.png)
Zoologické zahrady včera, dnes a zítra
Velké světové zoologické zahrady jsou většinou akciové společnosti, nebo příspěvkové organizace zřizované městy. V České republice je 34 zoologických zahrad. Tradiční velké zoo jsou příspěvkové organizace, nebo akciové společnosti, vlastněné městy, nebo krajskými úřady. Jsou to Zoo Brno, Děčín, Dvůr Králové, Hluboká, Hodonín, Chomutov, Jihlava, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Ústí nad Labem, Vyškov, Zlín.
Za minulého režimu byly české a slovenské zoo izolovány od modernějších západních zoo. Výhodou naopak bylo napojení na zoo sovětského svazu, odkud jsme získávali druhy zvířat pro západ těžko dostupná. Také proto byla po revoluci snaha začlenit naše zoo do mezinárodních struktur. Samozřejmě i naše zoo měla o spolupráci velký zájem.
Krize nastala ekonomickou reformou, vypadalo to, že naše zoo nepřežijí. Pomohla veřejnost, zoologické zahrady byly a stále jsou velmi oblíbené. Také politici viděli v zoologických zahradách šanci, jak se vetřít do přízně voličů. Našim zoologickým zahradám, se tak podařilo získat jejich podporu. Na ministerstvu životního prostředí byl vytvořen dotační fond. Vypracovali jsme klíč dotace podle počtu ohrožených druhů.
Vzpomínám na večer, kdy mi po zasedání sněmovny telefonoval pan ministr Ambrozek. „Pane prezidente, poslanci svými protinávrhy posílili dotaci zoo o x milionů“, přesnou částku si už nematuji. „Pane prezidente, co s tím uděláte?“ „Nemějte obavy, pane ministře“.
Díky dotacím zoo krizové období přežily. Dnes žijí zoologické zahrady z přízně návštěvníků, dotace státu je zanedbatelná.
Provoz zoologické zahrady není levný. Zvláště v zimě, kdy je návštěvnost minimální, jsou náklady největší, stoupají náklady na energie, prodražují se krmiva.
Lépe jsou na tom třeba hrady a zámky, na podzim zamknou, temperují na minimum, náklady mají minimální.
Naše zoo soutěží o přízeň návštěvníků, ale všechno má své meze. Regulací je vstupné. Snažíme se udržet vstupné na rozumné výši, aby zoo nebyla zařízením pouze pro bohaté. Ročními permanentkami umožňujeme vstup celoročně, za přijatelnou cenu.
Za mého prezidentování jsme dokonce zavedli jednorázové permanentky do všech členských zoo. Za čtyři roky budeme mít podle pana Fialy platy jako v Německu, budeme muset zvednout vstupné na 20 euro, aby nám návštěvníci zahrady nezaplavili. Lidé na tom budou zase stejně.
Říkám jednomu majiteli krásné francouzské zoo. Máš malou návštěvnost, protože máš vysoké vstupné. Usmál se, máš pravdu. Když vstupné snížím, návštěvnost se zvýší, ale davy zahradu zničí, a finančně na tom budu stejně. Má to logiku.
Největší návštěvnost je o prázdninách, kdy návštěva přeplněné zoo není zrovna nejpohodlnější. Snažíme se návštěvnost rovnoměrně rozložil i na mimo sezonní dobu. Předpokládá to nákladné vytápěné pavilony.
Hned po revoluci jsem začal navštěvovat západní zoo a sbíral zkušenosti. Jednou jsme spali v pohostinském pokoji berlínské zoo. Ráno jsem měl audienci u ředitele, zoologického „Boha“, profesora Klöse. Podlamovala se mně kolena, toho pána jsem znal pouze z publikací. Audience ale byla příjemná, profesor Klös potom přijel do Jihlavy a spal u nás doma.
Co bylo však zásadní: řekl mi, musíte založit nějakou asociaci zoologických zahrad. V Bratislavě jsme měli setkání ředitelů u příležitosti otevření nové expozice. Přišel jsem s návrhem založení Unie zoo. Nikdo neprotestoval, ale také nikdo nejásal. Požádal jsem zkušeného pracovníka pražské zoo Dr. Plicku, aby by nám vypracoval návrh stanov. Stanovy jsem zaregistroval na ministerstvu vnitra. Jak se později ukázalo, založení Unie českých a slovenských zoologických zahrad - UCSZOO v roce 1990, byl velmi významný krok. Unie je organizace, sdružující české a slovenské zoologické zahrady s cílem podporovat spolupráci a vzájemnou pomoc.
