Odpadní vodu umíme vyčistit mnohem lépe. Ale nemusíme a tak to neděláme, říká hydrobiolog Pavel Rosendorf

Odpadní vody po staletí svádíme do řek, potoků a rybníků. A zhruba několik desítek let znečištěnou vodu čistíme, než ji vypustíme zpátky do přírody. Jak dobře dnes umíme vodu vyčistit a jak znečištění ovlivňuje život v řece? Vykoupal byste se ve Vltavě?

Jak kde.

Co třeba na Výtoni? Tam je sauna na lodi, kde se ve Vltavě dá zchladit.

Tam asi ano.

Zníte trochu váhavě…

Zrovna na Výtoni by se člověk asi vykoupat mohl, protože tam přitéká relativně čistá voda z Vltavské kaskády, trochu horší voda ze Sázavy a relativně znečištěná voda z Berounky. Na Berounce nejsou žádné nádrže, přináší všechno znečištění od Plzně dolů, až do Prahy. Ale je to relativně přirozená řeka a může v ní docházet k procesům samočištění.

Voda na Výtoni tedy není úplně špatná, ale můžou v ní být látky, které nejsou zdraví úplně příznivé.

Co tedy můžeme pro čistotu Vltavy udělat? Mohli bychom odpadní vodu na čistírnách čistit lépe?

Určitě. Srovnání, jak by čištění vypadat mohlo, máme z povodí Želivky. Na té leží vodárenská nádrž Švihov, odkud se bere pitná voda pro Prahu.

Želivka má velmi precizně ošetřované povodí, kde se dbá na to, aby kvalita vody byla co nejlepší. Výsledek je, že například koncentrace fosforu jsou zde výrazně nižší než například v podobně osídlených povodích na řekách Lomnici a Skalici, kde se odpadní vody čistí standardně.

Co se kolem vodní nádrže Švihov dělá jinak?

Více se dbá na cílené odstraňování fosforu na čistírnách odpadních vod.

Fosfor je látka, která se z vody dá velmi dobře odstranit, ale kvůli nastavené legislativě se to dělá jenom do určité míry. Provozovatelé prostě dodržují limit stanovený legislativou. Technologie samotná ale umožňuje čistit mnohem víc.

Pro malé obce není pro fosfor v odpadní vodě obvykle stanoven žádný limit. Ale provozovatel Úpravny vody Želivka, Želivská provozní a.s., se s obcemi dohodl, že bude v blízkosti nádrže Švihov srážení fosforu dotovat, a to i na velmi malých čistírnách.

Je to na základě dohod a nad rámec legislativy. A díky tomu došlo k výraznému zlepšení stavu vod.

Fosfor tedy z vody odstranit umíme, ale nevyužíváme to dostatečně?

Nevyužíváme to na maximum. Přitom by to vodním tokům a nádržím velmi pomohlo.

My sledujeme znečištění fosforem na pražských potocích. A ukazuje se, že vyústění odpadních vod z čistíren výrazně zvyšuje koncentrace fosforu v Botiči, v Rokytce a dalších malých tocích.

Nejvíce problematické je to v době, kdy je sucho nebo nízké průtoky. Jakmile se voda s velkým nadbytkem fosforu dostane do nádrže nebo rybníka, tak ta bez uzardění vykvete.

Tady by se při malých nákladech mohlo dosáhnout velkého efektu.

Jak to?

Na některých čistírnách je technologie srážení fosforu už zavedená a záleželo by jen na vyšším dávkování srážedla. Je to v podstatě jenom otázka provozních nákladů na srážedlo, případně jeho dopravu.

Fosfor z odpadní vody tedy umíme na čistírnách odstranit. Jaké další látky už umíme vyčistit, a jaké ne?

Asi nejlepší příklad zvládnutý technologiemi je organické znečistění. Vyjadřuje se obvykle jako ukazatel BSK₅, což jsou lehce rozložitelné organické látky.Ty dříve bývaly velký problém, hlavně pod velkými městy, kdy účinnost čištění bývala poměrně nízká.

Pod organickým znečištěním si mám představit splašky?

Splašky a další organické látky. Spousta organických látek odtéká s vodou z kuchyně.

Takovým klasickým špatným příkladem, jak do vody vnášet znečištění, jsou třeba drtiče odpadu ve dřezech. To je z pohledu odpadních vod opravdu nesmysl.

Víte, ono je většinou strašně snadné dostat nějakou látku do vody. Ale odstranit ji bývá technologicky drahé, a často i nemožné.

Ale tohle už jsme tedy taky zvládli. Nebo ještě může někde nastat problém?

Například, když čistírna není dobře spravovaná, když není dobře zvládnutý a hlídaný technologický proces.

Na velkých čistírnách bývá dostatek lidí, kteří průběžně proces hlídají a nedochází tam k excesům.

Ale malé čistírny malých obcí většinou nemají správce, který by tam byl stále. A pak stačí, aby třeba nebyl správně dávkován kyslík do aktivačních nádrží, nádrž zahnívá a čištění nefunguje správně.

