Muž, který buduje tůně. O vodě v krajině s hydrobiologem Jaromírem Mašterou

Musíme zadržet vodu v krajině, zní aktuálně ze všech stran. Odborníci souhlasí a i laikům to dává smysl. Jenomže i dobrá věc se dá udělat špatně. O tom, jaké tůně a mokřady mají v krajině smysl, jsme si povídali s hydrobiologem Jaromírem Mašterou, který jich se spolkem Mokřady z.s. už vybudoval stovky. O suchu a nutnosti zadržování vody v krajině slyšíme od politiků kolikrát za den. Oslovil Vás někdo z nich s nějakou konkrétní nabídkou, poptávkou, návrhem na konzultaci?

Žádní politici nás zatím s žádnou nabídkou, poptávkou ani dotazem neoslovili.

Proč myslíte, že je vaše řešení nelákají? Vyhloubené tůně sice nejsou bez práce, ale pořád za zlomek ceny, než jimi navrhované rybníky a přehrady, ne?

Dobré opatření pro zlepšení vodního režimu v krajině není a nebude nikdy zadarmo. A nebude ani úplně levné.

A i když je realizace tůní a obnova vodních toků pořád levnější, než například výstavba nových rybníků, nestavěl bych tu otázku jako volbu buď, anebo. Určitě to v krajině není tak, že buď rybníky a přehrady, nebo revitalizace vodních toků a tůně. Potřebujeme totiž všechny tyto prvky.

Jak by to ideálně mohlo vypadat?

Jde jen o to zvolit jejich množství a vhodné umístění v krajině. Přehrad jen pár, na pitnou vodu. Rybníků více, ale spíše mělkých a na vhodných místech. A pak spoustu zrevitalizovaných potoků a spoustu tůní, opět převážně mělkých.

Takže pár dražších projektů, spousta levnějších…

Ten rozdíl v ceně je dán zejména tím, že na tůně a potoky často stačí jen terénní úpravy, zato u rybníků se musí dělat technické objekty. Ty celou stavbu prodražují. Ale i u obnovy přírodě blízkých potoků musíme řešit pomístní stabilizaci koryt, třeba kameny, mrtvým dřevem. A to také něco stojí. Nejsou vyloženě lacinější.

Dají se nějak obecně kriticky porovnat kvality rybníku či vodní nádrže ve srovnání s tůněmi a mokřady?

Na to asi není jednoznačná odpověď, musel by se řešit případ od případu, každý rybník či tůň vypadají jinak a trochu jinak fungují. Nelze říci, že rybníky jsou v něčem lepší než tůně a naopak. Navzájem se částečně funkčně kryjí, ale i doplňují.

Obecně jsou pro zlepšení vodního režimu krajiny potřeba mělké rybníky a mělké tůně. Jen ty totiž většinou zajistí, že po velkou část roku budou plné a budou zavodňovat i půdu ve svém okolí.

Hluboké rybníky či tůně někdy fungují tak, že po většinu roku jsou poloprázdné a kvůli tomu stahují vodu z okolí a vlastně tu lokalitu mohou vysušovat.

Hluboké tůně a rybníky mohou vysušovat krajinu? To je poněkud nečekané…

Občas se to stává u obnovy rybníků, kde se jde cestou udělat je co nejhlubší, aby v nich bylo co nejvíce vody. Výsledek je takový, že se prokopne nepropustná vrstva půdy a rybník je trvale na snížené hladině. Totéž se děje u hlubokých tůní.

Problém totiž je, že jílová vrstva na mnoha místech vhodných na tůně či rybníky je maximálně do 1,5 m hloubky, pak už jsou štěrkopísky. Jak to jednou prokopnete…

… tak jste na suchu?

Ano, jste bez vody nebo na trvale zakleslé hladině.

Voda úplně nezmizí, respektive jde do podzemí, což není úplně špatně. Jenže už není v horních vrstvách půdy, kde by byla nejvíce potřeba.

