nepožaduje. NENÍ ztrátový, narozdíl od období, kdy tvrdě bičoval/"dopoval" půdu. Vsadil na půdní bakterie - více humusu - větší zadržnost vody - stabilnější výnosy. Pokud i toto ZISKOVÉ hospodaření kritizujete, tak se nemáme o čem. To je přesně dle not chemicko-hnojivářské lobby.

Oprava, video s Gabe Brownem.

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-navstevnikovi-cinske-zoo-spadl-do-vybehu-mobil-simpanz-mu-ho-prekvapive-vratil-40480746#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

I ta opice by to už pochopila:-)

Nezlobte se, ale vy jste opravdu bývalý zemědělec? Já beru tu produkci bez postřiků,
ale bez doplnění scházejících prvků půdě bez
jakéhokoliv hnojení? Jak dlouho lze půdě jen
brát a nevracet alespoň to, co ji beru? Já
těm pohádkám bez hnojení věřím tak na 3 roky
podle zásoby živin v půdě a pak začnou zcela
jistě některé scházet. Uvedu jeden jediný
příklad prvku jakým je Molybden, který v
našich půdách budete marně hledat a bez kterého květák vyslepuje (nenasadí ružice). Ten je nutno dodat, aby se tak nestalo.
Žádné bakterie ho nevyrobí a z nebe nespadne.
Totéž platí i o ostatních prvcích, které je
třeba půdě vracet alespoň ve formě hnoje a
nebo kompostu o který okradu jinou půdu.
Já umělá hnojiva nepoužívám, ale bez hnoje
a kompostu odjinud to prostě nejde. Já své
půdě dodávám i popel a dřevouhel z 12 m3
palivového dřeva ročně a bakterie v půdě jsou
pouze ke zpracování toho hnoje a kompostu.
Bez toho hnoje a kompostu nemají co "žrát"
a totéž žížaly a půdní hmyz. U nás ve Slezsku
máme hezké přísloví: Z guvna bič něukryntiš
(z lejna bič neupleteš) a to platí i o půdě
bez dodatečného hnojení. Po čase bude stále
více v půdě chybět to, či ono a produkce bude
čím dál menší, až bude z půdy jalovina. BIO
si musí najít svého zákazníka a pak může být
bez dotací ziskové, ale být BIO všichni, tak buď zkrachují a nebo zákazníci zaplatí násobně více než nyní za NE BIO potraviny. Já si dělám
to BIO, ale bez hnojení hnojem a kompostem to dlouhodobě NEJDE ! Pár let budiž, ale po čase
tiše pole pohnojí alespoň hnojem a kompostem.
Jinak znáte ten reálný vtip, jaký je rozdíl
mezi normálním a BIO zemědělcem? No jeden
stříká ve dne a druhý v noci. Samozřejmě je
to nadsázka a u mnohých pomluva, ale i to se
stává, když hrozí kvůli něčemu zaorání. Já
si třeba nedokážu představit pozdní brambory
bez postřiku na mandelinky. Budiž rané stihnou
odrůst a vyzrát před sežráním natě, ale pozdní
nikoliv. Nebo BIO zemědělec sbírá ručně z
několika hektarů brouky a larvy? Já to ze
dvou arů zvládnu, ale co on? Aha! On je asi
kvůli tomu nepěstuje a zákazník si musí
brambory koupit v NE BIO kvalitě od jiných!
Sázet pouze něco, co se v BIO kvalitě dá
vypěstovat je sice hezké, ale co ten zbytek?
Lze takto dneska uživit celé lidstvo? NE!

Mezi námi je ten rozdíl, že já chodím na Ekolist, abych pravé eko podporoval (nikoliv falešné - jako kuku a řepku), a ne abych ho odmítal - což je váš případ. Jistě, problémy jsou všude, pro mě je rozhodující, že příklady existují, jen je třeba je uvést do praxe v širším měřítku, což bude podmíněno změnami v legislativě - v Česku běh na dlouhou trať. Ale myšlenka je to správná, pokroková. Nikoliv dnešní zprůmyslněné drancování se spoustou uřvaných obhájců ("Jinak to nejde"!)

