Houby na Příbramsku jsou plné olova. Nejezte je, radí odborníci

Jestli je v České republice místo, kam určitě nejít na houby, pak je to Příbramsko. Ne že by tam nerostly, naopak, ale houby v okolí tamější Kovohuti obsahují tak vysoké množství olova, kadmia, stříbra a zinku, že by je nikdo neměl jíst. Z místních hub nejvíce olova obsahují oblíbené hřiby.

Vysoké koncentrace kovů zanechala v půdě tradice těžby a zpracování olovnato-stříbrných rud a recyklace akumulátorů. Z půdy přecházejí kovy do hub a z nich potom do lidského těla, kde se mohou hromadit. V bezprostřední blízkosti příbramské Kovohuti proto nelze houbaření vůbec doporučit.

Olovo v lidském těle ovlivňuje krvetvorbu, nervovou soustavu, imunitní systém, trávení i reprodukci. „Šedesáti kilovému člověku stačí k překročení týdenního přípustného limitu, daného Světovou zdravotnickou organizací, jedna porce houbového jídla,“ upozorňuje na vysokou koncentraci olova v houbách v kontaminované oblasti Vladislav Chrastný, profesor České zemědělské univerzity.

„V bezprostřední blízkosti Kovohuti, v humusovém lesním půdním horizontu dosahuje koncentrace olova okolo 35 g na kg půdy. To je skutečně enormní množství,“ varuje Chrastný. „Je to potřeba brát jako starou ekologickou zátěž. Současná nápravná opatření jsou vysoce účinná a Kovohuť nyní není významným zdrojem emisí olova v regionu,“ dodává.

Olovo je lidstvu známo po tisíciletí, díky jeho poznaným toxickým vlastnostem je ale jeho použití v současnosti omezené. Největším původcem olova jsou kovohutě. Při zpracování železa a baterií se olovo uvolňuje do atmosféry a odtamtud se dostává zpět na zemský povrch, do půdy. Lidé jsou mu vystaveni především při vdechování prachových částic anebo při požití.

Olovo v půdě zůstává velmi dlouho, a to právě v nejsvrchnější vrstvě půdy, takže se do těl hub vstřebává i teď, přestože oblast byla největší ekologické zátěži vystavena v 70. letech 20. století. Martin Mihaljevič, ředitel Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů na Přírodovědecké fakultě UK uvádí, že olovo v půdním profilu klesne za rok v průměru o tři milimetry. „Za posledních 40 let se tedy dostalo přibližně do dvanácticentimetrové hloubky,“ říká Mihaljevič.

Nejvíce olova obsahují hřiby, mezi nimi vede hřib smrkový, hřib hnědý a suchohřib babka. Olovo se koncentruje především v třeni houby. Olovo je totiž málo mobilní, a proto po absorpci z půdy v houbě už moc necestuje.

Limit na obsah olova ve volně rostoucích houbách je v České republice 10 mg na kg sušiny, V EU jsou to jen 3 mg olova na kg suché váhy. Jenže koncentrace olova v běžně sbíraném hřibu smrkovém na Příbramsku je až sedmnáctkrát vyšší než je český limit, a pětapadesátkrát vyšší než limit evropský, uvádí ve studii na toto téma Michael Komárek, Vladislav Chrastný a Jana Štíchová.

Pokud tedy vážíte kolem 60 kg a připravili byste si jídlo jen z hřibu smrkového, jehož porce je průměrně 300 g, překročíte maximální limit na olovo po jedné až dvou porcích. Pokud byste použili babku a hřib hnědý, překročíte přípustný limit po dvou až třech porcích.

To, že houby obsahují olovo, jednoduše nijak nepoznáte. Obsah olova se analyzuje v laboratoři. Obecně se dá říci, že nejvíce olova obsahují hřibovité houby, a v třeni (lidově řečeno noze) bývá až dvakrát větší množství než v klobouku.

Proč s tím nikdo nic neudělá?

Odborníci se shodnou, že sbírání hub na Příbramsku by mělo být omezeno. Není ale jasné, jak to zařídit. V pátrání po zodpovědných úřadech oslovila redakce Ekolistu obec Příbram, Krajskou hygienickou stanici Středočeského kraje, Státní zdravotní ústav a Ministerstvo životního prostředí ČR. Ptali jsme se, kdo by měl podniknout konkrétní kroky k ochraně veřejného zdraví a zda se úřady již touto problematikou zabývaly.

Ani jedna z institucí vysoký obsah olova a kadmia v houbách neřešila. Sběr hub a lesních plodů pro vlastní potřebu není v lesích nijak omezený, na základě lesního zákona může do lesa vstupovat kdokoliv a lesní plody sbírat.

„Ve Středočeském kraji nezaznamenala naše krajská hygienická stanice žádný podnět na zdravotní obtíže po konzumaci volně rostoucích hub v blízkosti Kovohuti na Příbramsku,” odpovídá Dana Šalamounová z KHS Středočeského kraje.

Odbor životního prostředí v Příbrami tento problém také neřešil a nebyl mu známý, přestože se o něm poměrně hojně psalo již před sedmi lety. Petr Walenka z odboru životního prostředí tak bral teprve náš dotaz jako podnět k řešení. „V mezích možností a kompetencí se věcí budeme zabývat. Domníváme se ale, že případné omezení sběru není v možnostech jednotlivých obcí,“ říká Walenka.

Irena Řehůřková z oddělení analýzy bezpečnosti potravin na Státním zdravotním ústavu považuje za odpovědný úřad právě obecní úřad. „Měl by se tím zabývat odbor životního prostředí a najít nejlepší způsob, jak sdělit občanům, že houby obsahují vysoké množství olova a kadmia, a jaké nebezpečí pro zdraví to představuje,“ říká Řehůřková.

Pokud chcete sbírat houby, ale zůstat zdraví, nesbírejte a nejezte ty z okolí příbramské Kovohuti.

---

reklama

---