Základ je udržet co nejvíce vody na povrchu nebo v horních vrstvách půdy, a ona se z těchto vrstev na vhodných místech nakonec stejně zčásti zasákne do pozemní vody.

Mně se líbí, že i když děláte do tůní a mokřadů, nehaníte rybníky a nádrže.

Všechno jsou to vodní biotopy, byť odlišnosti mezi nimi pochopitelně jsou. Někdy výrazné, ale jinde rozdíl prakticky nepoznáte.

U rybníku jsou technické prvky na manipulaci s vodou. Má teoreticky možnost vypuštění. Ale to jsou jen pojmy, s kterými pracují úřady.

Je nakonec největším kladem mokřadů a tůní „jen“ to, že pomáhají živočichům, rostlinám, anebo umí ještě něco jiného, co rybníky nesvedou?

Záleží na tom, jak daná tůň či rybník vypadají a jak se na nich hospodaří nebo o ně pečuje.

Tůň s velkou hloubkou, do které navíc někdo nasadí ryby, bude z pohledu biodiverzity skoro k ničemu. A rybník, který bude mít trvale nízkou obsádku a bude mít velké zastoupení mělčin, bude z pohledu biodiverzity skvělý.

A z hlediska vodního režimu?

Zase je to individuální. Je třeba, aby většina nádrží v krajině byla mělká, s pozvolným přechodem do krajiny. Alespoň v oblasti přítoku, lépe i na březích, pokud to je ovšem v dané lokalitě možné.

Takže asi to lze shrnout, že jak rybníky, tak tůně mohou mít velké přínosy z pohledu biodiverzity i vodního režimu krajiny. Ale musí se dobře udělat a musíme se o ně zrovna tak dobře starat.

Sucho evidentně je a ještě nějakou dobu bude. Je opravdu v naší krajině málo vody? Nebo s ní jen neumíme pracovat, neumíme se k ní chovat?

V posledních pěti letech se u nás projevuje sucho, více či méně, v závislosti na regionu a daném období. Poměrně zásadní není celkové množství srážek, ale jejich rozložení v čase. Častější jsou třeba přívalové srážky po nedeštivých obdobích. Je pravděpodobné, že v naší krajině jako celku je poměrně dost vody.

Když vyjdu ze zkušeností z ploch odvodněných melioracemi, pak téměř na každé louce či poli na Vysočině proudí pod zemí voda, a často ve velkém množství. Přitom na první pohled je ta louka suchá. Ale stačí pohlédnout do melioračních šachet.

Takže co se týká našeho chování k vodě v krajině, máme se ještě hodně co učit a napravovat. Recepty již známe, ale větší realizace zatím váznou.

Jaký je podle vás recept proti suchu? Myslím tomu půdnímu, s meteorologickým asi nehneme.

Nejprve by se asi hodilo vyřešit problém odvodnění krajiny, které ovlivňuje nedostatek vody na povrchu a v horních vrstvách půdy.

Odvodnění je v zásadě dvou typů. Různé povrchové příkopy a zahloubení toků, a pak podzemní odvodnění melioračními systémy.

Meliorace odvodňují prostor nad sebou a zároveň obvykle ani nepustí vodu k zásaku do spodních vod. Takže dochází k nadměrnému vysušování půdy a omezuje se zásak do podzemí.

Meliorace jsou tedy chybou?

Nechtěl bych být úplně tak direktivní. Určitá procenta odvodnění krajiny jistě potřebujeme, protože nebýt jich, nebylo by možné obhospodařovat řadu zemědělských pozemků.

Jde o to zvolit oblasti, kde být musí a kde je naopak odvodnění naprosto nadbytečné.

A se zemědělstvím úzce souvisí další faktor. Neschopnost orné půdy zadržet vodu. To je dáno, mimo jiné, malým objemem organické hmoty a nevhodnými agrotechnickými postupy.

Takže budování tůní v odvodněné krajině, není to jen takové kopání hluboké studny v poušti?

Když tůně a rybníky budeme dělat hluboké, pak to přirovnání sedí. Ničeho nedosáhneme.