1*

Jste si vědoma, že v tého bublině je pochvala od Majky "Paul Lubeck" smrti?-) Děkuji, ale to nemuselo být. Když tak, dávejte mi raději chvalitebné, ně jsem zvyklý.

OK, beru to na vědomí.

A víte proč sem píšu já? Abych vyvracel bludy
oblbující laiky, kteří sem náhodou zabloudí.
Některé články tvářící se jako odborné jsou
snůškou bludů, omylů a reklamy na něco velmi
pochybného. Ekologie je módní záležitostí a
je IN o ní něco vědět i pro laiky, kteří se
nechají oblbovat daleko lépe, než ti, co se
o to zajímají třeba 50 let i v praxi. Ty
nelze opít rohlíkem, protože stojí pevně na
nohou a nelétají v oblacích nereálných
představ. Takže já taky EKO neodmítám, ale
odmítám ty bludy a lži kolem ekologie i na
těchto stránkách a snažím se autorům a jejich
"věřícím" bludy a lži vyvracet a nebo jim
alespoň vytknout pokryteckou selekci ochrany
a ochrany přírody. Chránit pouze něco je
totiž selekce, která nepřísluší ani jim.

Hmmm, nic překvapivého, začneme tedy v menším měřítku... Postřikujete svou zahrádku? Sypete tam průmyslová hnojiva? Nebo spíše spoléháte na kuřince, kompost, popel apod.? A stojíte přitom nohama na ZEMI?-)

Nemám totiž rád, když se za ekolgii vydává něco, co jí není. Tj. vydatně postřikovaná a hnojená řepka s kukuřicí, obě určené spíše jako biopaliva, než pro lidskou spotřebu. Výsledkem jem mrtvá země a mrtvá krajina. Proto mám takové "ekology" za d****y, navíc když jsou proti jádru.

Já totiž o ničem neblouzním ani nesním - jen ukazuji na PŘÍKLADY, že to jde dělat i čistě, bez tun vnějších a drahých vstupů, s častými a zbytečnými pojezdy, které ničí půdní život a nahrávají erozi.

Takže za mě raději méně, ale dráž. Budou čistější vody, zdravější lidé, více hmyzu a všeho živého. To jsou externality, keré vyznávám a kvůli kterým se budu klidně hádat do krve. Protože to, že někdo je praktik v intezifikaci, ho nestaví výš, než praktika v přírodním přístupu. Ač si to o sobě většina z nich ("chemiků") myslí.

Souhlasím, ale vše je o ekonomice
a pokud má biozemědělec na svoji drahou produkci kupce, tak ať ji
produkuje, ale dejme možnost se
i méně majetným lidem najíst té
levné produkce s postřiky a umělými hnojivy. Já jsem spíše narážel na
biozemědělce, který vůbec nehnojí,
což považuji za nereálné hlavně
v půdách chudých na přírodní prvky
a živiny. Tam kde schází vápník,
ho musím dodat a je to taky forma
hnojení, něčím cizím odjinud.
Totéž u draslíku, hořčíku atd.
Pokud tam není, tak z nebe "nepadá" jako třeba dusík či uhlík, který
ze vzduchu umí některé rostliny
přijímat a dokonce vázat až do
kořenů a po odumření to poskytnou jiným rostlinám. Prostě bez dodávání
něčeho to jde, ale bez jiného to nejde. Vědecké zemědělství je dnes
o rozborech půdy a dodání pouze toho, co půdě schází v potřebném
množství. Už to není komplexní hnojení univerzálním hnojivem za
rizika zasolení půdy některými
prvky. Mimochodem i přemíra třeba
organiky některým plodinám vadí. Mému česneku letos vadilo, že má
půda dobře drží vodu, které bylo až moc. Byl tak trvale ve vlhku i v době dozrávání a s tím i houby a plísně. Naopak u souseda v půdě bez organiky půda stačila osychat a pro houby a plísně nebyla ideální. Tak byl on se ztrátami u stejné odrůdy
na 1% a já na 15%!, což je můj zcela
nejhorší výsledek za 45 let. Nic
se nemá přehánět ani u živých tvorů
v půdě, když ji osídlí drátovci. To
pak je nutno použít alespoň dusíkaté
vápno a u kyselé půdy vyvápnit taky.
Vše je dodáváno UMĚLE, ale jsou to
zcela přírodní produkty. Bláboly
BIOzemědělců, že půdě nic nedodávají je možná proto, že ji to dodal někdo před nimi a má toho zatím dostatek. On je dočasně BIO do doby, než to
dočerpá a bude muset to doplnit a
nebo klesne s produkcí na dno.
I takové BIOzahrádkáře znám, kteří
pak mají v zaplevelené zahradě výnos
takový, že vykopou tolik brambor co zasadí a mrkev mají jako myší ocásky. Nakonec to zatravní, postaví
tam bazén a tvrdí, že tam je špatná
půda. Ani je, ale vyždímána bez péče
jakou půda potřebuje.

