https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/fosfor-je-naprosto-nenahraditelny-zdroj.jednou-bude-cennejsi-nez-ropa-rika-paleoekolog-petr-pokorny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Fosfor je naprosto nenahraditelný zdroj. Jednou bude cennější než ropa, říká paleoekolog Petr Pokorný

18.1.2022 19:55 | PRAHA (Ekolist.cz)
Šest tisíc let stará saharská jezera hnojí amazonský prales. Zařizují to větry pasáty, které lehký prach přenesou přes Atlantický oceán.
Šest tisíc let stará saharská jezera hnojí amazonský prales. Zařizují to větry pasáty, které lehký prach přenesou přes Atlantický oceán.
Fosfor je prvek, který stojí za vším živým. Nutně ho potřebujeme pro život, ale neumíme ho vyrobit. A jeho dostupné zásoby na planetě ubývají. Co to bude znamenat pro náš život a jak o nedostatku fosforu přemýšlet? Odpověď jsme hledali u paleoekologa Petra Pokorného.
 
Je fosfor ten prvek, který určuje úživnost planety? Tzn. schopnost poskytnout obživu jen omezenému množství života?

Ano. Ví se to zhruba od začátku 19. století, kdy se dělaly pokusy s výživou rostlin. Německý chemik Justus von Liebig zjistil, že pro růst rostlin je logicky limitující právě ten prvek, který je momentálně v nedostatku. Pokud tedy nějaký prvek chybí, tak můžu jiných prvků přidávat, kolik chci, ale rostlina nepřirůstá. Později se tomu začalo říkat „Liebigův zákon minima“.

Liebig zároveň zjistil, že pro výživu rostlin jsou nejdůležitější tři prvky: dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). Proto se dnes hlavní hnojiva označují jako NPK, protože obsahují tyhle tři prvky.

Petr Pokorný je český paleoekolog, environmentální archeolog a vysokoškolský pedagog. Dlouhodobě působí v Centru pro teoretická studia – společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, jehož je aktuálně ředitelem. Zabývá se zejména vývojem přírodního prostředí a lidských společností v posledním době ledové a současné době meziledové - holocénu. Pracuje v Evropě, na Sibiři a v Africe. Je autorem mnoha vědeckých článků a knih. Je také aktivním popularizátorem vědy, například na stránkách časopisů Vesmír a Živa. Spolu s Davidem Storchem editoval výpravnou knihu o proměnách současného světa s titulem ANTROPOCÉN (nakl. Academia, 2020).
Petr Pokorný je český paleoekolog, environmentální archeolog a vysokoškolský pedagog. Dlouhodobě působí v Centru pro teoretická studia – společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, jehož je aktuálně ředitelem. Zabývá se zejména vývojem přírodního prostředí a lidských společností v posledním době ledové a současné době meziledové - holocénu. Pracuje v Evropě, na Sibiři a v Africe. Je autorem mnoha vědeckých článků a knih. Je také aktivním popularizátorem vědy, například na stránkách časopisů Vesmír a Živa. Spolu s Davidem Storchem editoval výpravnou knihu o proměnách současného světa s titulem ANTROPOCÉN (nakl. Academia, 2020).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jindřich Prach / archiv autora

Fosfor je hrozně důležitý pro veškeré organismy, rostliny, živočichy i lidi, protože je to univerzální přenašeč energie v podobě adenozintrifosfátu, což je základ našeho metabolismu. A nejen našeho, ale života vůbec.

A potom je důležitý jako stavební kámen, třeba pro DNA. Její řetězec je také částečně z fosforu.

Je fosforu na Zemi málo?

Ano i ne. Fosforu je na Zemi relativně hodně, ale obvykle se vyskytuje v nedostupné formě. Především ve formě apatitu, což je fosforečnan vápenatý s příměsí fluóru, chlóru a s molekulami vody. Ten je všude v zemské kůře poměrně běžný. Ale v apatitu je fosfor vázán pevně a je většině organismů nedostupný. Apatit vzniká typicky ve všech přeměněných horninách, ale i v horninách vulkanických, krystalizací z magmatu. V živém světě se apatit vyskytuje třeba v kostech a zubech. I my máme v zubech krystalky apatitu.

Kosti v sobě obsahují fosfor. V 19. století se kvůli tomu rabovaly kostnice a s kostí se dělalo hnojivo.
Kosti v sobě obsahují fosfor. V 19. století se kvůli tomu rabovaly kostnice a s kostí se dělalo hnojivo.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Zezya / Pixabay

Málo je fosforu v jeho dostupné formě, která je k dispozici všem živým organismům. To je fosfor ve formě fosforitů.

A nedá se fosfor z apatitu vydobýt?

Ne tak snadno. Člověk ho uměle vydobýt umí. To se v podstatě děje u hnojiv, kdy se na apatit působí kyselinou sírovou, a ta je schopná fosfor z apatitu dostat do formy využitelné pro organismy. Takhle se vyrábí superfosfát jako základ všech umělých hnojiv.

V přírodě se s apatitem můžou dít dvě věci. Buďto se fosfor uvolňuje pomalým zvětráváním, což trvá staletí až tisíciletí. Přirozeným větráním apatitu se moc fosforu nezíská.

A pak umí fosfor z apatitu dostat některé mikroorganismy, typicky houby.

Některé houby to umí dokonale a to je zřejmě jeden z důvodů, proč má naprostá většina rostlin mykorhizu, tj. symbiózu s houbami, protože ty jim dodávají fosfor.

Fosfor se nachátí v přírodě nejčastěji ve formě apatitu.
Fosfor se nachátí v přírodě nejčastěji ve formě apatitu.

Jak je to s tou kyselinou sírovou?

Dřív se vyráběla hnojiva tak, že se vzala kostní moučka a působilo se na ni kyselinou sírovou, čímž se vyrobil superfosfát.

Za své kvůli tomu vzaly mnohé evropské kostnice z dob velkých středověkých i novověkých válek a morů. Tehdy byla fosfátová hnojiva tak vzácná, že se prostě vyplatilo rabovat celé hřbitovy, v Egyptě třeba i „ložiska“ lidských a zvířecích mumií, a kosti rozpouštět kyselinou sírovou.

A to mluvíme o jaké době?

O 19. století, kdy nastal rozkvět evropské populace a zemědělství, ale fosfor byl už tehdy naprosto limitující. Navíc po Liebigových výzkumech si výzkumníci a agrotechnici uvědomili, jak je fosfor důležitý. Předtím se často postupovalo empiricky, metodou pokus – omyl.

Hnojilo se vším možným: popelem ze dřeva nebo z rašeliny, různým ledkem – chilským, peruánským. Chilský ledek je guáno, trus mořských ptáků, kteří se živí rybami. V jejich trusu je především hodně dusíku, ale také fosfor z rybích kostí.

Těžba guána na Islas Chichas v Peru kolem roku 1860.
Těžba guána na Islas Chichas v Peru kolem roku 1860.
Licence | Volné dílo (public domain)

Jestli si dobře pamatuji, v Ottově slovníku naučném je vypsána celá řada tehdejších hnojiv. Před otevřením velkých ložisek s fosfátovými hnojivy byl využíván například rašelinný a dřevěný popel. Rašelina a dřevo se kvůli tomu záměrně spalovaly. Ryby se lovily nejen na jídlo, ale také se jimi přímo hnojilo. Jako hnojivo se využívala masová moučka, kosti, netopýří guáno. Vytěžovaly se fosfátové hlíny v jeskyních, čímž byla zničena mnohá cenná archeologická naleziště v Čechách i na Moravě.

Peruánské guáno se dováželo z pobřeží jižní Ameriky. Jenže bylo velice drahé, kvůli dopravě. Mimochodem, ložiska guána tam v 18. století objevil český botanik a cestovatel Tadeáš Haenke, který si jako jeden z prvních uvědomil jeho význam pro zemědělství.

Hodně fosforu obsahuje mletá struska po železářské výrobě z vysokých pecí, ta je důležitá dodnes.

A pak jsou tu minerální hnojiva včetně koprolitů, což je fosilizovaný trus mořských ryb a žraloků. Souhrnně řečeno jde o tzv. fosfátové zeminy, fosfority, dnes hlavní zdroj fosforu pro výrobu hnojiv.

V jaké době byla objevena první naleziště fosforu? Dá se mluvit o nalezištích apatitu?

Apatit je v zemské kůře poměrně hojný. Ale protože je tam příliš řídce rozptýlený, je těžké ho těžit.

Dnes se k průmyslové těžbě využívají pouze fosfority. V nich je fosfor v mnohem větším množství a především je tam v lépe dostupné formě. Dá se s ním hnojit rovnou, a když se na něj aplikuje kyselina sírová a udělá se superfosfát, tak je výsledek ještě o dost lepší.

