Válka a moře

Napadení Ukrajiny ruskou armádou působí značné environmentální škody nejen na pevnině. Válka se odehrává i na moři. Podívejme se, jak jsou válkou ovlivněny mořské a pobřežní ekosystémy Černého moře. O tom, co se může stát s pobřežními ekosystémy v důsledku válečných akcí Ruska, se můžeme přesvědčit v některých přírodních rezervacích na Krymu. Zejména stav Přírodní rezervace Oputsk, která byla už v roce 2015 v podstatě přeměněna na vojenské cvičiště, je velmi příznačný. Bombardování, pohyb vozidel, výbuchy akustických bomb na moři a vylodění během ruských cvičení zohyzdily místní stepi, pobřeží a ústí řek.

Podmořský život

Válečné aktivity ničí i podmořské ekosystémy. Kvůli válečným aktivitám se v oblasti pohybuje více vojenských lodí. Ty používají kotvy, které ničí místní dno. K tomu se přidávají vraky zničených lodí a trosky vypálených raket. Podmořská společenstva pak ničí i samotné výbuchy.

Místní společenstva mořských trav a řas mají velikou biologickou rozmanitost a jejich poškození může být kritické pro existenci celého místního podmořského ekosystému.

Vraky vyřazených lodí se běžně používají pro obohacení mořského dna, které podporuje vznik nových stanovišť, slouží jako umělé útesy, které mohou vodní organismy kolonizovat. Jde ale o lodě, které jsou k tomuto účely připravené, hlavně jsou zbavené provozních kapalin či jiných škodlivých materiálů.

Vraky lodí, potopené v důsledku ruské války na Ukrajině, jsou ale vážnou hrozbou pro ekosystém. Nejen znečištěním, které z nich při potopení unikne do prostředí. Vraky lodí, ale hustý provoz válečných lodí mohou vést k tomu, že se do prostředí zavleče nějaký invazní druh, který pak vytlačí druhy původní.

Děje se tak zejména při vypouštění balastních vod. To je v době míru omezeno příslušnými zákony a kontrolováno odpovědnými orgány. V době války…

Černé moře už s takovou invazí zkušenost má. Právě balastní voda do něj zavlekla počátkem 80. let 20. století severoamerickou žebernatkou mnemiopsis (příbuznou medúzám), která doslova otřásla celým černomořským ekosystémem. V důsledku její invaze například v Černém moři téměř zmizely sardele obecné, které byly pro místní rybáře důležitým zdrojem příjmů.

Z historie známe případy, kdy se invazní druhy dostaly na nová místa právě kvůli vojenským operacím a způsobily skutečnou katastrofu. Například na konci druhé světové války američtí vojáci nechtěně zavlekli na ostrov Guam v Tichém oceánu bojgu hnědou. Tento stromový had pochází z Austrálie a Indonésie. Na Guamu bojgy vyhubily 10 z 12 druhů volně žijících lesních ptáků (svět tak nevratně přišel o ptáčka s něžným jménem muchánek guamský) a je příkladem nejagresivnější ekologické invaze, jakou lidstvo zaznamenalo.

Pod vodou, nad vodou

Během bojů a cvičení dochází v Černém moři k explozím. Ty způsobují rázové vlny, které se pod vodou šíří na velké vzdálenosti, omračují ryby a další organismy.

Červená kniha Ukrajiny má na svém seznamu celou řadu vzácných mořských savců, kteří jsou pod ochranou řady mezinárodních úmluv. I je ohrožují exploze.

O tom, že exploze mohou mořským savcům škodit, se z minulosti ví. Například v roce 2019 uhynulo několik sviňuch obecných v Baltském moři po odpálení min, které tu byly ještě z druhé světové války. Ukázalo se, že sviňuchy uhynuly v důsledku poškození sluchu.

A mořští savci hynou i nyní v Černém moři. Od ledna do října 2022 zaznamenali vědci na Ukrajině, v Rumunsku, Bulharsku, Turecku a Gruzii 913 případů úmrtí kytovců v Černém moři. Je to mnohem více než v předchozích letech a podle vědců to zjevně souvisí s válečnými aktivitami.

Kromě toho byly zaznamenány případy, kdy byla na břeh vyplavena živá, zraněná nebo dezorientovaná zvířata. Vědci tvrdí, že masivní úhyn delfínů v Černém moři může být důsledkem kombinace více faktorů a je třeba provést podrobné průzkumy, ale již předběžné údaje naznačují, že delfíni v Černém moři jsou další obětí ruského útoku na Ukrajinu. Kvůli masivnímu úhynu černomořských kytovců zahájila loni v létě Oděská oblastní prokuratura trestní vyšetřování ekocidy.

Kromě výbuchů ohrožují delfíny také válečné lodě a ponorky, které se pohybují v Černém moři a používají sonary. Akustická frekvence, kterou kytovci používají, se shoduje s frekvencí mořských sonarů, což může poškodit sluchové ústrojí zvířat.