Z uvedeného jsem pochopil, že na toho Gabe Browna jste vůbec nekoukal. Právě že on zdůrazňuje, že N dokáží dostat do půdy vybrané plodiny. Jinak mu věřím, že nic dalšího dodávat nemusel, někteří tam sypou i tehdy, je-li toho v půdě nadbytek ("To musíš!").

Les ani louky jaktěživo nikdo nehnojil (kromě žížal, hrabošů, zajíců a jiné zvěře). Přesto každý rok naroste nové listí a nová tráva. Jen my, Hraboši ne/hospodární, musíme mít dvojnásobnou úrodu proti přirozenému potenciálu půdy. Nestačí nám 30-40q/ha, jak nemáme 70 tak jsme nemocní...

Stejně jako jednou dojdou fosilní paliva, skončí i těžba um.hnojiv. To je jen dobrý biznis pro zainteresované lobby, tak jako jako pesticidy - To musíš!

Pamatuji dobu, kdy se najelo na nízkostébelné obiloviny - slámu nepotřebujeme, krávy nemáme. On dodává do půdy tolik organiky, že ji během 30 let tak zůrodnil, že ta půda zadrží 3-4x více vody, než naše vyplavené kukupláně.

Takto se "moderně" hospodaří. Tak jako se cpou vrcholoví sportovci dopingem a mládež drogami, skončí jednou i to intenzivní zemědělství. Půda bez humusu přestanne rodit, stane se zasolenou, jalovou vizitkou "pokrokových časů", kdy po vzoru západních soudruhů jsme lámali rekordy.

U těch luk a lesů je to ale o tom, že tam roste POUZE to, co
tam nachází pro sebe potřebné
živiny. To znamená, že třeba
kyselomilné rostliny budete
marně hledat ve vápenitých
půdách a naopak. Ona každá
hornina a půda je jiná a
obsahuje i jiné prvky. Pak
tam i rostou rostliny, které
jinde nerostou a opět naopak
se tam nedaří rostlinám z
jiných půd. Přihnojování je
nástrojem k univerzálnosti
půdy, aby byla vhodná pro
celou škálu plodin a nikoliv
pouze pro některé z nich.
Taktně jste přešel poznámku
o molybdenu a o tom, že i
dodávání vápníku kyselým půdám je UMĚLÝ zásah a nikoliv
něco zcela přirozeného. Je
to proboha pouze o tom, že
něco reálné je a něco ne.
Zkuste borůvky zasadit do vápenité půdy a nepřidat tam kyselou rašelinu. Je to ještě
stále produkce bez doplnění toho co tam schází? I já jsem
zastánce organiky v půdě, ale
jsem realista, že dnešní doba
tomu nepřeje a bude asi hůře,
protože EKOenergetika dostala
zelenou při využití biomasy o
kterou se bude stále více půda
okrádat a i když organiku své
půdě dopřeji, tak prostě se
s ní do půdy molybden nedostane a přemíra organiky mi letos za
každodenních dešťů přispěla ke
větším ztrátám česneku díky
houbám a plísním. Ono i to je
dvousečné, když se v půdě drží
vody přespříliš, což znají třeba kaktusáři. Musí se to
dělat místo od místa podle typu
půdy a pěstované plodiny. A to
už je doslova věda a nebo pouze mnohaleté zkušenosti. Takže já
produkuji sice BIO, ale chápu i
ty, co nějakou chemii použijí
v rozumném množství podle NUTNÉ potřeby a ne aby to přeháněli.
U toho květáku dodám to, že jsem byl na čumenďě v Polsku
u jednoho sedláka, který ho pěstuje v obrovských fóliácích
pomocí koktejlu z umělých hnojiv. Totéž jsou rajčata ze
skleníků za mými humny, která
půdu nikdy neviděla. No a totéž se dá dělat i s půdou, když se před přihnojením provede rozbor půdy a dodá pouze to, co půdě schází, ale bez dodání mnoha
prvků to nejde. Jak jsem psal,
tak bez vápnění se neobejdu a
květák nesadím pro nedostatek
toho molybdenu v půdě. Kamarád
to nedělá, přihnojí květák
Cereritem a jeden rok krmil prase květákem, kolik se mu ho urodilo. Pro nás oba je výchozí
ta sama půda, ale on ji ten
molybden dodal UMĚLE.

