Volné pobíhání psů ohrožuje evropské vlky. Může přispět k jejich vyhynutí

Smečky kříženců psů a vlků by mohly způsobit vyhynutí evropských vlků. S rozšiřováním lidských aktivit na stále větší území přispíváme k úbytku prostředí pro život volně žijících zvířat, jako jsou vlci. Ti se stále častěji dostávají do kontaktu s volně se pohybujícími psy. Křížení s nimi dnes představuje poměrně velké ohrožení divokých populací vlků, kteří ztrácejí „genetickou identitu“. Tématu se věnuje studie uveřejněná v časopise Frontiers in Ecology and Evolution Studie srovnává práce a názory více než 40 vědců zkoumajících, jak k tématu křížení psů a vlků v Evropě přistupovat. Přestože se vědci shodnou na tom, v čem je problém, rozděluje je přístup k řešení.

„Problém je potřeba řešit, než se dnešní kříženci psů a vlků začnou dále křížit s vlky. Mohlo by se stát, že vlčí populace budou nahrazeny kříženci, a ochrana divokých vlků před kontaktem s nimi bude nemožná,“ uvedl vedoucí autor studie Valerio Donfrancesco z Univerzity v Exeteru. „Vědecká shoda je důležitá pro to, aby vedoucí představitelé začali jednat a také aby se zvýšilo povědomí o problému.“

Ve studii mohli vědci anonymně vyjádřit svoje názory. Shodli se na tom, že je potřeba lidi více vzdělávat v tom, jaké dopady má volné potulování psů. Vlády by podle vědců měli vlčí křížence z malých a ohrožených populací divokých vlků odstraňovat.

Na čem se vědci neshodnou, je, jak křížence a volně se pohybující psy od vlků oddělit. Diskutují o tom, zda by kříženci měli být drženi v zajetí, nebo by měli být sterilizováni a vypuštěni zpět do přírody, nebo zabiti.

„Neshody pramení z odlišných etických principů a hodnot mezi vědci z různých oborů, z nedostatku dat o efektivitě jednotlivých opatření a z obav některých vědců, že odstranění kříženců by v praxi otevřelo možnost zabíjet samotné vlky,“ uvádí Donfrancesco.

„To, jak přistupovat ke křížencům a hybridizaci, by nemělo být tabu, zvlášť ne ve vědecké komunitě,“ uvádí spoluautor studie Paolo Ciucci z Univerzity Sapienza v Římě. „Vědci by se problému neměli vyhýbat jenom proto, že vypořádat se s ním vyžaduje ohromně komplexní přístup. Pokud se zaměříme na zkoumání jednotlivých problémů jako je efektivita a proveditelnost kontroly populace a na to, jaká opatření jsou ve společnosti přijatelná, může to přispět ke konsenzu i ve vědecké komunitě,“ dodává Ciucci.

Nibedita Mukherjee z Univerzity v Exeteru, další ze spoluautorů studie, upozorňuje na to, že se jedná o poměrně naléhavý problém. Tím, že studie dala vědcům prostor vyjádřit své názory, odhalila neshody. „Ale právě díky odhalení oblastí, na kterých se jako vědci neshodneme a proč, můžeme být schopni vybudovat jednotnější vědecký názor, a podle něj potom i napomoci efektivnějšímu řešení problému.“

V Evropě žije přibližně 17 000 vlků. Jejich populace jsou různě velké a roztroušené v zemích od Španělska a Řecka po Finsko.

---

reklama

---