V českých řekách má prý být nejčistší voda za desítky let. Je to pravda?

Asi jak kde. Co se týká těch hlavních znečišťujících látek, jako je organické znečistění, fosfor, dusík, tak toto znečištění v posledních zhruba dvaceti letech opravdu výrazně klesá.

Souvisí to se zlepšenou technologií na čistírnách, se změnou hospodaření na zemědělské půdě, kolapsem některých průmyslových podniků, které výrazně znečišťovaly řeky. Těchto věcí ubylo. A tím, že ubude znečištění, uvolní se navíc i prostor pro samočištění.

Na druhou stranu jsme si začali všímat jiného druhu znečištění. V posledních letech jsou to například mikroplasty, kofein nebo zbytky léčiv. Zaměřujeme se na tyto látky na čistírnách odpadních vod? Umíme je vyčistit?

Léčiva jsou různorodá skupina látek a chovají se velmi rozmanitě. Třeba látky na bolest typu ibuprofen se v klasických aktivačních čistírnách s aerací vzduchem odbourávají velmi dobře.

Jenže je řada látek, které čistírnou projdou téměř beze změny a ve stejné koncentraci, v jaké přitečou.

A tak můžou putovat třeba i do vodní nádrže Švihov.

A jaké látky to jsou?

Jednou z nich je třeba antiepileptikum karbamazepin.

Vadí to?

Každé léčivo léčí nějaký neduh. A pokud léčivo nepotřebujeme a přesto ho budeme prostřednictvím vody přijímat, může to časem způsobit zdravotní problém.

A jak je to třeba s mikroplasty? V posledních letech se objevují zprávy o tom, kolik mikroplastů je v pitné vodě nebo v pivu.

Nejsem specialista na mikroplasty. Nicméně, řada plastů s okolním prostředím nereaguje, nerozkládá se, takže bych je považoval spíš za menší problém.

A je otázkou, kolik jich do těla dostáváme s vodou. Dovedu si představit, že spoustu mikroplastů se uvolňuje třeba z oblečení, a my je pak dýcháme doma i v práci. Tenhle podíl bude asi vyšší než příjem vodou. Protože vody vypijeme jen omezené množství.

A je podle mě otázka, jak moc jsou mikroplasty opravdu problematické. Výzkumy jejich vlivu teprve začínají, já osobně bych řekl, že je to spíš módní záležitost než závažný problém.

A domnívám se, že mikroplasty nás odvádí od řešení starých problémů, od znečištění fosforem nebo dusíkem. To jsou problémy, které trvají řadu let. A my se teď zaměřujeme na nové věci jako mikroplasty, o jejichž vlivu zas tolik nevíme, místo toho, abychom dotáhli to, co nás trápí už desítky let.

A na co byste se zaměřil vy, aby se zlepšila kvalita vody?

Na znečištění ze zemědělství, které je v některých ohledech možná významnější. Týká se to zejména dusičnanů a také přípravků na ochranu rostlin, kterým se obvykle a nepřesně říká pesticidy.

Pesticidy jsou látky často velmi mobilní a často i velmi nebezpečné, co se týče zdravotních rizik. Když v povodí Želivky srovnám třeba vnos léčiv a vnos pesticidů, tak vnos pesticidů jez mého pohledu významnější.

Farmaka se v řadě míst vyčistí. Pesticidy ale přes čistírny odpadních vod nejdou, jsou vyplavovány přímo z polí do drenáží, potoků, do podzemních vod. A dostávají se do toků a do nádrže v podstatě průběžně.

Jak tohle všechno znečištění nakonec ovlivní život v řece?

Nejlépe je to vidět na organickém znečištění. Pokud pod některými obcemi špatně funguje čistírna nebo se odpadní vody vypouští bez čištění přímo do řeky nebo rybníka, dochází ve vodě k úbytku kyslíku, výrazně se změní populace bezobratlých, ať už jsou to jepice, pošvatky, chrostíci a další.

A ubývá specializovaných druhů, které jsou méně tolerantní ke znečištění, a přibývá těch, kteří vydrží téměř všechno. Stejně tak to může být dramatické pro ryby. Když ubude kyslík, ryby můžou velmi rychle pochcípat.

S fosforem je to trochu jinak. Ten způsobuje eutrofizaci. Kvůli dostatku živin dochází ve vodě k nárůstu biomasy mikroskopických řas, planktonních sinic i vodních rostlin. Celý systém se stává intenzivnější, živiny se rychleji otáčejí, tím se produkuje víc odpadu a na konci je opět nedostatek kyslíku ve vodě. A vysoké pH, což nepřímo ovlivňuje řadu živočichů, kteří žijí u dna, jako jsou třeba raci.

V systémech, které jsou zatížené nějakým znečištěním, často dojde k namnožení pár velmi tolerantních druhů a všechny ostatní vymizí.

Stal se nějaký z těchto dopadů tak zásadní, že nám začal vadit natolik, abychom se na něj zaměřili při čistění odpadních vod?