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce.

Jaké problémy jsou s touto postupující degradací spojeny a jak souvisí stav půdy se změnou klimatu?

Půdy tvoří základ všech suchozemských ekosystémů, což platí i o půdách využívaných k zemědělským účelům, z nichž lidé získávají obživu. Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje – snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty – a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce. Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně1 – z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.2 Proč k degradaci půd dochází a jak se projevuje? A jaká je situace v Česku?

Co je zdravá půda a jaké plní funkce?

Zdravá půda má nezastupitelný význam v přírodních ekosystémech (např. les nebo louka), ale i v člověkem výrazně přetvářených, tzv. kulturních ekosystémech (např. pole nebo ovocný sad). Stejně jako vodu ji k životu potřebuje bezpočet druhů rostlin, hub, živočichů i mikroorganismů – a také lidé.

Zdravá půda plní několik různých funkcí:

Poskytuje podmínky pro život velkého množství nejrůznějších organismů
Je důležitým mezistupněm v cirkulaci některých prvků (uhlík, dusík, fosfor)
Je zásadní pro zadržování vody v krajině (díky své porézní struktuře)
Je dlouhodobým úložištěm uhlíku a přispívá tak významně i ke zmírňování klimatické změny
Poskytuje lidem velmi kvalitní potraviny, dřevo a další cenné produkty (při degradaci kvalita produkce klesá)

Půdu lze chápat jako samostatný ekosystém, který je však zároveň velmi úzce propojen se všemi ostatními suchozemskými ekosystémy. Nejde jen o neživou materii, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti je půda živý komplex mnoha různých vztahů, funkcí a procesů. Jak vlastně celý tento systém vzniká a funguje?

Neživá (minerální) složka půdy vzniká rozpadem matečné horniny na různě velké částice (jílovité, hlinité, písčité). Tuto minerální složku promíchává a doplňuje voda a půdní vzduch a díky tomu vznikají podmínky pro život obrovského množství mikrobů, hub a živočichů – od jejich nejmenších zástupců (např. želvušky nebo krytenky) až po tzv. půdní megafaunu (např. žížaly nebo mnohonožky). Když stojíme někde v ekosystému, jako je třeba květnatá louka nebo lužní les, nachází se pod našima nohama zpravidla více půdních organismů, než kolik je lidí na Zemi. Z hlediska rozmanitosti zastoupených druhů neboli biodiverzity najdeme v půdě více živočišných druhů, než kolik je druhů obratlovců v celé Evropě. Tento živý systém udržuje v chodu stovky milionů let starou „cirkulární ekonomiku“, tedy koloběh zdrojů, potřebných jak pro samotný život v půdě, tak pro další přírodní a kulturní ekosystémy na ni napojené (ať už jde o květnaté louky nebo pole s obilím).