Po revoluci bylo cílem našich zoo začlenění do Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií – EAZA. Ta byla založena v roce 1992, je největší světovou regionální organizací zoo a akvárií s více než 400 členy. Členské zoo navštíví ročně více než 148 milionů návštěvníků. Disponuje značným finančním kapitálem, který z části využívá pro svůj aparát, ale také na ochranářské projekty.
Získat plné členství nebylo snadné, zoo se nejprve stala čekatelem, byla podrobena šetření a musela splnit přísná kritéria. Naše zoo byly přijímány v několika vlnách.
Fungování EAZy je na první pohled složité, připomíná Evropskou unii. Největší silou jsou European endangered species program – záchovné programy, EEP. Členským zoo přináší mnoho restrikcí a v mnohém svazuje ruce. Přesto je o členství stále zájem, výhody převažují nad zápory.
EAZA „vlastní“ všechny vzácné a ohrožené druhy zvířat. To „vlastní“ je opravdu fiktivní, ale má nad nimi moc. Když je zoologické zahradě pozastaveno členství, nebo zrušeno, musí odevzdat všechna zvířata v programech EEP, i když je získala z jiných zdrojů.
V případě zoo, které jsou příspěvkové organizace, jsou zvířata majetkem zřizovatele, a to je právně na vodě. Na druhou stranu členská zoo má možnost bezplatně získat vzácná zvířata.
Ale hodně záleží na tom, jak silný je ředitel, zoolog a jaké mají vztahy s koordinátorem. Zoo nejprve předběžně požádá o druh, na některé může být dlouhá fronta. Pak předloží projekt chovného zařízení, který musí odpovídat daným parametrům. Například když královedvorská zoo požádala o chov okapi, musela na podlahu do pavilonu dovést drahý litý asfalt z Německa, i když u nás byl stejný.
EAZA má záchovné programy pro více než 500 druhů zvířat. Každý program má svého koordinátora, který chovy řídí. Zpravidla je to zoolog ze zoo, kde je největší chovná skupina daného druhu a který má největší zkušenosti s chovem, ale ne vždy se takoví kolegové najdou. Doporučuje výměny zvířat, tak aby byla zajištěna genetická diverzita.
K tomu slouží plemenné knihy, které vedou zkušení zoologové. Samozřejmě všechno je v lidech a tak se někteří koordinátoři ne vždy chovají korektně. EAZA několikrát dokonce zoo zakázala dovést vzácný druh zvířete, který dosud v členských zoo nebyl zastoupený. Z důvodu, že nebude zaručena genetická diverzita.
Na koordináty dohlíží Taxon advisory group - TAG, skupina poradců. Každý TAG má svého chairmana – předsedu. Před lety jsem založil Amphibien/Reptilien TAG - skupinu poradců pro obojživelníky a plazy. Byl jsem jmenován jeho předsedou, byl jsem tak první předsedou z východního bloku. Po mém odchodu převzal předsednictví můj podpředseda, vynikající herpetolog, Ivan Rehák z pražské zoo.
V Radě EAZy mají státy zastoupení podle počtu zoo, což má samozřejmě vliv na hlasování. Například Němci mají čtyři křesla. Naše republika měla dlouho pouze jedno. Jedno má i stát, který má jen jednu zoo. Později jsem prosadil druhé křeslo. Řada zoo našich i zahraničních, nejčastěji soukromých, netouží po členství. Chtějí žít svobodně, bez diktátu. V posledních letech chovají nečlenské zoo i soukromí chovatelé řadu ohrožených druhů, které úspěšně roznožují, jak se k nim zvířata dostávají ale nevím, zcela jistě jsou předmětem obchodu. EAZA považuje obchod se zvířaty za nemorální.
