Littering aneb Jsme zaplaveni odpadky?

Právě začíná sezóna, kdy se pohybujeme mnohem častěji venku – v přírodě, na koupalištích, po cyklostezkách, ale i na procházkách městem. Co za sebou nejčastěji necháváme ležet, co znamená pojem littering ve veřejném prostoru a jak mu předcházet? Existuje jen málo lidí, kteří by neznali písničku „Love is all around“ od britské kapely The Troggs. Tím spíše, jej v minulosti přezpívala celá řada kapel a objevil se i ve filmovém hitu „Láska nebeská“, ovšem s tím, že slovo ‚Love‘ nahradilo slovo ‚Christmas‘. S nadsázkou a jistou mírou cynismu je však možné říct, že autoři hitu ve svých představách mýlí. To, co nás skutečně obklopuje, čemu se nelze vyhnout a co přitahuje naše oči ve veřejném prostoru, jsou odpadky – tzv. littering.

Litteringem není míněn veškerý odpad, který se ve městech, v přírodě nebo u silnic nachází. Za littering je možné považovat jakýkoliv odpad úmyslně nebo neúmyslně pohozený, odložený nebo vlivem větru či vody zanesený mimo místa určená pro sběr odpadů, jako jsou odpadkové koše nebo kontejnery, u něhož jeho původce nejeví snahu o sběr. Ale pozor! Do definice litteringu nepatří třeba černé skládky, které jsou výsledkem nelegálního chování a tvoří je často elektroodpady, stavební odpad nebo bioodpad.

Současné kroky Evropské unie naznačují, že vůči litteringu není společnost lhostejná, proto i na evropské úrovni existují snahy regulovat chování, které vede k odhazování odpadků například v podobě Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Předpokladem účinné regulace je však dostatek dat o litteringovém chování, tedy proč a jak lidé odpadky do veřejného prostoru vlastně odhazují. Právě tím se zabývala studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) při Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně zpracovaná pro AOS EKO-KOM.

Málo odpadkových košů a lenost

Z analýz vyplývá, že litteringové chování je kombinací špatně nastavených morálních a sociálních norem chování a nevhodného technického zajištění sběru odpadů – tedy nedostupnost odpadkových košů, sběrných nádob na využitelné složky odpadů nebo sběrné dvory a místa. Výzkumníci Khawaja a Shah (2013) uvádí, že k litteringovému chování dochází v případě, že jsou lidé líní a argumentují, že nedělají nic, co by nedělali druzí. Anebo právě nemají na blízku odpadkové koše. Avšak nejen samotná vybavenost odpadkovými koši, ale i jejich dostupnost a dochozí vzdálenost, jsou důležitými předpoklady litteringového chování (Bator et al., 2011). Schultz a kolektiv (2013) dodávají, že míra litteringu roste v území, kde už volně pohozený odpad leží, neboli littering produkuje další littering. V takovém případě se totiž aktivují tzv. pro-litteringové normy, kdy má jedinec pocit, že litteringové chování je normální.

Mladí dospělí jako typičtí původci

Kdo je tedy typickým původcem litteringu? Studie potvrzují, že littering roste ve větších sociálních skupinách, protože se rozmělňuje odpovědnost za litteringové chování. Role sociálních norem může proto vysvětlovat vyšší sklony k litteringovému chování u mladých dospělých, zejména v rámci věkové skupiny 15–24 let. Proč? Studie ENCAMS (2004) uvádí výroky, které vysvětlují litteringové chování mladistvých:

- Je mi to jedno (‘I’m Just not Bothered’)
- Nechci být považovaný za šplhouna ( ‘I Don’t Want to be Seen Like a Geek’ )
- Jsem přece borec (‘I’m Hard, I’m Cool’)
- Může za to nedostatek odpadkových košů (‘Blame it on the Bins’)

Změny chování však nedosáhneme prostřednictvím pokut za odhazování odpadků na veřejném prostranství, různých zákazů, ale ani prostřednictvím často uváděných záloh. Mnohem účinnější a i levnější jsou informační a komunikační kampaně založené na posílení pocitu vlastní odpovědnosti a informovanosti, včetně užívání negativních emocí - například označováním litteringu za znak lajdáctví a nevychovanosti. V neposlední řadě je účinným nástrojem edukace dětí a jejich zapojení do úklidových akcí. Nedopalky hrají prim

Analýzy litteringu využívají tři indikátory pro měření množství – hmotnost, objem a počet kusů. Z šetření v Česku vyplývá, že nejvyšší hmotnostní zastoupení má sklo (30 %), plasty (28 %), kovy (19 %) a ostatní odpad – např. textil, obuv, nebo elektroodpad (10 %). Podle počtu kusů jednoznačně vévodí nedopalky cigaret (72 %), následované plasty (14 %) a kovy (4 %). Ostatní druhy odpadů hrají pouze zanedbatelnou roli, a to včetně žvýkaček, drobných papírových odpadů nebo skleněných střepů. Z hlediska objemu mají největší podíl plastové odpady (56 %) a kovy (11 %).