Ale fosfority jsou v podstatě sedimenty biologického původu, vzniklé z mrtvých organismů, které obsahovaly hodně fosforu. To znamená, že jsou to fosilní zdroje. Každý fosilní zdroj je konečný a v poslední době se stává nedostatkovým. Největší zásoby fosforitů mají v Maroku.

Industriální hnojiva dodávají rostlinám především fosfor.
Industriální hnojiva dodávají rostlinám především fosfor.

Takže naleziště v Maroku, která jsou dnes asi největší na světě, jsou...

...jsou naleziště fosforitu v sedimentech. Fosfor v nich obsažený pochází z mrtvých mořských organismů. V zásadě jde o sloje mrtvých ryb a žraloků, plus o jejich trus. Jsou to horniny biologického původu, podobně jako ropa nebo vápenec.

Fosfority jsou tedy koncentrované zdroje, ale je jich málo. Státy, které je mají, na nich bohatnou, protože je to cenný zdroj. A myslím si, že do budoucna to může být ještě mnohem cennější surovina, než je dnes ropa.

Ropa je samozřejmě důležitá, ale není nenahraditelná. Energii můžeme vyrobit z lecčeho jiného. Ale fosfor z ničeho nevyrobíme. To je naprosto nenahraditelný zdroj. A proto cennější. V budoucnu bude Maroko opravdu bohatý stát, takový druhý Kuvajt, pokud si ovšem zásoby fosforitů do té doby nevytěží.

Kde všude jsou naleziště fosforitů?

Pokud vím, tak solidní ložiska má také Čína, Jihoafrická republika, USA a Jordánsko.

U nás v Evropě jich moc není. Nějaká ložiska jsou v Německu, ale ta už jsou od 19. století hodně vytěžená. U nás se kdysi hnojilo převážně německým fosforitem.

Fosforitový důl v Kalifornii v USA.
Fosforitový důl v Kalifornii v USA.

Je možné, že se objeví nová naleziště, například s táním permafrostu?

Je to možné. Očekává se to v Rusku, v ruské Arktidě. Ale pravděpodobně to nebude dosahovat rozměrů jako třeba marocká naleziště, která jsou zdaleka největší.

Fosfority jsou vázány na sedimentární pánve a ty mají geologové dobře zmapované. Není pravděpodobné, že by se objevilo nějaké nečekaně velké nové ložisko. Na rozdíl od ropy nebo od jiných nerostných zdrojů.

A protože fosfor je v celé biosféře nedostatkový, je to klíčový zdroj, který limituje produktivitu všeho: od oceánů po všechny suchozemské ekosystémy.

To skutečně není možné se k tomu rozptýlenému fosforu dostat?

Umí to jedině některé mikroorganismy a potom houby. O mykorhize a jejím významu pro rostliny jsme už mluvili.

Některé mykorhizní houby dělají jenom to, že svoje podhoubí vyšlou hodně daleko, a sklidí dobře dostupný fosfor z velké plochy. Těm se říká „sklízeči“ nebo „vyhledávači“ fosforu, scavengers. Rostlině nahrazují velký povrch kořenového vlášení. Ony mají ještě větší povrch a rostlině ho poskytnou výměnou za cukr. Ale pro rostlinu je to důležité, protože tak z velké plochy získají rozpuštěný, tedy už biologicky uvolněný fosfor.

Kořen semenáčku smrku s kořínky obalenými hustou "plstí" houbových vláken (bílé špičky kořínků) s vyrůstajícími provazci houbových vláken.
Kořen semenáčku smrku s kořínky obalenými hustou "plstí" houbových vláken (bílé špičky kořínků) s vyrůstajícími provazci houbových vláken.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Vohník / archiv Hany Šantrůčkové

Ještě účinnější jsou ektomykorhizní houby, kterým se říká miners, „těžaři“. Ti umějí vytěžit fosfor přímo z apatitu a poskytnout ho rostlině. I když je to energeticky mnohem náročnější a chtějí za to víc cukru, který jim musí výměnou dodat rostlina. Ale pokud má rostlina dost světla a vláhy, a to, co jí chybí, je především fosfor, tak za něj cukr ráda vymění.

Není tedy cesta, jak zajistit fosfor užitkovým rostlinám, přes pěstování hub, které ho dokážou vytěžit?

To není tak jednoduché. Ukazuje se, že všechny rostliny na celé planetě už mykorhizy mají. To už nejde vylepšit. Samotné houby bez příslušných rostlin zase pěstovat nelze. Ale je to ještě složitější. Houba získá fosfor z apatitu, dodá ho rostlině, rostlina si ho zabuduje do biomasy, pak uhyne, a z její biomasy už se fosfor může uvolnit v biologicky aktivní formě. Rozpustné, využitelné. Což je přesně ten hlavní zdroj, který využívají živé organismy. Býložravci žerou rostliny, rozkladači fosfor recyklují do půdního roztoku, který je znovu použitelný pro ty živé.

Jenže tento využitelný fosfor má jednu nepříjemnou vlastnost: hrozně rychle se váže na komplexy s kovy, hlavně se železem a hliníkem. Než se ho v půdním roztoku stihne chopit rostlina, už se zachytil na železo a hliník. A to je tak pevná vazba, že je pak ještě nedostupnější než v apatitu. Z této vazby už ho nezískají ani houby a je tak nenávratně ztracený.

Půda musí obsahovat určité množství fosforu, aby vyživila rostliny.
Půda musí obsahovat určité množství fosforu, aby vyživila rostliny.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Mohl byste popsat, jak fosfor v prostředí koluje?

Koloběh fosforu většinou vypadá tak, že když máme čerstvou horninu vystavenou vzduchu a počasí, pomalu se v procesu zvětrávání uvolňuje fosfor z apatitu. Aktivně ho uvolňují také houby a další mikroorganismy. Tím vyroste koncentrace fosforu v půdním roztoku a to je pro ekosystém nejlepší stádium.

Postupně se ale víc a víc fosforu váže na kovové komplexy, a dochází k téměř úplnému vymizení fosforu jak z primárního zdroje – apatitu, tak z půdního roztoku, a skoro všechen je v těch nerozpustných komplexech. V takovém ekosystému je jediným významnějším přirozeným zdrojem fosforu větrný transport na velké vzdálenosti.

Jakou roli hraje přenos větrem?

Ještě docela nedávno, před 6 000 lety, na Sahaře nebyla poušť, ale byla tam jezera a zelené sezonní savany. Jezerní pánve jsou sice dnes vyschlé, ale jejich sedimenty stále ještě obsahují hodně organického materiálu s obsahem snadno rozpustného fosforu ve formě fosforitů.

Dnes vítr z vyschlých saharských jezer vyfoukává fosfority, které jsou poměrně lehké a přeletí díky pasátům dokonce přes celý Atlantický oceán a potom pohnojí Amazonský prales. Výzkumy v poslední době ukazují, že tohle je pro Amazonský prales hlavní zdroj fosforu.

Větrem vymodelované zbytky jezerních usazenin v egyptské Západní poušti. V okolí se nacházejí zbytky neolitického osídlení
Větrem vymodelované zbytky jezerních usazenin v egyptské Západní poušti. V okolí se nacházejí zbytky neolitického osídlení
Foto | Petr Pokorný

Kdyby nebylo tohoto větrného přenosu, tak není dnešní Amazonský prales. Místo tropického lesa by tam byla travnatá savana jako ve Venezuele nebo na jihu, v oblasti pampy. Takhle strašně limitující fosfor je.

Podobně to probíhá v moři. Jakmile velký oblak prachu například ze Sahary padne do Atlantiku, okamžitě se jeho vody zazelenají rozvojem řasového planktonu. A objeví se organismy na ně navázané – zooplankton a spolu s ním hejna ryb, která se jím živí. Takže i na moře má takový zdroj velký vliv.

Je to v docela složitý a „geniální“ systém provázaný napříč časem a prostorem.

V České republice se fosfor nachází například na dně rybníků. A rybniční bahno je možné za určitých podmínek využít. Pokud není kontaminované dalšími látkami. Jak se díváte na tento zdroj?

Kontaminace těžkými kovy jsou problém i v levných fosfátových hnojivech. Ta jsou plná těžkých kovů, stejně jako málo kvalitní ložiska fosforitu. Třeba v Egyptě jsou otravy těžkými kovy běžná záležitost, protože tamější chudí zemědělci hnojí právě levnými fosfátovými hnojivy. A to je podobný problém jako při hnojení bahnem z odbahněného rybníka.

Ale obecně, ze dna rybníka se dá fosfor získat, protože se neváže do kovových komplexů díky tomu, že se tam nachází v prostředí bez přístupu kyslíku. Proces vazby v anoxickém prostředí neprobíhá.

Bahno ze dna rybníků často obsahuje vysoké množství fosforu.
Bahno ze dna rybníků často obsahuje vysoké množství fosforu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

A nedá se nějak lépe využít zvětrávání hornin?