Naše zoo jsou srovnatelné se západními. Můžeme se chlubit odchovy vzácných druhů, krásnými pavilony, kreativními expozicemi. Úspěšně se podílejí na reintrodukci odchovaných zvířat do přírody. Největší úspěch světového významu je vypuštění koní Převalského do Mongolska, nyní se připravuje transport do Kazachstánu. Je to úspěch pražské zoo jaký dějiny ještě nezaznamenaly. Dalším unikátem je snaha královédvorské zoo znovu vzkřísit severního bílého nosorožce.
Když jsem byl prezidentem Unie, tak jsem nikdy neodpověděl na otázku, která zoo je nejlepší: všechny jsou krásné a něčím výjimečné. Dnes to říci mohu, na prvním místě je Zlín, má štěstí, má už druhého kreativního ředitele, to je alfa a omega. Ryba smrdí, nebo voní, od hlavy. Tvrdě sekunduje Safari Park Dvůr Králové, kde jsem začínal svou zoologickou kariéru.
Další naší metou bylo získání členství ve světové organizaci ředitelů zoo – IUDZG. Tehdy to byl džentlmenský klub pouze pro vybrané ředitele světových zoo. Členem od nás byl pouze ředitel pražské zoo, profesor Veselovský. Kolegové si uvědomovali, že tento status je dál neúnosný, tak navrhli změnu na Asociaci zoologických zahrad a akvárií - WAZA. Členství již nebylo personální, ale institucionální. Nesetkalo se to však s všeobecným porozuměním, někteří kolegové byli silně proti. Jako pozorovatel jsem pro tuto změnu hlasoval na kongresu v Japonsku. Členství ve WAZE bylo podmíněno členstvím v některé regionální organizaci, v našem případě to byla EAZA.
Další podmínkou byl písemné doporučení nejméně tří řádných členů. Naše zoo byly zase přijímány postupně, dnes je členem WAZy - nejprestižnější světové organizace sedm našich zoo.
Prezident Asociace thajských zoo, pan Supůn, nás s kolegou Rabasem pozval na prohlídku thajských zoo pod záštitou krále. Tyhle zoo jsou opravdu kvalitní. Tak jsem jim podepsal suport na členství ve WAZe, na každý kongres mně z vděčnosti dovezli malé dárky.
V Thajsku je také mnoho „prašivinců“ a takzvaně „hladících zoo“. Turisté stále nechápu, že psychicky zlomená zvířata netouží po tom, aby se s námi fotografovala. Touha pitomců po selfie s orangutanem nebo tygrem nezná mezí a tak byznys kvete. Je to velmi smutné a je potřeba proti tomu bojovat.
V Bangkoku jsem navštívil kuriózní prašivinec. „Zoo“ je ve dvou patrech obchodního domu, chová i orangutany. Neuvěřitelný děs. Chtěl jsem to vidět, ale nechtěl k tomu přispět. Čekal jsem dlouho, než zavolali majitele, který mě pustil zadarmo. V roce 1997 jsem byl poprvé zvolen prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad - UCSZOO, následně jsem byl volen opakovaně, rezignoval jsem v roce 2011.
Evropská unie nařídila licencování zoologických zahrad. Pan ministr mě požádal, jestli bych nevypracoval návrh zákona. Věděl jsem, že na západě je mnoho soukromých zoologických zahrad, bylo mi jasné, že stejná situace nastane i u nás, proto jsem nastavil v návrhu tvrdé podmínky.
Návrh zákona jsem obhajoval v několika sněmovních výborech. Bohužel někteří poslanci, příživnici zoologických zahrad, tvrdé podmínky nechápali. Pozměňovacími návrhy zákon změkčil tak, že získat licenci není dnes příliš obtížné.
Před několika lety bylo v Průhonicích ministerské sezení s řediteli zoo. Náměstek ministra řekl, že nestojí o to, aby u nás bylo sto zoologických zahrad. Stále se mluví o zpřísnění zákona, ale zatím k tomu nikdo našel odvahu. Ostatně odebrat licenci některé zoo bude téměř nemožné: není kam umístit zvířata.
Léta se plánuje vybudování záchytného centra pro zabavená zvířata, časem jsem byl požádán o posouzení jednoho docela zdařilého projektu záchytného centra v Praze u Vltavy. Bohužel zůstal pouze na papíře.
