https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/jak-vyrobit-dobrou-tun-udelejte-ji-melkou-radi-jaromir-mastera
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak vyrobit dobrou tůň? Udělejte ji mělkou, radí Jaromír Maštera

28.5.2020 04:23 (Ekolist.cz)
Dolní Bradlo - rybník, tůně a mokřady.
Dolní Bradlo - rybník, tůně a mokřady.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavel Vacek / Mokřady z. s.
Budování tůní a mokřadů se často považuje za jedno z nejlepších opatření, jak v krajině zadržet vodu. Zároveň nabízí domov obojživelníkům a dalším druhům, které v dnešní zemědělské a urbanizované krajině přežívají jen obtížně. Nejeden majitel pozemku se při zprávách o suchu zamyslí, že by si taky mohl pořídit tůň. O tom, jak složité nebo jednoduché to je, jsme si povídali s Jaromírem Mašterou.
 
Chci mít tůň či mokřad. Stačí, že jsem majitelem pozemku a nevím co s penězi a prostě vykopu tůň a pak už jen poslouchám kvákání žab. Je to takto jednoduché?

Výborný základ je, když někdo má pozemek a chce na něm funkční mokřad. Takovým lidem doporučuji kontaktovat buď organizaci, co se budování tůní věnuje (my nejsme jediní), anebo Agenturu ochrany přírody.

Jaromír Maštera je hydrobiolog, který se zabývá teoretickou i praktickou ochranou přírody.  Zaměřuje se na obnovou a tvorbou tůní, opravu menších rybníků, jejich biologické průzkumy, tvorbu zimovišť pro drobné živočichy a řadou dalších činností spojených s vodou a vodními živočichy a obojživelníky. Navrhuje opatření na zlepšení vodního režimu lokalit i částí krajiny a opatření k zadržení vody v krajině. Dříve pracoval pro Český svaz ochránců přírody v Jihlavě, na Správě CHKO Křivoklátsko nebo pro Agenturu ochrany přírody a krajiny v Havlíčkově Brodě. Je aktivním členem spolku Mokřady z.s.
Jaromír Maštera je hydrobiolog, který se zabývá teoretickou i praktickou ochranou přírody. Zaměřuje se na obnovou a tvorbou tůní, opravu menších rybníků, jejich biologické průzkumy, tvorbu zimovišť pro drobné živočichy a řadou dalších činností spojených s vodou a vodními živočichy a obojživelníky. Navrhuje opatření na zlepšení vodního režimu lokalit i částí krajiny a opatření k zadržení vody v krajině. Dříve pracoval pro Český svaz ochránců přírody v Jihlavě, na Správě CHKO Křivoklátsko nebo pro Agenturu ochrany přírody a krajiny v Havlíčkově Brodě. Je aktivním členem spolku Mokřady z.s.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / archiv autora

Zásadní totiž je, aby opatření navrhl nebo pomohl navrhnout člověk, co tomu víc než jen trochu rozumí. Aby se kvůli ušlechtilému nápadu něco jiného cenného nezničilo. Takže je nutné na místě provést nějaké průzkumy a pak vytvořit návrh.

Potřebuji k tomu nějaké povolení od vodohospodářů nebo od kohokoliv jiného, když jsem majitelem pozemku? Souhlas sousedů, obce, vyjádření rady starších?

Ne na každou tůň potřebujeme vodoprávní povolení. Ale také neplatí, že všechny tůně jde udělat bez vodoprávního povolení. Záleží na tom, jak bude ta tůň velká, jestli bude mít přítok a odtok, zda bude mít nějaké technické prvky.

Vodní zákon řeší různé věci ohledně tůní a vodních toků, a hodně záleží na výkladu a postupu příslušného úřadu. Když to bude drobné opatření, je nutné jen posouzení, návrh, konzultace a pak už můžete kopat. Drobná opatření půjdou realizovat rychle a docela jednoduše. Ale větší zásahy už budou náročnější na projednávání na úřadech.

Zjednodušeně lze říct, že malou tůň do 300 m2, mělkou do 1,5 metru hloubky, umístěnou mimo vodní tok, bude nejspíš možné zbudovat bez povolení vodoprávního úřadu.

Ale i kdyby to náhodou nebylo na vodoprávní povolení, vždy všem doporučujeme záměr předem s orgánem ochrany přírody nebo AOPK probrat. Když už nic jiného, tak vám třeba s něčím poradí. Souhlas sousedů je vhodný, ale asi ne nezbytný. Ale zase rozumně: v případě, že u sebe zvýšíte zamokření pozemku, může k tomu dojít i u souseda. A z toho by mohlo být mrzení.

