Jak pomáhat krajině ve svém okolí, když nevlastním hektary pozemků?
Nově vysazená alej na hranici dvou pozemků. Pohlídejte, aby za pár let někdo povolil úvazky. Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Rádi byste pomohli krajině ve vašem okolí. Jenže jako z udělání nejste významný vlastník půdy, nemáte rybník ani les. Dá se krajině nějak pomoci, i když ji nevlastníte? O radu jsme požádali Kláru Duškovou z Nadace Via, autorku publikace Naše krajina.
Najděte mezi sousedy spojence
Oslovte starousedlíky i novousedlíky, zapisujte si jejich vzpomínky, problémy, přání. Společně mapujte obec i její okolí, historii místní krajiny a její aktuální problémy. A pokuste se je „strhnout” k tomu, abyste společně něco podnikli. Připravujte pro sousedy různé osvětové akce, besedy s odborníky, promítejte zajímavé filmy.
Oslovte co nejvíce aktérů
Zjistěte, kdo hospodaří na zemědělských pozemcích ve vašem okolí, kdo je správcem vodních toků, kdo vlastní hodně pozemků. Osobně se spojte se starostou, místními myslivci, rybáři, ochranáři. Vyhledejte si odborníky na témata, která chcete řešit, ideálně přímo z vašeho okolí.
Zde najdete kontakt na zemědělce, kteří na pozemcích hospodaří. Na webu můžete také zjistit, kdo je správce vodního toku (v sekci „Grafická část“, mapa „Vodní toky a díla“, vyberte vrstvu „ISVS - Voda“ a „Správa vodních toků“).
Zkuste pozvat všechny k jednomu stolu a zahájit diskuzi, jak krajině pomoci.
Sledujte, co se chystá
Sledujete různé aktivity, které se ve vaší obci dějí. Můžete připomínkovat územní plány, hlídat, aby se v obci zbytečně nekácely vzrostlé stromy, informujte se o tom, jak se v obci řeší kanalizace atd.
Zjistěte, jak jsou na tom pozemkové úpravy. Pokud už byly ukončeny, můžete “lobbovat” za to, aby se navržená opatření opravdu realizovala. Pokud jsou ve fázi zpracování, zajímejte se o to, zda projektant navrhuje dostatek krajinářských opatření. Pokud zatím nebyly zahájeny, můžete zkusit je iniciovat a pak se opět snažit ovlivnit jejich návrh.
Potřebujete lze zjistit stav pozemkových úprav ve vybraném katastrálním území? Tak to vám pomůže tato stránka.
Hledejte vhodné pozemky
Nevadí, že vy sami třeba pozemek nevlastníte. Můžete najít pozemek někoho jiného, který možná půjde využít. Ideální bývají pozemky ve vlastnictví obce, státních podniků Povodí, Lesů ČR nebo třeba některého z vašich sousedů.
Prostudujte katastrální mapu, pobavte se se starostou, s vašimi známými, určitě nějaké vhodné místo objevíte.
Popovídejte si s pamětníky, podívejte se do historických map (portál Mapy.cz umí zobrazit mapy z 19. století nebo můžete využít portál Zeměměřičského úřadu s celou řadou historických map).
Z map zjistíte, jak se krajina vyvíjela a třeba kudy dříve vedla cesta, kde býval rybník... Tyto parcely často zůstaly ve vlastnictví obce a je možné je využít. Například obnova historické cesty je skvělá příležitost.
Kde býval rybník, může nově vzniknout jenom třeba tůň, která je na realizaci mnohem jednodušší. V místě historické cesty může být pěšina pro pěší a hezké stromořadí.
Zmapujte a nahlaste erozi
Projděte si okolí obce a podívejte se, jak vypadají zemědělské pozemky. Existují volně dostupné mapy, kde zjistíte, jak moc je který pozemek ohrožený erozí. U těch, které jsou ohrožené, se můžete spojit se zemědělcem.
Eroze je nejvíce vidět hned po dešti - naplánujte si trasu a jakmile zaprší, vyrazte na obhlídku. Pokud někde erozi objevíte, nahlaste ji státnímu pozemkovému úřadu.
