Kvete to, hučí to
První biopás podél okraje celého pole vznikl na místních polích v roce 2018. Není to žádná raketová věda. Tady ve Vinoři je to pás po obvodu pole široký přesně na dvě šířky sekačky, kde se vyseje směs trav a bylin.
Proč biopás?
Přírodovědci na biopásech oceňují nejvíce přínos pro hmyz, hlavní motivace pro jednatele zemědělské společnosti Vin Agro Petra Řebíčka byla ale zcela prozaická. Pruh podél pole měl předejít konfliktům s místními lidmi. Místní polnosti jsou totiž specifické tím, že skoro každé pole sousedí s obytnou zástavbou a skoro každé pole je v dochozí vzdálenosti od rodinných domů.A zájmy zemědělců, kteří potřebují krajinu využívat hospodářsky, a zájmy místních, kteří si krajinu nárokují pro rekreaci, se úplně nepotkávají.
„Během žní vadí lidem prach. Jinde jedou kombajny celou noc, my s polními pracemi končíme do 22 hodiny, jinak na nás lidé volají policii za rušení nočního klidu. Všude samý pejskař,“ líčí trampoty pražského zemědělčení Petr Řebíček.
„Chtěli jsme biopásy hlavně jako jakousi nárazníkovou zónu mezi námi a lidmi,“ vzpomíná na původní motivaci Řebíček. Ale také si je vědom toho, že biopásy jsou v české krajině žádoucí i z dalších důvodů. Oproti druhově fádnímu poli zvyšují biodiverzitu. A jsou cenným zdrojem potravy pro hmyz. Když jsou dobře vedené, nabízí potravu hmyzu i v době, kdy jinde v krajině již žádné květy nejsou.
A pro tuto žádoucí službu je možné, aby si zemědělec, který se rozhodne snížit své výnosy a komplikovat si život vícepracemi na polích i související administrativou, řekl státu o dotaci z prostředků Programu rozvoje venkova.
Tady ale Vin Agro narazilo. Pole se totiž nachází v Praze, a Praha není z pohledu EU chudý region. A tak víceletou dotaci na vysetí a údržbu biopásů Vin Agro nedostalo.
Hlavní město má naštěstí svůj vlastní dotační program určený na projekty ochrany životního prostředí. Zde Vin Agro uspělo, ale oproti zemědělské dotaci je pražská dotace na jeden či dva roky, a Vin Agro musí žádat opakovaně – bez záruky, že příště opět uspěje. Ale díky této podpoře jsou i dnes v polích okolo Vinoře na 40 hektarech pestré biopásy.
Příležitost pro entomology
A vinořských biopásů se také chytili vědci z České zemědělské univerzity. Pro ně je osvícený zemědělec, ochotný lopotit se s biopásy, ideální partner pro aplikovaný výzkum, jak biopásy v krajině fungují.Vědcům se s Vin Agrem podařilo dohodnout, že se část biopásu oseje různě namíchanými směsmi bylin a rostlin. Pro badatele je totiž užitečné vědět, jak které složení biopásu funguje. Může z toho pak vzejít doporučení pro optimální směs semen.
Pro zemědělce to však znamená, že místo, aby secí stroj jednou plynule obkroužil pole a bylo hotovo, tak celý den spolu s vědci míchá složení směsi semen a podle pokynů popojíždí sem a tam a seje tak, aby části biopásu s různou druhovou skladbou byly na přesně vymezených a stejně velkých plochách.
„Umožňuje nám to zkoumat celou řadu věcí. Hlavní ale je přijít na to, jak by šlo vrátit biodiverzitu do krajiny bez velkých útrap zemědělců,“ líčí entomolog Michal Knapp z Katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity. Spolu se zemědělci tak zjišťují, jaké jsou vhodné směsi, jaké jsou optimální postupy údržby biopásu, na jakých plochách mají smysl pro biodiverzitu i pro zemědělce.
Dobrá vlastnost biopásů je, že je u nich vcelku jedno, jestli je zemědělec založí na jaře, nebo na podzim. „Tohle si může zemědělec rozhodnout podle svých aktuálních možností, ale i podle počasí,“ říká Knapp.
Výzkumný záměr je zatím v běhu, ale něco už vědci zjistili. „Už rok po založení biopásu bylo zřetelné, že se v půdě biopásu daří žížalám,“ říká Knapp.
A je jasné, že biopásy nelze nechat bez péče. „To by se rozjela sukcese, a to na poli nechceme,“ říká Knapp. Z pohledu vědců bylo ideální zapojení pastvy, ale to je organizačně náročné. „Nám by ani by nevadilo vjíždění techniky do biopásů, zvýšilo by to heterogenitu prostředí. Ale to je pohled ekologů a Státní zemědělský intervenční fond na to zatím hledí jinak,“ konstatuje Knapp.