Nejen naše zoo prošly vývojem prezentace zvířat. Tradovalo se, že nejbezpečnější chovné zařízení, ze kterého zvíře neuteče, je klec. Není to tak úplně pravda, je zde ještě lidský faktor, ošetřovatel je omylný, klec zapomene zavřít. Nicméně, mříže jsou pro návštěvníka symbol nesvobody, na zvíře za mřížemi není hezký pohled a návštěvník je vnímá jako vězněné. Pravdou je, že samotné zvíře to zase tak nevnímá.
Cestami po západních zoo jsem získal mnoho zkušeností. V jihlavské zoo jsem odstranil všechny klece a vybudoval první zoo bez mříží u nás. Tento trend následovaly i ostatní zoo. Dnes v našich zoo uvidíte pozůstatky, jen v některých zoo jsou ponechány jako skanzeny. Navštívil jsme víc jak 250 zoologických zahrad od Japonska po Ameriku. Viděl jsem krásné nákladné expozice, ale viděl jsem i mnoho zařízení, kterým slangově říkáme prašivince, naposledy v loni zoo Medan v Malajsií. EAZa tlačí členské zoo ke zvětšování ploch chovaných zvířat. Je to také podmíněno počty jedinců, mnohdy nesmyslně. Zvířata většinou velkou plochu nevyužijí. Nevýhodné je to především z hlediska návštěvnického, návštěvník si zaplatil a chce, abychom mu zvíře naservírovali na zlatém podnose co nejblíže, ne aby je hledal někde v dáli.
Zoo, které nemají prostory, se musí omezit na chov menších druhů. Například velmi renomovaná zoo Antverpy je sevřená v centru města. Problém vyřešila tak, že všechna velká zvířata přesunula do své sesterské zoo Planckendael, která má velké plochy.
Velké zoo disponují značnými prostředky a mohou si dovolit velké projekty. Především zaleží na nápadu a kreativitě. Každého jistě zaujme expozice Kongo v zoo Bronx, nebo pavilon Gondwanaland v lipské zoo.
Největším oříškem je bariera mezi zvířaty a návštěvníkem, čím méně je viditelná, tím je efekt silnější. Dnes máme různé technologie, které nám to umožňují, například elektrické ohradníky, vypadající jako trsy umělé trávy. Stále jsou osvědčené vodní příkopy. Samozřejmě, vždy je riziko, že je zvíře překoná, stačí podnět zvenku, kdy se lekne, třeba ohňostroj, letadlo.
Před lety jsem v jedné naši zoo slavnostně otevíral lví výběh, bariera byl pouze velký vodní příkop. Víme, že lvi sice vodu nemilují, ale když potřebují, tak ji překonají. Měl jsem stažený zadek, asi nejen já, po stranách stáli střelci, kdyby se lev rozhodl, přejít na naši stranu.
Lvi obývali tento výběh několik let bez problémů, samozřejmě na noc se zavírali. Kolega neměl klidné spaní, a tak bezvadnými estetickými úpravami výběh zabezpečil. Řekl mně, to byla moje mladická nerozvážnost.
Kdybych přišel do neznámé zoo, o které bych nic nevěděl, což se stát nemůže, tak poznám, jestli je soukromá, nebo jestli má za sebou silného finančního zřizovatele. Menší soukromé si většinou nemohou dovolit investičně nákladné stavby.
Expozice řeší tak, aby z hlediska obsluhy byly méně pracné. Tím nechci říct, že jim to ubírá na kráse. Znám mnoho soukromých zoo, které žijí pouze z přízně návštěvníků, a přesto prosperují, rozvíjejí se a vytváří příjemné prostředí pro zvířata i návštěvníky.
Ono jde vždy o kompromis, mezi pohodou zvířat a požitkem návštěvníků. Není to lehké. Na prezentaci zvířete má značný vliv kreativita expozice. I sebe vzácnější atraktivní druh ve špatně vybudované expozici zanikne. Naopak méně vzácný druh, v kreativním expozici, upoutá pozornost.