Dokážu si představit, že lidé nebudou tůňku nebo mokřad chtít, protože je budou mít za líhniště komárů...

U komárů je to tak, že se sice budou v tůních vždy rozmnožovat, ale ve správně fungujících tůních bude vždy a téměř trvale přítomno velké množství predátorů, kteří larvy komárů žerou. Larvy i dospělci vodních brouků, larvy vážek a čolci. Nemůže tam proto docházet k přemnožování komárů.

Obecně problémové z pohledu komárů bývají všechny vodní biotopy, kde nejsou jejich přirození nepřátelé, například různé umělé nádoby na zahradách či technické nádrže. Dlouhodobě udržované a funkční tůně nemohou nikdy sloužit jako líhniště komárů.

Jedna z tůní, o které se v lokalitě Dolní Bradlo stará spolek Mokřady.
Jedna z tůní, o které se v lokalitě Dolní Bradlo stará spolek Mokřady.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Teď mě napadla taková další taková nepříjemnost. Mokřady jsou ze zákona významné krajinné prvky, a na jejich území se musím spoustě aktivit zdržet. Takže úplně zjednodušeně: je mnou vybudovaný mokřad nebo tůň pořád moje?

Mokřad v obecném pojetí není podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody významným krajinným prvkem. Významnými krajinnými prvky ale jsou vodní toky, rybníky, rašeliniště a údolní nivy vodních toků. A protože to všechno lze považovat za mokřady, je tedy řada mokřadů alespoň zčásti významným krajinným prvkem.

Jinak tůně a mokřady obecně jsou tzv. krajinnými prvky. To je však pojem důležitý pouze v oblasti dotací na zemědělské hospodaření.

V tom se trochu ztrácím…

Zjednodušeně: zásadní je to, že je nesmíme poškodit nebo zničit. Pokud nivu vodního toku odvodníte, je to poškození. Pokud tam budete běžně hospodařit a nebudete nic dalšího provádět, nic se neděje, nic se nemění. Když tam vytvoříte pár mělkých tůní na vhodných místech, stav zlepšíte, a tedy jste se také nijak neprovinili. Spíš byste měli obdržet poděkování.

Mokřad, kde vytvoříte něco, co ho nepoškodí, je samozřejmě pořád ve stejném vlastnictví a určitě nepozbýváte žádných svých práv. Právní ochrana se většinou nezmění, když děláte tůně či revitalizujete vodní tok.

Je doporučena nějaká minimální rozloha, aby to opravdu mělo význam jiný než estetický?

Minimální rozloha tůní ani mokřadů není daná. A i drobná tůň může být místem pro rozmnožování třeba čolků obecných. I drobný mokřad může pomoci zlepšit minimálně mikroklima dané lokality.

Obvykle platí, že čím větší mokřad, tím pro krajinu i biodiverzitu lépe. Už to ale úplně neplatí pro tůně, protože ne vždy je největší tůň to nejlepší. Je potřeba vycházet z terénních podmínek.

Výchozí stav lokality v Dolním Bradle.
Výchozí stav lokality v Dolním Bradle.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Obecně pro tůně platí, že je potřeba jejich různorodost. Tedy nebudovat jednu, ale více tůní, s různými parametry. Tak zajistíme nejvyšší biodiverzitu, protože každý organismus si najde to, co potřebuje.

Doporučujeme zbudovat vždy alespoň jednu větší tůň, řekněme alespoň 100 m2, a pak více malých v řádu desítek i jednotek m2. S tím, že tůně by měly mít velký rozsah mělčin.

Dá se nová tůň nebo mokřad založit všude, kde mě jen napadne?

Přírodě blízká tůň se nedá udělat kdekoli.

Samozřejmě za pomoci betonu či folie můžeme jezírko či tůň vyrobit všude, ale nefunguje to ideálně. I když už jsem viděl hodně pěkných a funkčních zahradních jezírek.

Místa, kde budovat tůně, mohou být různá, tedy může jít o louku, les, nebo třeba i pole. Důležité pro výběr bude provedení prvotního průzkumu.

A když vynecháme beton a fólie, kde se to obzvlášť hodí a kde to prosím zrovna rozumné není?

Záleží na zemině a zamokření místa. Aby tůň držela alespoň po část roku vodu, je většinou třeba jílovité zeminy nebo přímo čistého jílu. Když máme jinou zeminu, může se podařit dosáhnout zadržení vody například důkladným strojním zhutněním.

To zní jako recept od Babici.

