Zeleň prospívá fyzickému a duševnímu zdraví

Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo jej přichází porazit. - malajské přísloví. „Zeleň léčí,“ tvrdí prastaré úsloví, a to nejen v našem mateřském jazyce. Politicky korektní terminologií bychom mohli říci, že se vlastně jedná o tradiční znalost biologické rozmanitosti. Podívejme se ale poněkud podrobněji, co o vlivu zeleně na lidské zdraví zejména v lidských sídlech říká současná věda.

Co všechno zvládne zeleň

Úloha, kterou hraje zeleň ve městech a vesnicích z pohledu péče o životní prostředí, bývá bez nadsázky mnohostranná.

Začněme u jevu, který je nejen v České republice oprávněně považován za největší problém životního prostředí – kvality ovzduší. Zeleň, zejména stromy s hustým listovím, může snížit znečištění atmosféry tím, že z ní odstraňuje cizorodé látky včetně polétavého prachu a těžké kovy (French et al. 2006, Nowak et al. 2006, Pataki et al. 2011, Samson et al. 2017).

Vegetace rovněž omezuje negativní vliv hluku na organismy. Vzrostlá zeleň nejenže odráží zvukové vlny do různých směrů, ale navíc je i pohlcuje (Gidlöf-Gunnarson & Öhrström 2007).

Jen obtížně, pokud vůbec, můžeme nahradit působení zeleně na mikroklimatické podmínky ve městech, a to ochlazováním prostředí výparem, zadržováním vody v prostředí, odrážením a pohlcováním slunečního záření, vytvářením stínu a podporou výměny vzduchu: nemalým způsobem tak snižuje efekt tepelného ostrova. Koruna středně velkého stromu v horkém letním dnu vypaří až 80 litrů vody. Sídelní zeleň pohlcuje a čistí dešťovou vodu, čímž snižuje tlak na kanalizaci a omezuje nebezpečí povodní (Livesley et al. 2016). Uvedený jev je o to významnější, že na nepropustných plochách, jako je asfalt nebo beton, odteče 40–83  % srážek, zatímco na trávnících dosahuje tato hodnota jen 13  % (Kaye et al. 2006). Vegetace v lidských sídlech přitom zpevňuje půdu, zejména na svazích, a brání větrné a vodní erozi.

Rozdílné zahřívání vzduchu nad zastavěnými prostorami a povrchem tvořeným vegetací nutně vyvolává místní proudění vzduchu, zejména jestliže keře a stromy vytvářejí celé pásy. Chladnější a čerstvý vzduch vyměňuje suchý a ohřátý nad zástavbou, takže zelené plochy můžeme přirovnat k účinnému ventilátoru. U průmyslových a zemědělských podniků může vegetace zbavovat okolí nepříjemného zápachu.

Žádný div, že desetiprocentní rozšíření plochy stromového patra v britském Manchesteru vedlo ke snížení okolní teploty o 3–4 °C (Gill et al. 2007) a k velké úspoře energie nezbytné pro provoz klimatizačních zařízení v budovách. Připomeňme, že vzrostlý strom ve městě má stejný účinek jako klimatizační zařízení pro deset velkých kanceláří. Stromy a keře patří mezi špatné vodiče tepla, a proto vyrovnávají tepelné rozdíly (Nicholson-Lord 2003, Bowler et al. 2010). Zastínění dřevinami může v letní sezoně v mírném pásu stlačit spotřebu elektrické energie až o 30  % (Coutts & Hahn 2015).

Není to tak dávno, co se hygienici, lékaři a ochránci přírody začali dívat na městskou zeleň z jiného, neméně důležitého pohledu. Dřeviny zachytáváním prachu lapají částice, na nichž ulpívají mj. patogenní organismy, hlavně bakterie. Některé druhy keřů a stromů jsou schopné vylučovat na povrchu listů látky, především silice, působící jako antibiotika.

Jak působí sídelní zeleň na fyzické zdraví

Rozsáhlý výzkum vlivu zeleně v lidských sídlech na fyzické zdraví jejich obyvatel přinesl zejména v posledních letech řadu pozoruhodných poznatků. Je ale nutné zdůraznit, že se uvedený dopad projevuje různě u rozdílných skupin obyvatelstva (ženy, děti a mládež, senioři) a v různém socioekonomickém prostředí a že se výsledky studií liší stupněm průkaznosti (James et al. 2015).