Ještě zajímavější jsou však výsledky pro jednotlivé lokality, které naznačují zátěž veřejného prostoru. Z výsledků je patrné, že nejméně jsou litteringem zatížená centra měst a stezky přírodních chráněných území (méně než 30 g odpadu na 1000 m2). Na jedné straně tedy území, na která jsou kladené největší nároky na čistotu, jako jsou centra měst, a na straně druhé území s vysokou mírou anonymity, jako jsou přírodní stezky. Méně než 100 g odpadu na 1000 m2 vykazují i ostatní urbanizovaná území v obcích a městech, cyklostezky a parkoviště.

Největší zátěž litteringem (více než 300 g na 1000 m2) je naopak typická pro zastávky veřejné hromadné dopravy (více než 2,5 kg na 1000 m2), dopravní komunikace (více než 300 g na 1000 m2) a lokality kolem rekreačních vodních ploch (více než 450 g na 1000 m2).

Z hlediska počtu kusů je nejmenší zátěž veřejného prostoru odpadem patrná u turistických stezek v rámci chráněných území (zhruba 4 ks na 1000 m2), cyklostezek (zhruba 22 ks na 1000 m2), nebo dopravních komunikací (33 ks na 1000 m2). Největší zátěž vykazují opět zastávky městské hromadné dopravy (zhruba 550 ks na 1000 m2). K nejběžnějším druhům odpadu patří nedopalky cigaret, ostatní druhy odpadu hrají z hlediska počtu kusů menší roli.

 

Jak litteringovému chování předcházet?

Informace o množství litteringu ve veřejném prostoru však není postačující k tomu, abychom byli schopni hledat účinná řešení, jak litteringovému chování předcházet. K tomu jsou třeba sociologická data, která definují profil původců litteringu. Sociologické šetření provedené v Česku potvrdilo, že nástroje a opatření k prevenci vzniku litteringového chování se musí soustředit na skupinu původců, kteří mají nízký respekt k pravidlům a střední až vysokou intenzitu pohazování odpadků. Litteringové chování této cílové skupiny je záměrné (vnitřní přesvědčení spojené s lhostejností) a je důsledkem lenosti. Ta způsobuje, že sebemenší diskomfort vede k pohazování odpadků mimo odpadkové koše. Pro předcházení vzniku litteringového chování u této cílové skupiny lze doporučit následující opatření:

1. vybavit území odpadkovými koši (v dostatečném množství a frekvencí svozu tak, aby nedocházelo k jejich přeplňování); minimalizovat vzdálenost k odpadkovým košům; volit vhodnou lokalizaci odpadkových košů; zvýšit viditelnost odpadkových košů,
2. navrhnout komunikační kampaň, která bude akcentovat:
○ aktivizaci sociálních norem (např. upozorněním na poškozování majetku),
○ odstranění pocitu lhostejnosti (sociální kontrola),
○ zvýšení pocitu odpovědnosti za produkovaný odpad.

Jaké množství odpadků ve veřejném prostoru je pro nás ještě společensky přijatelné? Výsledky pramenící z terénních šetření nám tuto otázku zodpovědět nepomohou. Jediné, co je možné s jistotou říct je, že zátěž veřejného prostoru odpadky je reálný problém, který ovlivňuje estetickou hodnotu prostředí, ve kterém žijeme, a který klade nároky na veřejné rozpočty, z nichž je financovaný úklid. Současně ve veřejném prostoru končí odpad, který je možné materiálově či energeticky využít, a v současné době většinou končí bez dalšího využití na skládkách odpadu.

Tento článek vznikl na základě terénního šetření, které probíhalo od zimy 2020 do listopadu 2021. Toto šetření je součástí studie s názvem Hodnocení volně pohozeného odpadu (littering) jako podklad pro plán řešení problematiky litteringu obalů v ČR včetně stanovení podílu obalové složky, jejímž zadavatelem byla autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s.

Seznam literatury
Bator, R.J., Bryan, A.D., Schultz, P.W. 2011. Who gives a hoot? Intercepts surveys of litterers and disposers. Environment and Behavior. 43(3), 295-315.
EMCAMS. 2004. Litter composition survey of England, April – July 2004
Khawaja, F.S., Shah, A. 2013. Determinants of littering: An experimental analysis. The Pakistan Development Review. 52(2), 157-168
Schultz, P.W., Bator, R.J., Large, L.B., Bruni, C.M., Tabanico, J.J. 2013. Littering in context: Personal and environmental predictors of littering behavior. Environment and Behavior. 45(1), 35-59.

---

reklama

---