Ano, nikdy to nebude úplně fungovat.

Obecně bychom měli vybírat místo pro tůň podle toho, jestli je tam mokro, tedy ne jen vlhko, ale opravdu mokro. Nejlépe po většinu roku.

Nebo když je místo suché, ale je zde jíl a my víme, že voda je v melioraci, může to také být vhodné místo.

Díky přítomnosti povrchové či podpovrchové vody můžeme zajistit, že tůň bude fungovat po většinu roku.

Tůň lze udělat i na místě, kde bude plněna pouze ze srážek. A není to určitě špatně. Neprůtočné tůně jsou v krajině velmi potřebné a pro řadu druhů obojživelníků jsou mnohem lepší než ty hodně průtočné.

Ručně se dá zbudovat leccos, lepší je ale mít po ruce menší pásový bagr.
Ručně se dá zbudovat leccos, lepší je ale mít po ruce menší pásový bagr.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Čili tůň můžeme udělat prakticky kdekoli, jen není jisté, jak to s ní bude dál.

Na kolik mě takový dobrý skutek přírodě vyjde?

Vše záleží na rozsahu a na tom, jak drahá bude tvorba tůně nebo zásah na celém mokřadu.

Ručně se dá zbudovat leccos. Je to však poměrně náročné, zejména časově. Ale když do toho vložíte svůj čas a energii a nebudete jí litovat, může to být vlastně zadarmo.

Lepší je ale použít mechanizaci, osvědčený je konkrétně menší pásový bagr. A tady už záleží na tom, jak rychle bagrista pracuje a jakou má hodinovou sazbu.

Ale nelze jen násobit, každá lokalita je trochu jiná a někde jde bagrování rychle, jinde bude stroj zapadat. Někde bude hodně prací navíc.

Částku za den nebo za 100 m2, kterou byste asi chtěl slyšet, vám bez prohlídky konkrétní lokality nepovím.

Můžu si zažádat o nějakou dotaci na zřízení tůně či mokřadu? Ne že bych to preferoval, ale peníze se hodí vždycky.

Není důvod odmítat dotaci na mokřady od státu. Stát tímto způsobem realizaci těchto opatření podporuje. Je to sice stále v malém rozsahu, ale podpora to je a my si jí vážíme a děkujeme za ní. Bez podpory od MŽP bychom toho zdaleka neudělali tolik. Všechno něco stojí a bagrování obzvlášť. Kdo to nedělá, neumí si představit náklady s tím spojené.

MŽP má dva jednodušší dotační programy – Program péče o krajinu a program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Pak je tu ještě Operační program životní prostředí, který ale nevyužíváme. Je určený hlavně pro velké projekty.

A s jak obsažným fondem mám počítat do dalších let na údržbu?

Následná údržba je v některých lokalitách jednoduchá, stačí třeba jen kosení či pastva. Každý rok je potřeba někde dělat minimálně drobné úpravy rýčem, občas se ukáže i potřeba většího zásahu. Dost také záleží na kvalitě provedení té tůně – když se to udělá dobře, je velká šance, že to bude dlouhodobě fungovat bez potřeby větších zásahů.

Neplechu mohou nadělat krtci, hryzci, splach zeminy, nadměrné zarůstání lokality nebo třeba vjezd vozidla do místa, kde nemělo co dělat.

Dobře. Jak dlouhou životnost taková tůň má?

Ty mělčí vydrží kratší dobu, jen několik, řekněme osm deset let. A budou po tu dobu skvěle fungovat. Je to lepší, než udělat hluboké. Ty sice vydrží 20 let, ale nikdy nebudou pro tolik druhů vhodné.

Při péči o Bradelskou lokalitu se hodí i hrábě.
Při péči o Bradelskou lokalitu se hodí i hrábě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Na co si dát při zřizování tůně pozor?

Obecně jsou mokřady a tůně s menším podílem dřevin lepší, žije zde více organismů. Ale i mokřady s více dřevinami a zastíněné tůně jsou významné pro některé druhy. Je tedy dobré vytvořit určitou mozaiku a na mokřadu mít jak plně osluněné, tak i téměř zastíněné tůně.

Výsadba stromů je na mokřadech skoro vždy nevhodná a hlavně zbytečná. Pokud tam nějaké dřeviny chceme, pak stačí nechat pracovat přirozenou sukcesi – vyrostou tam samy. Pokud je tam nechceme a chceme udržet tůň osluněnou, musíme dřeviny prořezávat nebo redukovat pravidelným kosením.