Zvětrávání apatitu je hrozně pomalý proces. Tak pomalý, že se časově kryje se střídáním dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách.

Doba ledová znamená, že planeta je studená, souše jsou suché a panují na nich drsné podmínky. Zaniknou půdy, půdní pokryv plný komplexů fosforu s kovy eroduje, z podloží se obnaží horniny s apatitem. Fouká vítr a celá planeta se plošně hnojí navětralým prachem, který obsahuje apatit. Z velkých nánosů prachu eventuálně vznikají tzv. spraše, na kterých v naší době meziledové vznikají ty nejúrodnější zemědělské půdy, černozemě.

V ledovcových vrtech v Antarktidě a v Grónsku je krásně zachycené, že prašnost ovzduší v glaciálu byla třeba o dva řády vyšší oproti současnosti.

Doba ledová znamená chlad a silný vítr.
Doba ledová znamená chlad a silný vítr.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Příchod doby meziledové je pokaždé zlatá doba pro biosféru. Je teplo a na kontinentech mnohem víc prší. Vegetace bují, protože fosforu je dost a všechno je jím přirozeně prohnojené. Ale po pár tisících letech se fosfor vyčerpá, protože všude na povrchu vznikly půdy, v nich je fosfor biologicky zužitkovaný a víc a víc se váže do kovových komplexů.

Takový je v kostce přirozený cyklus fosforu v rytmu čtvrtohorních ledových a meziledových dob.

V jaké fázi toho fosforového cyklu jsme dnes?

Dnes už jsme v době suboptimální, kdy je limitace fosforem na souši zásadní. A musí přijít další doba ledová, aby vlastně zdevastovala tuhle biosféru, obnažila nové horniny a cyklus mohl začít nanovo.

Trošku to zjednodušuju. Na cyklu fosforu se podílejí i horotvorné procesy. Když se někde prudce zvedají pásemná pohoří, je tam velká eroze. Proto je v rámci Amazonie nejúživnější podhůří And a okolí řek, kde je k dispozici čerstvý materiál plný apatitu ze zdvihajících se hor. Oblasti na dolní Amazonce jsou nejméně úživné, protože téměř jediným zdrojem fosforu je tu prach ze Sahary.

Amazonský prales ve své podobě existuje díky prachu z vyschlých saharských jezer, který je plný fosforu.
Amazonský prales ve své podobě existuje díky prachu z vyschlých saharských jezer, který je plný fosforu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Oriol Massana and Adrià López-Baucells

Nedostatek fosforu je všude stejný?

Ne, je to různé. Záleží třeba na podloží.

Kyselé podloží, například pískovce v severních Čechách, obsahuje fosforu opravdu minimum a ekosystémy jsou zde extrémně chudé. Roste tu borový les s pár druhy, s lišejníkem, mechem, nic víc se tu pořádně neuživí.

Ale na bazických vulkanitech v Českém Středohoří je fosforu plno, a protože je tu podloží bazické, tak jsou tu lepší podmínky k jeho vyluhování. A vulkanické horniny jsou fosforem bohaté i primárně. Zde není limitace fosforem až tak kritická.

Náš problém jako civilizace je ten, že na zemědělských plochách vyžadujeme vysokou produkci. Máme na to vyšlechtěné vysoce produktivní odrůdy plodin. A abychom měli vysokou produkci, musíme hnojit fosfátovými hnojivy.

Nezbývá nám než těžit ložiska, která máme k dispozici. Do budoucna bude zřejmě nutné přikročit k využití apatitů, které jsou leckde, ale bohužel v malých koncentracích. Ale zřejmě bude nutné technologii jejich využívání vyvinout, protože koncentrovaná bohatá ložiska postupně dojdou.

Opuštěný fosforitový důl.
Opuštěný fosforitový důl.

Uvědomujeme si jako společnost omezenost fosforu?

Podívejte se na křivku cen fosfátových hnojiv na trhu. Od roku 2000 se s nimi dějí divné věci. Byly relativně nízké, ale od roku 2000 začaly strašně kolísat, nahoru a dolů, což je vždycky signál nějakého problému.

Nejen, že ceny fosfátových hnojiv kolísají, ale celkově rostou. A když si na tuhle křivku promítnete cenu potravin, tak ji téměř dokonale kopírují. To je logické, protože ceny potravin se dnes a i do budoucna odvíjejí především od cen hnojiv, a to hlavně fosfátových. Vedle cen fosilních paliv pro provoz zemědělských strojů a dopravu.

A jakmile rostou ceny potravin, je to signál velikého problému. V bohatých zemích nás to tolik netrápí, protože utrácíme za potraviny malý zlomek příjmů. Ale v chudých zemích, kde lidé utrácí za potraviny většinu příjmů, je růst jejich cen kritický.

Ale pořád můžeme fosfor recyklovat…

To ano. Recyklace je velmi důležitá. V okamžiku, kdy jsou fosfátová hnojiva drahá, vymýšlejí zemědělci, jak se bez nich obejít. A na řadu přichází recyklace.

Historická fotografie fosfátových polí v Jižní Karolíně, v dokumentu z roku 1913.
Historická fotografie fosfátových polí v Jižní Karolíně, v dokumentu z roku 1913.
Licence | Volné dílo (public domain)

Recyklace fosfátů je vždycky na principu využívání biomasy ke hnojení. A to nemusí být jen biomasa určená ke kompostování. Biomasu můžeme vytěžit jinde, pálit ji a popelem pak hnojit. Protože fosfor naštěstí nevylítne do vzduchu, ale zůstane v popelu. A když na popel naliji kyselinu, která je relativně levná a zdroje jsou relativně neomezené, pak dostanu superfosfát, který je jako hnojivo účinnější.

Pokud hodím na pole jen popel, trvá stovky až tisíce let, než se všechen fosfor uvolní – a to je z ekonomického hlediska ztrátové. Potřebujeme dostat úrodu už druhý rok, což umožní jen superfosfát.

Má používání kyseliny sírové nějaké významnější environmentální důsledky?

To snad ani ne, kromě acidifikace. Ale ta se zase dá zneutralizovat, což se také dělá. Jenom výroba něco stojí.

Pozitivní environmentální důsledky má recyklace. Tradiční recyklací fosforu je jakékoli hnojení chlévskou mrvou. Tím, že se na velké hromadě vykydaná mrva nechá částečně rozložit, se uvolní živiny včetně fosforu, a tím potom pohnojím pole. To je tradiční hnojivo vynalezené už pravěku metodou pokus – omyl.

To se odedávna všelijak vylepšovalo. Třeba se vědělo, že když se do mrvy přidá mletý vápenec, je to lepší. Už se vědělo, že sypat popel na pole je výhodné, že to zlepšuje růst plodin. Leccos se recyklovalo už dřív, ale dnes je to spíš o návratu ke starým tradičním způsobům.

Pryč je doba, kdy byla tak levná hnojiva, že nikdo nemusel řešit nic jiného než nákup hnojiv a jejich lití v neomezeném množství na pole. Hodně se jimi plýtvalo a roztoky pak přecházely do povrchových i podpovrchových vod, což působilo jejich eutrofizaci.

Vodní květ v rybníce je způsobený přemírou živin, které se do rybníka často splachují z polí.
Vodní květ v rybníce je způsobený přemírou živin, které se do rybníka často splachují z polí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Depositphotos

Při vysokých cenách hnojiv se rozhodně už teď vyplatí si to spočítat a použít správné množství hnojiva. Cílené hnojení směrované přímo ke kořenům rostlin v kombinaci s kapkovým zavlažováním je jedna z možných efektivních cest. Je to ale technologicky náročné, a tudíž závislé na investicích. To už nejsou tradiční pole, ale doslova jedno z odvětví průmyslu.

Pokud chci fosfor mít v kompostu, co mám dělat?

Dobré je házet na kompost popel z kamen, skořápky vajec, kosti. Takové odpady jsou z hlediska fosforu největší poklad.

Pokud si představím mapu toku fosforu, kde nám nejvíc uniká?

Rozpustný fosfor jde do vody, a když se nezachytí v rybničním či říčním bahně, tak postupně teče do moře. Tam se ho okamžitě chopí hladové organismy, využijí ho a jejich mrtvá těla se usadí na dně moře. Těžba v moři je náročná, a fosfor tu není dost koncentrovaný, aby se to vyplatilo. To je nenávratná ztráta.

Jednou třeba bude ekonomicky výhodné těžit bahno z delt řek, stejně jako to rybniční, a hnojit tím.

Další ztráta fosforu je tou vazbou na kovy, o které jsme mluvili.

A pak je ztrátou větrný transport. Protože jsou fosfáty lehké, tak když je sucho, snadno se z polí vyfoukají a pohnojí něco jiného, třeba sousední les, nebo cenný biotop s konkurenčně slabými organismy vázanými na živinově chudá stanoviště. Výsledkem tedy může být nejen ztráta, ale i pořádný průšvih s eutrofizací.