Určitě. Zrovna látky jako pesticidy nebo farmaka. Používání léčiv asi omezit úplně nelze, protože nám v řadě případů prospívají.

Několik úpraven vody používá pro vychytávání těchto látek ze surové vody granulované aktivní uhlí. To má veliký povrch, je proto schopné zachytávat řadu organických látek a z vody je odstraňovat.

Lepší, než na úpravně vody, je mít takovou technologii v čistírně odpadních vod. Je to ale náročná technologie, která se zatím rutinně neuplatňuje.

Vy jste zmiňoval jednak znečištění z čistíren odpadních vod a ze zemědělství. Je ještě nějaké další, které je významné?

V některých oblastech je jedním ze zásadních vnosů do vody takzvaná atmosférická depozice. Klasickým příkladem jsou polycyklické aromatické uhlovodíky, které jsou zdraví škodlivé.

Z ovzduší, kam jsou uvolňovány především při spalování fosilních paliv v lokálních topeništích, se ukládají na všech možných površích. A odtamtud je splachuje déšť.

Podobné množství znečištění, jako se do vodního toku dostane z přečištěné vody v čistírně, se dostane do vodních toků během přívalových srážek, kdy kapacita kanalizace nestačí, směs dešťové a splaškové vody tedy jde z kanalizace do odlehčovacích komor a pak je bez čištění vypuštěna do vodního toku. Nebylo by tedy na místě zaměřit se na budování oddílné kanalizace pro dešťovou vodu?

To asi technicky nepůjde. Udělat v celé Praze z jednotné kanalizace oddílnou je utopie.

Tahle varianta je možná v případě menších obcí, kde se uvažuje o stavbě nebo rekonstrukci existující kanalizace, která funguje jako jednotná, kdy se systémy dají elegantně oddělit.

V Praze by to znamenalo rozkopání stovek kilometrů různých kanalizací. To je myslím nereálná představa.

Ve velkých městech se to většinou řeší tak, že se budují větší retenční prostory pro přívalové srážky, které omezí zmíněné odlehčování. Prostě se ta voda zachytí a vyčistí později.

K čemu odlehčení vlastně potřebujeme?

Odlehčení je prakticky surová splašková voda, která je naředěná vodou dešťovou. Smyslem odlehčení je, aby nedošlo k zaplavení čistírny přívalovou srážkou a tím pádem k odstavení technologie čistírny, která by potom třeba měsíc nabíhala.

Jsou města, kde odlehčování probíhá třeba stokrát za rok. To znamená při každém trochu větším zvýšení průtoku.

A máte představu, jak často dochází k odlehčení kanalizace v Praze?

Celkově ne. Mám přímou zkušenost, jak to vypadá tady u ústavu v Podbabě.Tady probíhá odlehčení při každém přívalovém dešti. Odtéká tu velké množství odpadních vod. Je to vidět na množství vlhčených ubrousků na břehu i ve Vltavě.

To je mimochodem velký problém: házení vlhčených ubrousků do záchodu. Je to věc, která se nerozloží a prochází vám všude. A v řadě případů to bude zdroj mikroplastů ve vodě, mimochodem.

Na co byste si přál, aby se zaměřila Praha, co se týká kvality vody?

Praha velmi dbá na to, aby se revitalizovaly potoky, obnovovaly vodní nádrže arybníky. Limitující věcí, která brání tomu, aby opravené prvky byly zcela funkční, je kvalita vody. Fosfor.

Zejména ve větších potocích, jako je Rokytka, Botič, případně i v nádržích jako je Hostivař nebo Džbán, jsou problémy eutrofizace zcela zjevné. Pokud nezastavíme nebo neomezíme přísun fosforu, tak se s kvalitou vody nevypořádáme.

Srážení fosforu na přítoku do nádrže Hostivař, o kterém se uvažuje, samotný problém neřeší. Stejně tak nevhodné je podle mě odstraňování sinic ultrazvukovými věžemi, které se používají na Hostivaři. Řešíme důsledek znečištění, systémově by se ale měla řešit příčina, zdroj znečištění.

Takže se dá říci, že Praha buduje nebo obnovuje vodní nádrže a další vodní díla, ale nemá vyřešenou jejich údržbu?

Údržbu vyřešenou má, ale nemá vyřešený vnos znečištění.

Pokud se podívám na Počernický rybník v letošním létě, přitékalo tam přes 1,5 mg fosforu v každém vteřinovém litru. Přirozené koncentrace v povodí Rokytky se pohybují někde kolem 0,05 mg/l. Z toho je zřejmé jak velké znečištění tu máme. U hráze byla vysoká vrstva sinic, která téměř kontinuálně odtékala dál do Rokytky. V samotné Rokytce byla voda zelená až někam do Kyjského rybníku.

Rybníky a nádrže jsou často opravené, mají nové hráze, jsou odbahněné, ale problém zůstává a nezmizí, dokud nevyčistíme odpadní vody, které do nich řekami a potoky tečou.

---

reklama

---