Neregulovaná těžba uhlí ničí přírodu Donbasu

Donbas je s těžbou uhlí neodmyslitelně spjat. Haldy hlušiny se staly charakteristickým znakem místní krajiny.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Валерий Дед / Wikimedia Commons

Trocha historie

Doněcký masiv má rozsáhlá ložiska uhlí, která jsou díky dávným rozsáhlým erozním procesům snadno přístupná.

Doněcká uhelná pánev se těží od roku 1796. Od té doby zde bylo vytěženo více než osm miliard tun uhlí, přičemž zbývající zásoby se odhadují na více než 90 miliard tun. Při roční těžbě 100 milionů tun by se zásoby mohly využívat dalších 570 let.

Specializace místní ekonomiky na uhlí na dlouhou dobu zachovala divokou přírodu Donbasu nejlepším možným způsobem. V regionu nedocházelo k rozvoji zemědělství a divoká přírodní krajina často přímo hraničila s těžbou uhlí. Pokusy o rozvoj cestovního ruchu v tomto regionu před válkou nebyly úspěšné.

V roce 2013 objem nelegální těžby uhlí dosahoval milionů tun a podle některých odhadů představoval až 10 % veškeré produkce uhlí v zemi. V té době se doly a kopanky (tj. nelegálně provozované doly) rozkládaly na celkové ploše zhruba 2 500 hektarů, ale odborníci z Ukraine War Environmental Consequences Work Group (Pracovní skupina Důsledky války na Ukrajině pro životní prostředí) se domnívají, že rozloha oblasti je nejméně 5 000 hektarů. Téměř všechny se nacházely na okupovaných územích. Největší koncentrace míst povrchové těžby se nachází v aglomeraci Šachtersk-Torez-Sněžnoje.

Nejaktivnější, rozsáhlá nelegální povrchová těžba uhlí začala v letech 2010-2013, kdy byl ukrajinským prezidentem Viktor Janukovyč. Analýza historických satelitních snímků ukazuje, že právě v tomto období se začalo v povrchových dolech nejvíce těžit a i samotný počet dolů narůstal.

Těžba uhlí povrchovým způsobem

Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nelegální činnost, není překvapivé, že se nikdo nezabývá právním statusem vytěžených pozemků, ani nezkoumal, kdo je jejich vlastníkem.

Velké kopanky jsou v podstatě nelegálně obsazené a využívané lokality, které mají pod kontrolou zločinecké struktury. Výsledkem je, že se kopanky a povrchové doly táhnou kilometry daleko a ničí se kvůli nic silnice, lesy, stepi a vodní nádrže.

Zatopené doly: příčiny a následky

Na začátku roku 2014 vyřadily výpadky elektřiny z provozu důlní systémy čerpání vody, což to vedlo k zaplavení místních dolů.

Podzemní voda, která zaplavila důlní šachty šachtách, vyluhuje těžké kovy a soli z hornin. Tato "důlní voda" nezůstává v dole, ale skrz propustné horniny se dostává do prostředí, kde mísí s čistou podzemní vodou.

Poslední fáze zatopení nastává, když se důlní vody dostanou na povrch země a dostávají se do řek a nakonec až do Azovského moře.

A děje se to, že čím více dolů je zatopeno, tím více nových kopanek vzniká.

Uhelný důl je zpravidla 40 metrová jáma se strmými stěnami, obklopená haldami s hlušinou.

Zdroj | Organized Crime and Corruption Reporting Project.

Mnohé z toho, co je známo o důsledcích zatopení dolů na Ukrajině, pochází z bádání hydrogeologa a doktora technických věd Jevgenije Jakovleva. Je jedním z mála odborníků, kteří se věnují tématu zatopených dolů.

Jakovlev předpokládá, že důlní vody ovlivňují hladinu podzemní vody v regionu. V důsledku zatopení dolů se hladina podzemní vody zvyšuje a prosakuje do základů domů. To by mohlo ovlivnit celé obce. Posoudit rychlost tohoto prosakování aktuálně není možné, protože Ukrajina v současné době nemá na okupovaných územích přístup k zatopeným dolům.

Vědci předpovídají ještě znepokojivější prognózy budoucích změn ekologického stavu Donbasu v souvislosti se zatopenými doly v příštích 10 až 50 letech:

• Propadání půdy a zaplavování půdy, čímž se půda stane nevhodnou pro zemědělství;
• Znečištění pitné vody ve studnách a nádržích těžkými kovy a minerály;
• Povrchové emise metanu a jeho pronikání do sklepů. Metan je hořlavý;
• Vznik propadlin nad oblastmi poklesu rudy v dolech;
• zemětřesení; a v důsledku toho,
• Masové stěhování lidí z regionu.

Vliv povrchové těžby uhlí v chráněných oblastech

Neoficiální povrchová těžba uhlí se dnes stává ekologicky nejničivější formou těžby uhlí, jakou kdy Ukrajina poznala.

Klasická těžba má také své dopady na krajinu. Z důlní šachty není vidět nic víc, než vstup. A samozřejmě halda hlušiny. I povrchová těžba rud, například v městě Kryvyj Rih, se do krajiny obtiskne: bezedný povrchový důl a vedle něj obrovská halda hlušiny. V obou případech je ale halda prostorově ohraničená a materiál se ukládá do výšky.

