Jak bude na Ukrajině probíhat dekontaminace? Rozhovor s majitelem Dekonty Pavlem Mothejlem

Ruskou invazí ničená Ukrajina se dříve nebo později bude muset vypořádat se znečištěním, které válka způsobila. Česká společnost Dekonta, která se mimo jiné věnuje průzkumu a sanaci kontaminovaných míst, má zkušenosti se sanacemi po skončení války v Jugoslávii. Její majitel Pavel Mothejl se byl na Ukrajině již dvakrát podívat. Jaký je jeho pohled na situaci na Ukrajině? Do jaké míry jsou zkušenosti, které Dekonta nasbírala při poválečné sanaci například v zemích bývalé Jugoslávie, přenosné do terénu na Ukrajině?

Měřítka se pochopitelně liší a Ukrajina je na tom o poznání hůř.

V čem je to jiné?

Už tím celkovým rozsahem devastace.

I země na Balkáně si prošly bombardováním. Chemické podniky třeba proto, že se tam skladovaly zásoby. Například u Kraljeva, kde byly strategické rezervy paliv, obří nádrže zakopané v kopci. Ale tam se útočilo cíleně. To dnes ve srovnání s Ukrajinou vidím jako obrovský rozdíl.

Rozdíl?

Na Ukrajině jsme svědky necílené, plošné destrukce. Je to jako druhá světová válka, zahrnující kobercové bombardování a ničení celých měst.

Na Ukrajině se děje kompletní likvidace veškeré infrastruktury – rozvodů vody, kanalizací. Ten rozsah narušení, míra devastace a současně s tím spojené kontaminace, je na Ukrajině neporovnatelně vyšší.

A multi-hundred foot chunk of the Nova Kakhovka dam is gone, the Kakhovka Reservoir is quickly emptying out into the Dnipro. pic.twitter.com/265i1nbvAO

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) June 6, 2023

V úterý 6. června došlo k fatálnímu poškození Kachovské vodní nádrže…

Rozhovor vznikal v úterý 6. 6. 2023, pozn. red.

Vím, už mi volali v Mykolajivu, z Ministerstva mimořádných situací.

Byli by nejradši, kdybychom tam vyrazili teď hned a přivezli mobilní úpravny vody, které jim vozíme.

Protože už tak dost špatná humanitární situace se kvůli zničení Kachovské nádrže rapidně zhorší.

Dá se nějak v kontextu sanací ekologických havárií rozvést, co rozliv řeky způsobí?

Je to katastrofa.

Nemám ty nejčerstvější informace z terénu, ale celá ta postižená oblast Ukrajiny je velmi industrializovaná, a to situaci neprospívá.

Nachází se tam například velké sklady pesticidů, relikty socialismu. Jde o areály, do nichž byly ve velkém objemu shromážděny chemikálie, a přehrnuty zeminou. K pozdější sanaci.

Takže když tam přijde velká voda po protržení přehrady, pochopitelně to nadělá strašnou paseku.

Naskladněné pesticidy jen tak zahrnuté zeminou?

Ale to je po celé Ukrajině.

Ještě se neví, jestli se Dněpr rozlije spíš na pravou nebo levou stranu, ale strach z takového chemického úniku tu pochopitelně je.

Řešila Ukrajina ještě před válkou a rokem 2014 tyto postsovětské ekologické zátěže?

Já se obávám, že z hlediska sanací a ekologické bezpečnosti je Ukrajina úplně na začátku.

Do téhle doby se tam nedělo prakticky nic. Realita, například na úrovni odpadového hospodářství, nakládání s odpady, je od našeho vnímání příkře odlišná.

V čem se tak liší?

Ve své podstatě existuje na Ukrajině něco jako komunální skládky, kam se vozilo všechno. Ale neexistuje tu nic jako skládka toxického, nebezpečného odpadu. Všechno se to zaváželo na jedno místo.

Neexistují tu ani velké spalovny odpadů. Funguje tu pár minispalovniček k likvidování nemocničního odpadu, ale to je asi tak všechno.

Ukrajina se ty problematické velkoobjemové odpady snažila spíše vyvážet za hranice.

Výjimkou byl podnik na zpracování rtuti – jde o zařízení na území separatistické republiky – kde se do roku 2014 o něco pokoušeli. Ale tato oblast je dnes okupovaná a na devět let se sanace zastavila. Nic se odtamtud neodvezlo, nezpracovalo.

A je pochopitelné, že pokud je jakékoliv z takových kontaminovaných míst zasaženo válkou, následuje za tím ekologická havárie nebývalých rozměrů. Problémy jsou doslova na každém kroku.

A je jistým paradoxem, že v tomhle válka může pomoci.

Jak to myslíte?

Až jednou tahle válka skončí, může se nastartovat moderní obnova Ukrajiny.

Protože Ukrajinci už teď předpokládají, že vstoupí do Evropské unie. A to s sebou nese implementaci evropských zákonů v ochraně životního prostředí. Budou muset přistoupit na jiný model myšlení a začít všechny své ekologické jizvy skutečně řešit.

