Pole plná plastů. Je to problém?

Stál jsem nedávno na poli na kraji Prahy. Pole bylo zorané a připravené na další sezonu. A protože bylo suché, tak jsem si do něj zašel. A nestačil jsem se divit, kolik plastového odpadu v poli je. Jistě, mohlo by to být tím, že jsem nedaleko zástavby. Jak jsem si později změřil na mapách, nejbližší dům je do 150 metrů. Nedaleko je sběrný dvůr. A dost často sem zavane vítr od ďáblické skládky. A je mi jasné, že vítr dokáže kus igelitu odnést velmi daleko. Ale ne všechno byly kusy igelitu.

Plastové odpady jsem viděl na polích v podstatě všude po republice, nejen v okolí Prahy. Odkud se berou? A jsou pro nás problém?

Jak vysvětluje pedolog Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd, jsou v zásadě čtyři hlavní cesty, jak se plastový (či jiný) odpad na pole dostane.

Jeden trápí hlavně okolí obcí a měst, totiž že někdo na kraj pole zaveze pytle se svým komunálním odpadem v domnění, že takto je to v pořádku. Pytle se časem protrhnou či vysypou, a části pak třeba i nevědomky po poli roztahá zemědělská technika.

Odpady ale mohou na pole přiletět. Vítr ze skládek, korb aut či z otevřených kontejnerů na plasty zvedne lehký plastový odpad a zanese jej daleko. A když je opravdu silný vítr, tak vezme i těžší kusy. Vítr je opravdu mocný jev.

Třetí vnos souvisí paradoxně s ekologickými opatřeními. „Můžou za to kompostárny,“ říká Jan Vopravil. „Respektive neslušní lidé, kteří do nádob na bioodpad vyhodí i to, co tam nepatří.“

Na kompostárně podle něho nemají moc šanci všechny nežádoucí příměsi vytřídit. „Je dobře a nutné, že se na pole vozí kompost, ale spolu s ním se po polích mnohdy rozmetají i nežádoucí odpady,“ vysvětluje Vopravil.

A líčí, že v obecné rovině je kvůli tomu rozepře mezi dvěma ministerstvy. Ministerstvo životního prostředí se zlobí na ministerstvo zemědělství, že zemědělci o kompost z kompostáren nemají valný zájem. A ministerstvo zemědělství kontruje tím, že se má životní prostředí postarat o to, aby byl kompost bez odpadů, pak si pro něj zemědělci s radostí dojedou.

Poslední cesta, jak se na pole dostávají odpady, jsou čistírny odpadních vod. Jejich kal je pro zemědělce velmi cenný. Jednak za jeho rozmetání na pole dostanou od čistíren odpadních vod zaplaceno. Ale taky díky kalům dostanou na svá pole cenné živiny.

„Čistírenský kal je pro pole zdrojem fosforu, dusíku, ale právě i nevhodného materiálu,“ shrnuje to Jan Vopravil.

Vadí? Nevadí?

A pak tu je otázka, jestli plasty v poli vadí. Jan Vopravil k tomu říká, že aktuálně se velká pozornost výzkumníků upírá k tomu, co pro nás znamenají mikroplasty, tedy plasty, které uvidíte jen pod mikroskopem.

„Pokud v poli vidíte plast pouhým okem, můžete si být jistý, že byste tam našel i mikroplasty,“ ubezpečuje o stavu věci Jan Vopravil.

A přiznává, že teď nevíme, co plasty v poli mohou dělat. „Ale rozhodně je potřeba být obezřetní,“ míní Vopravil.

Jak to vidí zemědělec a kompostář?

Na poli, kde jsem nafotil plasty, hospodaří Petr Řebíček z VIN Agro. A shodou okolností i provozuje kompostárnu, jejímiž výstupy si zlepšuje svá pole.

Svého času i on používal kaly z čistírny odpadních vod a se znečištěním kalů se osobně prý nesetkal. Od používání kalů ale ustoupili kvůli stížnostem na zápach.

"Kaly mají z mého pohledu velký potenciál pro doplnění organiky i makroprvků a je to jedna z malá možností, jak organickou hmotu do půdy vracet, když není živočišná výroba nebo kompost," dodává Petr Řebíček.

Co se týče kvality odpadu, který k němu do kompostárny doputovává, je vcelku spokojený. Část odpadu přivezou lidé do sběrného dvora, kde pracovníci kontrolují, co se veze. A to, co se přiveze ze svozu biopopelnic, prý také není žádná tragédie.

„Respektive problém jsou rozložitelné plastové pytle na bioodpad. Ty se při našem zpracování nemají dost času na rozklad a pak se dostanou dál na pole,“ říká Petr Řebíček.

Podle jeho mínění se většina zemědělců pro kompost do cizí kompostárny nepojede nikdy, protože je to pro ně moc drahé. Petr Řebíček ale svým polím organickou hmotu z kompostárny dopřát může, protože má kompostárnu vlastní.

A potvrzuje to, co říkal Jan Vopravil. Když zafouká, tak i když se na sběrném dvoře snaží sebevíc, vezme vítr lehké plasty a roznese je po okolí.

„Na poli nám zemědělcům plasty vlastně nijak nevadí,“ říká Řebíček. Růstu plodin plasty nevadí, a při sklizni se plasty typicky nesklidí a zůstanou dál na poli. „Takže z mého pohledu je to hlavně estetický problém,“ říká Řebíček.

---

reklama

---