Vzácným užovkám stromovým plyne z života v blízkosti lidí řada výhod, říká Radka Musilová
Někde jsem zaslechl, že u užovky stromové se v zásadě nedá hovořit o nějaké souvislé populaci, že se jedná jen o několik ostrůvků na mapě ČR. Jak to s ní je?
Výskyt užovky stromové v České republice je skutečně ostrůvkovitý a tyto ostrůvky jsou různého charakteru. Dva z nich, konkrétně populace v Podyjí na Moravě a v Bílých Karpatech, jsou součástí souvislého areálu rozšíření, který má na našem území severní hranici. Další výskyt je skutečný ostrůvek a jedná se o izolovaný výskyt v Poohří, který je zároveň nejsevernějším místem výskytu v celém areálu.
Jak moc unikátní tohle rozmístění je?
Takových reliktních výskytů je v Evropě pouze pět, z nichž tři se nacházejí v sousedním Německu a jedna v Polsku. Vzdálenost jednotlivých populací dosahuje i stovek kilometrů, a tudíž vzájemný kontakt není možný. Aby byl výčet populací úplný, musíme zmínit ještě jednu populaci v Povltaví, která vznikla vysazením jedinců původem z Poohří v 70. a 80. letech.
A mají tyhle užovky nějaký vzájemný kontakt?
Ne. Izolace od ostatních příslušníků svého druhu je ostatně jednou z příčin ohrožení této jedinečné populace, která zde přežívá posledních několik tisíc let, od doby, kdy v Evropě vládlo mnohem příznivější klima, které užovkám umožnilo mnohem severnější rozšíření, než je tomu dnes.
K výskytu užovky ve vašem regionu se váže pár tradovaných legend, že? Fandíte osobně některé interpretaci?
V minulosti bylo obtížné si vysvětlit výskyt užovky stromové ve vzdálenosti více než 200 km od dalších lokalit a z toho vyplynula celá řada mýtů a teorií. Od vysazení hadů starými Římany, Slovany či šlechtickými rody z okolí.
Tyto hypotézy sice přidávají druhu mezi širokou veřejností na atraktivitě, nicméně realita, jak už to tak bývá, je nejen daleko jednodušší a přirozenější, ale zároveň činí druh mnohem unikátnější z hlediska přírodovědného.
Jedná se o relikt (pozůstatek) z teplejšího období, tzv. Atlantiku, před několika tisíci lety. Tato skutečnost byla potvrzena fosilními nálezy i moderními genetickými analýzami na základě získání vzorků od jedinců z různých částí areálu.
Kolik je užovek stromových v Poohří, kde působíte? A s jakými problémy se potýkají?
Velikosti populace je odhadována na 500 – 700 jedinců a jedním z cílů právě probíhajícího záchranného programu je tento počet zdvojnásobit.
Ohrožujících faktorů je celá řada. Od změn v krajině, přes civilizační tlak až po výskyt nepůvodních predátorů, jako je například mýval severní či norek americký.
Jako výrazná komplikace ale úplně postačí přemnožená divoká prasata. Navíc vzhledem k malé velikosti populace v Poohří může svou roli hrát také inbreeding, a s ním spojené další genetické problémy.
Z čeho vlastně vychází ona vzácnost užovek stromových?
Je do jisté míry již dána tím, že Česká republika leží na samém okraji jejího areálu. V minulosti (před cca 5000 lety) zasahoval její areál v podstatě až k Baltskému moři. Od té doby však vlivem zhoršujících se klimatických podmínek ustupuje areál k jihu, přičemž ještě např. z 19 století pocházejí zmínky o populaci v Dánsku.
Podle fosilních nálezů lze usoudit, že tento proces ústupu a opětovného pozvolného síření k severu se dokonce v geologické historii několikrát opakoval. Zbytkové populace původního rozšíření odříznuté od souvislého areálu, jak známo, nemají možnost kontaktu a výměny genů.
O to více negativně pak působí nepřirozené ztráty na celkovou početnost a složení populace.
Vypadá to, že užovkám trošku ujel vlak. Nepomohlo by třeba jejich přenášení na jiné lokality? Víte, pomáhat jim v šíření?