Nejlepší bude, když přijdete na seminář s názvem Krajina je taky soused a přečtete si publikaci Naše krajina. Tam se všechno dozvíte.
reklama
Radomír DohnalAutor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (35)
Kupte si alespoň malý pozemek v katastru své obce. Často jsou na prodej meze, remízky nebo "neplodná půda". Potom se o váš pozemek vzorově starejte. Slova zní ale příklady táhnou ;)
Odpovědět
1*
Města i vesnice mají uvedené pozemky v katastru, aby vám je dali k zušlechtění.
Odpovědět
Jen možná trochu doladit to slovo zušlechtění. Pod tím si asi většina lidí představí něco zarostlého, co "je potřeba vysekat a vyčistit" a dál pravidelně "udržovat".
A to by právě bylo to nedorozumění, protože jestli naše krajina a příroda něco rozhodně nepotřebují, tak dalšího likvidátora křoví, vysekávače a "zušlechťovače" pozemků. Naše krajina je takto už natolik "zušlechtěná", že v ní příroda nemá kde žít.
Odpovědět
Tím jsem myslel to, že téměř prázdnou plochu/mez, atd., osadí keři, stromky s plody vhodnými pro zpěvné ptactvo, koroptve a bude udržovat tak, aby nepřekáželo do cesty i pole.
Odpovědět
U meze se dá provozovat třeba rozumné "pařezení" palivového dříví, chov včel, podpora ptáků výsadbou vhodných keřu, vyvěšováním budek atp. Louku lze využívat jako pastvinu, sušit seno pro králíky. Na vhodném pozemku se dá vysázet třeba ovocný sad z vysokokmenů. U potoka můžete vyhloubit tůň pro žáby, pěstovat vrby nebo olše. Před koupí čehokoliv si dobře rozmyslete jak s pozemkem budete nakládat (zjistěte co povoluje územní plán, jaká je kultura v katastru, co sousedi...), kolik máte sil, schopností a kolik času. U větších pozemků promyslete mechanizaci (motorová pila, křovinořez, sekačka, traktor...). Vlastnit pozemek je závazek spíš na generace než na roky. Pokud Vás to po pár letech "přestane bavit" je lepší prodat než nechávat třeba hezkou květnatou louku nebo starý sad zarůst břízami a javory.
Odpovědět
Nic takové zelený zatím nepředvádějí -
což těch minimálně 25let, ukazuje.
Odpovědět
Ono stejně pro většinu takových pozemků vyjde jako optimální nějaké vhodné zalesnění. Případně nějaké jednorázové terénní úpravy stroji, třeba pro vytváření vodních tůní a potom zalesnění. Zalesnění, protože ten pozemek produkuje zalesněním přece jen nějaký příjem za dřevo a jednou za několik let ve vhodnou roční dobu není problém ten produkt - dřevo vyvézt přes okolné polní pozemky. A přitom údržba takového lesa mimo těžby v rozumné míře se dá provádět jen rušním i nástroji i při přístupu pěšky po nějaké pěšině mezi poli atd.
Téměř všechny ostatní způsoby hospodaření vyžadují každoroční obhospodařování neboli ten člověk musí v blízkosti toho pozemku bydlet.
Nic z toho na zelené jakožto aktivisty s oběma rukama levýma nepasuje.
Odpovědět
Je zajímavé sledovat lidské myšlení.
Jak i ze snahy udělat něco nezištného pro krajinu a přírodu se stejně nakonec vyklube snaha pomoct hlavně sobě a mít z té nezištné pomoci nějaký osobní prospěch.
Odpovědět
Není nic špatného na ekonomickém profitu z pomoci přilírodě. Pokud založím sad starých odrůd na vysokmenech a ten mi dává nestříkané ovoce pomáhám přírodě i sobě. Pokud chovám několik včelstev a získám pro sebe med, pokud se starám o louku a suším seno několika králíkům je to špatně? Pokud na neplodné půdě pěstuji pařezinu z domacích drevin a získám palivové dříví tak je to současně dobré i pro ptáky a hmyz obývající takový remízek nebo hájek. Rozhodně to nebude zlatý důl ani hlavní zdroj příjmů ale spíš péče o mizející krajinné prvky, podpora biodiverzity a citlivé hospodaření. A jistě by bylo jednodušší koupit běžné ovoce, králíka nebo med v obchodě a krajinu přenechat do správy stroji vybavené zemědělské nebo lesnické společnosti. Jenom by potom krajina byla jaksi ještě unifikovanější, druhově chudší a ekonomicky efektivnější. Za mě každý "neefektivní" zahumenek, sad, pastvina nebo lesík pro krajinu dobrý. A navíc z hlediska "mikroekonomie" vlastníka takových pozemků to stále může ekonomicky alespoň trochu dávat smysl.