Delfíni jsou ve většině biologických aspektů svého života závislí na echolokaci, a používání sonarové techniky ovlivňuje jejich chování a schopnost přežít. Akustické trauma může vést ke ztrátě schopnosti najít potravu, omezit rozmnožování a komunikaci a vést k dezorientaci a smrti.

A nejedná se jen o mořské prostředí, válka nesvědčí ani sladkovodnímu prostředí. Řece Irpiň hrozila ekologická katastrofa kvůli velkému množství mrtvých ryb zabitých v důsledků explozí. Ryby jsou anatomicky vybaveny plynovým měchýřem. Ten jim umožňuje se volně vznášet v různých hloubkách. Tlaková vlna, která se vodou dobře šíří, způsobí protržení plynového měchýře a smrt ryby.

Mezi druhým a devátým březnem 2022 se na hladině řeky Irpiň u stejnojmenného města v důsledku dělostřelby objevilo velké množství leklých ryb. Hlavně šlo o kapry a tolstolobiky, ryby často vážící 10 – 15 kg. Místní lidé se pokusili mrtvé ryby slovit, z řeky a břehů odstranili přes dvě tuny ryb, i tak ale v řece zůstalo velké množství mrtvých ryb, které tu pak ještě dva měsíce hnily a rozkládaly se.

Ze dne na den

Z přírodovědného hlediska jsou pozoruhodné tzv. písečné kosy na pobřeží Azovského moře. Jde o úzké, protáhlé výběžky pevniny do moře, které svou siluetou připomínají kosu. Kosy na pobřeží Azovského moře byly v roce 2009 začleněny do Národního přírodního parku Meotida. A počet vzácných mokřadních ptáků díky ochraně prudce vzrostl. Masově zde zahnízdili do Červené knihy zapsaní rackové velcí, pelikáni kadeřaví, ústřičníkovití a mnoho dalších druhů. Všechna tato rozmanitost zmizela ze dne na den, když v roce 2015 přišla na Kryvu kosu na východě Ukrajiny válka. V následujících letech zde nadále hnízdilo jen několik málo druhů v malém počtu.

Znečištění způsobené boji

Potápění válečných lodí, letadel a další vojenské techniky vede k únikům nafty a olejů, které jsou pro mořské živočichy toxické a mohou otrávit mořské prostředí na desítky let.

Odborníci odhadují, že jen v důsledku bojů během druhé světové války se do Atlantského oceánu dostalo více než 15 milionů tun nafty. V Tichém oceánu, kde se také bojovalo, leží v četných úžinách mezi ostrovy stále stovky potopených lodí. Tento podmořský hřbitov lodí, nazývaný Průliv se železným dnem, je oblíbenou atrakcí pro potápěče, ale ropné produkty, chemikálie a nevybuchlá munice z lodí stále představují nebezpečí pro lidi, mořské a pobřežní prostředí a rybolov v regionu.

O dopadech úniků ropných látek na mořské prostředí toho víme dost. K největšímu úniku ropy do mořského prostředí došlo v důsledku války. V roce 1991, během války v Perském zálivu, uniklo do moře asi 11 milionů barelů ropy, což mělo pro životní prostředí v regionu vážné následky. Uniklá ropa zničila hnízdiště ohrožených mořských želv a ptáků, poškodila pláže, pobřežní biotopy a porosty mořské trávy; zahynuly tisíce vzácných volavek, plameňáků a dalších druhů ptáků.

Kromě kontaminace ropou představuje další hrozbu i munice, jejíž používání může vést ke značnému znečištění životního prostředí chemickými látkami a kovy. Některé druhy zápalné munice obsahují vysoce toxické chemické látky, například bílý fosfor, který při hoření uvolňuje jedovatý plyn a způsobuje těžké popáleniny a při úniku do životního prostředí otravuje půdu a vodu. Fosfor je prakticky nerozpustný a v podmínkách nedostatku kyslíku může ve slané mořské vodě přetrvávat desítky let.

I ze zkušeností z předchozích strašlivých válek víme, jak dlouho se s takovou zátěží pak svět potýká. Kusy bílého fosforu se dodnes vyplavují na německých plážích v Baltském moři, zejména u Uznojemu, kde se v důsledku bombardování za druhé světové války dostalo do moře asi 1,2 tuny fosforu. Stále dochází k případům, kdy turisté utrpěli vážné popáleniny poté, co na plážích našli zbytky bílého fosforu, které jsou pro svůj vzhled často zaměňovány za baltský jantar.

I samotné projektily se často skládají z materiálů, které mohou být pro životní prostředí toxické. Zejména olovo – jeden z kovů nejčastěji používaných v projektilech – může ovlivnit různé orgánové systémy obratlovců, včetně nervové soustavy. Střely nebo střepiny, které zůstanou po výstřelu v prostředí, mohou vést k otravě ptáků. Ti často polykají malé kameny a písek, aby si usnadnili trávení.