Mezi nežádoucí zásahy na mokřadech asi patří hlavně nadměrné odvodňování, zavážení různým materiálem a velkoplošné zalesňování. Mokřad můžete výrazně poškodit nebo zničit i tím, že na jeho celé ploše postavíte rybník. Tak sice mokřad nahradíte jiným typem mokřadu, ale ten původní byl někdy z přírodního hlediska mnohem cennější.

Kdy je pro práci na mokřadech nejlepší doba?

Vhodné pro zásahy na mokřadech je období klidu, kdy se tam pohybuje nejméně živočichů. Nejlépe je tedy budovat tůně zhruba od října do února.

Ale záleží vždy na rozsahu zásahu. Malou tůň, kterou budeme kopat ručně, můžeme dělat prakticky kdykoli. Nebo když budeme obnovovat mokřad na ploše, která je nyní odvodněným polem. Ale velké bagrování v ploše, která je již nyní podmáčená a je zde velmi pravděpodobný výskyt obojživelníků a dalších živočichů, by mělo být směřováno do podzimu a zimy.

U zimního bagrování je také třeba brát ohled na potenciální zimoviště. To jsou ty na pohled nehezké hromady dřeva a listí, ve kterých možná něco spí.

Vykopu tůň, a nezaprší. Nebude z toho nakonec jen suchá a zbytečná drenážní jáma?

Záleží, kde tůň vykopete. Když bude na melioraci nebo na nějakém potoku či potůčku, o vodu se nemusíte bát.

Rozhodně kvalitu nenahrazujte hloubkou. Když se udělá hluboká tůň, tak kolikrát opravdu funguje jako drenážní jáma, a to i přesto, že třeba má přítok. Nadměrné zahlubování není dobré, dost často totiž dojde k porušení nebo přímo odstranění nepropustné vrstvy a voda uniká pryč.

Správná tůň je mělká, nesmí se při její realizaci prokopnout nepropustná vrstva půdy. Když se to stane, musí se to opravit.

Když uděláte dobrou, mělkou tůň na mírně podmáčené ploše, tak je pravděpodobné, že to bude fungovat.

Obojživelníci si většinou tůň nebo mokřad najdou sami.
Obojživelníci si většinou tůň nebo mokřad najdou sami.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Dobře, udělám mělkou tůň, a ona mi v létě vyschne. Co pak?

Nic, to ničemu nevadí, naopak. Mělké vysychavé tůně patří mezi velmi nedostatkové biotopy v krajině, jsou hodně cenné třeba pro žábronožky, listonohy či ropuchy krátkonohé. Chyba to není.

Obojživelníci a jiná živočišná chamraď si tu tůň sama najde, nebo je potřeba je tam nastěhovat?

Naše krajina ještě naštěstí pořád trochu funguje a tak je velmi pravděpodobné, že když někde uděláte tůň a dobře se budete starat o její okolí, samo vám tam něco přijde a začne tam růst vhodná mokřadní vegetace.

Zásada by asi měla být „nic nikam nevysazovat“. Z této zásady můžeme udělat nějaké výjimky, kde je to prokazatelně příliš izolované, třeba ve městech. Případné vysazování by se ale mělo týkat spíše jen rostlin, u živočichů jsou výrazně větší rizika zavlečení chorob nebo oslabení populací.

Určitě by vždy mělo jít o naše původní druhy a mělo by to být dobře promyšleno a projednáno s příslušnými úřady.

Je něco, na co se zapomíná?

Na mokřadech nejde jen o vodní biotopy a jejich vzhled, ale také o okolí.

Ono to platí obecně o krajině – abychom měli druhovou pestrost, musíme se o krajinu vhodným způsobem starat. A aby někde mohli dlouhodobě žít například žáby, čolci a ještěrky, musí zde být mozaika různých biotopů, péče nesmí být moc intenzivní a ani nesmí být plochy dlouhodobě zcela bez péče.

A musí zde být tzv. „mírný nepořádek“. Tímto slovem označujeme na vhodných místech ponechané hromady dřeva z prořezávek, padlé kmeny, hromady kamenů apod. Zjednodušeně lze říct, že jde o hromady či hromádky přírodního materiálu, která slouží jako místa úkrytu a zimování pro drobné živočichy.

