Igor Míchal: Další kácení by bylo pošetilé

Po konzultaci s vámi a dalšími odborníky ukončilo Hnutí DUHA blokádu Trojmezné na Šumavě. Proč blokáda skončila?

Důvodem ukončení blokády, jak říká i zápis z naší pochůzky na Trojmezné, je fakt, že další kácení s ohledem na teplé počasí je v tomto roce zbytečné. A tato skutečnost je tak evidentní, že doufám, že ji budou respektovat i zastánci kácení. Je nabíledni, že další kácení stromů na Trojmezné nemá pro asanaci kůrovce smysl, protože jeho druhá generace z napadených stromů již vylétla. Z hlediska poslání národního parku by bylo kácení pošetilou samoúčelností. Hovoříme o přírodních hodnotách Trojmezné, které musí být zachovány ve své současné dynamice jako unikátní srovnávací plocha pro sledování nerušených přírodních procesů. Vedle Trojmezné přes hraniční sedlo je Smrčina. Zatímco na Trojmezné se velmi podepsala blokáda, na Smrčině se prakticky nerušeně asanovalo. Pro příští rok se tedy nabízí porovnat efekt zásahu, který na Smrčině narušil přírodní les a Trojmezné, kde se díky blokádě podařilo prosadit minimalizaci zásahů.

Vy jste tedy souhlasil z blokádou?

Samozřejmě, od samého začátku.

Ing. Igor Míchal ze Společnosti pro trvale udržitelný život foto: Jakub Kašpar/EkoList

Je oprávněné, když se říká, že Trojmezná je prales? Je vůbec "prales" nějak definován?

Z vědeckého hlediska jde víceméně o dezinformaci. Však také i v posledních tiskových zprávách Hnutí DUHA uvádí formulaci "tzv. prales". Exaktní definice toho, co je prales neexistuje. Máme řadu rezervací, které mají v názvu slovo prales, ale až na Boubín to jsou třeba bývalé pastevní lesy. Přesto, že nejsou v pravém slova smyslu nedotčené, jsou to lesy přirozené a můžeme dnes, třeba po 200 letech od posledních hospodářských zásahů, sledovat, jak se vrací k původnímu pralesu. Náš největší znalec pralesů profesor Zlatník, který za první republiky bádal každoročně na Podkarpatské Rusi, říkal, že absolutistická definice pralesa by neplatila ani v Kongu. I tam žijí domorodci, kteří užívají pralesa, ale jsou součástí ekosystému. Výslovně napsal, že ke karpatoruskému pralesu patří tamní rusínské osídlení stejně jako třeba vlk nebo výr. Je to tedy otázka konvence, kde se vytýčí hranice toho, co ještě prales není a co už ano. Konkrétně na Trojmezné je Tetřeví chodník z kladených velkých kamenů, z obou konců slepý. Pravděpodobně byl užíván Schwarzenberkem jenom jako lovecký. Za totality tato oblast byla "za dráty" a prakticky se tam nekácelo. Jsou tam ojedinělé pařezy, nedá se říct, že by se tam vůbec nikdy neasanovalo. Ale některé úseky odpovídají všem našim dostupným znalostem o tom, jak vypadá přírodní les. Je to strukturně diferencovaná smrčina mimořádně odolná proti kůrovci. Nejstarší stromy tu mají tak silnou kůru, že prokousat se jí je pro kůrovce příliš náročné. Je tu krátká vegetační doba, takže víc než dvě generace kůrovce se tu ročně "neotočí". Zatímco v nížinách ve stejnověkých smrkových monokulturách jsou tři populace běžné.

K čemu dobrému tedy právě ukončená blokáda byla?

Osobně jsem přesvědčený, že kromě tzv. Trojmezenského pralesa, který se podařilo uchovat ve stavu poměrně nedotčeném těžbou, je velikým výsledkem, že se podařilo znovu otevřít diskusi o principu bezzásahovosti v národních parcích. Ten sice nenachází jednoznačnou právní oporu v zákonech, ale je dnes evropskou odbornou veřejností všeobecně akceptován. Odlišnost národního parku od chráněné krajinné oblasti, což je harmonická kulturní krajina jak se dochovala v historickém kontextu, spočívá právě v programovém nezasahování na co největších plochách. To má ohromný význam jednak vědecký a jednak ještě důležitější význam společenský. Mám na mysli zejména měkký turismus. Smyslem parku je ochrana lesa v přírodě co nejbližším stavu, rozumí se i včetně procesu destrukce. Patří sem samozřejmě i rekreace, která tento stav nenarušuje, čili žádné sjezdovky, lyžařské "cirkusy"... U nás nejsou podmínky pro prožitek původní přírody nikde takové jako na Trojmezné.

V čem spočívá vědecký význam blokády? Ve zmiňovaném srovnání mezi Smrčinou a Trojmeznou?

Mimo jiné i v tomto. Ale my také nevíme, jestli se mění klima. Množí se důkazy, že se mění, dochází ke globálnímu oteplování. Víme jak vypadá potenciální přírodní vegetace na Šumavě. A téměř jedině zde, z celého území republiky, lze sledovat, co udělá případné zvýšení teploty s vegetací. Jak se třeba omezí areál výskytu smrku. A smrk pro ČR znamená 70 % hospodářského dřeva. Čili má to výrazné hospodářské souvislosti.

Správa parku argumentuje tím, že kůrovec, který teď vylétl z napadených stromů, napadne až sedminásobek stromů zdravých...

Tento postoj vychází z výpočtů evropského znalce kůrovců profesora Pfeffra. On spočítal, že z intenzivně napadeného stromu vylétne v ideálním případě tolik brouků, že to ohrozí až pět dalších stromů. Číslo sedm jsem slyšel až právě v těchto dnech od Správy. Ale na Šumavě je dnes ve II. zónách tolik kůrovců, kolik jsem jich nikdy neviděl. Je natolik přemnožen, že se v těch napadených stromech nedokáže ani pořádně vyvinout. Je tam taková tlačenice, že to ani nejde. Čili Pfeffrův výpočet zde nemůže platit. Podle mého názoru je klíč k asanaci kůrovce ve II. zónách. Kdyby tam nebyla podceněna hygiena lesa, nebylo by třeba zasahovat v I. zónách.

Nebyla chyba ve změně zonace parku, v rozkouskování I. zóny?

Osobně jsem přesvědčen o tom, že pokud by byly I. zóny vymezeny jako území s programovou bezzásahovostí, tak to nebylo špatně. Problém je, že tady se už, na rozdíl od Bavorska, během krátké doby třikrát změnila základní koncepce managementu parku.

Děkuji za rozhovor