A co má tedy z hlediska fosforu největší potenciál recyklace? Je chlévská mrva lepší než kompost?

Hnůj je výborný, ale vzniká jenom, když máme rozvinutou živočišnou výrobu. Což není zrovna náš případ, v posledních letech. Druhá možnost je třeba košárování – pastva zvířat na úhorech nebo na produkčních lukách. Zvířata se tam pasou a zanechávají trus, takže recyklují v krátkém cyklu. Ale tam je problém, že fosfor mohou využít plevele a ne rostliny, které bychom na polích a lukách rádi viděli.

Hnůj ke výborný způsob, jak recyklovat fosfor.
Hnůj ke výborný způsob, jak recyklovat fosfor.

Kompostování je výborná věc, ale jsou i jiné možnosti. Třeba hnojení popelem, když spálím biomasu pro energetický zisk. Víc se tu ale koncentrují těžké kovy. Pokud ale prostředí není kyselé, tak jsou většinou nemobilní a tolik nevadí.

Recyklace je potřebná, ale pokud chci mít produktivní hospodářství, tak nestačí. Vždycky budu muset dodat trochu fosforu odjinud. Je to soběstačné, jen když se spokojím s nízkou úrovní produkce. Ale v ekonomickém prostředí současnosti to zatím není konkurenceschopný model.

Pokud si představím, že nám došla všechna fosfátová hnojiva a jenom recyklujeme...

Pokud by to bylo takto, tak Země dnešních 7 miliard lidí neuživí. A zemědělství by se za takových okolností muselo provozovat na podstatně větších plochách, což je neúnosné z hlediska ochrany posledních zbytků přirozených biotopů.

Evropská unie vysoce dotuje zemědělství, a přestože ho tolik dotuje, stejně většinu produktů dováží. Evropa vlastně vysává z celého světa zemědělské produkty, které jsou pěstované na plochách s různou produktivitou, různě se na nich hnojí. Svou ekologickou stopu tím odsouváme jinam.

A tyto zemědělsky produkční země chtějí být konkurenceschopné, nakupují tedy co nejlevnější hnojiva, ale tím si těžkými kovy ničí zdroje pitné vody. Taková je jedna ze smyček nezamýšlených důsledků globálních ekonomických toků a na ně napojených toků látek a energií.

Do kompostu je z hlediska fosforu dobré dávat popel z kamen, skořápky vajec, kosti.
Do kompostu je z hlediska fosforu dobré dávat popel z kamen, skořápky vajec, kosti.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Ekodomov

Jak se díváte na fosfor jako paleoekolog?

Limitace fosforem je v zásadě přirozený stav. Jedině krátkou dobu po konci každé doby ledové (ve čtvrtohorách už jich bylo asi padesát) bylo fosforu dostatek. Minimálně po většinu dob meziledových je nedostatek fosforu normální stav.

My, jakožto lidstvo, nyní chceme ze Země vydupat maximum. Marná sláva, je nás tu přeci 7 miliard! Za těchto okolností je to velký problém. Fundamentálním problémem je zkrátka veliký počet lidí na Zemi, násobeno jejich nároky, které v průměru stále rostou. Obávám se, že takový trend není dlouhodobě udržitelný.

Dá se naše současnost přirovnat k jiným dobám meziledovým?

Dá se vzít jakákoli minulá doba meziledová, část cyklu odpovídající současné době, a srovnat je vzájemně.

Ukazuje se tzv. Iversenův cyklus. Dánský paleoekolog Iversen popsal v roce 1958, že střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách působí na kontinentech střídání živinově bohatých a živinově chudých období, a že to má zákonitý vývoj.

A my jsme teď skutečně ve fázi doby meziledové, které Iversen říká regresivní fáze. Limitace fosforem je v ní klíčová.

V době ledové je zase fosforu dost a tím, co limituje produktivitu určitého území, je teplota. Nebo nedostatek vody.

A teď je to ve velké části souše i oceánu nedostatek fosforu. Jedině tak vysvětlíme například nízkou produktivitu jihoafrické savany. Na poušti Kalahari je teplo, prší tu, ale produktivita je poměrně nízká. A to zejména kvůli nedostatku fosforu.

Superfosfát, klíčové hnojivo dnešní doby.
Superfosfát, klíčové hnojivo dnešní doby.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Kdy tedy přijde další doba ledová?

Podle Milankovičovy teorie by další doba ledová měla přijít už relativně brzy, někdy za 5000 – 10 000 let, a to už bude z hlediska fosforu vlastně restart. Relativně brzy je to z hlediska čtvrtohorního klimatického cyklu, ale pro naše krátké životy je to nepředstavitelně dlouhá doba. Není úplně praktické s tím počítat.

Vy se ve svém výzkumu věnujete vývoji vegetace. Co jste o ní zjistil?

Vidíme, že se zákonitě střídají listnaté lesy s lesy jehličnatými, protože jehličnaté lesy mnohem líp hospodaří s omezenou zásobou živin. Neshazují listy, takže je tolik neztrácí.

Ale zase je nevracejí do půdy...

Nevrací je do půdy, ale zase mají ektomykorhizní houby, které pro ně fosfor vyzískají.

Na začátku naší doby meziledové, holocénu, byly v našem mírném klimatickém pásmu dominantní listnaté lesy, končí to jehličnatými lesy, které víc šetří fosforem a mají ještě k sobě ty skamaráděné houby. Je v tom určitá zákonitost, které jsme si donedávna nebyli vědomi. Smrkové plantáže tu nemáme jenom z toho důvodu, že si tak mermomocí usmyslili lesníci.

Jehličnaté lesy mnohem lépe hospodaří s omezenou zásobou živin.
Jehličnaté lesy mnohem lépe hospodaří s omezenou zásobou živin.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Jak je to s těmi zbývajícími dvěma esenciálními prvky pro život, dusíkem a draslíkem, máme jich dost?

Dusík byl pro zemědělce v 19. století skoro stejně nedostatkový jako fosfor. To už jsme ale vyřešili, díky umělé syntéze amoniaku ze vzduchu.

Dusíku je v atmosféře 70 procent, je to prakticky neomezený zdroj, ale je inertní a nevyužije se lehce. Umějí ho vázat symbiotické bakterie žijící na kořenech bobovitých rostlin, ale jinak ho biosféra získat neumí.

Ale pak přišli chemikové Fritz Haber a Carl Bosh a vymysleli Haber-Boshovu syntézu, reakci, během které se ze vzduchu udělá amoniak, a ten už je pak dobře využitelný k výrobě umělých hnojiv. To se záhy ukázalo jako obrovský objev, který do velké míry odvrátil potravinovou krizi. Máme ohromně levný a neomezený zdroj dusíku. Stačí obyčejný vzduch, vysoký tlak a vysoká teplota. Ještě je potřeba nějaký katalyzátor a tak si vyrobíme amoniak. To je objev, který zásadně proměnil celý svět. Haber-Boshova syntéza je ale dodnes závislá na spalování fosilních paliv. Jinak to zatím pořádně neumíme.

A draslík je kde?

Ve všech půdách, horninách, například v živci, to je jeden z nejběžnějších minerálů v zemské kůře. Musejí také zvětrat, aby se z nich draslík uvolnil, ale není to až tak dlouhý proces a běží celkem účinně. A různá ložiska koncentrovaného draslíku existují a nejsou zas tak nedostatková.

Z hlediska geobiochemie se celosvětovému problém s fosforem zkrátka nevyrovná vůbec nic.


reklama

 
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (61)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

18.1.2022 06:37
Pěkný článek , pan Pokorný dobře ví o čem mluví. Takové lidi bych spíše uvítal na úrovni rozhodování MZe a MŽP ČR.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

18.1.2022 08:36 Reaguje na Miroslav Vinkler
Taky bych to uvítal, ale taková místa se obsazují trafikovým způsobem. Nemůžeme se pak divit, že třeba bývalý ministr dopravy Stráský dělal nějakou dobu ředitele Národního parku Šumava, přičemž na to neměl žádnou kvalifikaci.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

18.1.2022 13:17 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
On se i na té dopravě choval jako exot.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

19.1.2022 16:17 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
tak lepší Stráský než současné zelené aktivistické vedení.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.1.2022 08:07 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ministerstvo není proboha o fosforu.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.1.2022 09:08 Reaguje na Pavel Hanzl
P. Vinkler to myslel obecně, samozřejmě, že ministerstvo není jen o P.
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

23.1.2022 21:41 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ano, článek je to velmi informativní. Skromně bych do rozhovoru doplnil jediný, ale veledůležitý bod: humánní exkrementy, tedy stolici a moč. Na nich se hned a didakticky vyjeví i dva aspekty téhož řetězce či koloběhu, raději bych řekl kolochodu, nebo ještě lépe koloplazu, ikdyž jde v podstatě o kolostání.