Městské zelené plochy povzbuzující k procházkám, kondičnímu běhání, jízdě na kole a dalším fyzickým aktivitám zlepšují zdatnost a snižují obezitu a pravděpodobnost arytmií srdce (Lachowycz & Jones 2011, De Jong et al. 2012, Mantler & Logan 2015, Shanahan et al. 2016). Uvádí se, že obyvatelé žijící v blízkosti parků tráví chůzí až o 1,5 hodiny více než lidé s omezenějším přístupem k nim (Sallis et al. 2016). Zejména ve velkých městech narůstá v důsledku stále intenzivnější dopravy, průmyslové výroby a snižující se dostupnosti tichých míst hlučnost: o to větší význam mají zelené pásy a další pozemky porostlé vegetací (Gidlöf-Gunnarson & Öhrström l.c.). K zlepšení fyzického zdraví přispívá již zmiňovaná schopnost zeleně zvyšovat kvalitu ovzduší a omezovat důsledky veder. Výzkum prováděný v Austrálii a USA prokázal, že lidi žijící v městském prostředí s větším rozsahem zeleně ohrožuje mnohem méně nedostatek spánku (Astell-Burt et al. 2013, Grisby-Toussain et al. 2015).

Neméně významně působí sídelní zeleň na oběhovou soustavu. Nejen intenzita chůze v parcích a obdobném prostředí se zelení, ale i pouhá přítomnost vegetace snižuje nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění včetně infarktu myokardu (Pereira et al. 2012, Gražulevičiene et al. 2015, Bosch van den & Bird 2018). Protože zdravý životní styl zůstává vhodnou prevencí výskytu cukrovky II. typu, přítomnost a množství sídelní zeleně hraje v tomto směru nezanedbatelnou roli (Thiering et al. 2016). Řada studií podporuje názor, že nabídka zelených ploch v blízkosti bydliště snižuje v některých případech pravděpodobnost samovolného potratu a zvyšuje hmotnost novorozenců (Dzhambov et al. 2014, Hystad et al. 2014), ale jiní autoři tuto souvislost nepotvrzují (WHO 2016).

Podtrženo, sečteno: přítomnost a rozsah zelených ploch snižují úmrtnost obyvatel měst, zejména v důsledku chorob dýchací a oběhové soustavy a vln veder (Berg van den et al. 2015, Gascon et al. 2016).

Zeleň a psychika

Když v roce 1984 uveřejnil mladý americký psycholog Roger Ulrich výsledky výzkumu, mnoho lidí jim jednoduše nevěřilo, a to přesto, že pokus probíhal za předem daných přísných podmínek, přinesl kvantifikovatelné výstupy a byl uveřejněn v prestižním, recenzovaném vědeckém časopise. Rozbor lékařských zpráv pacientů po operaci žlučníku ukázal, že pacienti shlížející z okna na listnaté stromy v předměstské nemocnici se uzdravovali o den dříve, potřebovali méně léků na tišení bolesti a měli méně pooperačních problémů než nemocní s výhledem na cihlovou zeď (Ulrich 1984). Nicméně teprve v poslední době byly uveřejněny studie na velkém vzorku obyvatel, prováděné delší dobu a zaměřené na co nejširší spektrum zkoumaných osob (Alcock et al. 2014, Cohen-Cline et al. 2015, Gilbert 2016).

Opakovaně se potvrdilo, že parky, městské lesy, zahrady, dvory se zelení a další zelené plochy v lidských sídlech snižují stres, deprese a pocit úzkosti a smutku a omezují příliš impulzivní jednání (Beyer et al. 2014, Reklaitiene et al. 2014, Pope et al. 2015), zlepšují smyslové vnímání, paměť, pozornost, schopnost se soustředit a logické myšlení, a to i u hyperaktivních dětí, a urychlují dobu zotavování se ze stresu (Amoly et al. 2014, Lin et al. 2014, Markevych et al. 2014, Li & Sullivan 2016). Zaměstnavatelé by měli vědět, že pouhý pohled do zeleně zvyšuje potěšení z práce a naopak snižuje pracovní vypětí (Lee et al. 2009). Městské zelené plochy, zejména parky, umožňují lidem se setkávat, upevňovat mezilidské vztahy a redukovat pocit osamělosti (Maas et al. 2009, Kazmierczak 2013). Nepřekvapí, že zvýšení zeleně o jediný strom na kilometr ulice snížilo v Londýně počet předpisů na léky omezujících pocity deprese na tisíc obyvatel o 1,18 (Taylor et al. 2015).

