Válka na Ukrajině a unikátní příroda, kterou nikde jinde na světě nenajdete

Rusko 24. února 2022 zahájilo invazí na Ukrajinu největší konflikt v Evropě od druhé světové války, největší ničení obytné a průmyslové infrastruktury. A také největší ničení chráněné a vzácné přírody. V mnoha ohledech jde o přírodu natolik unikátní, že její zničení nebude škoda jen pro Ukrajinu. Bude to nenahraditelná ztráta pro celý svět. Vyčíslit škody na přírodě a životním prostředí není kvůli trvajícím bojům zatím možné. Nevíme proto, jak přesně se válka propsala do četnosti druhů živých organismů, ať už máme na mysli velké živočichy a rostliny anebo nesčetná množství půdních mikroorganismů.

Víme ale, že Rusko vede válku způsobem, pro jehož popis se nabízejí slova jako vyhlazení a destrukce. Jedna šestina území Ukrajiny je okupována, jedna šestina území je osvobozena, ale v mnoha případech je území zaminované nebo prostě zcela zničené. Ve většině oblastí byla raketovými údery poškozena průmyslová a energetická infrastruktura, což nutně znamená i škody na životním prostředí.

Víme, že během vojenských operací bylo vypáleno 30 000 hektarů lesů v okolí měst Severodoněck, Liman a Izjum, asi 8 000 hektarů v chráněných oblastech Chersonské oblasti a asi 24 000 hektarů v radioaktivně zamořených lesích Černobylské biosférické rezervace.

Rezervace

Jih Ukrajiny, konkrétně severní pobřeží Černého a Azovského moře a komplex slaných jezer a mělkých vod Syvaše mezi Chersonskou oblastí a Krymským poloostrovem, jsou v měřítku evropského kontinentu unikátním územím co se přírody týče. Na deseti tisících kilometrech čtverečních je velké množství slaných a mělkých lagun, kterým se pro jejich charakteristický zápach přezdívá Shnilé moře.

Na jihu Ukrajiny se nachází i velmi cenná biosférická rezervace Askanija-Nova, založená v roce 1898, dále tu je Černomořská biosférická rezervace, která se na seznam UNESCO zapsala v roce 1980 jako první ze všech rezervací bývalého Sovětského svazu.

Podél azovsko-černomořského pobřeží Ukrajiny se nachází 22 mokřadů mezinárodního významu, osm národních přírodních parků, tři biosférické rezervace a asi 30 oblastí Emerald Network Evropy.

Všechna tato chráněná území dohromady zahrnují celou přírodu severního pobřeží Černého a Azovského moře na Ukrajině: od ústí Dunaje na západě po Kryvu Kosu v Azovském moři na východě.

Jaká je hodnota těchto oblastí? Jedinečné ekosystémy mořských kos, limanů a rozsáhlých říčních delt a unikátní krajiny slaných jezer činí ze severního pobřeží Černého moře po tisíce let hlavní centrum koncentrace vodního ptactva ve střední Evropě a jedno z významných hnízdišť celé Evropy.

Ptačí ráj to na pohled

V létě zde hnízdí velké kolonie ptáků. Na živiny bohaté mělčiny jsou důležitým místem pro ptáky migrující ze severní Evropy. Některé druhy brzy odlétají ještě dále na jih, směrem k jižní Evropě (Středozemní moře a Bospor) nebo přímo přes Černé moře do Afriky. A část zde zůstává na zimu, většinou v Chersonské oblasti, a vytváří největší zimní kolonie ptáků ve středoevropském regionu.

To vše dělá ze severního pobřeží Černého moře nejdůležitější "hotspot" pro mnoho druhů ptáků střední a severní Evropy.

Proč si ptáci po tisíce let vybírají právě tato místa k hnízdění, soustřeďování a zimování? Místní mělké vody, které v zimě nezamrzají, mohou uživit miliony ptáků. A příhodná je i jejich poloha na křižovatce všech hlavních migračních tras. A také je tu extrémně nízká koncentrace pozemních predátorů.

Ale hlavně jsou tyto oblasti velmi málo navštěvovány člověkem. Rákosové porosty v deltách, podmáčené mělčiny a slané louky, bludiště ostrovů a jezer, otevřená step se silnými větry jsou pro člověka příliš nehostinným místem. A to tak, že většina z neuvěřitelně cenných přírodních oblastí se ukázala být pro lidské hospodářské aktivity natolik nepříznivá, že za posledních 100 let nedošlo k téměř žádné změně v rozsahu zástavby místních sídel.

Pro ptáky je to velmi důležité, protože mnoho ptačích druhů je velmi citlivých na rušivé faktory, a to jak v době hnízdění, tak v době migrace.

Kvůli těmto okolnostem byla v roce 1927 vyhlášena Černomořská biosférická rezervace. V té době byly rezervace na ochranu významných migračních stanovišť ptáků zřizovány pouze v USA a černomořská rezervace byla první v Evropě.

Právě zde v únoru 2022 vypukla válka. Aktivní válečné akce se táhly podél téměř celého ukrajinského pobřeží a v mnoha případech přímo zasáhly nejvýznamnější ptačí oblasti.