Uvolňování chemických škodlivin do moře poškozuje především plankton a podobné organismy, které jsou základem potravního řetězce v moři. Pokud dojde ke kolapsu tohoto základního článku řetězu, může se celý černomořský ekosystém zhroutit jako domeček z karet.

Ještě katastrofálnější efekt mohou mít zbytky chemických zbraní, které se mohou dostat do mořského prostředí. Mnoho sloučenin vyvinutých jako chemické bojové látky, které jsou vysoce toxické pro člověka, jsou toxické také pro ostatní obratlovce. Mohou ovlivnit některé vodní organismy, stejně jako se hromadit a přetrvávat roky v životním prostředí.

Další znečištění mořského prostředí může být způsobeno poškození infrastruktury. V pobřežní zóně moře se v některých oblastech nacházejí ekologicky nebezpečná zařízení: přístavy, sklady ropy, čistírny odpadních vod, průmyslové areály a skládky. Mořské přístavy Očakiv a Mykolajiv se opakovaně dostaly pod nepřátelskou palbu, most přes ústí Dněstru byl několikrát ostřelován a zcela zničen a na území Železáren a oceláren Azovstal, které se nachází přímo na břehu Azovského moře, probíhaly těžké boje.

Poškození těchto zařízení v důsledku ostřelování by mohlo vést k úniku nebezpečných látek do mořského prostředí. Ostřelování čistíren odpadních vod a kanalizace může způsobit vážné škody a únik odpadních vod, splašků a velkého množství organických sloučenin do vody. To pak může vést ke znečištění mořského prostředí a za příznivých povětrnostních podmínek k vodnímu květu.

Ke znečištění moří, zejména na okupovaných územích, dochází také v důsledku umístění velkého počtu vojenských a jiných plavidel ruské flotily v okolí Krymského poloostrova. Nakládání s odpadními vodami byl na Krymu problém už před válkou. Do Černého moře ústí několik hlubokomořských potrubí, které pomocí výtokových hlavic vypouští upravené odpadní vody do hlubin Černého moře. Kotvy ruských plavidel ale na mnoha místech tato potrubí poškodily a k vypouštění vod dochází na nechtěných místech blíže pobřeží. Případy poškozených potrubí byly zaznamenány v mnoha pobřežních městech Krymu. Počet škod způsobených hlubinným vypouštěním se zvýšil s tím, jak během let okupace rostla militarizace krymských pobřežních vod.

Ruský útok na Ukrajinu ničí nejen lidské životy, ale i unikátní biotopy a přírodní rezervace. Skutečné škody na mořských ekosystémech způsobených válkou zatím nelze posoudit, protože na mnoha místech probíhají aktivní boje a moře je v současné době pro výzkumníky nepřístupné. Příklady minulých válek i důsledky, které jsou patrné již nyní, však ukazují, že ekosystémy Černého a Azovského moře jsou ve vážném ohrožení.

Chráněné přímořské oblasti

Celé Azovsko-černomořské pobřeží na jihu Ukrajiny je unikátním kaleidoskopem pobřežních a mořských biotopů. Jsou tu ústí řek, ostrovy, slané bažiny, jezera a záplavové oblasti, které jsou domovem stovek vzácných druhů. Právě zde se nachází velké množství chráněných oblastí. Většina z nich byla poprvé vyhlášena jako chráněná území na počátku dvacátého století, než se okolní plochy staly zemědělskou půdou. Jde tak o oblasti, které vlastně nikdy nepoznaly výrazný antropogenní vliv. A právě teď jim hrozí zničení kvůli válce.

Biosférická rezervace Černé moře, Syvaš neboli Shnilé moře, písečný břeh Džarylgach, Národní přírodní park Meotida a další národní parky se v podstatě ocitly ve válečné zóně, kdy v důsledku války nemohou plnit hlavní úlohu chráněných území, totiž zajistit řádnou ochranu vzácných druhů a stanovišť, nemohou ale ani zajistit bezpečnost svých zaměstnanců. Objevily se totiž případy únosů zaměstnanců institucí ochrany přírody ruskými vojsky.

Území mnoha chráněných oblastí také postihly požáry. Na jaře 2022 bylo na Ukrajině 45krát více požárů než v předchozím roce. Během jara a léta požáry například vážně poškodily chráněnou Kinburnskou kosu v Černém moři, která je cenná pro své zachované unikátní pobřežní biotopy. Kvůli zaminování nebylo možné požár uhasit. Během roku, kdy došlo k úplné invazi, bylo na poloostrově zaznamenáno 131 požárů.

Ohrožena jsou hnízdiště volně žijících ptáků a největší evropská orchidejová pole. V současné době je obtížné odhadnout plný rozsah škod, ale podle předběžných odhadů požár zasáhl nejméně 5 000 hektarů, zničil plochy lesních ekosystémů a poškodil vzácné druhy živočichů a unikátní písečnou flóru Kinburnu. Je možné, že požáry vedly k vyhynutí některých endemických druhů.

---

reklama

---