Obdobně jako v případě fyzického zdraví se dopady sídelní zeleně odlišují u různých skupin obyvatelstva a za rozdílných podmínek a během lidského života se mohou měnit (Gascon et al. 2015). Ukazuje se ale, že kladné působení dřevin a další vegetace v lidských sídlech nemusí být vždy zprostředkováno zvýšeným pohybem v zelených plochách, ale přímým snížením koncentrace stresového hormonu kortizolu prostřednictvím části mozku hrající klíčovou úlohu při vytváření a uchování paměťových stop souvisejících s emocionálními prožitky – amygdaly (Honold et al. 2015, Mantler & Logan l.c.). V některých případech může mít městská zeleň větší pozitivní vliv na psychické než fyzické zdraví obyvatel (Sugiyama et al. 2008).

Když městská vegetace působí problémy

Ani vliv zelených ploch v lidských sídlech na kvalitu života jejich obyvatel nemusí být vždy jednoznačně kladný.

Nejčastěji diskutovaným negativním působením sídelní zeleně zůstává souvislost s alergiemi (viz rámeček na této straně). Husté stromové patro může hromadit cizorodé látky z ovzduší tím, že omezuje proudění vzduchu, zvláště jestliže frekventované ulice obklopují z obou stran vysoké budovy (Vos et al. 2013, Abhijith et al. 2013). Zejména duby a topoly uvolňují do atmosféry biogenní těkavé organické látky (BVOC) a významně tak přispívají k tvorbě přízemního ozonu (Calfapietra et al. 2013, Churkina et al. 2015, 2017). Obyvatelé, žijící v blízkosti zelených ploch, mohou být vystaveni působení pesticidů, používaných kupř. při regulaci plevelů a hmyzu v městských parcích. Totéž platí také pro výskyt onemocnění přenášených volně žijícími živočichy, jako je lymská borelióza nebo toxoplazmóza (WHO 2016). Těžkosti může způsobovat i spadané listí nebo ulámané větve a stromy mohou ztěžovat výhled řidičům a chodcům (Lohr et al. 2004, Lyytimäki & Sipilä 2009). Názory na to, zda rozsah parků a dalších zelených ploch zvyšuje zejména ve velkoměstech kriminalitu, nejsou jednoznačné (Troy et al. 2012, Maruthaveeran & Bosch van den 2014, Locke et al. 2017).

Žádný z problémů, způsobovaný sídelní zelení, není obyvateli velkých měst v USA považován za dostatečný důvod pro to, aby se ve městech nepěstovaly stromy (Lohr et al. l.c.).

Komu se zelení

Většina až dosud uskutečněných studií potvrzuje, že městská zeleň zlepšuje, ať už přímo, nebo nepřímo, fyzické a duševní zdraví obyvatel a tím i kvalitu jejich života. Nicméně i přes neustále rostoucí počet prací zabývajících se vzájemnými vazbami mezi kvantitou a kvalitou sídelní zeleně a zdravotním stavem obyvatel měst a venkova (problematice se věnuje hned několik specializovaných vědeckých časopisů) odpověď na některé otázky není dosud jednoznačná nebo dostačující, takže další výzkum se ukazuje jako nezbytný (Hartig et al. 2014, Lee et al. 2015).

O rozdílu mezi náklady na výsadbu zeleně a péči o ni a přínosy poskytovanými zelenými plochami rozhoduje do značné míry její druhové složení zejména stromů (Song et al. 2018). Urbanisté, ekologové a lékaři navrhli řadu konkrétních postupů, jak ve městech umocnit pozitivní vliv zelených ploch na lidský organismus a současně podpořit tamější biologickou rozmanitost (Elmqvist et al. 2015, Aronson et al. 2017, Hansen et al. 2017, WHO 2017a, 2017b, Garrard et al. 2018). Nezbývá než je co nejdříve rozumným způsobem uskutečnit.

---

reklama

---