Vtip je v tom vracet vodu co nejvíce na povrch, čímž se podpoří malý vodní cyklus a bude docházet k lepší regulaci teploty a klimatu. Sluneční energie dopadající na vodu se využije téměř celá na odpar vody, přičemž se jen malá část vrací do atmosféry.

Jsou nově budované tůně pro krajinu univerzálním dobrem? Je možné, že by vytvářené tůně mohly nějak škodit, přírodě neprospívat?

Máte pravdu. Nelze říct, že jakákoli tůň je prospěšná. Pokud vznikla na místě, které bylo již předtím přírodovědně cenné, navíc třeba byla vybudována nevhodně, může lokalitě ublížit a nic dobrého nepřinese.

Jak víte, že jste třeba vytvořením mokřadu nezlikvidovali nějakou jinou lokální populaci brouků, vázaných na podmáčené stanoviště. Děláte inventarizační průzkumy?

My se vždy snažíme zajistit v místě výchozí přírodovědné průzkumy. Většinu zajišťujeme sami, několik našich členů má biologické vzdělání. Anebo aspoň zajistit dostupné údaje k lokalitě, třeba od Agentury ochrany přírody.

Ještě je třeba říct, že asi ve všech případech není nutné vždy dělat důkladné biologické inventarizační průzkumy, ale vždy by měl lokalitu před zásahem ve vegetačním období navštívit odborník biolog, a posoudit jí.

Na svých stránkách píšete, že: „Mokřady v dnešní intenzivně využívané krajině chybí a ty stávající zanikají nebo degradují nedostatečnou péčí.“ Jak se pečuje o mokřad?

Záleží, jak vypadá.

Tak zkusme to nějak obecně, co obnáší péče o mokřadní stanoviště?

Je vhodné provádět průběžné prořezávky dřevin, šetrnou údržbu travnatých ploch a rákosin. Je v tom také obnova tůní, vhodná úprava vodních toků.

O některé mokřady se staráme i devět let poté, co jsme je obnovili, a pořád je co upravovat.

Vyhledáváme převážně mokřady ve zhoršeném stavu, a u nich byly zpočátku potřebné razantnější zásahy. Ale i maloplošné a postupné. Někdy je to každoroční práce, jinde stačí jednou za 3-5 let.

Záleží na úživnosti prostředí. Na všechny plochy je nutné se vracet a kontrolovat je.

Čemu u mokřadů prochází životnost, co je třeba opravovat a kontrolovat?

Toho je spousta. Například krtci nebo hryzci rádi vrtají do valů u tůní a způsobují jejich nadměrné průsaky. Častým problémem mokřadů je jejich nadměrný zárůst a zástin, proto ty prořezávky, kosení.

Krtci, plevel. Takže je to vlastně takové mokré zahradničení?

My se vždy snažíme vymyslet takový způsob údržby, aby to právě nebylo zahradničení. To v zásadě splňuje takzvaná mozaikovitá péče. Ta by měla podpořit co nejširší spektrum organismů.

Představte si mozaikovité kosení, na jedné plošce každoročně nebo jednou za 2-3 roky, jinde extenzivní pastva nebo jen přepasení, občasné prořezávky dřevin, občasné pročištění tůně nebo jen její vykosení, když vyschne… Hlavní jsou mělké vodní plochy a různorodost, pestrost podmínek stanoviště, kterou tím dosahujeme.

Nepodlehne uspořádání vzhledu takového mokřadu představám svého tvůrce?

Vlastní vkus asi každý do lokality promítne, ale nikdy se to nesmí příliš zvrtnout do urovnané a uklizené zahrádky. Pořád to musí být tak trochu divočina. Ona žádná opravdu ideálně představa o mokřadu pravděpodobně neexistuje.

Nejlepší je nějak podle ověřených postupů začít s péčí, a pak uzpůsobovat podle toho jak příroda reaguje. To se dá zajistit, že po pěti letech zopakujeme biologické průzkumy v lokalitě a ty nám ukáží, jestli se staráme dobře nebo co máme změnit.

