Návrat herbicidu dicamba na americká pole je řešení, ze kterého se stal ještě větší problém

Docent Bart Elmore, člen Institutu pro udržitelnost ze Státní univerzity v Ohiu, považuje „zápletku s dicambou“ za jeden z mnoha symptomů nemoci amerického zemědělského hospodaření. Které je postavené na vzrůstající závislosti na petrochemikáliích. Američtí zemědělci dnes totiž používají v objemu dvakrát více herbicidů, než před rokem 1996 a zavedením té první edice Roundup Ready.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Obhospodařování polí na severu Ameriky je už po generace spjato s bojem proti plevelům a velmi intenzivním používáním herbicidů. Propojení postřiků se zemědělskou produkcí tu má už dávno formát zažité nezbytnosti. Proč?

Jak například uvedla studie z roku 2016, nepoužívat herbicidy by kvůli zamoření polí plevely znamenalo pokles výnosu sóji nebo kukuřice o polovinu, a roční ztrátu 43 miliard dolarů jen na těchto dvou plodinách. Takové ztráty američtí zemědělci podstupovat nechtějí, a proto herbicidy aplikují ve velkém.

Jednou z mnoha nevýhod opakované aplikace herbicidů je, že plevely si vůči nim postupně utváří odolnost. Takže po nějaké době musí zemědělec buď začít zvyšovat koncentraci podávaných herbicidů (což prodražuje produkci a může ohrozit kvalitu úrody), anebo přejít na jiný druh/typ herbicidu, aby zachoval účinnost ochrany proti plevelům.

Zázrak jménem Roundup

O postupném poklesu účinnosti herbicidů se naposledy ve velkém v USA hovořilo v 80. a z kraje 90. let minulého století. Do té doby „populární“ herbicidy, fungující na principu inhibice acetolaktát syntázy (tzv. ALS-herbicidy), už zkrátka nezabíraly.

A tak místo nich zemědělci sáhli po speciální řadě osiv, které byly takzvaně Roundup-Ready. Šlo o osiva vyšlechtěná ve společnosti Monsanto tak, že vzrůstající plodiny odolávaly silným postřikům značkovému herbicidu Roundup.

Roundup, v němž jako hlavní účinná složka fungoval glyfosát, byl nesmiřitelným hubitelem plevelů. V řádcích na poli ponechával jen plodiny naprogramované na odolnost vůči němu. Dodávat takto upravené osivo a současně postřiky, to byl pro společnost Monsanto skvělý byznys. A američtí zemědělci si nestěžovali. Pole mohli herbicidy s glyfosátem ošetřovat kdykoliv, po celé vegetační období, aniž by to poškodilo jejich úrodu.

Monsanto si díky tomu od roku 1996 na americkém trhu s osivy a pesticidy vytvořilo téměř monopolní postavení, zemědělci o herbicidy jiných značek prakticky ztratili zájem. Tehdy také mohli v Monsanto sebevědomě tvrdit, že vlastně prospívají americkému zemědělství i přírodě, a že oni jsou tou správnou cestou k udržitelnosti. A svým svérázným způsobem pravdu měli: Jejich produkty totiž zařízly nadužívání řady jiných, často velmi toxických pesticidů a herbicidů.

Že skutečnost je trochu složitější, se začalo ukazovat o dekádu později. Plevele si totiž začaly utvářet odolnost i vůči herbicidům Roundup.

V reakci na to společnost Monsanto uvedla na trh novou řadu geneticky modifikovaného osiva, nazývaného Roundup Ready Xtend, které bylo odolné jak vůči glyfosátu obsaženém v Roundupu, tak i proti účinným látkám obsažených v herbicidech starších typů. Zemědělci tedy mohli tyto geneticky zodolněné plodiny vystavit kombinaci postřiku Roundup i těm starším herbicidům, aby ochránili svou úrodu.

Stará dobrá dicamba

Jedním z těch starších herbicidů – který byl populární v 70. letech minulého století – byl i herbicid nazývaný dicamba. Širokospektrální herbicid, s účinnou látkou v podobě kyseliny 3,6-dichlor-2-methoxybenzoové.

S odstupem času je stále zřetelnější, že závody ve zbrojení mezi americkými zemědělci (vybavenými herbicidy) a plevely na polích (postupně získávajícími odolnost na herbicidy) mají jen jediného vítěze. Společnost Monsanto koncernu Bayer.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | United States Department of Agriculture / Wikimedia Commons

Idea představená společností Monsanto byla asi taková, že dicamba na poli zlikviduje plevele odolné vůči glyfosátu, a glyfosát zlikviduje další nežádoucí vegetaci. Fungovalo to skvěle.

