Jak vyrobit dobrou tůň? Udělejte ji mělkou, radí Jaromír Maštera

Budování tůní a mokřadů se často považuje za jedno z nejlepších opatření, jak v krajině zadržet vodu. Zároveň nabízí domov obojživelníkům a dalším druhům, které v dnešní zemědělské a urbanizované krajině přežívají jen obtížně. Nejeden majitel pozemku se při zprávách o suchu zamyslí, že by si taky mohl pořídit tůň. O tom, jak složité nebo jednoduché to je, jsme si povídali s Jaromírem Mašterou. Chci mít tůň či mokřad. Stačí, že jsem majitelem pozemku a nevím co s penězi a prostě vykopu tůň a pak už jen poslouchám kvákání žab. Je to takto jednoduché?

Výborný základ je, když někdo má pozemek a chce na něm funkční mokřad. Takovým lidem doporučuji kontaktovat buď organizaci, co se budování tůní věnuje (my nejsme jediní), anebo Agenturu ochrany přírody.

Zásadní totiž je, aby opatření navrhl nebo pomohl navrhnout člověk, co tomu víc než jen trochu rozumí. Aby se kvůli ušlechtilému nápadu něco jiného cenného nezničilo. Takže je nutné na místě provést nějaké průzkumy a pak vytvořit návrh.

Potřebuji k tomu nějaké povolení od vodohospodářů nebo od kohokoliv jiného, když jsem majitelem pozemku? Souhlas sousedů, obce, vyjádření rady starších?

Ne na každou tůň potřebujeme vodoprávní povolení. Ale také neplatí, že všechny tůně jde udělat bez vodoprávního povolení. Záleží na tom, jak bude ta tůň velká, jestli bude mít přítok a odtok, zda bude mít nějaké technické prvky.

Vodní zákon řeší různé věci ohledně tůní a vodních toků, a hodně záleží na výkladu a postupu příslušného úřadu. Když to bude drobné opatření, je nutné jen posouzení, návrh, konzultace a pak už můžete kopat. Drobná opatření půjdou realizovat rychle a docela jednoduše. Ale větší zásahy už budou náročnější na projednávání na úřadech.

Zjednodušeně lze říct, že malou tůň do 300 m2, mělkou do 1,5 metru hloubky, umístěnou mimo vodní tok, bude nejspíš možné zbudovat bez povolení vodoprávního úřadu.

Ale i kdyby to náhodou nebylo na vodoprávní povolení, vždy všem doporučujeme záměr předem s orgánem ochrany přírody nebo AOPK probrat. Když už nic jiného, tak vám třeba s něčím poradí. Souhlas sousedů je vhodný, ale asi ne nezbytný. Ale zase rozumně: v případě, že u sebe zvýšíte zamokření pozemku, může k tomu dojít i u souseda. A z toho by mohlo být mrzení.

Dokážu si představit, že lidé nebudou tůňku nebo mokřad chtít, protože je budou mít za líhniště komárů...

U komárů je to tak, že se sice budou v tůních vždy rozmnožovat, ale ve správně fungujících tůních bude vždy a téměř trvale přítomno velké množství predátorů, kteří larvy komárů žerou. Larvy i dospělci vodních brouků, larvy vážek a čolci. Nemůže tam proto docházet k přemnožování komárů.

Obecně problémové z pohledu komárů bývají všechny vodní biotopy, kde nejsou jejich přirození nepřátelé, například různé umělé nádoby na zahradách či technické nádrže. Dlouhodobě udržované a funkční tůně nemohou nikdy sloužit jako líhniště komárů.

Teď mě napadla taková další taková nepříjemnost. Mokřady jsou ze zákona významné krajinné prvky, a na jejich území se musím spoustě aktivit zdržet. Takže úplně zjednodušeně: je mnou vybudovaný mokřad nebo tůň pořád moje?

Mokřad v obecném pojetí není podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody významným krajinným prvkem. Významnými krajinnými prvky ale jsou vodní toky, rybníky, rašeliniště a údolní nivy vodních toků. A protože to všechno lze považovat za mokřady, je tedy řada mokřadů alespoň zčásti významným krajinným prvkem.

Jinak tůně a mokřady obecně jsou tzv. krajinnými prvky. To je však pojem důležitý pouze v oblasti dotací na zemědělské hospodaření.

V tom se trochu ztrácím…

Zjednodušeně: zásadní je to, že je nesmíme poškodit nebo zničit. Pokud nivu vodního toku odvodníte, je to poškození. Pokud tam budete běžně hospodařit a nebudete nic dalšího provádět, nic se neděje, nic se nemění. Když tam vytvoříte pár mělkých tůní na vhodných místech, stav zlepšíte, a tedy jste se také nijak neprovinili. Spíš byste měli obdržet poděkování.

Mokřad, kde vytvoříte něco, co ho nepoškodí, je samozřejmě pořád ve stejném vlastnictví a určitě nepozbýváte žádných svých práv. Právní ochrana se většinou nezmění, když děláte tůně či revitalizujete vodní tok.