Nelegální těžba ale vytváří nekonečnou měsíční krajinu. Největší povrchový důl, který je vidět na snímcích dálkového průzkumu, se táhne v délce 15 km! Uhlí se těží extenzivní povrchovou metodou, hloubí se vše, kam se dá dostat bagrem, zpravidla desítky metrů hluboko. Dostupný materiál se vytěží a pak se pokračuje dál.

Tato nelegální těžba nezahrnuje výstavbu infrastruktury ani centralizovaný přístup k nakládání s haldami. Hlušina se vysypává, náklad za nákladem, přímo u dolu. Okolí se nakonec promění v nekonečné hromady hlušiny.

Tímto způsobem byla poškozena řada chráněných území, která se nacházejí na nejrozsáhlejších kamenitých stepích v Donbasu. V každé z nich se vyskytuje až 20 druhů vzácných rostlin zapsaných v Červené knize Ukrajiny. Žijí zde i vzácné druhy hadů, včetně dvou druhů hadů, které se na Ukrajině vyskytují pouze na Donbasu. Vodou naplněné kopanky jsou pro plazy smrtící pastí.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Valeriia Kolodezhna, Jeniffer Castner, Google Earth Space Image

Z hlediska rozsahu ekologické stopy se povrchová těžba nedá srovnávat s žádným jiným typem využívání přírodních zdrojů. Kromě samotného využívání fosilních paliv totiž ukládání hlušiny ničí divokou přírodu v ploše, která je nejméně desetkrát větší než samotný důl.

Hlavní obavy se týkají nedotčených přírodních oblastí, které jsou na Doněckém masivu hustě zarostlé. Přírodní prostředí je touto metodou těžby ničeno pouze na okupovaných územích. Nikde jinde v chráněných oblastech Ukrajiny kopanky nejsou a nikdy nebyly.

Důsledky povrchové těžby uhlí pro život obyvatel Donbasu

Ztráta zaměstnání v dolech, které po několik generací sloužily jako hlavní zaměstnání značné části obyvatelstva, způsobila, že lidem nezbylo nic jiného než pracovat v kopankách, protože většina z nich si jiný život nedokáže představit. Práce v dolech je velmi nebezpečná a nezdravá.

Kromě absence jiných pracovních příležitostí na okupovaných územích je třeba vzít v úvahu i psychologické faktory. Po celé generace na Donbasu propaganda vykreslovala horníky jako vyvolené, jako hrdiny a neuvěřitelně odvážné lidi. Pro mnohé bylo tak nesmírně těžké toto vnucené hrdinské "povolání" odmítnout. Ve skutečnosti toto nebezpečné a zdraví ničící povolání jednoduše vykořisťovalo miliony dělníků.

Při nelegální těžbě není důvod dodržovat jakékoliv normy bezpečnosti práce, ať už v kopankách, nebo v opuštěných dolech. Nelidské pracovní podmínky v dolech jsou zobrazeny v dokumentu Dělníkova smrt režiséra Michaila Glavoggera (2005).

V minulosti byly známy i případy, kdy v kopankách pracovali nezletilí. Objevily se zprávy o práci dětí (chlapců ve věku 13 až 15 let) v kopankách ve městech Antracit, Roveňky, Makijivka a Snižne.

Těžba uhlí probíhá i v dříve uzavřených dolech, které před uzavřením nebyly plně vytěženy. Nicméně veškerá zařízení nezbytná pro provoz a bezpečnost dolu byla odstraněna. Nelegální těžba tak bude pro pracovníky velmi nebezpečná.

Nelegální doly (kopanky) v Luhanské oblasti.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Dzhos Anatoliy / Wikimedia Commons

Kopanky v geopolitice

Situace v uhelném průmyslu se v roce 2014 v souvislosti s vojenskými operacemi na Ukrajině dramaticky změnila. Když se část Donbasu dostala pod kontrolu nelegálních ozbrojených skupin v takzvané Luhanské a Doněcké lidové republice (LLR/DLR), posunula se otázka nelegální těžby uhlí pro Ukrajinu do jiné roviny. Těžba uhlí se stala oficiálně nezákonnou nejen v malých, soukromých dolech, ale také ve státních dolech, které byly obsazeny nelegálními ozbrojenými skupinami.

Okupace Donbasu vede ke vzniku podivných situací. Neexistuje například zákon, který by jasně upravoval vztahy Ukrajiny s těmi částmi země, nad nimiž Kyjev ztratil kontrolu. Proto až do roku 2017 jezdily na Ukrajinu z okupovaných území téměř denně vlaky s uhlím.

Do určité doby neexistovaly žádné formální důvody pro zákaz dovozu uhlí z těchto oblastí. Obě části, neokupovaná i okupovaná, jsou ukrajinským územím. Většina podniků působících dnes na druhé straně frontové linie vlastnila ukrajinské registrační dokumenty. Ukrajinská vláda ale jednoduše neměla kapacity na to, aby kontrolovala uhlí dovážené z LLR/DLR nebo aby věděla, kdo přesně provozuje doly na LLR/DLR.