A čistě z pohledu přírodovědců, biopásy nejsou pro biodiverzitu univerzální řešení. V krajině bude potřeba pracovat i s jinými prvky jako jsou remízky apod. Biopásy totiž nabízejí hmyzu potravu, ale už tolik ne úkryt. „Není v nich mrtvé dřevo či plošky holé půdy,“ vysvětluje Michal Knapp.
Mezi vědci se proto diskutuje, jestli biopásy opravdu biodiverzitu podporují, nebo hmyz jen stahují na konkrétní místo z širšího okolí, ale celkové početnosti hmyzu na úrovni krajiny díky nim nerostou. Každopádně zatím převládá přesvědčení, že biopásy mají smysl – jako součást z širší palety nástrojů ozdravení zemědělské krajiny.
Dobrý pocit
Při exkurzi je z rozhovorů mezi vědci, jednatelem Vin Agra Petrem Řebíčkem a podnikovým agronomem Jakubem Veverou zřejmé, že zájem vrátit části zemědělské krajiny prostor pro biodiverzitu je společný – byť motivace jsou odlišné.Je vcelku snadné pochopit nadšení z biopásu plného různých květů a hmyzu u entomologa. Je na místě položit si otázku, co z toho má agronom.
„Hlavně je to víc práce v LPISu,“ říká lakonicky Jakub Vevera. LPIS je systém, do kterého zemědělci hlásí, jak se využívá ta která část zemědělské půdy. Na tuto evidenci jsou navázané dotace a také kontroly. Mít v pořádku evidenci polností v LPISu je nezbytností pro každého zemědělce. A vyčlenit z nějakého pole kus biopásu je prostě nutně administrativa navíc.
Kromě toho je také jisté, že na zemědělce přijde kontrola, zvlášť když na biopásy čerpá dotace. A z debaty na semináři vyplynulo, že někdy může zemědělec o dotaci přijít raz dva. Do vysetých biopásů je například zakázané vjíždět technikou. Jenže kromě zemědělců krajinu užívají i jiní lidé, například lesníci či myslivci. Ale kontrola neřeší, kdo koleje v biopásu vyjel, jestli traktor zemědělce, nebo lesníka nebo terénní vůz myslivce.
Vin Agro má i zkušenost s plochami, kde biopásy vyseli, ale seznali, že si ukousli příliš velký koláč a část ploch zase vrátili na produkční. „Na zrušených biopásech zůstalo v půdě hodně semen, takže v následně vyseté kultuře bylo hodně jetelů,“ zmiňuje Vevera zkušenost se zrušeným biopásem. Je tedy dobré si výměru biopásů a jejich umístění dobře rozmyslet, aby se pak zemědělec nemusel prát s „plevelem“.
Časté jsou podle něho mezi zemědělci obavy, že biopásy budou rájem hrabošů a projeví se to na úrodě. „U nás ale nic, hraboši zmizeli. Asi jim zapršelo do období, kdy měli mláďata?“ hádá Vevera s tím, že biopásy jsou hned vedle pole s ječmenem. „Pole je čisté, ječmen má hezkou barvu, nic mu není,“ ukazuje do pole Vevera.
Mít na okraji pole biopásy má ale i své nepraktické stránky. „Biopás láká lidi k tomu, aby do něj vyváželi bioodpad ze svých zahrad,“ říká Vevera. Vadí to něčemu? Vadí. „Biopás se nedá posekat, ani pohrabat,“ říká Vevera. Bioodpad na pole prostě nepatří.
Přečtěte si také |
Pole plná plastů. Je to problém?
Nad lidmi, co chodí biopásem na procházku se svým psem či tudy jezdí na koni, někdy i na motorce, jen krčí rameny. „Prostě to pokorně trpíme. Co s tím zmůžeme…,“ říká Vevera.
Biopás se musí ve správnou chvíli posekat. Vin Agro to dělá tak, že nejprve poseká jednu polovinu, a druhou poseče, až když ta první doroste. Je s tím sice víc práce, technika musí vyjet víckrát, ale kvůli hmyzu je to nezbytné. Nedává totiž valný smysl hmyz nalákat na hostinu z květů, a během jednoho dne všechno pokosit.
Když by měl agronom Jakub Vevera shrnout dosavadní zkušenosti s biopásy, pak zmiňuje, že je kolem nich pro zemědělce víc práce.
„Nepříjemné to je v době, kdy je potřeba dělat jiné polní práce, když jsou žně,“ uznává Vevera. „A je potřeba mít trpělivost s lidmi. A velkou trpělivost s výzkumníky,“ směje se Vevera.