Příklad tůní a mokřadů, o něž v lokalitě Dolní Bradlo pečuje spolek Mokřady z. s.

předchozí    další
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavel Vacek / Mokřady z. s.












reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (18)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.5.2020 04:44
Malé a mělké tůně pro obojživelníky v otevřené krajině slouží jako krmítko volavkám a čápům. Doporučil bych tedy spíše hlubokou tůň (přes 1 m) raději v lese, aby ji tito ptáci nemohli brodit. A pokud je mělká, udělat dlouhou úzkou rýhu (cca 2 m) a nadkrýt ji větvemi. Taková bude též před predátory bezpečnější. Dobrou produktivitu mají požární nádrže s šikmým výlezem. Tam jsem pulce přikrmoval mlátem a byla radost ten nekonečný proud strávníků od hladiny k potravě pozorovat.
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

28.5.2020 11:00 Reaguje na Karel Zvářal
Dobrý den,

ano, úkryty jsou důležité – i v mělké tůni jich ale můžete udělat spoustu. Mělká tůň, není-li úplně v zástinu, taky velmi rychle zaroste vegetací, která funguje jako naprosto skvělý úkryt. Z biotopového hlediska (biotopových preferencí) jsou mělké tůně opravdu mnohem cennější – nabízejí biotopy mnohem širšímu spektru druhů (včetně bezobratlých), protože funguje v podstatě celé jako litorální pásmo, které je mnohem bohatější než hluboká voda. Jinak samozřejmě že tůně fungují i jako zdroj potravy pro ptáky, i ty lesní - to je příroda, jde o to, aby ztráty nebyly 100% - což lze zajistit tou strukturovaností.

Hluboká (nevypustitelná, nevysychavá) tůň má velkou nevýhodou v tom, když se tam dostanou ryby, je tzv. „vymalováno“ – už se jich nezbavíte. Mám teď na mysli zejména karasy stříbřité, střevličky východní a případně (dnes již celkem málo, ale místy pořád jsou) sumečky americké (invazní nepůvodní druhy). Problémem je jejich rychlý populační nárůst a predační tlak jak na bezobratlé, tak i na pulce apod. Mnohem horší vyhlídky mají čolci v tůni se sumečky, kteří tam jsou pořád, než s volavkou, která občas přiletí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.5.2020 13:10 Reaguje na Ondřej Dočkal
Dobré odpoledne,
les preferuji z několika důvodů. 1) Mokřady mezi poli jsou ekologickou pastí, neb mladé žabky, které se rozlezou po okolí, hynou při pracech s těžkou mechanizací. I proto vítám všemi deseti Petici https://www.birdlife.cz/petice-za-krajinu/ podepsanou ministrem zemědělství, tam je pamatováno na ekologické prvky (meze, remízky), kde přece jen se nějaké procento žab zachrání. I na posečené vojtěšce se sletí čápi a volavky a plochu dokáží také dobře vyčistit (rozjeté i přeživší, resp. trpící na slunci). 2) Do lesních tůní volavky nezaletují, spíše černí čápi, kterých je méně než bílých, ale predátorů celkově méně díky absenci volavek. 3) Tůně (kaluže, mokřádky) v otevřené krajině rychleji vysychají, a mnohokráte jsem přenášel vajíčka na hlubší vodu, někdy na úplně jiné místo (žel, v nouzi i do potoka - nejbližšího vodního zdroje).

Nejlíp se mi osvědčilo zakrývání tůní větvemi, kde je přežitelnost obojživelníků nejvyšší. V těch mělkých zarostlých nějací dospělci přežívají, ale pokud to není s hustým rákosem, volavka tyto plochy silně decimuje. Pulce shromážděné na mělčině u břehu, kam unikají před kanibalskými dospělci, podobně jako malé rybky, dovede vysbírat.

Žab jsou dnes jednotky procent z dřívějších stavů (60.-ky), proto je lépe udělat tůní méně, ale kvalitních (dnes se říká chytrých), aby to nebyla snadno slovitelná kaluž. Na té hlubší vodě je schopno dorůst s výše popsaným příkrmem velké množství pulců. Vyzkoušejte, uvidíte...
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

28.5.2020 16:59 Reaguje na Karel Zvářal
Dobrý den,

Já nepolemizoval nad tím, zda les nebo pole, já polemizoval nad hloubkou a riziky (nejen) predačního tlaku ze strany např. střevličky. Znám v nedaleké obci požární nádrž, jsou tam střevličky - totálně vyžraná voda (= bez planktonu, bez bentosu) a kvůli planktonním řasám, které profitují z absence filtrujícího zooplanktonu neprůhledná voda (= nemůžou tam růst vyšší vodní rostliny). A samozřejmě bez žab, bez čolků, bez hmyzu... o tomto jsem psal. Zde ani větve nepomůžou. Zde by pomohla jediná věc: zbavit se střevliček, což je velmi, velmi obtížné, ne-li nemožné, z důvodů, o kterých jsem tu psal v jednom článku o karasech ob. a slunkách.