Vyvstala samozřejmě otázka, do jaké míry okupační režim závisí na tržbách z prodeje uhlí svobodné Ukrajině. Skutečnými vlastníky různých soukromých firem působících na území kontrolovaném separatisty byli nejčastěji polní velitelé samozvaných republik nebo jim blízcí podnikatelé, kteří za možnost obchodovat platili zločincům lukrativní částky.

Ze čtrnácti tepelných elektráren, které na Ukrajině fungovaly před plnou invazí, sedm spaluje antracitem třídy A, tedy uhlí, které se z velké části těží ve východní části země.

Ukrajinská vláda delší dobu tvrdila, že nákup uhlí od nelegálních ozbrojených skupin je nezbytné a tepelné elektrárny by bez něj nemohly fungovat a lidé by v zimních měsících mrzli. Ukázalo se však, že toto uhlí se nenakupuje jen pro tepelné elektrárny, ale také pro průmyslové využití v jiných částech země. A vagony s uhlím volně přejížděly demarkační linii přesně podle toho, jaká byla poptávka na ukrajinské straně.

Od roku 2014 kontrolují ozbrojené skupiny v LPR/DPR také povrchovou těžbu. Na rozdíl od oficiálních dolů, které kvůli okupaci, zaplavení a bojům výrazně omezily těžbu, si povrchová těžba udržela průmyslový rozsah, kterého dosáhla za prezidenta Janukovyče, a nyní představuje významný podíl produkce uhlí v samozvaných republikách.

Místa, která jsou součástí Emerald Network v Doněckém masivu (zelená – přijatá, růžová – nominována).

Zdroj | Emerald Network

V březnu 2017 začaly jednotky ukrajinské Národní gardy blokovat vlaky s uhlím přijíždějící z okupovaných území. Tato blokáda byla motivována myšlenkou, že nákup uhlí ze samozvaných republik (které "znárodnily" všechny doly) je v podstatě financováním separatismu a války proti Ukrajině.

V reakci na to se začalo vyvážet uhlí z okupovaných území, ale registrované jako vytěžené v Ruské federaci, do středoevropských zemí. Stalo se tak přesto, že většina dolů, včetně těch největších, již nebyla oficiálně v provozu.

Značná část uhlí byla získána neregulovanou, nelegální těžbou uhlí jak v povrchových dolech, tak v kopankách, které často vytvářeli obyvatelé Donbasu nejen v přírodních oblastech, ale dokonce na vlastních dvorech.

Doly, které pokračovaly v provozu, využívaly nelegální exportní kanály přes Rusko a Bělorusko, aby se dostaly do Evropské unie. Evropští novináři například v roce 2019 často napočítali až 5 250 vagónů uhlí denně, které opouštěly okupované území a směřovaly do Ruska. Zajímavé je, že falšování původu uhlí znamená, že Bělorusko, které nevlastní jediný uhelný důl, se stalo jedním z největších vývozců uhlí do Evropy.

Zatímco ztráta dolů, zničení infrastruktury a blokáda možností reexportu změnily uhelný byznys, život obyvatel, kteří zůstali v hornických městech a vesnicích, se stal ještě těžším. V důsledku toho se v posledních letech rozvinula nelegální těžba uhlí tak, že místo malého počtu velkých dolů s těžkou technikou začalo vznikat obrovské množství nelegálních výkopů (nebo, jak jim říkají místní obyvatelé, "děr").

Události roku 2022 situaci výrazně změnily. Masové odvody obyvatel Doněcka žijících na okupovaných územích k vojenské službě v ozbrojených složkách DLR znamenaly odchod většiny práceschopné mužské populace regionu. Rusko tyto málo vycvičené vojenské jednotky vysílá do bojů proti ukrajinským jednotkám, v důsledku čehož utrpěly téměř největší ztráty. Je pravděpodobné, že pro práci v kopankách nejsou k dispozici žádní muži. Kromě dětí...

Závěr

Aby se této hrozbě zabránilo, podpořilo v roce 2020 ukrajinské ministerstvo ekologie a přírodních zdrojů návrhy vědců a obrátilo se na Stálý výbor Bernské úmluvy s žádostí o zařazení rozsáhlých přírodních masivů Doněckého hřbetu do evropské Smaragdové sítě. V okamžiku, kdy se Ukrajina stane členem Evropské unie, nebudou tato území o nic méně důležitá než národní parky a rezervace. Návrh byl v roce 2021 přijat a nyní je již většina donbaské přírody zařazena do kategorie "nominovaných" lokalit Smaragdové sítě, což vyžaduje stanovení ochranářských opatření. Bohužel rozhodnutí bylo přijato v době, kdy se území již dočasně nacházelo (a nadále nachází) mimo kontrolu Ukrajiny.

Nicméně jakoukoli těžbu uhlí v Donbasu lze již nyní uznat za jasné porušení mezinárodního práva. Pracovní skupina UWEC doufá, že obnovení kontroly Ukrajiny nad jejím územím a její následná evropská integrace ukončí destruktivní těžbu uhlí.