A co z toho Vevera jako agronom má? Malou chvíli hledá správná slova. „Asi dobrý pocit,“ říká při pohledu na biopás. „Kvete to, hučí to...“
Hmyz v biopásu ve Vinoři
předchozí 
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Další články autora |
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků
Ministr Vlček pokřtil publikaci Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb Online diskuse
Všechny komentáře (9)
Slavomil Vinkler
24.7.2023 08:36Břetislav Machaček
25.7.2023 10:05hmyzu a že se zaorání stane pro hmyz pastí. Pro část určitě ano, ale velkému množství pomůžou biopásy k množení a přežití období bez ostatních kvetoucích rostlin. Je to podobné jako třeba s jetelem plazivým, při jehož sečení hmyzomlýnky nějaká část hmyzu zahyne, ale větší části dodal pyl
a nektar, bez kterého by ten hmyz nepřežil. Každopádně nekosit v době
květu by se nemělo nic, ale vysvětlete to alergikům, kteří se bojí, že
šlápnou na včelu na květu a nebo bodne pejska. Těm to nelze vysvětlit a
těm doporučuji sterilní chemický trávník bez květin, který mohou kosit
do aleluja bez škody na hmyzu, žabkách a ještěrkách. Ono to už došlo
tak daleko, že se lidé bojí užovek a ani je na zahradě nechtějí vidět.
Odtrženost od přírody dostoupila tak daleko, že i ta kvetoucí zahrada
je nežádoucí a ta trvale zatravněná pole se zásobami živin, které mají
k na živiny chudým kvetoucím lukám sakra daleko. Biopásy hodnotím velmi
pozitivně i z hlediska eroze okrajů polí a taky toho, že plodiny pod
stromy stejně nemají takový výnos a proto se pak ty stromy mrzačí a
odstraňují. Toto je jedno z mála, u čeho bych souhlasil s dotací,
ale z kasičky ministerstva životního prostředí a nikoliv, aby na
to zemědělci dopláceli ze svého. Iniciativu bych tak čekal odtamtud
a to masivní už z hlediska sycení půdy po zaorání biomasou nutnou
pro jímání vody a pro život půdních organismů. Pokud by každé pole
kolem lesa, meze a cesty mělo pětimetrový pás biopásů, tak tu bude
za pár let takové množství některých druhů hmyzu, že se tomu budou
divit i jejich dnešní odpůrci. Problémem je totiž pestrost potravy
a nárazová nabídka, kterou střídá hladovění. Včely si s tím poradí
zásobami, ale pro zbytek hmyzu je hladovění konečná. Pak v sezóně
mizí hladoví dospělci a níž by se stačili rozmnožit a nebo se jim
likvidují housenky na porostech. Před léty jsem jeden den obdivoval
svah polní stružky s kopřivami plnými housenek babočky kopřivové
a druhý den byly pokoseny. Přitom stačilo týden počkat a pokosit pak.
To je ta odtrženost od přírody, kterou kritizuji a chválím alespoň
ty biopásy, které zčásti napravují pěstování monokultur. Navíc k čemu
je mi metrová mez zasažená postřikem ze sousedního pole vyňatá z
půdního fondu? Naopak ten pětimetrový biopás lze v nouzi znovu zase
osít plodinami a mít ho v katastru jako ornou půdu. Leckde je to možné
i střídat a vytvářet z biopásů přechodné klidové zóny, které se stanou
i hnízdišti a krytem drobné zvěře před predátory s množstvím potravy
jinde chybějící. Biopásy tak mohou nahradit i ty víceleté pícniny, které
jsou už dnes vzácností a které do pokosení takovými místy byly.
Břetislav Machaček
25.7.2023 10:20 Reaguje na Břetislav Machačeks plodinami a plevelem zaorávaným až na jaře. V zimě tam stála
kukuřice s klasy, slunečnice se semeny, vydrolená semena plevelů
a ostatních plodin jako hrachu, pelušky, vikve atd. Leckde byla
i krmná řepa a topinambury. Byl to ráj pro drobnou a místo, kde
bylo možno stáhnout po sklizni černou. Posed u takového políčka
byl ideálním místem na čekanou černé a ne jako černou lovit po
sklizni kukuřice rozptýlenou po lese a širokém okolí. Biopás by
i v tom mohl nápomoci mírnit škody zvěře na lesních a polních kultůrách a lákat ji k místu lovu.
Slavomil Vinkler
31.7.2023 09:36 Reaguje na Břetislav MachačekSlavomil Vinkler
25.7.2023 11:10 Reaguje na Břetislav MachačekJosef Valenta
31.7.2023 00:12Slavomil Vinkler
31.7.2023 08:58 Reaguje na Josef ValentaA myslím, že pokud je v okolí i nějaká vhodná luční NPR, PR rezervace, lze s AOPK dohodnout odběr sena.