Je doporučena nějaká minimální rozloha, aby to opravdu mělo význam jiný než estetický?

Minimální rozloha tůní ani mokřadů není daná. A i drobná tůň může být místem pro rozmnožování třeba čolků obecných. I drobný mokřad může pomoci zlepšit minimálně mikroklima dané lokality.

Obvykle platí, že čím větší mokřad, tím pro krajinu i biodiverzitu lépe. Už to ale úplně neplatí pro tůně, protože ne vždy je největší tůň to nejlepší. Je potřeba vycházet z terénních podmínek.

Obecně pro tůně platí, že je potřeba jejich různorodost. Tedy nebudovat jednu, ale více tůní, s různými parametry. Tak zajistíme nejvyšší biodiverzitu, protože každý organismus si najde to, co potřebuje.

Doporučujeme zbudovat vždy alespoň jednu větší tůň, řekněme alespoň 100 m2, a pak více malých v řádu desítek i jednotek m2. S tím, že tůně by měly mít velký rozsah mělčin.

Dá se nová tůň nebo mokřad založit všude, kde mě jen napadne?

Přírodě blízká tůň se nedá udělat kdekoli.

Samozřejmě za pomoci betonu či folie můžeme jezírko či tůň vyrobit všude, ale nefunguje to ideálně. I když už jsem viděl hodně pěkných a funkčních zahradních jezírek.

Místa, kde budovat tůně, mohou být různá, tedy může jít o louku, les, nebo třeba i pole. Důležité pro výběr bude provedení prvotního průzkumu.

A když vynecháme beton a fólie, kde se to obzvlášť hodí a kde to prosím zrovna rozumné není?

Záleží na zemině a zamokření místa. Aby tůň držela alespoň po část roku vodu, je většinou třeba jílovité zeminy nebo přímo čistého jílu. Když máme jinou zeminu, může se podařit dosáhnout zadržení vody například důkladným strojním zhutněním.

To zní jako recept od Babici.

Ano, nikdy to nebude úplně fungovat.

Obecně bychom měli vybírat místo pro tůň podle toho, jestli je tam mokro, tedy ne jen vlhko, ale opravdu mokro. Nejlépe po většinu roku.

Nebo když je místo suché, ale je zde jíl a my víme, že voda je v melioraci, může to také být vhodné místo.

Díky přítomnosti povrchové či podpovrchové vody můžeme zajistit, že tůň bude fungovat po většinu roku.

Tůň lze udělat i na místě, kde bude plněna pouze ze srážek. A není to určitě špatně. Neprůtočné tůně jsou v krajině velmi potřebné a pro řadu druhů obojživelníků jsou mnohem lepší než ty hodně průtočné.

Čili tůň můžeme udělat prakticky kdekoli, jen není jisté, jak to s ní bude dál.

Na kolik mě takový dobrý skutek přírodě vyjde?

Vše záleží na rozsahu a na tom, jak drahá bude tvorba tůně nebo zásah na celém mokřadu.

Ručně se dá zbudovat leccos. Je to však poměrně náročné, zejména časově. Ale když do toho vložíte svůj čas a energii a nebudete jí litovat, může to být vlastně zadarmo.

Lepší je ale použít mechanizaci, osvědčený je konkrétně menší pásový bagr. A tady už záleží na tom, jak rychle bagrista pracuje a jakou má hodinovou sazbu.

Ale nelze jen násobit, každá lokalita je trochu jiná a někde jde bagrování rychle, jinde bude stroj zapadat. Někde bude hodně prací navíc.

Částku za den nebo za 100 m2, kterou byste asi chtěl slyšet, vám bez prohlídky konkrétní lokality nepovím.

Můžu si zažádat o nějakou dotaci na zřízení tůně či mokřadu? Ne že bych to preferoval, ale peníze se hodí vždycky.

Není důvod odmítat dotaci na mokřady od státu. Stát tímto způsobem realizaci těchto opatření podporuje. Je to sice stále v malém rozsahu, ale podpora to je a my si jí vážíme a děkujeme za ní. Bez podpory od MŽP bychom toho zdaleka neudělali tolik. Všechno něco stojí a bagrování obzvlášť. Kdo to nedělá, neumí si představit náklady s tím spojené.

MŽP má dva jednodušší dotační programy – Program péče o krajinu a program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Pak je tu ještě Operační program životní prostředí, který ale nevyužíváme. Je určený hlavně pro velké projekty.

A s jak obsažným fondem mám počítat do dalších let na údržbu?

Následná údržba je v některých lokalitách jednoduchá, stačí třeba jen kosení či pastva. Každý rok je potřeba někde dělat minimálně drobné úpravy rýčem, občas se ukáže i potřeba většího zásahu. Dost také záleží na kvalitě provedení té tůně – když se to udělá dobře, je velká šance, že to bude dlouhodobě fungovat bez potřeby větších zásahů.

Neplechu mohou nadělat krtci, hryzci, splach zeminy, nadměrné zarůstání lokality nebo třeba vjezd vozidla do místa, kde nemělo co dělat.

Dobře. Jak dlouhou životnost taková tůň má?