Stačí si vzpomenout na požáry na Kynburské kose, o kterou se dělí tři chráněné oblasti, a na Nižněniprovský národní park v deltě Dněpru, který přímo sousedí s městem Cherson. Hašení požáru v této oblasti začalo v období zimování ptáků, pokračovalo v období hnízdění a pokračovalo i během shlukování.

Bez ohledu na úspěchy ukrajinské armády při osvobozování dočasně okupovaných území Ukrajiny zůstávají právě tyto mimořádně důležité oblasti již téměř rok pod ruskou okupací a probíhají v nich boje.

Žádný biolog neměl v době invaze možnost provádět sčítání ptáků, každopádně můžeme tvrdit, že s tak neuvěřitelným rušivým faktorem se ptáci na jihu Ukrajiny ještě nikdy nesetkali.

Chtělo by se namítnout, že ptáci jsou nejmobilnější skupinou velkých živočichů, která se v případě potřeby může snadno přesunout stovky nebo dokonce tisíce kilometrů daleko a až válka skončí, ptáci se opět vrátí. Má to ale své důsledky.

Po tisíce let se zimu přeživší část mláďat vrací na svá domovská hnízdiště. Tím, že příroda každoročně doplňuje populaci mladými ptáky, kompenzuje obecně krátkou délku ptačího života.

A zatímco v zoologické zahradě může chovaný pták žít i mnoho desetiletí, ve volné přírodě se volně žijící pták málokdy dožije více než dvou sezón. Každý ze stěhovavých ptáků dostane za život jednu dvě příležitosti k rozmnožení.

A otázkou je, zda se místní černomořští ptáci byli schopni v roce 2022 bezpečně rozmnožit. A jak přežijí ptáci severní Evropy současnou zimu, když se jejich tisíce let zabydlená ukrajinská zimoviště stala bojištěm?

Je bezpochyby, že válka v této oblasti bude mít dopad na početnost desítek ptačích druhů. Statistické údaje o těchto změnách však budeme moci získat až v příštích letech.

Endemiti v ohrožení

Kromě stěhovavých druhů je tato válkou postižená oblast významná i pro stálé druhy a specifické přírodní podmínky vývoje daly vzniknout i druhům, které se nikde jinde nevyskytují.

Na světě je jistě mnoho míst, kde se na velmi omezeném území vyskytují tzv. superendemické druhy. Na Ukrajině teď visí osud takových druhů na vlásku.

Například jen tam, kde v Chersonské a Nikolajevské oblasti probíhají nejméně půl roku dlouhé poziční boje s téměř nepřetržitým dělostřeleckým ostřelováním, se vyskytuje (nebo dříve vyskytovalo) 21 druhů rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na planetě. Celosvětová populace některých z nich je tak malá, že jednotlivé exempláře se nacházejí pouze na ploše 15 hektarů. A je docela dobře možné, že tyto rostliny už neexistují.

Vymírání života na Zemi se neomezuje pouze na Amazonii, Austrálii nebo Madagaskar. Je možné, že několik unikátních druhů zmizelo z planety v posledních měsících v důsledku ruské invaze.

Významný badatel divoké přírody na Ukrajině na přelomu 19. a 20. století Józef Konrad Paczoski napsal, že příroda na jihu Ukrajiny "poté, co bude jednou ztracena, bude ztracena navždy". Zmizelé druhy, poškozená jedinečná krajina, to je dědictví, které vznikalo po mnoho tisíc let složitými přírodními procesy a miliony náhod, kterým říkáme evoluce.

Například na západě Chersonské oblasti se Rusům podařilo vybudovat opevnění v unikátním traktu zvaném "Údolí mohyl", jediném místě v našem regionu, které je pravidelně zaplavováno mořem. Neexistuje žádné jiné místo na světě, kde by se čas od času stovky starobylých mohyl proměnily v ostrovy v moři.

Totéž platí o největších evropských křídových horách v údolí Severského Doněcku s jedinečnou křídovou flórou: 57 % všech místních rostlin je zapsáno v Červené knize ohrožených druhů. Nyní je však většina svahů narušena statisíci krátery po dělostřeleckých granátech.

Mezi vzácné druhy, které se právem dostaly na světový červený seznam, patří slepec písečný, křečík šedý a několik dalších druhů drobných živočichů. Vzhledem k tomu, že se na mnoha místech step změnila v pole a vzhledem k používání pesticidů na polích lze samotný fakt, že tato zvířata přežila, považovat za zázrak. Válka ale i ty části přírody, které dosud zůstaly nedotčeny a byly posledním útočištěm vzácných druhů, rozryla zákopy, což pro tyto živočichy představuje novou hrozbu, na kterou je tisíce let evoluce nijak nepřipravily.

Většina drobných živočichů se totiž nedokáže dostat ze strmých zákopů a není pochyb o tom, že průměrný ruský voják přispěchá na pomoc, když uvidí hada nebo hlodavce spadnout do zákopu.

Autor tohoto článku ani na vteřinu nepochybuje o tom, že státní hranice Ukrajiny budou brzy obnoveny, a dokonce ani o tom, že další mezinárodní procesy povedou k tomu, že vymáhání válečných reparací za ztráty způsobené ruskou agresí budou úspěšné. Zároveň však nepochybuje o tom, že ztráty na volné přírodě nelze nahradit žádnými penězi.

---

reklama

---