Vysvětlím: 1. aspekt je lokus: naše městská blahobytnost podmíněná WC a lhostejno zda myslíme pražsky, česky či celosvětově a 2. aspekt je tempus: nebývale efektivní utilizace P sinicovými květy a lhostejno, zda Hostivařské přehrady, Orlíka, nebo řek (v ČR), či jezer a moří (celosvětově).

Co s tím? Na pole! (jo, já vím, má to nejeden háček, třebaže Pražáci a Pražandy maj na póle děěééésně daleko a maj ho móóóc velký, ale furt lepší než dno a lhostejno, zda Severního, Baltského či Středozemního/Černého móóóře).

P.S.: Když malým dětem vysvětluju P-cyklus, tak ho přirovnávám ke tvorbě náhrdelníku: každý chceme mít náhrdelník plný velkých korálků, perel (dívčí varianta) nebo tesáků (chlapecká). Ale dá to práci vyrobit jeden korálek, natož najít perlu nebo dokonce ulovit divočáka, či medvěda ... A náš, lidský problém problém spočívá v tom, že jak jsme dnes technologicky vyspělí, (umíme vyhledávat a navlékat neuvěřitelně efektivně), tak potom zapomeneme šňůru zauzlovat!
Tím chci ilustrovat zejména tu prostoro-časovou nesouměřitelnost, jak dlouho trvá, než se někde „nový“ P najde/vytěží/zpopelnatí ... a tím, jak rychle ho vy.......e do vody. Jenže ve vodě = sinice = sediment a s fosforem je amen na věky geologické (proto ne koloběh, ani chod, ani lez, ale kolostání).
Hezký večer!
Odpovědět
pp

pavel peregrin

18.1.2022 07:16
Článek je objektivní a věcný. Pouze bych dodal,že toto jsou dávno známé věci, tedy pro toho, kdo se zemědělstvím zabývá, ale je dobře, že je s nimi seznamována i laická veřejnost. Neodpustím si ale jedno rýpnutí- když p. Pokorný správně mluví o vázání P s kovy jako AL a Fe, je třeba pro neznalé doplnit jednu informaci- proč si asi myslíte, že byly půdy meliorovány? Právě toto vázání probíhá nejvíce v půdách zamokřených a nazývá se také "zvrhávání fosforu".Samozřejmě meliorace má funkcí víc, ale toto je jedna z podstatných.
Odpovědět
MD

Marek Drápal

19.1.2022 22:57 Reaguje na pavel peregrin
Pokud si to dobře pamatuji, tak je to v tomto případě spíše otázka pH, v čistě anaerobním prostředí by ke zvrhávání fosforu docházet nemělo...
Odpovědět
pp

pavel peregrin

20.1.2022 07:39 Reaguje na Marek Drápal
Děkuji za doplnění.Formuloval bych to tedy lépe asi takto- na zamokřených pozemcích pro nedostatek vzduchu a nadbytek vody vznikají z organických látek kyselé produkty a v půdním roztoku se hromadí ionty H+ na úkor OH-, tím vzniká prostředí příznivé pro degradaci P a jeho pevné nepřístupné vazby, zároveň je s přebytečnou vodou větší proplach zásaditých kationtů(CA, Mg,K+, NH4+ etc.) do spodních vod nebo partií půdy pro rostliny nepřístupným.
Možná by bylo dobré ještě dodat, že degradaci dochází i na půdách zásaditých vázáním na Ca.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

18.1.2022 09:14
Velmi dobrý článek. Zařadila bych ho mezi povinné čtení pro ekologické aktivisty a politiky na všech stupních rozhodování. Vyplodili by méně pitomostí.
Odpovědět
MZ

Miloš Zahradník

18.1.2022 11:09
Dobry popularizacni clanek!

Zajimalo by mne to rybnicni bahno. Jak to opravdu je s jeho kontaminaci, a je to i vypoved o celkove kontaminaci prostredi nebo jsou treba rybniky a oblasti, ktere maji to bahno vetsinou relativne "ciste"? Kolik takoveho bahna je treba v Orliku a dalo by se nejak tezit?
Odpovědět
VK

V. Kolar

18.1.2022 14:26 Reaguje na Miloš Zahradník
odpoved můžete najít zde: https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/az-nam-dojde-fosfor-uzivi-zeme-treba-jen-miliardu-lidi-rika-jindrich-duras?fbclid=IwAR1vp3TzrffqILxozRYdLwV5YyzNxD0eZ3TjzZuz6yJF9TqL7HSxc3cp1LE
O množství fosforu v Orlíku byla pak provedena studie Hydriobiologického ústavu myslím, že jí vedl J. Hejzlar, ale tu si musíte dohledat, já jí v pc nemohu najít :(
Ta kontaminace těžkými kovy v bahně je, rybníky to bahno dlouhodobě akumulují a tak se tam kovy hromadí a koncentrace může být vyšší. Sám jsem ale o přesných koncentracích článek nečetl a vlastně by mě také zajímalo, jak moc se pak tyto kovy vážou...
Odpovědět
PZ

Petr Znachor

19.1.2022 08:30 Reaguje na V. Kolar
Jestli se nepletu, tak tato naše studie nijak neřešila množství P v sedimentu orlické nádrže, ale byla zaměřena na zdroje fosforového zatížení v povodí. Z bilančního modelu by šlo snadno spočítat, kolik fosforu je zadrženo v nádrži za rok. Z hlavy to ale nevím a nemyslím si, že by se za současné situace ekonomicky vyplatilo těžit fosfor ze sedimentu orlické nádrže.
Odpovědět
FV

František Vochomejtl

18.1.2022 11:48
Tento článek by měl být povinným čtením pro všechny, kteří se oháňejí tím, jak špatná jsou všechna umělá hnojiva a že se mají zakázat. Pochopili by třeba, že jim vděčí za to, jak si žijí a možná že vůbec žijí. Já osobně termín "umělá hnojiva" považuji za pěkně zavádějící a matoucí a měl by se podle mě přestat používat.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

18.1.2022 13:24 Reaguje na František Vochomejtl
Možná by tedy méně dráždilo veřejnost rozdělení na organická a anorganická hnojiva. Historicky se ale ujalo právě umělá, dříve strojená.
Odpovědět
FV

František Vochomejtl

18.1.2022 14:11 Reaguje na pavel peregrin
Toto řešení mě také napadlo. Ale bojím se, ze by pak stačilo pár koumáků (obchodníků se strachem) s minimálními znalostmi, ale s velkým mediálním dosahem (např. nějaký pan Tuna) a pojem "minerální hnojiva" by byl brzy vnímán stejně jako "umělá hnojiva".
Odpovědět
pp

pavel peregrin

18.1.2022 17:26 Reaguje na František Vochomejtl
Asi máte pravdu.
Odpovědět
LS

Lukas Spitzer

18.1.2022 13:00
Ještěže tu stále jsou i lidé, jako jen pan Pokorný.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

18.1.2022 17:18
Příjemné čtení. Zajimavé informace a široké souvislosti.
Odpovědět
Pe

Petr

18.1.2022 19:11
Hezké čtení.
A jak fungoval koloběh fosforu ve starších obdobích? Od prvohor do třetihor vznikla gigantická ložiska uhlí. Rostlinstva, dnešními slovy produkce rostlinstva, tedy muselo být velmi dlouho velmi mnoho. Kde se ten fosfor stále bral?
Odpovědět
JO

Jarka O.

18.1.2022 19:45 Reaguje na Petr
Myslim, že v přírodních ekosystémech fosfor limitem nebyl, protože byl v koloběhu a nemizel z území. Spíš to chápu jako varování do budoucnosti, ale kdovíjak vzdálené, před nedostatkem NPK a problém pro výnosy hospodářských plodin. Do půdy se údajně např. dají k osivu přidávat bakterie, které fosfor zachycují. Jsou i GM plodiny lépe vyuzívajíci zásoby fosforu.
Obavám úplně nerozumím právě z důvodu obsahů ve vodních kalech.
Odpovědět
Pe

Petr

18.1.2022 21:01 Reaguje na Jarka O.
Článek uvádí, že po několika tisících let dochází k vyčerpání využitelného fosforu, což by v podstatě vyloučilo vznik tak rozsáhlých uhelných ložisek. Něco tedy muselo být jinak.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

18.1.2022 21:51 Reaguje na Petr
Taky je mi to divný. To by byl ten fosfor hlavně v ropě a uhlí.
Odpovědět
JO

Jarka O.