Jenže brzy se začalo připomínat, proč se prve dicamba dostala do nemilosti. Je totiž velmi těkavá, za horkého dne se snadno odpařuje z ošetřených polí a větrem se zanáší o celé kilometry dál. Kde pak může ničit. Nejen plevele. V Monsanto sice dicambu „upravili“ tak, aby byla odolnější vůči zanášení větrem, ale nezdá se, že by to zabralo.

V roce 2017 bylo těch jednotlivých incidentů s přenosem dicamby na necílová sousední pole podle Agentury pro ochranu životního prostředí nahlášeno 2700, v roce 2019 už 3300.

Představit si to můžete třeba jako příběh o třech zemědělcích a jejich sousedících polích. První chce na svém hospodařit „bio“ a bez postřiků; druhý se postřiků nezříká, ale zůstal u osiva starší edice Roundup-Ready a používá zatím jen herbicidy s glyfosátem. A ten třetí „jde s dobou“, jeho osivo je Roundup Ready Xtend a používá glyfosát i dicambu.

Výsledkem toho sousedství je, že první dva zemědělci přijdou o úrodu, protože jim ji „sežere“ větrem zanesena dicamba od třetího zemědělce.

Pokud se ti první dva chtějí udržet v zemědělské branži a neskončit na mizině, nezbývá jim nic moc jiného, než se „aktualizovat“ na nejnovější verzi osiva a postřiků od společnosti Monsanto. I kdyby sami nechtěli, ošetření pole dicambou u jejich souseda je o tom velmi důrazně přesvědčí. A s každým dalším uživatelem se ta bariéra „aktualizace na nové postřiky a osiva“ šíří krajinou dál. Je to jako s operačním systémem Windows z minulého století. Zastaralejší a neaktualizované verze nejsou podporovány.

Cyklus vytvářené závislosti

Společnost Monsanto zatím proplouvala soudními spory, její právníci napadali nápravná opatření a tu a tam vyplatili odškodné. Což se společnosti Bayer (která Monsanto koupila a dnes ji vlastní) pořád vyplácí. Čistými ročními zisky stojí někde za dvaadvaceti miliardami dolarů, a asi to „nejhorší“, co se jí může stát, je schválení nových bezpečnostních opatření pro aplikaci postřiku.

Tedy to, že američtí farmáři pracující s verzí Roundup Ready Xtend a glyfosátem/dicambou musí v některých amerických státech udržovat neošetřené ochranné pásmo, aby se těkavý postřik nezanášel k sousedům. Což ale úplně nezabírá, jak dokazují tisíce hlášených incidentů.

S odstupem času je ale stále zřetelnější, že závody ve zbrojení mezi americkými zemědělci (vybavenými herbicidy) a plevely na polích (postupně získávajícími odolnost na herbicidy) mají jen jediného vítěze. Společnost Monsanto koncernu Bayer. Američtí zemědělci dnes totiž používají v objemu dvakrát více herbicidů, než před rokem 1996 a zavedením té první edice Roundup Ready. A jsou na nich ve stále větší míře závislí.

Pěstovat mohou jen takové osivo, které je odolné vůči postřikům, které jim prodá ten samý dodavatel, který je zásobuje postřiky. A pokud by na tenhle obchod přistoupit nechtěli, úrodu jim „sežere“ aktualizovaný postřik, zanesený větrem z pole obdělávaného sousedem.

Docent Bart Elmore, člen Institutu pro udržitelnost ze Státní univerzity v Ohiu, považuje „zápletku s dicambou“ za jeden z mnoha symptomů nemoci amerického zemědělského hospodaření. Které je postavené na vzrůstající závislosti na petrochemikáliích, jež ve svých důsledcích ohrožují životaschopnost amerického potravinového systému.

Řešením podle něj není hledat další nový a dokonalejší herbicid (zakoupený od zahraničního koncernu), ale spíš způsoby, jak pěstovat produktivně a se ziskem, aniž by se zemědělci tolik spoléhali na syntetické pesticidy.

Závody ve zbrojení proti plevelům totiž nejde vyhrát, a ze samotné války zemědělci rozhodně netěží. Ta zažitá nezbytnost, propojení postřiků se zemědělskou produkcí, musí v rámci udržitelnosti zmizet.