Odpovědět
Ovšem na spoustu takových využití potřebujete na takovém pozemku mít přístupovou cestu. Například na každoroční využívání, to je třeba včelaření, třeba louka na seno a zejména zelené krmivo, na ovocný sad (lidi na většině neoplocených pozemků ovoce dnes nejspíš rozkradou)
U některých využívání pozemků stačí mít přístup občas jen za pár let a jen tehdy, pokud to umožní kultura na poli projet přes pole, při rozumném přístupu zemědělce. To je napříkald ta produkce palivového dřeva nebo udržování pozemku v čistě neprodukčním přírodním stavu. Jen u velmi mála využití pozemku a pokud se jedná obvykle jen o malý pozemek, stačí pouze přístup pěšky, velmi šetrně okolní kulturou, nebo přístup po pěšině s prostředky malé motorizace.
Odpovědět
Šance, že Vám obec prodá svou půdu je pramalá. Buďto se chová jako dobrý hospodář, a své pozemky jen tak neprodá, nebo je rozprodala už dávno.
Odpovědět
Jsou lokality, kde lze za přijatelné peníze koupit velký kus země. Na druhou stranu jsou lokality, kde se zemědělská půda jen tak neprodává (nemám na mysli prodej za účelem spekulace nebo zastavění). Např. v úrodných oblastech (J. Morava, Haná, Polabí) se půda nakupuje těžko.
Odpovědět
Neskutečné bláboly , autor článku zjevně políben Múzou snění.
Praxe je radikálně odlišná, ale to by někdo musel zvednout figuru , projít se krajinou a ptát se obyčejných lidí , proč si nekoupili mezičku na návsi.
Odpovědět
Nějak se začít musí. A to i tím, co mnoha lidem zezačátku připadá divné a tukají si na čelo.
Změna názorů, vnímání a přístupů trvá dlouho, mnoho let.
Odpovědět
Začít se musí na vlastních zahradách a ty ukrýt pod stín stromů včetně stínění nemovitosti - jak jsem to udělal takto já: https://ingjosefknap.rajce.idnes.cz/CEDRY_2/
Odpovědět
Dobré nápady p. Dohnale. Akorát bych byl opatrný aby to nepřešlo do amatérského aktivismu. Toho už je snad dneska příliš. Souhlasím s panem Motlem, že nejlepší je příklad z praxe a začít na malém. Dost často se toulám krajinou a obdivuji předky co všechno museli vykonat aby získali ze země, jak obživu, tak materiál k živobytí a zároveň jakou měli pokoru k tomuto drsnému životu. Dle mého by se měla vrátit velká část lidí do zemědělství. Místo to toho se za 30 let vyrobilo takových regulací a zákonů, že aby tenhle stát dle nich běžel, tak min 50% procent společnosti vykonává činnost, která je ve výsledku akorát k ho... Chybí nám práce na které lidi uvidí tu křehkost systému, který nám dává obživu. Ale je dnes problém, že třeba u nás ve Středohoří, pokud někdo z pole udělá louky a vy byste rád začal tu louku znova využívat pro produkci zeleniny, tak máte smolíka pacholíka. A těch polí a políček po předcích co takhle zaniklo a stát Vám brání je znovu začít užívat k tomu účelu jsou tisíce.