S čím zcela souhlasím, je brutální propad populací obojživelníků i za posledních ca 40 let, co můžu sám soudit. Nevztahujme ale tvorbu tůní jenom k obojživelníkům – obojživelníci jsou jen jednou z mnoha skupin organismů, kteří díky ztrátě těchto biotopů z naší přírody postupně mizí (měkkýši, brouci, vážky, rostliny,…). A i tůňka, která je příliš malá na to, aby vyhovovala žábám, může klidně vyhovovat nějakým hmyzákům, kteří jsou na tom stejně blbě, ne-li hůř, než ty žáby.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 01:33 Reaguje na Karel Zvářal
lesní i nelesní tůně jsou důležité, každé pro jiné druhy. Výrazně více druhů ale bude v tůni nelesní, to je fakt. Obecně nelze tvrdit že nelesní tůň je ekologická past. Záleží na jakém místě daná tůň je a také jak vypadá. Řada druhů obojživelníků potřebuje zemědělskou krajinu a žije i na polích, včetně těch intenzivně obhospodařovaných (např. ropucha obecná). Určitě by bylo pro ně výrazně vhodnější extenzivní zemědělské hospodaření, ale dost druhů potřebuje i holou půdu v době mimo rozmnožování - třeba ropucha zelená ,krátkonohá, kuňka žlutobřichá. Ohledně rychlejšího vvysychání - prosím nezobecňujte, opět záleží na místě. Znám spoustu tůní které jsou na melioracích a tam nic nevysychá, a pak máme tůně občas vysychvané a často vysychavé. Nic z toho nemusí být špatně. Ale také může, pokud je tůň opravdu udělaná na nevhodném místě a drží vodu třeba jen měsíc v roce.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 01:26 Reaguje na Karel Zvářal
Problematika je hodně obsáhlá a do článku bohužel nebylo možné vše popsat detailně. Hlubší části u tůní samozřejmě mají svůj význam, ale biologické opodstatnění mají většinou hloubky cca do 1,5 m. Tvary tůní mohou být rozmanité, důležitá je nepravidelnost. Požární nádrže mohou být pro obonjživelníky vhodné, záleží na druhu a parametrech. Některé nádrže jsou i pastmi, pokud mají všechny stěny příliš strmé. Ohledně "krmítek" pro volavky a čápy to dobře popsal pan Dočkal - je to přirozené a docházet k tomu bude všude, v mělkých i hlubších tůních. Volavky a čápi patří do přírody a jsou součástí mokřadů. Určitě je dobré do čerstvých tůní dávat jako kryt mrtvé dřevo, my to využíváme často. Až to pak zaroste, už to není tak důležité.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.5.2020 09:05 Reaguje na Jaromír Maštera
1,5 m hlubokou tůň bych určitě nenazval mělkou (od metru výše), stejně jako není mělký hrob tak hluboko pod povrchem. Mělčina je tak holínková výška, tj. do 50 cm, a to je ta hloubka, kterou brodiví snadno procházejí. Mortalita v agrocenózách mnohonásobně převyšuje silniční ("tahovou"), není však obecně brána v potaz - v jiných textech jsem se s ní nesetkal. Za vhodnou krajinu považuji tu s pastvinami, sady, remízky. To je ta správná zemědělská krajina! Zejména kvůli predaci a antropogenní mortalitě jsou dnes obojživelníci vzácní, a s tímto faktem je třeba k řešené problematice přistupovat. Mělká jezírka na zahradách jsou velmi dobrým řešením i proto, že voda slouží jako napajedlo jiným živočichům v betonové poušti.

P.S. Naučte se psát hutněji, spíše než atlasové pojetí to připomíná zamotanou povídku.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 09:43 Reaguje na Karel Zvářal
dobrý den, toto je rozhovor, ne podrobný návod. Jestli Vás zajímá více např. o ohrožení a ochraně obojživelníků (těch problémů je v krajině více, ale je to hlavně o jejich biotopech, ne predaci), podívejte se prosím sem: http://obojzivelnici.wbs.cz/Ohrozeni-obojzivelniku.html . Pak o tom můžeme třeba podiskutovat, obojživelníkům se věnuji cca 20 let. Máte v mnoha věcech pravdu. Já jsem nikdy neříkal že 1,5 m hloubka je mělká tůň. Mělká tůň je taková, co mám průměrnou hloubku cca do 50 cm. S velkým rozsahem mělčin do 50 cm hloubky a některými místy třeba i hlubšími.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.5.2020 12:27 Reaguje na Jaromír Maštera
"Zjednodušeně lze říct, že malou tůň do 300 m2, mělkou do 1,5 metru hloubky, umístěnou mimo vodní tok, bude nejspíš možné zbudovat bez povolení vodoprávního úřadu."... Jiná věta ohledně hloubky tůně v článku není a hovoří se tam o "mělké".