Šíření užovek na další vzdálené lokality nepřipadá v úvahu. Z dlouhodobého hlediska vlivem klimatických změn si to užovky zajisté zařídí samy, jak to již koneckonců v minulosti několikrát provedly.
Jedním z hlavních cílů záchranného programu je však rozšíření poměrně malé plochy výskytu v Poohří. I k tomu se však přistupuje metodou nabídky vhodných úkrytů a stanovišť, které musí užovky osídlit z vlastní iniciativy.
Tou nabídkou myslíte třeba ty hromady tlejícího materiálu a složišť dřeva?
Tyto záměrně zbudované jednoduché prvky v krajině slouží především jako úkryt a líhniště. Vzhledem ke svému malému rozměru snadno promrznou a nemohou tak sloužit jako zimoviště.
Z výsledků našich výzkumů se zdá, že užovky mají již zažitá svá zimoviště, na která se pravidelně vrací. Kamenné snosy, zídky, ruiny domů či sutě se v této krajině vyskytují poměrně běžně.
Je-li v naší krajině něco unikátního či nedostatkového, pak jsou to biokoridory propojující jednotlivá mikrostanoviště. Pro prosperující populaci je nezbytná komunikace a výměna genů.
Ztráta původních biotopů a koridorů mezi nimi je příčinou ohrožení mnoha druhů, ale pokud ona ztráta vyplývá ze samotné změny způsobu hospodaření v krajině… Má opravdu smysl budovat hospodářský „skanzen“ pro užovku?
Myslím, že se v případě Poohří zcela určitě nejedná o „skanzen“. Užovka stromová je poměrně přizpůsobivá a má velký potenciál ve svém synantropním způsobu života.
Budou mě bít, když nevysvětlíme to „synantropní“…
Je to vlastně kooperace a žití v těsném sousedství lidí, ze kterého pro hady plyne řada výhod. Nachází tu úkryt, dostatek potravy, možnost zimování.
A v neposlední řadě možnost úspěšné inkubace vajec v kompostech a hnojištích. Ideální situace nastává tehdy, pokud se k těmto benefitům připojí ještě tolerance nebo dokonce aktivní ochrana místních obyvatel.
Proto je značný prostor v rámci záchranného programu věnován nejen praktickému managementu, ale také vytrvalé osvětě.
Když se řekne vytrvalá osvěta, trochu znejistím. Jakou to má podobu? Nakonec, je spousta živočichů, kterým spíše prospívá lidský nezájem …
Ano, zájem veřejnosti může být poněkud dvousečná zbraň, a je potřeba právě v rámci osvěty obyvatelstvo a zájemce o problematiku náležitě poučit. Aby v dobré víře nedocházelo k rušení či poškozování jedinců. Za tímto účelem bylo založeno informační centrum o užovce stromové na Osvinově, kde jsou poskytovány informační materiály a odborný výklad, a jehož součástí jsou venkovní expozice s ukázkou všech našich druhů hadů. Ale samozřejmě, tolerance a nevyrušování hadů jim existenci v naší blízkosti usnadňuje.
Obecně se hadi v lidské společnosti netěší dobré reputaci, ale zrovna užovka stromová má i díky Osvinově v Poohří velmi pozitivní PR. Jak to vypadá v kraji, kde se lidé hadů na vlastním zápraží nebojí?
Místní obyvatelé tento druh označují jménem eskulap a jako takového ho buď tolerují, nebo dokonce intenzivně chrání. Určitě tomu napomáhá skutečnost, že se jedná o hada snadno identifikovatelného, nezaměnitelného s potenciálně nebezpečnou zmijí. A zároveň často považovaného za přínosného pro dům i zahradu, neboť se živí drobnými hlodavci, které aktivně pronásleduje do jejich nor a úkrytů.
Máme celou řadu případů, kdy nás lidé informují o výskytu zraněných nebo usmrcených hadů. V těchto případech se buď hada ujmeme a snažíme se ho vyléčit, popřípadě nám tyto informace alespoň upřesní neblahou statistiku o ztrátách v důsledku dopravy a dalších lidských činností.
Často se jedná o neúmyslně zraněné jedince při sekání trávy, přehazování kompostu atd. Důležitá je však zpětná vazba na naší edukační činnost, která, jak se zdá, má v rámci realizace záchranného programu zásadní význam.
Přišel tedy záchranný program pro užovku stromovou, přijatý v roce 2008, včas?
Přišel. A my můžeme populaci pomáhat přímo v terénu, aniž bychom se museli snažit o reprodukci a odchov v umělých podmínkách. Péče v zajetí a umělý odchov jsou nejen finančně výrazně náročnější, ale také dávají prostor chybám, které se mohou projevit až po delší době. Zkrátka čím větší prostor necháme přírodě a přirozeným procesům, tím lépe.
Poohří a hadi si rozumí. Opravdu tu žije všech pět druhů našich hadů? Co za tím stojí?
V České republice je pouze několik málo lokalit či oblastí s výskytem všech našich druhů hadů, takže je to poměrně unikátní záležitost.
To je dáno už jen tím, že užovka stromová se přirozeně vyskytuje pouze ve třech oblastech.
Také biotopové nároky ostatních druhů našich hadů se liší. Zatímco zmije obecná je typickým druhem středních a vyšších poloh, užovka podplamatá se vyskytuje podél větších vodních toků, biotopem užovky hladké jsou prosluněné kamenité stráně a nejméně náročná je užovka obojková. Tu nalezneme prakticky na celém našem území.
Ve výsledku jsou to pouze říční údolí, jejichž pestré podmínky dokážou všem našim druhům naplnit jejich nároky na prostředí. Vezmeme-li v úvahu vzácnost užovky stromové, vyplynou nám pouze dvě lokality s výskytem všech našich druhů hadů – údolí Ohře a údolí Dyje.
Dnes je to skoro povinná otázka: Jak velkou nepříjemností mohou být pro užovky klimatické změny?
Klimatické změny v minulosti zapříčinily posun areálu užovky stromové, jehož důsledkem jsou dnešní izolované populace. Současné klimatické změny jsou však příliš rychlé, a navíc v člověkem ovlivněné krajině je šíření druhu mnohem obtížnější, než tomu bylo v minulosti.
Klimatické změny spolu se změnami krajiny vyústily spíše v určitou nestabilitu a nepředvídatelnost podmínek (mimořádná sucha nebo naopak povodně), které užovkám samozřejmě neprospívají, neboť ty se zde nacházejí na samé hraně možných podmínek pro reprodukci. Vzniklé populační výkyvy mezi jednotlivými ročníky mohou být pro takto malou populaci fatální.
Jak vypadá příznivý terén pro osídlení užovkou?
Užovce stromové se daří v údolí řek a tam, kde krajina nabízí pestrou mozaiku biotopů. Kamenité svahy, železniční náspy, opěrné nasucho skládané zdi, porézní zdivo starých budov. Proto tento druh silně inklinuje k synantropnímu způsobu života.
Hustotu osídlení je těžké posoudit, neboť hadi se koncentrují na atraktivních místech. Užovky stromové nejsou teritoriální a jejich domovské okrsky se překrývají. V našich pozorováních nechybí početné nálezy. Na jednom líhništi bylo nalezeno osm jedinců současně a v kamenné zídce dokonce třináct jedinců. Pro užovku stromovou je běžná migrace v řádu stovek metrů a v případě některých samců byl zaznamenán přesun v řádu několika kilometrů, přičemž ani překonání řeky Ohře není problémem.
Proč se pro ně líhniště budujete na podzim, a ne před kladením vajec?
Budování líhnišť v tomto období má několik důvodů. Ten hlavni je, že je potřeba, aby se líhniště takzvaně uleželo a aby bylo hadům na jaře plně k dispozici.
Samotná činnost okolo líhniště (doplňováni substrátu a kontrola počtu inkubovaných vajec) musí probíhat pokud možno mimo období aktivity hadů, aby se zabránilo rušení, nechtěným poraněním nebo dokonce usmrcení jedinců, zvláště při použití těžké techniky.
Dá se říct, že by ochrana užovky stromové prospívala i jiným druhům?