Ty mělčí vydrží kratší dobu, jen několik, řekněme osm deset let. A budou po tu dobu skvěle fungovat. Je to lepší, než udělat hluboké. Ty sice vydrží 20 let, ale nikdy nebudou pro tolik druhů vhodné.

Na co si dát při zřizování tůně pozor?

Obecně jsou mokřady a tůně s menším podílem dřevin lepší, žije zde více organismů. Ale i mokřady s více dřevinami a zastíněné tůně jsou významné pro některé druhy. Je tedy dobré vytvořit určitou mozaiku a na mokřadu mít jak plně osluněné, tak i téměř zastíněné tůně.

Výsadba stromů je na mokřadech skoro vždy nevhodná a hlavně zbytečná. Pokud tam nějaké dřeviny chceme, pak stačí nechat pracovat přirozenou sukcesi – vyrostou tam samy. Pokud je tam nechceme a chceme udržet tůň osluněnou, musíme dřeviny prořezávat nebo redukovat pravidelným kosením.

Mezi nežádoucí zásahy na mokřadech asi patří hlavně nadměrné odvodňování, zavážení různým materiálem a velkoplošné zalesňování. Mokřad můžete výrazně poškodit nebo zničit i tím, že na jeho celé ploše postavíte rybník. Tak sice mokřad nahradíte jiným typem mokřadu, ale ten původní byl někdy z přírodního hlediska mnohem cennější.

Kdy je pro práci na mokřadech nejlepší doba?

Vhodné pro zásahy na mokřadech je období klidu, kdy se tam pohybuje nejméně živočichů. Nejlépe je tedy budovat tůně zhruba od října do února.

Ale záleží vždy na rozsahu zásahu. Malou tůň, kterou budeme kopat ručně, můžeme dělat prakticky kdykoli. Nebo když budeme obnovovat mokřad na ploše, která je nyní odvodněným polem. Ale velké bagrování v ploše, která je již nyní podmáčená a je zde velmi pravděpodobný výskyt obojživelníků a dalších živočichů, by mělo být směřováno do podzimu a zimy.

U zimního bagrování je také třeba brát ohled na potenciální zimoviště. To jsou ty na pohled nehezké hromady dřeva a listí, ve kterých možná něco spí.

Vykopu tůň, a nezaprší. Nebude z toho nakonec jen suchá a zbytečná drenážní jáma?

Záleží, kde tůň vykopete. Když bude na melioraci nebo na nějakém potoku či potůčku, o vodu se nemusíte bát.

Rozhodně kvalitu nenahrazujte hloubkou. Když se udělá hluboká tůň, tak kolikrát opravdu funguje jako drenážní jáma, a to i přesto, že třeba má přítok. Nadměrné zahlubování není dobré, dost často totiž dojde k porušení nebo přímo odstranění nepropustné vrstvy a voda uniká pryč.

Správná tůň je mělká, nesmí se při její realizaci prokopnout nepropustná vrstva půdy. Když se to stane, musí se to opravit.

Když uděláte dobrou, mělkou tůň na mírně podmáčené ploše, tak je pravděpodobné, že to bude fungovat.

Dobře, udělám mělkou tůň, a ona mi v létě vyschne. Co pak?

Nic, to ničemu nevadí, naopak. Mělké vysychavé tůně patří mezi velmi nedostatkové biotopy v krajině, jsou hodně cenné třeba pro žábronožky, listonohy či ropuchy krátkonohé. Chyba to není.

Obojživelníci a jiná živočišná chamraď si tu tůň sama najde, nebo je potřeba je tam nastěhovat?

Naše krajina ještě naštěstí pořád trochu funguje a tak je velmi pravděpodobné, že když někde uděláte tůň a dobře se budete starat o její okolí, samo vám tam něco přijde a začne tam růst vhodná mokřadní vegetace.

Zásada by asi měla být „nic nikam nevysazovat“. Z této zásady můžeme udělat nějaké výjimky, kde je to prokazatelně příliš izolované, třeba ve městech. Případné vysazování by se ale mělo týkat spíše jen rostlin, u živočichů jsou výrazně větší rizika zavlečení chorob nebo oslabení populací.

Určitě by vždy mělo jít o naše původní druhy a mělo by to být dobře promyšleno a projednáno s příslušnými úřady.

Je něco, na co se zapomíná?

Na mokřadech nejde jen o vodní biotopy a jejich vzhled, ale také o okolí.

Ono to platí obecně o krajině – abychom měli druhovou pestrost, musíme se o krajinu vhodným způsobem starat. A aby někde mohli dlouhodobě žít například žáby, čolci a ještěrky, musí zde být mozaika různých biotopů, péče nesmí být moc intenzivní a ani nesmí být plochy dlouhodobě zcela bez péče.

A musí zde být tzv. „mírný nepořádek“. Tímto slovem označujeme na vhodných místech ponechané hromady dřeva z prořezávek, padlé kmeny, hromady kamenů apod. Zjednodušeně lze říct, že jde o hromady či hromádky přírodního materiálu, která slouží jako místa úkrytu a zimování pro drobné živočichy.

---

reklama

---