Začátečníkům bych rozhodně nedoporučoval budovat tůně "různě=kdekoliv" ("...louku, les, nebo třeba i pole"), ale vzhledem k suchým letům pokud možno na zamokřených místech nivy v sousedství potoka. Tam bude záruka, že vajíčka ani pulce nestihne krutý osud vysušení. Budovat (rychle=polní) vysychavé tůně mi přijde komické, těch je v přírodě dost a dost. Stručně řečeno: škoda času, energie a zmarněných obojživelníků.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 13:06 Reaguje na Karel Zvářal
Bohužel nebylo možné vše do detailu v článku popisovat a dost textu prošlo redukcí. Mělo tam být tedy spíš: "mělkou, s maximální hloubkou do 1,5 m" To by bylo přesnější. Pro bližší informace prosím navštivte tuto stránku a odkazy: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/Tune---management.html
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

31.5.2020 17:40 Reaguje na Karel Zvářal
Požární nádrž je účelová stavba většinou v majetku obce. Na rozdíl od koupaliště a rekreačních vodních ploch. Jistě máte štěstí, že většinou nejste přistižitelným a tedy i potrestatelným. U nás podobní ekoter... vypustili do volné přírody potoka nutrie. měštáci a bytovkáři z toho měli tipy na vycházky s dětmi a vnoučaty. Nikdo z nich si nepřipustil zanechaný kvasívý nepořádek. Oni v místě nebydlí a tedy nemají problém s ucpanými kanalizacemi a uhynulými jedinci ve výpustích.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