18.1.2022 22:06 Reaguje na Petr
Nemyslím, že by vyloučilo. P není v rostlinnych tělech nad 0,2%, v DNA. Ani v uhlí ho tím pádem moc není, pravděpodobně jsou rozpustné fosfáty za ty epochy postupně vymývané vodou a tím opět k dispozici růstu rostlin.
Článek se hezky čte a je v souhlasu s jinými novými články, připadá mi alarmistický. Určitě problém je při exploataci půdy, trojí sklizni v J. Americe a podobné hrůzy, které nemají nic společného s přírodou ani udrzitelností. Ale pokud má člověk prostředky na hnojeni půdy kostní moučkou, popelem, NPK, hnojem, tak P není nedostatkový.
Odpovědět
JS

Jiří S

19.1.2022 06:57 Reaguje na Jarka O.
Nedávno jsem se bavil s doktorandem z Českých Budějovic a tam ten koloběh fosforu fungoval údajně dříve tím (např Severní Amerika), že jak migrovaly ryby v řekách (např lososovité), které v potravním řetězci lovili menší ryby, které vyžíraly eutrofizované vody, vynášely fosfor proti proudu, kde byly loveni např. medvědy a ti zase kálely v lese. Takto se údajně vodou dostalo proti proudu směrem nahoru hodně fosforu. Ale jak udržitelné po tisících letech to je a v jakém množství, těžko říct.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 10:01 Reaguje na Jiří S
Jestliže medvěd sežral rybu s kostmi, pak se P v exkrementech dostal zpět do půdy. Proto ty kostnice, jak píšete dále, kosti jsou z hydratovaného fosforečnanu vápníku, tak dodáte půdě i vápník. Koncentrovaný zdroj fosfátu je guáno. V prírodě je to fajn, pro zemědělství málo.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.1.2022 08:21 Reaguje na Jarka O.
Pokud je fosfát v rostlinách, tak uhlí je koncentrovaná rostlina a tak by tam mělo být to procento vyšší. Žádné "vymývání vodou" tam nenastávalo.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 09:41 Reaguje na Pavel Hanzl
Uhlí vznikala dlouhými a různorodými procesy podle toho, zda šlo o černé nebo hnědé uhlí. Uhlí obsahuje vlhkost. Obsah P v uhlí se ani neudává tak jako se neudává obsah K nebo Na. Samozřejmě tam ty prvky v malých množstvích jsou. Fosforečnany Na a K jsou voděrozpustné. Mohly se vyplavovat ze zetlelých těl rostlin v propustném humusovém profilu v přirozeně kyselém vlhkém prostředí ještě před tím, než se hum. profil nebo rašelina tlakem a posouváním do teplejších spodních pater měnily v hnědé uhlí. Pomalé vymývání napr. v bažinách, kterými byly postupně přikryty sloje černého uhlí, jistě probíhalo. Máte informace o opaku?
Ve vzniku ropy mohl probíhat také opačný proces, nerozpustné fosforečnany Ca, Mg, Sr, hlavně z těl živočichů, se do ropy nedostaly.
Je mi líto, že i k tomuto článku drze pašujete alarmismus a strašení zánikem.
Odpovědět
JO

Jarka O.

18.1.2022 19:27
Většinou se o fosforu kvůli eutrofizaci vod mluvilo jako o problému a tady je opačný pohled, nedostatek a konečné zásoby. Takže jsme se od nadužívání propracovali přímo k nedostatku nebo jde o varování do vzdálenější budoucnosti? Jestli je fosfor limitující pro růst rostlin, tak dodávání fosforu do půdy hnojem by byl další z důvodů pro obnovu živočišné výroby a využití kalů z nádrží jako hnojiva. Problém bylo kadmium z fosfátovych hnojiv (mluvilo se třeba o vysokých obsazich kadmia v polských žampiónech). A možná jsou i moc přísné normy pro kaly, ty se pak musí skládkovat jako nebezpečný odpad. Ale nebylo by vhodné to přehodnotit v případě opravdového nedostatku nebo vysokých cen fosfátů? Děkuji za pěkný článek.
Odpovědět
JS

Jiří S

19.1.2022 06:52 Reaguje na Jarka O.
Využití odpadních kalů by bylo skvělé. Ovšem momentální administrativní vyřízení, to je prostě červená pro každého zemědělce. Pokud kal využijete, my jsme využívali kaly z brněnské Setry, tak si můžete být jistá, že na vás dojde kontrola a pak se dějí zajímavé věci. Dokonce tyto podniky vám i zaplatí za to, aby se u vás toho kalu mohly zbavit na poli, aby jste pochopila jak blbě se v dnešní době na ně nahlíží.

Problém těžkých kovů v těchto odpadech není zase tak závažný. Samozřejmě pokud je koncentrace vyšší, nesmíte a teď to berte s rezervou prosím, po dobu alespoň tří let oset pole plodinami, které těžké kovy snadno vyvazují takhle z patra mne napadá zvláště mák, pak třeba by to mohla být slunečnice.

Co se týče nějaké kumulace ve vyšších koncentracích při častější aplikaci by pak třeba v budoucnu mohly být využívány fytoremediační plodiny, které by se sklidily na biomasu a bohužel by se musely asi spálit, nic lepšího mne takto nenapadlo.

Kdysi jsem četl popularizační článek o nedostatku fosforu, kde se spekulovalo, že při akutním nedostatku fosforu se budou v budoucnu těžit hřbitovy, kostnice, zvláštní myšlenka, ale třeba na to v ne tak vzdálené době může též dojít.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.1.2022 07:10 Reaguje na Jiří S
To máte pravdu. Kalům se z těchto důvodů vyhýbáme jak čert kříži.
Odpovědět
FV

František Vochomejtl

19.1.2022 09:50 Reaguje na Jiří S
Nevidel bych takový problém v administrativě. Firmy nakládají s č. kaly vám dnes udělají kompletní službu. Od veškeré administrativy přes dopravu na místo a rozhoz. Kontroly jsou z mé zkušenosti v pohodě. Horší je to s názorem některých vlastníků, takže největší jistota je házet si to na svoje...
Odpovědět
JS

Jiří S

19.1.2022 13:12 Reaguje na František Vochomejtl
Ano ano, měli jsme to štěstí s obří firmou Setra. Kdy Setra si vykládala vyhlášku jinak a úředník(kontrolor) též. Skončilo to naštěstí jen 20 000 Kč pokuto, ale byli jsme stigmatizováni a ten rok na nás přišlo, at už to byla potravinářská inspekce, szif, úkzúz dohromady 12 kontrol. Takže se na mne nezlobte, ale vidím to dost černě.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 11:57 Reaguje na Jiří S
Kaly jsou problém. Nevím přesně ten případ, zaslechla jsem o myslím dovozu kalů deklarováných jako hnojiv ze sousedního státu do Polska ... Ani to nebylo jak píšete, že vám podnik chtěl platit za zarytí do půdy, ale dokonce se platilo za kal jako za hnojivo. Bohužel s falšovanými výsledky analýz s nadlimitními obsahy kovů. Nemyslím to jako pomluvu, že je toto stále možné. Zpřísnily se kontroly.

Mě článek alarmistickým zaměřením varuje. Zvýší se ceny fosfátů? O to víc je mi líto Dusla, které nepřežilo vysoké ceny plynu. Kolik existuje kafilerek a domácích výrobců hnojiv, bude NPK jen ze světového trhu za světové ceny, jako ta ropa? Levnější asi ne. Tak bude cena domácích potravin záviset na ceně fosforu na světovém trhu.

Možná by bylo dobré se zamyslet nad domácími zdroji P a využitím různých kalů a nad limity těžkých kovů, a naučit se s toxickými kovy v nich žít. Třeba měřit bioakumulace kovů jen v jedlých částech plodin. Těžké kovy se vyplavují většinou v kyselém prostředí. Mnoho jejich sloučenin, fosforečnanů, síranů nebo komplexů s huminovými kyselinami, je ve vodě nerozpustných a rostlinám nedostupných. Fytoremediace a pak spálení sníží objem odpadů, zájem je tak nějak i recyklovat kovy.