Už jsme to viděli na několika státech, kde v nemalém měřítku proběhla válka. Zasažený stát následně buduje moderní technologie a infrastrukturu, a tím vlastně v určitých oblastech přeskočí dlouhá léta pozvolného vývoje.

Co je teď z hlediska sanací kontaminovaných území nejdůležitější?

Prvotním krokem je všechno to vůbec zmapovat, získat data o kontaminaci, která nejspíš ještě nikdo nemá.

Rámcově všichni asi tušíme, co kde bylo a jak moc je to rozbité. Ale potřebujeme vyselektovat nejzásadnější jednotlivé lokality ve vztahu ke zdrojům pitné vody. Přímo ke zdrojům, z nichž se skutečně jímá voda do úpraven, čistíren vod pro celá města. A tam je třeba začít se sanací co nejdříve.

Která místa na mapě Ukrajiny patří k těm nejvíce kontaminovaným?

Myslíte takové ty hot spoty, které svítí červeně? Typově ty objekty mohou být velmi rozmanité.

Překvapily vás v něčem?

To ani ne. V květnu jsme projížděli řadu lokalit, například rozbombardované sklady pohonných hmot. Měřítkem znečištění se ty jednotlivé areály mohou blížit tomu, co známe z Česka tak 10-15 let nazpátek z případů navrtávek a prasklých produktovodů Čepra. Je to prostě plošná kontaminace území ropnými látkami.

Ale je tam též řada chemických závodů, a pokud je ve hře na tom samém místě s ropnými látkami třeba právě chemický únik z takového závodu, tak to pochopitelně významně ovlivní situaci v místě.

Nedokážu si moc představit sanace v krajině totální destrukce.

Zkrátka to nebude jednoduché. Je to hodně práce. A na dlouho.

Dá se operovat s nějakými čísly? V Kuvajtu se ekologické škody napravují ještě dvaatřicet let po válce.

Upřímně, to se nedá odhadnout, jsou to vyšší desítky let.

A sanaci samotné musí nejprve předcházet odminování. Řada míst je zaminovaná opravdu těžce. A jenom ty pyrotechnické úkony jsou na desítky let.

Miny samozřejmě nejsou všude, hlavně jsou v místech, kde procházela fronta. Na východě a na severu.

Druhou věcí je, že vlastně celá Ukrajina je teď bombardovaná. V poslední době stále častěji. Rakety sice „míří“ na strategické objekty, byť ne vždy na ně dopadají.

Tam se sanace asi bude dát řešit lépe, protože to bude bez min.

Je vůbec žádoucí, aby se do míst, která jsou kontaminovaná, a dost možná zaminovaná, vůbec navraceli lidé?

To je velká otázka. Ale ať už je to žádoucí či nikoliv, oni se tam stejně vrátí. Protože tam mají pochované své rodiče, je to jejich domov, strávili tam celý život a víceméně nikde nechtějí být na přítěž.

Když člověk přijde do vesničky, která je totálně – ale opravdu totálně zničená – a baráčky, co ještě stojí, už jsou na strhnutí – částečně vyhořelé, částečně poničení výbuchy, stejně tam narazíte na lidi. Je to obvykle ta starší generace. A mají obrovskou touhu začít znovu všechno obnovovat.

Tihle lidé se vrací do totální devastace a nekoukají na to, co tam po okupantech zůstalo. Vrací se tam, protože tam chtějí být.

Četl jsem, že do poválečné obnovy Ukrajiny se hodlá angažovat na 2300 polských firem. Máte rámcovou představu o tom, kolik takových firem je v Česku? Je náš zájem proporčně podobný?

Myslím si, že zájem českých firem je. Vedou se určité podnikatelské mise, aktuálně jedna probíhá z podnětu Ministerstva průmyslu ve Lvově. Ministerstvo zahraničí počítá na červenec s další takovou. Zřizuje se kancelář Czech Trade ve Lvově. Bude konzulát v Dnipru. Aktivity tu jsou.

Jen si osobně myslím, že reálně nebude úplně jednoduché se k zakázkám dostat.

Pročpak?

Zvlášť tam, kde to podléhá určité licenci, což je zrovna případ sanačních firem, je zapotřebí získat od tamních ministerstev povolení k nakládání s odpady. Bez toho se nehnete.

A ukrajinská ministerstva nefungovala úplně dynamicky ani v době míru, a teď teprve posuzování a vydávání licencí zabere čas.

Takže sanaci území mohou blokovat administrativní překážky?

Administrativní i personální. Protože firem na Ukrajině, které mají potřebná povolení k nakládání s odpady, s nimiž by se dala navázat spolupráce, také není moc. Stejně jako je těžké najít ukrajinskou firmu, která opravdu reálně něco dělá. Nebude to zkrátka jednoduché.

Důležité je, aby náš zájem o Ukrajinu neupadal. Všichni jsme už unavení a všichni si přejeme, aby to už skončilo. Tohle ale není v našich rukách. Takže zkrátka musíme držet otázku pomoci pořád živou. A snažit se mít přesné informace o tom, jak to na Ukrajině teď skutečně vypadá.

---

reklama

---