1.6.2020 18:43 Reaguje na Krejcar Stanislav
Bu ha ha! Žáby vám kašlou na to, milý pane, čí je to majetek. Pokud v obci není jiná nádrž než požární, tak se rozmnožují v ní. Toliko jsem krmil pulce... To je teror, co?-)))
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.5.2020 10:37
Já bych rozdělil pozemky na ty soukromé oplocené, hlavně zahrady a na ostatní volné ( i když soukromé, protože předpokládám, že vznik něčeho takového se vždy děje s vědomím vlastníka)
U zahrad bych to viděl spíš na mokřad s nepropustnou vrstvou, nejčastěji asi fólií a na vytvoření třeba i hodně složitého díla, třeba s cirkulací čerpadýlkem, filtrací propustnou vrstvou, třeba i čištění vody rostlibnami mokřadu a podobně. Primárně užitného buď okrasou nebo třeba i umožněním koupání a až sekundárně vytvářením biotopu pro užitečné a chráněné živočichy.
U volných ploch bych to viděl výhradně na nádrže napájené přirozeným způsobem, dosáhnutím úrovně spodní vody, pramenem, průsakem z místního vodního toku atd nebo pouze svedením povrchové vody z srážek. Utěsňování nádrže něčím je podle mne prakticky nerealizovatelné, protože dlouhodobě neudržitelné. Mimo betonových staveb, což naopak musí být oficiální vodní díla, jsou všechny nepropustná dna nádrží iluzí. Stavba nádrží utěsněných jílem je dnes napůl zapomenuta a snadno poškoditelná vandalem i živočichy, například nějakým hlodavcem hrabajícím si noru v zemi. Totéž fólie.
Důležitou vlastností nutnou k tomu, aby vodní mokřad byl v krajině užitečný je potom jeho trvalost. Nemá cenu v předtím suchém prostředí vytvářet mokřad na pár let, protože se ani nestihne osídlit a nestihne se v něm ustálit příslušné prostředí a příslušný biotop. Užitečný je mokřad či tůňka, pokud trvá bez přestávky aspoň takových 5 let, lépe však aspoň 10 let.
Podle mně je třeba začít tím, že se projde krajina, ideálně s pamětníkem vyššího věku a ideálně vícekrát. Nejpřínosnější je to podle mně v období nadbytku vody v krajině, kdy se zjeví místa, kde kdysi mokřady, prameny a tůňky byly a kde nebyly zničeny člověkem, ale zanikly přirozeným dlouhodobým zanesením mokřadu či tůňky listím či rychlým zanesením zeminou či pískem a štěrkem při nějaké povodni atd. No a tyto krajinné prvky se obnoví. Většinou by mělo stačit vybrání nanesené hmoty, prohloubení nějakého místa o 10 - 30 cm, vytvoření hrázky zadržující a zvedající na tom místě vodu atd. Ruční práce v rozsahu nějakých hodin na jeden malý krajinný prvek, mokřad nebo tůňku. Jako trochu speciální věc potom vidím hledání pramenů a obnova starých či vytváření nových studánek.
Mimochodem studánky mají své registry na internetu, pokud se povede něco takového obnovit nebo vytvořit, je dobré to tam zaregistrovat. Kromě toho zvláště staré osvědčené prameny jsou zdrojem často chuťově zajímavých vod, ať už přímo na pití ( pokud je trochu jistota, že nejsou hygienicky závadné) nebo na vaření nápojů, kafe, domácího piva vína nebo medoviny nebo třeba bezové limonády. Využívání těchto pramenů a studánek je podle mne cesta ke zkulturnění krajiny i k její ochraně, protože kdo takhle pravidelně nějaký pramen využívá, má vždy zájem ten pramen a stav krajiny udržet.
Tyto obnovené věci je třeba potom udržovat. To znamená obvykle podle potřeby jednou za pár let zase šetrně prohloubit, vyčistit navýšit hrázku atd.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 01:40 Reaguje na Radim Polášek
Do článku nebylo možná dát vše. Zcela umělými, novými tůněmi, na místech kde by normálně nikdy nemohly být, se zde nezabývám. Možností řešení je spousta, bohužel ale žádná foliová ani betonová tůň (chcete-li jezírko) nebude nikdy fungovat tak dobře jako tůň volně v přírodě na vhodném místě. Je zde problém např. z promrzáním a přehříváním, chybí výrazně kontakt vody s půdou. Z toho planou problémy typické pro jezírka - např. trvalý výskyt vláknitých řas. U přirozených tůní často řasy jsou jen po část roku a poté zmizí. funguje to tam všechno jinak. Ohledně životnosti tůní - toto kritérium by se nemělo hodnotit jako zásadní. I tůň co zanikne do 5 let a mezitím skvěle fungovala má význam a není to neefektivní opatření. Lepší než hluboká tůň, která bude v lokalitě desítky let a nikdy se v ní nic moc vyskytovat nebude, typicky kvůli tomu, že zde nejsou žádné mělčiny a žádná litorální vegetace (to si nevymýšlím, takové tůně jsou bohužel často k vidění).
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 13:09
omlouvám se, asi z článku vypadla informace o tom, co je myšleno mělkou tůní. Tedy doplňuji: Mělká tůň je taková co má průměrnou hloubku do 50 cm. Pro řadu organismů (obojživelníci atd.) jsou zásadní mělkovodní části tůní a rybníků s hloubkou právě do 40-50 cm.
Odpovědět
va

vaber

29.5.2020 16:14 Reaguje na Jaromír Maštera
můj soused si udělal na zahradě něco jako bazén kde má hloubku až 2m , dno i břehy jsou z větších a drobných kamínků ,žádná plastová nádrž, koupají se tam a nijak se o údržbu nestarají žádná chemie pro bazény, jen nechávají proudit vodu aby se okysličovala ,narostlo tam dost vodních rostlin a kvákají tam žáby ,zatím jim to nevadí a nechávají je žít, voda je tam krásně čistá
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

4.6.2020 21:33 Reaguje na vaber
co se týká obojživelníků, není zásadní maximální hloubka dané nádrže, ale přítomnost a rozsah mělčin do 50 cm hloubky. Tam je soustředěn veškerý život. Takže to co popisujete je asi v pořádku, mají tam i hloubky, ale mají tam evidentně i nějaké ty mělčiny. Někdy obojživelníci z důvodu nedostatku vhodných míst obsazují i různý jiné, méně vhodné nádrže. Ale optimální podmínky to pak třeba nejsou a nedochází k úspěšnému rozmnožování. Obecně určitě neplatí, že když někde ve vodě uvidíme žábu, žije tam, a vyhovují jí to. Ne vždy totiž obojživelníci lezou do vody jen kvůli rozmnožení. Ale vesměs platí, že když už se tam obojživelníci množí, něco něco i všechno je tam pro ně dobré.
Odpovědět
J

Jaromír Maštera

29.5.2020 13:35
Ještě bych rád uvedl, že v článku nebylo možné řešit věci dopodrobna. Koho více zajímá problematika tůní, prosím navštivte stránku a odkazující stránky na web našeho spolku, kde je to více popsáno: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/Tune---management.html. Případně se mi s dotazy ozvěte.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist