Se smrkem a kůrovcem na věčné časy a nikdy jinak. Nebo v Krkonoších jinak?

Letecký pohled na kůrovcové oko v Obřím dole v Krkonoších.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

Přirozené lesy ale ve střední Evropě téměř nejsou. Ani v Krkonošském národním parku ne. Dřevaři je vytěžili, a pokud lesníci nějaké stromy znovu vysazovali, tak to byly většinou jen smrky. Což o to, s jeho dřevem se dobře pracuje, z rovného kmene lze vyříznout prkna a trámy a zbyde málo odpadu. Navíc roste ve srovnání s ostatními dřevinami rychle. Takže smrk vždy a všude.

Kůrovci (zde lýkožrout smrkový) na dně feromonového lapače. Lesníkům poskytuje přehled o situaci s kůrovci v lese.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

Málokdo ale ví, že smrk je převážně horská dřevina. Na horách bývá půda mělká a spodní voda blízko k povrchu. Tam je smrk v kondici, a když ho napadne třeba kůrovec, hravě se mu ubrání – zalije ho smůlou. Mělké kořeny smrku na spodní vodu snadno dosáhnou.

Pokud ale někdo smrk vysadí na místech s hlubokou půdou, což bývá v nižších polohách, kde na podzemní vodu nedosáhne, může mít smrk problém – pořád má trochu žízeň. Přijdou-li sucha, jako v létě roku 2018, má žízeň velkou. Pak stačí málo, aby oslabený smrk zahubil i maličký, sotva 6 mm dlouhý brouček kůrovec (zde lýkožrout smrkový Ips typographus).

Je to podobné, jako s námi lidmi – představte si, že se ráno probudíte s pocitem, že na vás leze nějaká chřipka. Můžete zůstat v posteli, dát si čaj s medem a zázvorem a další den jít do práce. Nebo si můžete jít se začínající chřipkou zaběhat a druhý den už z postele nevstanete.

Proč kácet v Krkonošském národním parku

Správa Krkonošského národního parku se snaží už dlouhá léta lesy přestavět tak, aby se podobaly těm přirozeným. Znamená to, že v nižších polohách, kde by měly růst lesy smíšené – buk, jedle, javor, bříza, atd. – smrk kácí a dosazuje to, co tam chybí – listnáče a jedli. Ve starším lese se tak objevují mladé stromky chybějících druhů. Takový les je velmi odolný. Když vítr poláme velké stromy, nevadí, rostou tam mladé. Pokud nějaký hmyz napadne jeden druh stromů – zase to nevadí, rostou tam jiné stromy. Mimochodem, to je odpověď na častou otázku, proč Správa KRNAP vůbec kácí stromy v národním parku.

Kůrovec nesežere celý strom. Vytváří si chodbičky pod kůrou, čímž se přeruší lýko vedoucí živiny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

Ve vyšších polohách to vyhovuje smrkům. Dokonce tam může být přirozená i smrková monokultura. Skládá se ze smrků, ale všech generací – od nejmenších po ty nejstarší. Takový les kůrovec nezabije. Napadne jen stromy starší než zhruba 60 let. Ty mladší mají tenčí kůru a lýkožrout smrkový se pod ni nevejde. Neohrozí je. Po kůrovcové kalamitě v lese zůstane mladší generace smrčků, která starší stromy zahubené kůrovcem rychle nahradí.

Problém ale nastane, když to je les stejnověký, bez mladých smrků. Kůrovec sežere sice jen jednu generaci smrků, jiná tam ale není. Tím vznikne velká plocha bez živých stromů. Pokácení a vyvezení mrtvých kmenů může přinést řadu problémů – počínaje erozí půdy, ztrátou živin a konče ohrožením retenční schopnosti krajiny. Přesto však kůrovec ve stejnověké smrkové monokultuře může pomoci lesníkům, kteří se snaží les přestavět na les podobný přirozenému. Chce ho to jen včas zarazit.

Kůrovec – dobrý sluha a zlý pán

Pokud se kůrovec objeví ve stejnověké smrkové monokultuře, nenapadne najednou všechny stromy. Vybere si nejdřív ty zdravotně nejslabší. Zkušený lesník si všimne smrků, které mají jehličí nažloutlé a trochu světlejší, než ty okolní. Na kůře se objeví malinké dírky s drtinkami kolem nich. To jsou světle hnědé kupičky pilinek z kůry, kterou se brouk prokousává.

Po pár týdnech se kůrovec na prvním napadeném smrku rozmnoží a nalétne na okolní. Tzv. kůrovcové oko se rozrůstá. Pokud dřevaři včas smrky s namnoženým kůrovcem pokácí, vznikne malá paseka, šikovná pro vysazení mladých stromků chybějících druhů a pro přirozenou obnovu. Lesáci tomu vtipně říkají kotlík.

Smrková monokultura v Obřím dole v Krkonoších se podobá té přirozené. V této nadmořské výšce to už listnáče nepřežívají a na kleč je příliš teplo. Suché staré smrky zahubené kůrovcem rychle jsou nahrazeny mladými stromky. Les omládne.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

Ze stejnověké monokultury se tak pomalu stává druhově i generačně různý les, který se víc a víc podobá lesu přirozenému. Pokud by lesník ale včas nenechal pokácet napadené stromy, velmi rychle – během několik málo let, by se kůrovec přemnožil a zahubil les celý. Lesníci by sice měli šanci dosázet chybějící druhy dřevin, ale všechny by byly stejně staré. Lepší, než stejnověká monokultura by to bylo, ale ne o moc.

V případě krkonošských lesů je důležité kůrovce v nepřirozených smrkových monokulturách brzdit. Takové lesy jsou určené k přestavbě na lesy podobné těm přirozeným. Proto by krkonošští lesníci smrky postupně káceli. To, že je zahubí kůrovec, tedy nevadí. Padly by dříve či později. Vykácené kůrovcové oko je šance dosadit do lesa to, co v něm chybí. Jen to oko nesmí být najednou rozlezlé přes celé hory.

Správa KRNAP proto kůrovce v jeho rozletu brzdí. Pokácené smrky plné kůrovce odkorňuje. Je to pracné a je na to málo lidí. Prostě nikdo nechce dělat rukama. Další možnosti, jak kůrovce brzdit, je pomocí insekticidů. To ale zakazuje jak zákon o ochraně přírody a krajiny, tak Standard FSC®, který Správa KRNAP dodržuje.

Smrky napadené kůrovcem dřevaři pokáceli, z kmenů oloupali kůru a tím omezili další rozšíření kůrovce. Dřevo ponechané v lese je důležitým zdrojem živin pro další generace stromů.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

V národních parcích je snaha řešit problémy přirozenou cestou. To zrovna insekticidy nejsou. Správa KRNAP s kůrovcem stojí na rozcestí. Může kůrovce nechat zahubit během pár let všechny smrkové stejnověké lesy určené k přestavbě na lesy podobné přirozeným a s obrovským nasazením lidí (které ale nemá a mít nebude) vysázet na pasekách les nový. Ten bude sice druhově rozmanitý, ale zase stejnověký.

Správa KRNAP tím bude riskovat další škody způsobené erozí, povodněmi atd. Nebo dočasně použít insekticidy a kůrovce trochu přibrzdit. Les následně obnovovat postupně.

Příležitost pro lesníky

V létě 2018 bylo ve střední Evropě velké sucho a spodní vody bylo málo. Obrovské plochy smrkových monokultur byly suchem oslabené tak, že se staly snadnou obětí kůrovce. Ten se rychle rozmnožil a zahubil je. Znamená to, že lesníci dostali od přírody jasnou zprávu a příležitost lesy přestavět tak, aby se podobaly lesům stabilnější – přirozeným.

Znamená to také, že je teď hodně dřeva na trhu, propad jeho ceny, ohrožení velkých ploch půdy erozí, větší nebezpečí odtoku vody z krajiny a tedy povodní. Záleží teď na tom, co budou lesníci na obrovských pasekách sázet. Zda půjdou cestou stejnověkých smrkových monokultur připomínajících rozlehlé řepkové lány s tím, že se dají dobře zpracovávat, ale snadno podlehnou stále častějším výkyvům počasí, dřevokaznému hmyzu atd. Nebo začnou vysazovat les podobný tomu přirozenému a tedy stabilnějšímu.

Ruční loupání kůry je pracné a drahé. Nikdo to nechce dělat, bolí z toho ruce.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | KRNAP

Když už chemie, tak...

Použití insekticidů přináší velké nebezpečí pro okolí. Vzpomeňme na velmi účinné DDT, které zahubí téměř vše, co má 6 nožiček, a navíc se prakticky nerozkládá. Zbytky DDT vědci našli v antarktických tučňácích i mořských rybách, které se objevují na našich stolech. Ideální insekticid by měl zahubit jen to, co má, a rychle se rozpadnout na přírodě neškodné látky. Nejlépe takové, které jsou v přírodě běžné, jako je voda, oxid uhličitý atd. Čím rychleji se rozpadne, tím lépe.

Musí ale stihnout udělat to, co má. To jsou poněkud protichůdné požadavky. V případě použití insekticidů proti kůrovci lze smrky jím napadené pokácené postříkat a nechat chemii pracovat. Na postříkané klády ale sedá kdejaká breberka - a tu insekticid zahubí stejně jako kůrovce. To nechceme. Stejně fungují i insekticidem napuštěné sítě, kterými se překrývají hromady kůrovcem napadeného vytěženého dřeva. Co sedne na síť zvenčí nebo zevnitř, zahyne.

Jistým řešením by mohly být hromady dřeva kůrovcem napadeného překryté plachtou, která zamezí vymývání insekticidu deštěm a okolnímu hmyzu na jedovaté klády sedat. Před odvozem se plachta z klád sundá. To už insekticid kůrovce zabil a rozpadl. Nic lepšího pro to, aby kůrovec rychle nezahubil velké plochy lesa a lesníci chemií nezabili další spoustu druhů, zatím nikdo nevymyslel.

Sítě napuštěné insekticidem překrývající napadené kmeny moc neřeší. Zahubí nejen kůrovce, ale také veškerý hmyz, který na síť sedne a déšť insekticid vyplaví do půdy a spodních vod.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | AOPK

Řešení máme, kde je tedy problém

Lesníci bývají lidé disciplinovaní a konzervativní. Jestliže mnoho generací v lesích hospodařilo hlavně se smrkem, jejich chuť začít hospodařit jinak logicky není velká. Mnoho z nich pořád vidí les jako pole na výrobu dřeva s vysokou efektivitou těžby. Do lesa v mýtním věku se nažene stroj, který velké smrky kácí podobně jako kombajn kukuřici. Rychlý slušný zisk (a velké náklady na zalesnění). Ale příroda není fabrika…

Další problém je za lesem. Dřevozpracující průmysl u nás umí zpracovávat smrkové klády na trámy a prkna. To je skvělé stavební dřevo. Není připravený na to, že bude málo smrku a stavebním dřevem budou překližky z různého druhu dřeva.

Kůrovcová kalamita ve střední Evropě je na jedné straně obrovský průšvih na všech možných stranách. Je ale také obrovskou příležitostí přestavět lesy tak, aby se podobaly těm přirozeným a víc vydržely.