Pro lepší pochopení toho, jak se půda podílí na cyklu živin a důležitých stavebních prvků (např. uhlíku, dusíku a fosforu), si lze představit rostlinu, jež čerpá z půdy potřebné látky, aby mohla pomocí fotosyntézy produkovat organickou hmotu – tedy růst a rozvíjet se. Ve chvíli, kdy taková rostlina nebo její část (třeba květ po opylení) odumře a spadne na zem, začne se na povrchu půdy hromadit nezpracovaná organická hmota. Tu začnou zpracovávat už zmíněné půdní organismy – postupně ji požírají a energii z ní využívají pro sebe.3 Během tohoto procesu, jemuž se říká mineralizace, dochází k rozpadu zmíněné organické hmoty na jednodušší sloučeniny. Ty jsou pak v půdě opět k dispozici pro další růst rostlin.

Tímto mechanickým a chemickým zpracováním odumřelé organické hmoty se půdní organismy podílejí nejen na zpřístupnění živin pro rostliny, ale také na vytváření půdní struktury – tzv. půdních agregátů. Tyto agregáty si lze představit jako slepence organické hmoty, jílovitých částic a dalších materiálů. Půda je díky nim pórovitá a tedy lépe prostupná pro vzduch a kořeny rostlin, ale také pro vodu, čímž pomáhá s regulací množství vody v krajině.

Je-li odumřelé organické hmoty dostatek, půdní organismy ji nespotřebují všechnu, ale část zůstává v půdě uložená delší čas (navázaná např. na jílovité částice).4 Tato hmota slouží jednak jako zásobárna potravin „na horší časy“ a jednak je významným dlouhodobým úložištěm uhlíku – celosvětově je v půdě uloženo více uhlíku než v atmosféře a vegetaci dohromady.5 Kapacita půdy pro dlouhodobé ukládání uhlíku sice není nevyčerpatelná, ale v současnosti není ani zdaleka naplněna.6 Při správném hospodaření, které vede ke zvyšování množství organické hmoty, tak může půda hrát velmi důležitou roli ve zmírňování změny klimatu.

Co je půdní degradace a proč k ní dochází?

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě.7 To znamená, že tyto půdy postupně ztrácejí svou strukturu, ubývá v nich půdní biodiverzity a organické hmoty, a v důsledku toho nejsou schopny dostatečně plnit své produkční a ekosystémové funkce (což mimo jiné vede i k výraznému poklesu cen půdy a snižování hodnoty majetku vlastníka). V Česku se lze nejčastěji setkat s těmito typy půdní degradace:

Ztráta organické hmoty (dehumifikace)
Vodní a větrná eroze
Okyselování (acidifikace)
Utužení (zhutnění, kompakce)
Kontaminace
Zástavba

Degradační procesy probíhají v přírodě přirozeně. Platí to i o půdě: ta je za běžných podmínek schopna obnovy a umí tyto procesy vyvažovat. Nevhodné zacházení s půdou však degradační procesy zesiluje a půda se pak nedokáže obnovit dostatečně rychle. Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány9 patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá. Důsledky jedné formy degradace jsou navíc často příčinami jiné formy degradace.

Ztráta organické hmoty

V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy.10 Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka, ovcí či koní) nepřidávají do půdy žádnou organickou hmotu, která by vyživovala půdní organismy, a tím i celý půdní ekosystém. Navíc na polích při intenzivním způsobu hospodaření běžně nezůstává ani odumřelá organická hmota – po sklizni jsou i zbývající části rostlin, které by zde jinak postupně zetlely, zpravidla odvezeny pryč. To vede k narušení přirozených cyklů prvků v půdě a zároveň vytváří závislost na neustálém dodávání hnojiva. A nejen to: aby půdní organismy v takto chudém prostředí přežily, začnou zpravidla rozkládat organickou hmotu, která je v půdě uložena. To vede k tomu, že půda postupně chudne a současně se při tomto procesu uvolňuje oxid uhličitý. Jinými slovy: degradace půdy zvyšuje také koncentrace CO2 v atmosféře a tím se podílí i na oteplování planety. (Příčin rychlejšího rozkladu uložené organické hmoty je nicméně více, přispívá k tomu například také orba – rozoráváním se hlubší vrstvy půdy s uloženou organickou hmotou dostávají na povrch, kde vzdušný kyslík urychluje rozkladné procesy.)

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). Tím půda ztrácí svou soudržnost a stává se zranitelnější – viz dále.

Vodní a větrná eroze

S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr. Tuto erozní zranitelnost půdy dále posilují rozsáhlé lány a nedostatečné množství protierozních prvků v krajině (meze, roztroušená zeleň, travnaté pásy, větrolamy a podobně), ale i nevhodné zemědělské postupy (např. pěstování erozně náchylných plodin11 nebo orba po svahu, která umožňuje vodě snadno stéct a vzít s sebou i úrodnou vrstvu půdy, tzv. ornici). Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. To má hned dvojí negativní efekt: jednak tyto živiny v půdě chybějí a jednak se snadno dostávají do vodních toků, kde mohou způsobovat nežádoucí přemnožení řas a sinic (toto obohacování vod živinami se nazývá eutrofizace a má další negativní důsledky). Větrem unášené půdní částice mohou být také nebezpečné pro zdraví dýchacích cest

Okyselování
K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv.12 13 Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Ve zdravém půdním prostředí se přirozeně vyskytují i zásadité prvky (např. vápník), které nízké pH více či méně vyrovnávají. Tyto prvky jsou však při monokulturním pěstování plodin postupně odčerpávány, což vede k půdnímu prostředí, která má stále vyšší aciditu a může být nevhodné nejen pro některé druhy rostlin, ale i pro půdní organismy (a vede tak k další redukci biodiverzity).

Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné. Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod. Kyselé prostředí navíc pomáhá k aktivaci některých dalších prvků v půdě (např. hliník nebo mangan), jež jsou pro rostliny toxické.14

Utužení
K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv.12 13 Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Ve zdravém půdním prostředí se přirozeně vyskytují i zásadité prvky (např. vápník), které nízké pH více či méně vyrovnávají. Tyto prvky jsou však při monokulturním pěstování plodin postupně odčerpávány, což vede k půdnímu prostředí, která má stále vyšší aciditu a může být nevhodné nejen pro některé druhy rostlin, ale i pro půdní organismy (a vede tak k další redukci biodiverzity).

Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné. Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod. Kyselé prostředí navíc pomáhá k aktivaci některých dalších prvků v půdě (např. hliník nebo mangan), jež jsou pro rostliny toxické.14

Kontaminace
Pravidelná měření16 ukazují, že některé prvky a chemické látky (např. kadmium, arsen nebo DDT17) jsou v půdě přítomny v nadlimitním množství.18 Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy). Některé z rizikových prvků se v půdě nacházejí přirozeně, problém však nastává při změně chemických vlastností půdy (např. snížení pH), která může vést k jejich vyšší reaktivitě, a tyto prvky se pak stávají pro organismy toxické (viz část o okyselování půdy výše).

Polutanty mohou v půdě také ovlivňovat některé procesy, jako je třeba rozklad organické hmoty. Navíc se tyto znečišťující látky dostávají z půdy i přímo do pěstovaných plodin (což pak může po konzumaci vést k vážným zdravotním problémům),19 20 ale pronikají rovněž do podzemních a povrchových vod a tím i do dalších částí ekosystémů.

Zástavba
Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste (za posledních 50 let se zastavěná plocha zvětšila dvojnásobně).21 Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd.22 Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce. V krajině vedou takovéto zásahy ke snižování biodiverzity, ztrátám krajinného rázu a dochází též k omezení schopnosti zadržovat vodu (což může zesilovat dopady povodní). Kromě toho zástavba zvyšuje i riziko kontaminace okolních půd a vod. Tato forma degradace půdy je jednou z nejzávažnějších, protože jde v mnoha případech o nevratný proces.