Odpovědět
Má li se naše společnost dál rozvíjet nebo jenom udržovat dostatek nik pro aspoň udržení stávajícícho počtu lidí, potřebujeme udržet inovační aktivitu. A má li se inovační aktivita udržet, potřebujeme co nejvíc lidí, co jim bude umožněno na inovačních aktivítách pracovat a co nejméně lidí vázaných pouze na otrockou produkci základních lidských potřeb a to včetně potravin. Kdo tedy chce, aby místo na inovační aktivitu bylo vázáno stále víc lidí na produkci základních potřeb a tím méně lidí na produkce inovací, podporuje úpadek společnosti a její návrat ve vývoji. Aby na zeměkouli nebylo místo pro život třeba 20 - 30 miliard lidí, jako je odhadem dnes při důkladném využívání všech dnes dostupnýc inovací, ale aby ten prostor stagnoval nebo se dokonce neřešením některých problémů snižoval.
Odpovědět
Článek je akorát cestou ke vzniku novodobých zelených svazáků. Lidí, kteří ničemu nemusí rozumět, nic se nemusí učit, k ničemu nemusí mít žádnou odpovědnost a mohou libovolně do všeho zasahovat a tím ztěžovat a ničit plány lidí skutečně odpovědných za svůj majetek - majitelů pozemků. Případně nájemců.
Takže když už chce někdo měnit krajinu, tak na to má dvě legální a společensky přijatelné cesty. Jednak nechat se zvolit do místního zastupitelstva, tudíž mít program, se kterým souhlasí místní a potom podle svého volebního programu tuto krajinu měnit. Neb dát dohromady peníze a stát se sám majitelem nějakého pozemku a ten měnit s péčí řádného hospodáře a majitele.
Odpovědět
Jako vlastník 10 ha pozemku Vám řeknu na rovinu, že nenám moc možností voně se svými pozemky nakladat. Ta zelená verbež má větší práva než vlastník. Tak si nechte ty kecy pro sebe.
Odpovědět
To nemá nikdo a u ničeho. Například majitel auta si také nemůže se svým autem dělat co chce. Protože prostě nežijeme na světě sami a svět není soukromé místo, ale společné.
Odpovědět
Jen takový dotaz na okraj. Svých 10 ha pronajímáte, nebo na nich hospodaříte?
Odpovědět
Hospodaříme na nich, máme kozí farmu a máme ještě další v pachtu.
Odpovědět
To by mě zajímalo, jakým způsobem jste jako vlastník a uživatel v jedné osobě, nepřiměřeně omezována na svých právech.
Odpovědět
Tak hlavně je to otrocká dřina, protože na 10 hektarech plus odhadem dalších jednotek hektarů až nízkých desítek hektarů se dnes nedá uživit jinak než akcentací produkdů produkovaných jednoduchou málo mechanizovanou ruční prací. Neboli člověk pracuje velmi podobně jako pracoval otrok před 2000 lety nebo nevolník před 500 lety, aby se vůbec uživil. Jen s pár modeními výdobytky, jako třeba traktor a elektřinou.
A přitom trne, aby někde v Evropě ve společném ekonomickém prostoru nějaký investor neinvestoval do "kozína" s padesáti, 100 tisíci kozami a do příslušných strojů a řízení prostředí a krmné dávky atd počítači a do robotů a aby se tak v evropských supermarketech neobjevily téměř shodné produkty a protože úspory z množství a z moderního řízení, tak by byly za pětinovou třetinovou cenu jako produkuje ten "málokozař".
Odpovědět
Pokud nebyl někdo velkostatkář s tisíci hektary, tak to byla ale dřina.
Mám kamaráda z dětství- střední sedlácká rodina. Podle jeho slov mu v družstvu bylo možno si vzít i dovolenou, což za soukroma vůbec nešlo.
Odpovědět
Co může udělat každý? Každý dle svého zájmu a možností, cokoli dobrého ve smyslu zalesnění, zavodnění a úřady by mu do toho měly co nejméně kecat a házet mu klacky pod nohy. Mohly by radit a usměrňovat, ne dávat pokuty.
Každý by se měl uvědomit, že vše má dobré i špatné stránky a že jsou priority. Někdy dobrá věc způsobí katastrofu- lidi zchudnou a ekologie taky. Je lepší mít zavodněnou, pestrou, zalesněnou krajinu, v které se dobře ekonomicky žije než vyprahlou pustinu s čistým vzduchem s lidmi chudinou, jako byli arabové na poušti
Odpovědět
Mnoho lidí nevlastní hektary, ale při pohledu do katastru zjistíte, že mnohé rozlehlé lány jsou ve skutečnosti složeny s mnoha „culíků“ malých vlastníků. Dělám si dlouhodobě průzkum těchto malých „culíkařů“ ve svém okolí. V podstatě se dají rozdělit na 3 kategorie: první, kterým je úplně jedno co se na jejich pozemcích děje a často ani nevědí kde přesně se jejich pozemky nachází, a která by ráda své culíky rychle, bezbolestně a draze prodala (a slušná cena je tak 20-100x vyšší, než kterou nabízí překupníci v dojemných dopisech) - tito lidé jsou rádi že se o jejich majetek stará někdo jiný a děsí se chvíle, kdy se starat přestane, nebo si za „starání“ řekne o peníze, ale neprodají nic pod svou cenou. Druhá skupina jsou culíkáři, kteří už své pozemky prodali a zbyl jim nějaký nevyužitelný a neprodejný pozemek a i ten by rádi prodali aby měli zase o starost míň. Třetí skupina je nejmenší a vyjímečná a to jsou lidi kteří by se rádi ke svým pozemkům vrátili, ale neví jak. Chtějí své pozemky využívat, štve je v jakém stavu jsou, ale neví jak dát výpověď z pachtu, neví jak jednat s úřady, aby si na pozemku mohli umístit nezbytné stavbičky pro chov nebo pěstování plodin (proč vlastně byla ze stavebního zákona vyjmuta možnost stavět v nezastavitelném území malé skládky do 25m2 a člověk kvůli drobné nehašené stavbě bez základů (třeba přístřešku na nářadí) musí obíhat úřady pro absurdní povolení jako nevolník ve středověku? ), neznají zootechniku ani agrotechniku, ale chtějí jít do toho, jen neví jak. Úřady jim v tom nijak nepomůžou, spíš naopak. Každý, kdo se dnes vrátí k hospodaření na svém pozemku je ve své podstatě průkopník a objevitel a bohužel často musí začít metodou pokus-omyl, tihle lidé se nemají koho zeptat a od koho odkoukat jak začít. Myslím, že kdyby se těmto malým majitelům, kterých není moc, umožnilo hospodaření na vlastní půdě, zlehčil start návratu k vlastní půdě, už to by bylo pro rozčlenění lánů a přírodu v krajině velká pomoc a pro místní obyvatele také možnost mít snadno k dispozici lokální sezonní čerstvé potraviny.
Odpovědět
Já vás uvedu trochu do reality. Culíkáři č.1- píšete, že pozemek má cenu20-100 vyšší? A kde jste na to přišla? To byste musela prodávat pozemky pod dálnici a nikoliv pro zemědělské hospodaření, takový blázen nikdo není, aby vám za 1 ha podle vašich propočtů vysolil ne 400-600 tisíc, ale 12-60 milionů!! Kdypak by se vám to asi vrátilo?
Culíkář 2- pozemky nevhodné k obdělávání má v portfoliu téměř každý a ty se natvrdo odsekávají. Či byste vy s úsměvem a dobrým pocitem platila někomu za ha, ze kterých byste neměla ani zbla užitku?
A konečně culíkář 3- pokud někdo nezvládne ani tak elementární úkon, jak si na úřadu zjistit, jak se dostat ke svým pozemkům, tak ať se raději do ničeho nepouští. Píšete, že neznají zootechniku, agrotechniku- ale právě tito lidé bývají těmi největšími potížisty, svoje culíky mají zhusta v lánech, nepřístupné, ale pro svoji potřebu obdělávat pitomých půl hektaru jsou schopni prudit donekonečna.
Dobrá, připouštím, že na to mají právo, ale podobní byli i u nás a již nejsou, protože jejich svaté nadšení je velice rychle opustilo, když zjistili, o co jde.
A dále- v dnešní době ten kdo hospodařit chtěl a měl vůli a znalosti, tak hospodaří, takže asi není moc co řešit.
Odpovědět
Velmi dobrá varianta je věnovat peníze na bohulibý účel jako je Ptačí park třeba Kosteliska, spolková rezervace pralesa atd. To může každý a má docela jistotu, že to k něčemu bude.
Odpovědět
|
|