A dřívější jednoduché způsoby, kompostování, letnění rybníků, těžba rybničních sedimentů, živočišná produkce, by mohly pomoct od strachu z nedostatku fosforu v produkci potravin. Byla by to cirkulární ekonomika se snížením transportů, čili bodíky pro plán green deal. Cesty jsou. Ekonomiku toho všeho at vyřeší ekonomové.
Odpovědět
JS

Jiří S

19.1.2022 13:15 Reaguje na Jarka O.
Mohu se zeptat, jak Duslo Šala nepřežilo vysoké ceny plynu? Duslo Šala dle mých informací skoro přestalo vyrábět a omezilo výrobu s těmito cenami na minimum, ale zároveň má absolutně a maximálně nabouchané sklady hnojivy, ještě vyrobenými za levné ceny a nabízí je za ty 4 násobky. Je něco co mi o této firmě uniklo?
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 13:34 Reaguje na Jiří S
Přečetla jsem jen 1 podzimní článek na netu o jejich krizi kvůli cenám plynu. Jestli se pamatuji dobře, stálo tam i o konci výroby. Zda je opravdu v krachu nebo šlo o přerušení nebo omezení, jak píšete, vlastně nevím ani jsem to dál nesledovala. Je možné, že něco uniklo mně.
Odpovědět
JS

Jiří S

19.1.2022 14:00 Reaguje na Jarka O.
Tak to bylo asi Babiš PR. Protože výrobu omezili, či pozastavili všichni výrobci dusíkatých hnojiv v západní a střední Evropě. Rozhodně teď čeká s plnými sklady za staré ceny, které bude prodávat za nové. Tzn. napři LAV 27 byl zhruba za 4,8 tis. Kč/t a nyní asi tak za 15 tis. Kč/t. O Duslo bych vážně strach neměl, ti se na zemědělcích zhojí.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 14:17 Reaguje na Jiří S
Děkuji za opravu.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.1.2022 07:08 Reaguje na Jarka O.
Dodat P hnojem do půdy je dobré, ovšem v tom hnoji se P sám nenarodí,je v něm přítomen díky posklizňovým zbytkům, konkrétně slámě. Jak jste správně odpovídala výše p. Petrovi a Hanzlovi,v dávnověku ten P limitem nebyl, protože ani nebyl pro koho.Stačil přirozený koloběh zvětrávání a pokud pánové pozorně četli, tak ty doby byly na naše poměry nepředstavitelné. Zvrat nastal s rozvojem zemědělství, samozřejmě kulturní plodiny, vyšlechtěné na určitou hladinu výnosu, ten P potřebují v úplně jiné míře.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 10:04 Reaguje na pavel peregrin
Jsou to i přebytky z potravy, které se nespotřebují na růst, DNA a kosti.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.1.2022 12:23 Reaguje na Jarka O.
Ano, také.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.1.2022 08:24
Já bych to tragicky neviděl, pokud je fosfor v běžných horninách, velmi chytré zvířátko (člověk) si vymaslí způsob, jak ho z nich dostat. Možná velmi podobně, jak zlato, lithium, uran atd. atd.
Ale spíš se dříve uvaříme ve vlastní šťávě, než na to dojde.
Odpovědět
VS

Vaclav Sobr

19.1.2022 17:20 Reaguje na Pavel Hanzl
člověk ho má - polít to kyselinou sýrovou.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

21.1.2022 09:22 Reaguje na Vaclav Sobr
Ta kyselina se skutečně nedělá ze sýra a tohle je řešení zcela logické a technologicky zvládnutelné tak, aby bylo i ekologické. Ale asi drahé.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

19.1.2022 16:22
Do chlévské mrvy nejde přidávat vápenec. Vápenec v chlévské mrvě uvolňuje dusík, protože ten je tam z velké části v amoniakální formě a chemickým působením výpence se amoniak uvolňuje do ovzduší. Vápenec po chlévské mrvě je možné dávat až do půdy až po určité době, kdy je ten amoniakální dusík z hnoje půdními bakteriemi přeměněn na dusičnanový.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.1.2022 16:33 Reaguje na Radim Polášek
Samozřejmě.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

19.1.2022 16:29
Apatit ve vyvřelých horninách se neuvolňuje nijak zvlášť pomalu. Jinak by nebyly výrazné rozdíly v úrodnosti půdy na vyvřelých horninách proti půdě na sedimentovaných horninách, kde je ten apatit odstraněn buď předchozím rozpadem nebo vyplaven vodou. Fosforečnan vápenatý neboli apatit zas tak moc nerozputný není.
Pro dosažení realtivně slušné úrodnosti půd je potom třeba půdy masívně obohacovat příslušnými vyvřelými horninami drcenými na zrnitost cca 01 - 1 mm. Minimálně desítkami kilogramů takové drti na m čtverečný. Vedle fosforu se takovým hnojením dodá do půdy taky draslík.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 19:24 Reaguje na Radim Polášek
Apatit je mírně rozpustný v kyselém prostředí, jen voda nestačí. Na vyvřelých i sedimentarních horninách můžete mít různě úrodné půdy, s kyselou nebo zásaditou reakcí, podle obsahu prvků. V chudých kyselých půdách na zvetralých žulách a rulách máte K, Al, Si a stopy jiných prvků, a musíte hnojit dost. Na rozdíl od půdy na bazaltech, ty obsahují Ca, Fe, P,K... ráj pro rostliny. Tím jsou dané ty rozdíly v úrodnosti. Jemný apatitový prášek půdní roztok přece jen rozpustí lépe než 1 velký krystal. Tak nějak to bude.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

19.1.2022 17:32
Pěkný článek, který by měli povinně číst ekologové, kteří se spokojili
s CO2 jako alfou a omegou udržitelnosti na této planetě. Je to přesně tak,
že k vyčerpání zcela nezbytných prvků může dojít dříve, než k "přehřátí"
Země, kterým nás neustále straší. Ono možná zastaví oteplení, ale dříve
lidstvo vymře hlady, pokud se nenaučí recyklovat i takový fosfor a tak
poklesne vliv lidstva na všechny negativní jevy na celou planetu.
Kdysi jsem chodíval na rybářské brigády na chovné rybníky. Těžilo se
i to bahno o které byl zájem, protože nikdo nezkoumal obsah těžkých
kovů. Rybniční hospodář kompostoval pokosené vodní rostliny a hnojil
tím políčko u rybníka. Na hromadě kořenů a bahna vykopaného v zimě
z vypuštěného rybníka pěstoval dýně a ty nám vnucoval, protože jich
byly desítky a velikých tak, že je člověk nebyl schopen unést. Dnes
rostliny spásají amuři a živiny z jejich trusu končí zase v bahně,
či odtékají pryč. Kdejaký tok s příměsí "vyčištěných" vod z čistíren
je zarostlý rostlinstvem, protože kypí živinami a to je to plýtvání.
I ten zvířecí a lidský exkrement je dnes odpadem a nikoliv jako pro
předky hnojivem. Jejich kontaminace domácí chemií a jinými svinčíky
z nich dělá nebezpečný odpad. Místo separace takových hnojiv musíme
povinně vše mísit do kanalizace a vyrábět další odpad. A to už vůbec
nepíši o likvidaci biomasy spalováním bez využití popelu, protože
při dokonalosti spalování téměř popel nezůstává. Kdo má peletkový
kotel, tak může srovnat objem vstupů a výstupů. Je to sakra rozdíl
například proti krbovkám, kdy na zahradě končí často i dřevěné uhlí.
Mánie zkoumat těžké kovy mne opustila při čtení obsahu těchto prvků
v umělých hnojivech, v koupených potravinách, v nádobí, v oděvech atd.
Neštěstím některých čistíren odpadních vod je společné čištění vod
z domácností s těmi průmyslovými a výsledkem pak jsou doslova nebezpečné
čistírenské kaly. To je to vyrábění odpadu z něčeho, co odpadem být
nemuselo.
Odpovědět
JO

Jarka O.

19.1.2022 19:50 Reaguje na Břetislav Machaček
Zrovna větu p. Pokorného o největším geobiochemickém problému s fosforem vidím trošku jinak, protože sedimenty, o kterých píšete, jsou vlastně obnovitelny zdroj - cyklický. Je-li vůle využívat sedimenty, nedostatek fosforu se zmírní, i kdyz úplně asi nezmizí. Jinak P skončí v řekách, oceanech, kde pak diky eutrofizaci ubývá kyslíku, okyselují se a alarmisté mají téma naservírované. Pak obviní z okyselování vod klidně i CO2:-)
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

20.1.2022 08:49 Reaguje na Jarka O.
Ano, to je to, o čem píšu. Jestliže je množství těžkých
kovů v sedimentech taková, že je nebezpečná, tak při
menším dávkování se na poli dostane do normy, ale kaly
budou i s živinami využity ke hnojení a nikoliv pouze
k likvidaci. Je jasné, že nikdo těch kalů nenaveze na
pole deseticentimetrovou vrstvu, ale třeba centimetr
a kovy a jiné škodliviny budou zcela zanedbatelné při
porovnání s jejich obsahem v průmyslových hnojivech
a ve zcela přirozeném výskytu v půdě. Asi nebude
nikdo tak hloupý tím hnojit kontaminovanou půdu,
aby z ní učinil půdu jedovatou, ale jsou půdy k tomu
vhodné a i plodiny tolerantní k těmto látkám.
Odpovědět
JF

J F

19.1.2022 17:57
Zajímavé, akorát ten smrk. Limit je klima, stanoviště a poptávka, malé poškozování zvěří, smrk jako nejlepší technické dřevo, vysoká pevnost, lehký, snadno opracovatelný, trvanlivý. Velké zpracovatelské firmy vybavené na zpracování smrku. Obvyklá námitka při výměně střechy - Kdo se vám bude tahat s bukem ? Jedle - zvěř kůru ohryzává i po 20 letech zapěstování... Poslední dobou i bobr (podobně jako jiná zvěř doposud)-když není nic jiného bere i smrk, ale je to poslední možnost a ve zmlazení není zřetelná absence kácených stromků, velké smrky nebere - buk, bere na holo i dál od vody, bere i velké stromy. Jižní Morava a podobná místa - dub a topol (nejlépe rychlerostoucí klony). Skalnatá a písčitá místa borovice. Tedy co se týče lesnické produkce. Zmlazení mimo les střední polohy (500-400mnm), pokud je z čeho - nejčastěji bříza, i v sousedství smrkového lesa. Bříza z hlediska lesnické produkce plevelná, běžně likvidovaná ve velkém z pasek aby při obnově nekonkurovala smrku a borovici.

