Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale zvládají zero waste, ale miliony těch, kteří ho zvládají nedokonale

Možná nemusí být všechno v jednorázovém obalu....

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Markus Spiske / Flickr

Udržitelnost je slovo, které se teď skloňuje ve všech pádech a životní styl šetrnější k životnímu prostředí se stává trendem. To může být dobře i špatně. Tou horší stránkou je třeba fakt, že si na sebe někteří z nás kladou příliš vysoké nároky ohledně toho, jak žít, jak se stravovat, v čem všem se orientovat, co sledovat při každém nákupu. Někdy tak můžeme mít dojem, že když nezvládáme vše na 100 %, nemá cenu se snažit vůbec.

Okurka v plastu a Greta můžou za všechno?

Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno, nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou skupin lidí.

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila, a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Myslím, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal. Je podle mě nelogické shazovat člověka, který se snaží chovat ohleduplněji k životnímu prostředí, za to, že to nedělá úplně stoprocentně nebo ne tak dobře jako někdo jiný. Naopak, je dobře takového člověka podpořit v tom, co dělá a je velká šance, že postupně bude do života zařazovat víc a víc zero waste principů

Jistě si pamatujete na situaci, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunbergové (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima), kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupá a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. Připadá mi zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal?

Každý krok se počítá

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoli oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka, nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste.

Měli bychom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Taková zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Zkuste se naopak pochválit za každou malou změnu, která se vám podaří. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. I slavná Bea Johnsonová se musela dopracovat postupnými krůčky k tomu, kde je teď.

Stačí málo

Pokud hledáte cestu, jak se z těch všech požadavků nezbláznit, ale přesto žít udržitelně, odpovědí může být minimalismus a pomalejší, skromnější životní styl. Už na podzim 3. 10. se uskuteční třetí ročník festivalu Stačí málo, jediného festivalu o minimalismu v Česku a na Slovensku. Dozvíte se tam, že zero waste není jen o odpadech, co je to greenwashing, jak si sestavit minimalistický, ale vkusný šatník, jak se žije v minidomku, jak být minimalistou i s dětmi nebo na internetu a také máte možnost vyrobit si barefoot sandále.