Guerilla gardening: partyzánský způsob městského zahradničení

Občanská angažovanost, společenský protest i prostá záliba v zahradničení – to jsou hlavní důvody, proč se lidé ve městech rozhodnou vytáhnout motyčky a osadí zanedbané místo ve svém okolí květinami. Rostliny sázejí na vlastní pěst, bez svolení či vědomí majitele pozemku. Odměnou jim je jen dobrý pocit. Takové je kouzlo guerilla gardeningu.

Podle slov jeho provozovatelů v Praze je guerilla gardening (nebo jinak také partyzánské zahradničení) neorganizovaná aktivita, při které lidé většinou znají jen několik dalších zahradníků, a to často jen prostřednictvím internetu. Proto nepřekvapí, že se mezi partyzánskými zahradníky objevují i různé přístupy a metody. Zatímco někteří se orientují jen na jednorázové akce, jiní upřednostňují dlouhodobou péči o jimi nadivoko založený záhonek.

Každý zahradník nebo skupinka má i vlastní rukopis, co se týká velikosti guerillové výsadby. Někteří osazují jednotlivé rostlinky, jiní za sebou nechávají celé záhony. Jak se snadno přesvědčit na serveru youtube.com, guerilla gardeningu může být jak kratochvílí na všední odpoledne, tak i dobrodružným nočním zásahem, může mít politický podtext nebo být uměním ve veřejném prostoru.

Co tyto zahradníky vede k akci? „Málo zeleně, květin a barev na ulicích, kde se dennodenně pohybuji, moc šedé a málo radosti ze sledování toho, co nám to v ten daný okamžik zrovna roste kolem,“ vyjmenovává důvody, proč začala s guerilla gardeningem například Kateřina Svatoňová. A přiznává, že další důvod byl i "provokovat" a vyvolat zájem lidí o své okolí namísto věčné nespokojenosti a stížností.

Největší problémy, na které partyzánský sazeč narazí, jsou podle další ze skupiny pražských zahradníků Hany Novákové odpadky, sucho, špatná půda a psi. Důležité je podle ní pro akci vybrat takové kytky, které nejsou náročné na prostředí ani příliš nápadné - to kvůli častým krádežím výrazně kvetoucích rostlin. Na druhou stranu mají partyzánští zahradníci rádi kontrast a rádi svým výrazným dílem upozorňují i ostatní na to, že ulice, po které běžně chodí, může být hezčí.

Hana Nováková tvrdí, že guerilla gardenig může být pro člověka i přes výraznou časovou náročnost obohacující. Zahradník si podle ní musí nejen všímat více počasí, ale naučit se i nelpět na věcech a snášet neúspěchy. „Člověk mění svůj pohled na ulici,“ vysvětluje, „dochází mu, že každý z nás má vliv na to, jak bude ulice vypadat.“

Partyzánské zahradničení má jednu stinnou stránku – a tou je zasahování do cizího majetku. Markéta Višinková z poradny Ekologického právního servisu upozorňuje, že vysazování květin, stromků nebo jiná podobná aktivita na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka je podle českého občanského zákoníku neoprávněným zásahem do vlastnického práva. A pokud se majitel cítí být poškozen, má právo se bránit. Kromě občanskoprávní žaloby může poškozený obecnímu úřadu či orgánům policie podat oznámení o přestupku. V tomto případě se věc řeší podle zákona o přestupcích jako přestupek proti majetku, za který je možné udělit pokutu až 15 000 korun nebo uložit pachateli přestupku povinnost nahradit vzniklou škodu.

	Guerilla gardening uskutečněný na Den květů 21. června před kinem Aero v Praze. Během hodiny se místo plné nedopalků, smetí a kamení proměnilo k nepoznání. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
	Foto: Zdeňka Vítková/Ekolist.cz

Z materiálu Ekologického právního předpisu dále vyplývá, že v závažných případech by se věc mohla posuzovat podle trestního zákoníku. A to buď jako trestný čin neoprávněného užívaní cizí věci, za který by soud mohl uložit peněžitý trest nebo trest odnětí svobody až na dva roky, nebo jako trestný čin poškození cizí věci, za který hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Višinková dále připomíná, že k porušení zákona by také mohlo dojít, pokud by byly vysazovány nepůvodní druhy rostlin, především ty invazní. Pokud by taková rostlina podle zákona o rostlinolékařské péči nepříznivě ovlivňovala ostatní rostliny a životní prostředí v území, bylo by možné za takový přestupek uložit pokutu až do výše 50 000 korun.

Navzdory výše napsanému se magistráty největších měst s podobnými problémy nesetkaly a guerilla gardening sice nedoporučují, ale ani neodsuzují. Podle slov Jiřího Hromádky, specialisty investic městské zeleně pražského magistrátu, je „guerilla gardening zajímavá aktivita fungující v různých zemích světa“. A dodává, že „její funkčnost a přínos pro společnost a veřejný prostor ale záleží zejména na lidech, kteří ji v dané zemi zastupují. Můžou tedy nastat dva případy jejího přijetí. Buď bude příkladným obohacením a zpestřením veřejného prostoru, nebo naopak jeho bezmyšlenkovou destrukcí.“

Andrea Vojkovská z Magistrátu města Ostravy doporučuje jako alternativu spolupráci občanů s místními samosprávami na údržbě veřejné zeleně, která je obvyklá v západní Evropě. Tento model umožňuje dobrovolným spolkům občanů pečovat o plochy v blízkosti jejich bydliště za předem stanovených podmínek.

Čeští partyzánští zahradníci si také nikterak nestěžují a uvádí spíš pozitivní zkušenosti s profesionály i veřejností. Hana Nováková hovořila o vstřícném přístupu firmy pečující o zeleň na Praze 7. A nadšená z reakcí okolí je i Kateřina Svatoňová, která se setkala s kladnými reakcemi rodičů malých dětí a dalších, kteří „pomáhají sázet, fandí, fotí a chodí zalévat“. Jiní si podle Hany Novákové ani nemusí nevšimnout, že se nejedná o oficiální výsadbu.

„Problém samozřejmě je, že zahrádky i tak chátrají, občas přijede někdo na chodník autem a zahrádku přejede, někdo otrhá kytky a odnese si je a podobně,“ líčí odvrácenou stranu Kateřina Svatoňová. „Opět je to jen otázka, jak moc si lidé všímají svého okolí a jsou ochotni do něj 'investovat'.“

---

reklama

---