Závěr
Z textu výše je zřejmé, že degradace půdy je způsobena zejména postupy intenzivního zemědělství. Svou roli hraje také zástavba a různé formy znečištění. Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost. Dále je zapotřebí omezovat pěstování monokultur, redukovat množství syntetických hnojiv a pesticidů a neznehodnocovat úrodnou půdu necitlivou zástavbou.

Tyto změny jsou klíčové pro zajištění dlouhodobé produkce (a tedy potravinové bezpečnosti), pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale i z hlediska mitigace a adaptace klimatické změny – zdravá půda je nejen významným úložištěm uhlíku, ale zároveň pomáhá krajině adaptovat se na výkyvy a změny podmínek, které s měnícím se klimatem přicházejí. V neposlední řadě je zásadní při krajinném a půdním managementu uvažovat vždy v dlouhodobých horizontech: důsledky degradace půdy (například kontaminace nebo vodní eroze) jsou o to závažnější, že mohou přetrvávat velice dlouho. Vrstva kvalitní, úrodné půdy vzniká stovky let a stejně dlouho zůstávají v půdě obsaženy některé jedovaté látky.

Pane jo! A co jste chtěl říct? :-)

Viděla jste někdy, jak si značkují teritorium pandy? Stoupne si na přední, zadkem vystoupá co nejvýš, aby všichni věděli, kdo je tu největší. Tady to funguje stejně. Kilo balastu, který nemá cenu číst, tak provedu "pandí trik". Čím vyšší sloupek, tím větší samec. Pardon, znalec.

A jaké plevely jsou v ročním biopásu? Proč nejsou plevely (obyčejně) v sekané louce?

Zaplevelelný biopás je dobrý protimluv.
To už chybí jen postřik proti škodlivému hmyzu.
Co ti lidé ve jménu peněz všechno nevymyslí.

Kdybyste byl aktivní zemědělec, věděl byste, o čem je řeč. Biopás se skutečně zaplevelit může a ten kus pole máte pak znehodnocený na dost dlouho. Biopás je prospěšný pro ptáky, drobnou zvěř, to ano, ale už zdaleka ne tak pro ornou půdu. Ale to je a bude vždy dvojí pohled, s tím se musí počítat.

1**

Zaplevelené příkopy a okraje polí tu byly vždy.Snad byl i nějaký zákon na to toto semeniště plevelů kosit.Králíkáři se o to starali,měli své úseky.Ale to byli jiní lidé.Tu,v bijopásu... se daří samozřejmě rumištní floře.Zapomenuté komposty a hzbytky po sklizni cukrovky.
Remízky byly a jsou , průchodné,nebo jinde neprůstřelné.Ale musíme vymýšlet další ptákoviny . "Dobrý úmysl " může být úplně vše.

On je totiž rozdíl, co si kdo pod pojmem biopás představuje.
Vy asi zaplevelený úhor a zemědělec pole DOČASNĚ oseté jen
kulturními plodinami a pícninami ponechanými hmyzu a zvěři,
které po čase zaorá a půdu použije k produkci zemědělských
plodin. Pro dočasnost hovoří i to, že kvalitní půda si
odpočine od chemie, doplní o biomasu a o to větší vydá
následně výnos. Vy už tu půdu vidíte trvale vyjmutou z hospodaření, ale to je moudré pouze u půdy neúrodné,
kde náklady převyšují zisk. Mít trvalý úhor na úrodné
půdě si může dovolit pouze ten, koho ta půda neživí.

Jak vás čtu, tak evidentně je rozdíl pouze v tom, proč kdo biopásy dělá. Kdo je dělá jen pro peníze, ten to vidí jako vy.

Ale na dělání libovolné filantropie si musíte vydělat. Nebo zemřete pod mostem.

A má-li to být systémová služba, tak za službu zaplatit.

Vás živí proboha co? Stát, jako ty, co je nezajímá
výnos jejich pole? Jste schopen pochopit, že pokud
budou všichni ve ztrátě, tak tento stát zkrachuje?
Bez zdaněných zisků nebude na dotace a ani na chod
státu! Na dluh se nedá žít věčně, ale vám je to asi
evidentně fuk.