Na co si ještě dát pozor?

Nevhodně umístěné a technicky provedené tůně, ale i rybníky, mohou přispívat například k erozi. Opět záleží na konkrétním místě a konkrétním opatření. Na svažitých pozemcích je třeba dobře rozmýšlet, jak a jestli tůň zrealizovat. Zásadní je nekopat příliš do hloubky, spíše vhodně modelovat zemní val. Důležité je, aby tůň měla stabilní břehy, a když to jde, aby zavodňovala nejen svůj prostor, ale i své okolí.

V případě vytvoření tůně či rybníku v návaznosti na intenzivně obhospodařované plochy je nutné zajistit, aby se do tůně či rybníka nedostávaly splachy.

Jak?

Například vytvořením jedné předsazené nádrže na zachytávání a odbourávání znečištěné vody a zachytávání splachů zeminy. Něco jako taková kořenová čistička. Nebo vhodnou modelací valů.

Čistá voda je základ všeho života a musíme se snažit jí zajistit. Některé organismy tolerují určité znečištění, ale obecně ohrožené a vzácné druhy vyžadují hodně dobrou kvalitu vody. Třeba obojživelníci.

Ale není on takový obojživelník poněkud vachrlatým bioindikátorem kvality stanoviště? Nejsou třeba, co já vím, vážky o něco lepší?

Obojživelníci jsou obecně dobrými indikátory kvality prostředí, protože až na výjimky potřebují ke svému životu jak vodní prostředí, tak suchozemské. A obojživelníci budou dlouhodobě žít jen tam, kde oba dva tyto typy prostředí jsou z jejich pohledu v dobrém stavu.

Díky vývinu ve vodě dobře odrážejí kvalitu vodního stanoviště. Určitě ale obojživelníci nejsou sami, řada druhů hmyzu, včetně vážek, je také dobrým indikátorem.

Momentálně se staráte o padesátku mokřadů, tůní jste už vykopali stovky. Prozradíte, jakou zkušenost jste z toho načerpal?

Základní zkušenost ohledně tůní je, že neexistuje nic jako optimální tůň. Stejně jako na druhou stranu asi neexistuje tůň, která bude zcela k ničemu – i když má třeba hodně nevhodné parametry.

Další důležitý poznatek je, že realizací tůně nebo obnovou mokřadu práce nekončí, ale že jde o dlouhodobý proces a v podstatě je to nekonečná práce. Pokud tedy chceme, aby to dobře fungovalo.

Voda je nevyzpytatelný živel a někdy je těžké ho zkrotit a nasměrovat ho, aby „pracoval“ tak, jak potřebujeme. V některých lokalitách se můžete snažit, jak chcete. Můžete ladit opatření k dokonalosti, ale stejně to pořád nebude ono. A naopak v krajině vidím příklady ne zcela vhodně udělaných tůní a ty kolikrát překvapivě fungují dobře.

Důležitý poznatek ohledně mokřadů je ten, že každá lokalita je jiná a aplikovat sice lze podobné postupy, ale stejně je na každém místě potřeba některé věci řešit trochu jinak.

Mokřady z.s. fungují od roku 2011. Když se podíváte nazpět, a vidíte za sebou 9 let práce v terénu… co vidíte?

Můžu říct, že skoro na všech lokalitách v naší péči jde o potěšující pohled. Na skoro všech lokalitách je voda celoročně, někde dokonce i tůně drží skoro celý rok plnou hladinu. Někde jsou problémy, ale tam se to snažíme vylepšovat. Podle provedených opakovaných i namátkových průzkumů je navíc vidět, že stav lokalit se opravdu zlepšuje.

A když na některý mokřad přijdete v parném létě, působí to jako oáza života. V podstatě do každé z lokalit v naší péči můžu vzít svoje děti a ukázat jim několik druhů obojživelníků. To běžně po krajině k vidění není.

A i proto jsme vznikli, chtěli jsme pomoct zachránit obojživelníky v ČR.

---

reklama

---