Většina se zoo snaží upoutat ikonickými druhy, jako jsou sloni, žirafy, lidoopi. Na vrcholu žebříčku samozřejmě stojí panda velká. Její chov je potravně náročný, bambus se dováží z jižní Evropy. Pavilon musí být postaven striktně podle daného osvědčeného projektu. Navíc pandy i jejich narozená mláďata zůstávají majetkem Číny, jsou pouze zapůjčeny za zápůjčku, která se každý rok platí.
Byl jsem v centru chovu pand v čínském Wolongu, pandy se úspěšně rozmnožují. Roznožují se i v mnoha zahraničních zoo, možná v budoucnu bude mít čínská vláda problémy se zapůjčením. Panda, aniž by to tušila, se stala nástrojem politiky. Vyspělé technologie nás naučily rozmnožovat druhy, které jsme v nedávné době neuměli déle udržet při životě.
Nastává ale další problém. EAZa trvá na tom, že druh zařazený do chovného programu EEP může zoo předat bezplatně pouze jiné členské zoo na základě doporučení koordinátora. Dochází k tomu, že některé druhy se přemnoží, není je kam umístit, a tak je nařízeno zastavení rozmnožování.
Problém také je, že se rodí samci a samice přibližně ve stejném poměru. Ale ve stádě, nebo v tlupě obstojí pouze jeden dominantní samec. V přírodě mladý samec stádo opustí a vytvoří si vlastní harém. V zoo je vystaven agresi dominantního samce.
Jedno z řešení je vytváření samčích skupin, ale návštěvník chce vidět mláďata, která jsou kořením zoo. Zoo, která se odhodlá chovat pouze samčí skupinu, je o to ochuzena, i když je to záslužné. V krajním případě musí zoo přebytečné samce humánně utratit, zpravidla jde o kopytníky, kteří poslouží jako potrava šelmám.
Léta jsem byl jako prezident Unie volen za člena vrcholného orgánu Rady EAZY, zastupoval jsem zájmy našich zoo. Spolu s několika kolegy jsme prosazovali jiný směr. Byli jsme proti umělému zastavení rozmnožování. Stává se, že když samicím přerušíme cyklus, nemusí už naskočit a nerozmnoží se, když to potřebujeme. Navrhovali jsme nezasahovat do přirozeného reprodukčního cyklu. Odchovaná mláďata nabídnout bezplatně členským zoo. Zbylá nabídnout za úplatu nečlenským zoo, nebo obchodníkům. Dodnes se tento směr prosadit nepodařilo.
Ve světě rychle se zmenšujících přirozených stanovišť, mizejících živočišných druhů a rostoucí urbanizace, mají zoo a akvária jedinečnou pozici k tomu, aby vytvářely vazby lidí k životnímu prostředí, inspirovaly k péči o přírodu a povzbuzovaly k aktivní účasti na snižování rychlosti neustávajícího ničení životního prostředí. Výchovně vzdělávací činnost zoo je nezastupitelná. Zoologické zahrady se významně podílejí na cestovním ruchu. Mnoho lidí nenavštěvuje pouze zoologické zahrady v místě svého bydliště, ale cestují za nimi mnoho kilometrů, zahraničí nevyjímaje.
Světové zoologické zahrady mají skvělou budoucnost. Devastaci původní přírody zastavíme pouze obtížně. Lidem bude stále víc chybět kontakt s přírodou a budou ji hledat v zoo. Na našem malém dvorečku je zoologických zahrad příliš mnoho. Zoo je dobrý byznys, například proč by chovatel papoušků, který vybudoval slušné zařízení, nepožádal o licenci a neumožnil vstup návštěvníkům, přinášejícím peníze. Obstojí jen ty nejlepší, kteří dokáží vytvořit kreativní prostředí, přijít s něčím novým v prezentaci zvířat.
Zoo, která chce obstát, musí stále přinášet nové zážitky. Mým cílem bylo, aby lidé z jihlavské zoo odcházeli nejen s pocitem, že své peníze dostali adekvátní zážitek, ale také že odcházejí s pocitem, jako by navštívili krásné divadelní představení a již plánují další návštěvu. Stále vzrůstající návštěvnost mě utvrzovala v tom, že jsme na správné cestě.
reklama