V údolí Ohře nalezneme všech 5 našich druhů hadů a další 4 druhy ještěrů. Realizovaná opatření prospívají všem z nich. Nejvíce však z našich aktivit těží užovka obojková, která klade vejce společně s užovkou stromovou, nestrádá však ani slepýš křehký, který v líhništích často nachází úkryt. V neposlední řadě musíme zmínit i užovku hladkou, jejíž potravou jsou ostatní druhy plazů, a která se z pochopitelných důvodů často objevuje přímo na líhništích.
Vzhledem k tomu, že výskyt užovky stromové je lokalitami silně omezený, nebudu se ptát na to, jak by jim mohli naši čtenáři pomoci u nich doma… ale třeba byste měli nějaký tip, jak by sami mohli pomoci ostatním hadům?
Pokud by se čtenáři chtěli aktivně zapojit do žádoucí ochrany plazů, je potřeba obětovat nějakou mírně osluněnou část zahrady a zbudovat jednoduché úkryty pro plazy. Posloužit mohou např. hromady složeného dřeva přikryté plachtou, snos kamení, nasucho skládaná kamenná zídka či ohrádka s kompostem.
Dále je vhodné zajistit na daném místě alespoň částečný klid, dávat pozor při sekaní trávy a omezit pohyb koček, které jsou významnými predátory plazů.
Slepýš křehký nebo ještěrka na sebe nenechají dlouho čekat a bude-li přát štěstí, objeví se časem i had.
Občanské sdružení Zamenis, spolek na ochranu užovky stromové v Poohří
Občanské sdružení Zamenis vzniklo v roce 2006 na základě výsledků výzkumu započatého v roce 2005, kdy již bylo zřejmé, že bez aktivní ochrany se tento druh patrně neobejde. Zároveň byla započata příprava záchranného programu, který byl schválen v roce 2008, a který je realizován do současné doby.
Zakládajícími členy občanského sdružení byly zástupci odborných institucí (Fakulta životního prostředí ČZU, Agentura ochrany přírody a krajiny) podílející se přímo na výzkumu druhu, ke kterým se později přidávali další a další odborníci i nadšenci, kterým osud užovky stromové nebyl lhostejný. V současnosti se počet členů pohybuje kolem čísla 30.
Veškerá činnost spolku a realizace aktivit spojených se záchranným programem je dána finančními a časovými možnostmi a ochotou a nadšením členů, kteří pocházejí z celé ČR. Praktické aktivity jsou realizovány v průběhu několika víkendových brigád v roce a dlouhodobým aktivitám (výzkum, monitoring) napomáhá skutečnost, že nejužší vedení spolku bydlí přímo v lokalitě užovky stromové a věnuje těmto aktivitám značnou část svého volného času.
Přečtěte si také |
Kde se vzali naši hadi?
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřeného
Ochránci přírody záměrně vyřezali dutiny do stromů. Tvoří tak stanoviště pro ohrožené živočichy
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (9)
Jiří Daneš
24.2.2020 22:28Je do jisté míry již dána tím, že Česká republika leží na samém okraji jejího areálu. V minulosti (před cca 5000 lety) zasahoval její areál v podstatě až k Baltskému moři. Od té doby však vlivem zhoršujících se klimatických podmínek ustupuje areál k jihu, přičemž ještě např. z 19 století pocházejí zmínky o populaci v Dánsku). A co na to klimatologové profesionální i amatérští jako Greta Thunberg a následovníci?
Radim Polášek
25.2.2020 09:27 Reaguje na Jiří DanešMichal Ukropec
28.2.2020 13:46 Reaguje na Jiří DanešJiří Daneš
24.2.2020 22:30Je do jisté míry již dána tím, že Česká republika leží na samém okraji jejího areálu. V minulosti (před cca 5000 lety) zasahoval její areál v podstatě až k Baltskému moři. Od té doby však vlivem zhoršujících se klimatických podmínek ustupuje areál k jihu, přičemž ještě např. z 19 století pocházejí zmínky o populaci v Dánsku). A co na to klimatologové profesionální i amatérští jako Greta Thunberg a následovníci?
Jan Šimůnek
25.2.2020 09:08 Reaguje na Jiří DanešRadim Polášek
25.2.2020 09:31Možná taky by naopak bylo velmi zajímavé tam, kde jsou třeba kvůli zpevnění svahu postaveny delší dobu rozsáhlé gabionové zdi, prozkoumat výskyt plazů.