Že by zdejší lesníci věřili ohledně fosforu a růstu na smrk a jeho symbiózu s houbami ? Asi před 2 lety se lesy v západních Čechách u hranic s DE práškovaly z letadla. Vápnily se lesy s odůvodněním, že smrkové lesy jsou kyselé a proto smrk málo roste neboť kyselá půda uvolňuje málo živin.

Někdo byl u lesníků proti, protože zdejší podloží je většinou přirozeně kyselé, smrk roste uspokojivě a samotný smrk okyseluje. Kyselá půda je smrku vlastní. Vápněním se uvolní naráz velké množství živin které voda odplaví bez využití. Živiny budou následně scházet.

Zvítězili práškovači, popráškovalo se vápnem, z letadla se to moc neřeší tak to šlo i na pozemky v sousedství lesa (zdejší tradice z dob socialismu, to se práškovalo z letadla vše, nad hlavami přelétlo letadlo a na zahrádkách vše naráz uzrálo, móc pěkné to tenkrát bylo).

Subjektivně se mi zdá, že voda je o dost tmavší než dříve, někdy až černá voda, často s bohatou pěnou - že se skutečně uvolňuje přinejmenším více "barviva". Tvrdá data-rozbory nejsou (nevím o nich), patrně ani z předcházejících let. Mohlo dojít i k ovlivnění hub.

Doufám že jde o lokální experiment a že se jinde spokojí s "výživou od hub" a obvyklým cyklem smrkového produkčního lesa zmlazení/sázení - 100 let růstu - kácení.
Odpovědět
JO

Jarka O.

20.1.2022 12:24 Reaguje na J F
Hnědá voda může být cokoli, železo nebo mangan opravdu vytěsněný tím vápníkem, jejich vyšší koncentrace ve vodě díky suchu…. Pěna z rozkladu organiky, rašeliništní voda…, nedá se říct. Jestli byste to chtěli použít proti vápničům, tak byste rozbory asi potřebovali, i z více let, a to stojí peníze. Není lepší spokojit se s tím, jestli prospívají stromečky?
Odpovědět
JF

J F

20.1.2022 15:55 Reaguje na Jarka O.
Stromečkům se bude dařit stejně subjektivně dobře jako je nyní subjektivně černá voda po vápnění (ve srovnatelném období před vápněním, dokonce ještě v době kdy jsem o vápnění nevěděl). Počasí...? Nebo čekat pár desítek let na letokruhy ? Opět počasí... a to mi už zcela jistě bude jedno. Uvolněné živiny a další látky se někde usadí. Koneckonců je to jenom vápno. Fosfor - houby - stromy -praxe je různá. Vlastně ani nevím, jestli jsou rozbory na to, kolik houba reálně dodá toho (třeba) fosforu, v poměru toho, co si dokáže vzít strom sám. Ne všechny houby jsou kamarádi stromečků. Botanici na přímé otázky na mykorhizu - že to tak je, ale jak přesně že zatím neví. Možná už jsou nové poznatky ?
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

20.1.2022 17:15 Reaguje na Jarka O.
U nás máme v podloží slepence s vysokým obsahem železa
a manganu. Před úpravou ekology tekl potok čistý a po
vynuceném zásaku vyvěrá jeho část o něco níže, rezavá
a s manganovou "olejovou" skvrnou na hladině. Z potoka
je tak rezavá stoka s vodou dobrou tak k těžbě železa
a manganu (disponuji profesionálními rozbory vody).
Neuvážené zasakování vody vyplavuje do vodoteče to,
co do ní nepatří.
Odpovědět
JO

Jarka O.

21.1.2022 13:04 Reaguje na Břetislav Machaček
No jo, s přírodě blízkou úpravou těžko něco naděláte.
Odpovědět
JO

Jarka O.

21.1.2022 12:38
JF: Když rodiče potřebovali bukovou hrabanku, šli jsme si ji nabrat do „zlých“ smrkových „monokultur“ pod listnáče. Kyselou jehličnatou hrabanku max. pod rorodendrony, borůvky. Chci jen říct, že jehličnany tvoří kyselé půdy. Samy vystačí s omezeným složením minerálů a je pak odevzdají zpět do půd. Na rozdíl od listnáčů. Ty berou z půdy vice minerálů a zase je dávají zpět. To, co je kumulované ve stromech, chybí pak půdě.
Vápněním, a Vy jistě jako lesník víte vše o hnojení lesa, (dolomit, vápno, popel, nebo dokonce NPK) to já nevím, dodáte několik minerálů do dlouhodobé zásoby. Vápní se jednou za 10-15(?) let? Tuším, že se s tím v Evropě v územích s kyselými půdami začalo v 80. letech jako reakce na kyselé destě.
Od té doby subjektivně přibylo hub v lese, tak věřím, že houbám (bohužel tím i dřevokazným) pomohl úbytek deštů se sírou. Jestli mělo vliv vápnění nebo je to jen úbytkem síry, je otázka. Vápno asi neškodí, houby vápník přijímají. Kde není vápník, smlsnou si na stronciu, cesiu, některé i na arsenu…Taky je prý v listnatých lesích víc druhů hub, ve vápencových horách je hodně hub, tak to by odpovídalo tomu, že s minerály v půdě jsou spokojené.
Nechci vápnění podporovat nebo zatracovat, někdy se ptám, proč se to ještě dělá, když tu nejsou kyselé deště –i jako příprava na smíšené lesy? Jak by to na chudých kyselých půdách dlouhodobě bez právě hnojení fungovalo? Cili bez péče o lesy, proti které ale ekologové vystupují. Určitě by se jim nelíbilo ani vápnění. Na kyselých půdách rostou skromné jehličnany, borůvky, brusinky přirozeně… Je zajímavé, jak ekologové s údivem sledují, že jim v jistém NP na kyselých půdách opět radostně vyrůstají smrky. A mně se líbila fotka lesa v článku- na jedné straně cesty borovice, na druhé nějaké listnáče. To je na 2 stranách cesty jiný obsah fosforu? Asi je to ilustrační foto z hospodářského lesa, které s fosforem nemá primárně co do činění.
Na mykorhizu by uměl nejlépe odpovědět p. Pokorný, když ji zmínil v rozhovoru. Asi i vápnění je na jinou diskuzi než fosfor. Myslím, že článek spíš míří na zemědělství a je tak nějak o globálním varování, než o lokálním. Pri čtení jsem si říkala, kdoví, co zažijeme kvůli fosforu, jen ne válku o Maroko. To bych nechtěla. Proto psaní o domácích zdrojích – kalech. Je to dlouhé, omlouvám se.
Odpovědět
MB

Martin Bajer

4.2.2022 21:06
Takže je vlastně velmi prozíravé přejít na OZE i v mnohých aplikacích v dopravě, zemědělství a průmyslu, a ty budoucí náklady za superfosfáty kompenzovat tím, že elektřinu umíme vyrobit všemožně a pohánět jí krásné nové elektrotraktory a elektrokombajny... ropa totiž, jako fosilní zdroj, taky nejspíš nezlevní a nový Kuvajt se už rýsuje.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

29.3.2022 17:07
Pěkný článek, až na poslední informaci, o tom, že neumíme pořádně vyrábět amoniak bez fosilních zdrojů. Nevím co autor myslel slovy pořádně. Jestli tedy vůbec či jestli ekonomicky. Když si dovolujeme planetu ničit zdarma, tak asi ekonomicky. Syntéza amoniaku i nízkoteplotní elektrokatalytická je na světě a amoniak byl navržen jako jeden ze způsobů akumulace energie, takže to asi nebude příliš neúčinné.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

29.3.2022 17:08
Pěkný článek, až na poslední informaci, o tom, že neumíme pořádně vyrábět amoniak bez fosilních zdrojů. Nevím co autor myslel slovy pořádně. Jestli tedy vůbec či jestli ekonomicky. Když si dovolujeme planetu ničit zdarma, tak asi ekonomicky. Syntéza amoniaku i nízkoteplotní elektrokatalytická je na světě a amoniak byl navržen jako jeden ze způsobů akumulace energie, takže to asi nebude příliš neúčinné.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist